Akupunktura, akupresura, moxa a další terapeutické a diagnostické metody čínské medicíny

 

Naše novinky:

Info / objednávka

 

Info / objednávka

 

 

 

 

 

Náš bestseller

 

Bohumír Balner
&
Rostislav Balner

 

TAJEMSTVÍ
AKUPUNKTURNÍCH  BODŮ

 

Příručka pro lékaře, léčitele a vážné zájemce o akupunkturu, akupresuru, moxu, šiacu a čínské masáže a bojová umění
(čchi-kung / qigong, dim-mak, tchaj-ťi-čchüan / taijiquan, wu-šu / wushu)

 


Praktická příručka pro vážné zájemce o akupunkturu, akupresuru, moxu, šiacu / shiatsu a čínské masáže a bojová umění (čchi-kung / qigong, dim-mak, tchaj-ťi-čchüan / taijiquan, wu-šu / wushu), obsahuje podrobné návody léčebného využití jednotlivých akupunkturních bodů;

60 nejdůležitějších bodů je zpracováno velmi podrobně v samostatných sekcích.

Publikace je zajímavá a užitečná i pro běžné čtenáře-laiky, kteří mají zájem obeznámit se s principy tradiční čínské medicíny a jejími terapeutickými i diagnostickými metodami !

(Váz., 360 str., formát 24x16 cm, okolo 130 ilustrací a tabulek)

 

Odborná revize textu:

Mgr. Vladimír Ando, MUDr. Galina Krejčová, MUDr. Josef Lucký, MUDr. Bohumil Lukáš,

MUDr. Josef Macek, MUDr. Teodor Rosinský, CSc. a MUDr. Gustáv Solár

© RI-EL / CAD Press, Bratislava 2002

ISBN   80-88969-05-0


 

 

Vydalo nakladatelství

CAD PRESS

Ľuda Zúbka 23

P.P. 5 / Pošta 42

BRATISLAVA 42

SR- 841 01

 

info@cadpress.cz / info@cadpress.sk

tel: 0903 159 404

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

 

 

 

 

... Jisté je, že vzhledem ke kvalitě podkladů (Maciocia) přináší toto dílo mnoho cenných poznatků pro lékaře praktikující akupunkturu.

 

     Mgr. Vladimír ANDO

odborný asistent Orientálního ústavu ČSAV a autor spisu Klasická čínská medicína

 

 

Gratuluji autorům, vytvořili užitečné kompendium a i výběr aktivních bodů, které zvolili na podrobné prezentování možností současného použití, s citováním rozličných zdrojů, je impozantní.

MUDr. Teodor ROSINSKÝ, CSc.

 

 

Všeobecně se jedná o velice ucelený pohled na akupunkturu. Kniha je vhodná nejen pro laiky, ale má co říci i lékařům a může sloužit jako doplňující literatura, která je zaměřena na výběr nejhlavnějších a nejčastěji používaných bodů. Líbí se mi i zařazení podrobného výkladu mistrovských bodů a hlavních účinných bodů jednotlivých drah se zaměřením i na zdroje klasické literatury. Za velice podnětné považuji doplňující historické i současné receptury a kasuistiky. Dostačující pro každodenní praxi je i shrnutí teorie tradiční čínské medicíny na v závěru knihy.

 

MUDr. Galina KREJČOVÁ

   bývalá předsedkyně České homeopatické společnosti

 a členka výboru České lékařské akupunkturistické společnosti

 

 

Je třeba vysoce ocenit bohaté materiály z tradiční čínské medicíny v druhé časti knihy, kde třeba vyzdvihnout hlavně teoretické pohledy na diferenciální diagnostiku vlivu a identifikace jednotlivých škodlivin.

… Velmi podrobné údaje při vybraných bodech akupunktury jsou velmi zajímavým a přínosným kompendiem pro zkušeného akupunkturistu.

      Kniha je nepochybně zajímavým doplňkem pro lékaře-akupunkturistu a rozšiřuje okruh informací z oblasti tradiční čínské medicíny.

 

MUDr. Gustáv  SOLÁR

ředitel Centra akupunktury Bratislava

 

takovéto knihy jsou na našem trhu spíše ojedinělé a proto jednoznačně přínosné.

         MUDr Ludmila BENDOVÁ

    Československá sinobiologická společnost

 

 

 

 

 

 

O B S A H

 

 

AKUPUNKTURA  A  MOXIBUCE

A. Manipulace s jehlou

B. Moxibuce

 

VÝBĚR  AKUPUNKTURNÍCH  Bodů

Použití specifických bodů

Body původu (jüan-süe)

Body spojnice (luo-süe)

Vzájemná kombinace bodů jüan (yuan) a luo

Zádové přepravní body (šu-süe)

Přední sběrné body (mu-süe)

Vzájemná kombinace předních bodů mu a zádových bodů šu (shu)

Pět přepravních bodů (wu-šu-süe / wushuxue)

Vzájemná kombinace a pravidla vztahů mezi pěti přepravními body

Dolní body spojení (sia-che-süe / xiahexue)

Body štěrbin (si-süe / xixue)

Osm shromažďovacích bodů (paj-chuej-süe / bahuixue)

Propojovací body osmi zvláštních drah (pa-maj ťiao-chuej-süe / bamai jiaohuixue)

Body křížení (ťiao-chuej-süe / jiaohuixue)

 

 

OBECNÉ  LÉČEBNÉ  PRINCIPY

1. Regulace jin a jangu

2. Posílení odolnosti těla a odstranění škodlivých činitelů

3. Rozlišení podstatného od méně podstatného

 

 

LÉČEBNÉ  METODY

1. Tonifikace (doplňování)

2. Redukce (vypouštění / rozptylování)

3. Zahřívání

4. Pročišťování

5. Pozvedávání

6. Stlačování dolů

 

LOKALIZACE  BODŮ

 

Zjednodušené schematické vyobrazení hlavních akupunkturních bodů

podle dr. Yang Jwing-minga (Jang Ťün-min)

 

Lokalizace nejdůležitějších zvláštních / mimodráhových bodů (EX)

 

JEDNOTLIVÉ  AKUPUNKTURNÍ  BODY ROZEBRANÉ V KNIZE:

LI-4 Che-ku (Hegu, Spojené údolí)
ST-36  Cu-san-li (Zusanli, Třetí nožní li)
PC-6 Nej-kuan (Neiguan, Vnitřní průchod)
HT-7 Šen-men (Shenmen, Brána ducha)
SP-6  San-jin-ťiao (Sanyinjiao, Protnutí tří jin)
GB-20 Feng-čch’ (Fengchi, Větrný rybník)
LR-3 Tchaj-čchung (Taichong, Velká vlna)
GV-20 Paj-chuej (Baihui, Sto setkání)
LU-7 Lie-čchüe (Lieque, Přerušená posloupnost)
LI-11 Čchü-čch’ (Quchi, Rybník v ohybu)
ST-44  Nej-tching (Neiting, Vnitřní dvůr)
CV-4 Kuan-jüan (Guanyuan, Brána původu)
BL-23 Šen-šu (Shenshu, Bod šu ledvin)
GV-14 Ta-čuej (Dazhui, Velké kladivo)
BL-20 Pchi-šu (Pishu, Bod šu sleziny)
KI-3 Tchaj-si (Taixi, Velká strž)
BL-13 Fej-šu (Feishu, Bod šu plic)
LU-5 Čch’-ce (Chize, Stopu vzdálená mokřina)
CV-6 Čchi-chaj (Qihai, Moře čchi)
BL-60 Kchun-lun (Kunlun, Pohoří kchun-lun)
SP-3 Tchaj-paj (Taibai, Vrcholná bělost)
TE-5 Waj-kuan (Waiguan, Vnější brána)
ST-40 Feng-lung (Fenglong, Velká vyvýšenina)
SI-3 Chou-si (Houxi, Zadní strž)
SP-10 Süe-chaj (Xuehai, Moře krve)
LU-9 Tchaj-jüan (Taiyuan, Velká propast)
KI-6 Čao-chaj (Zhaohai, Zářící moře)
GB-34 Jang-ling-čchüan (Yanglingquan, Jangový pramen na návrší)
PC-7 Ta-ling (Daling, Velká mohyla)
GV-4 Ming-men (Mingmen, Brána života)
BL-15 Sin-šu (Xinshu, Bod šu srdce)
BL-40 Wej-čung (Weizhong, Ohnutý střed)
LR-2  Sing-ťien (Xingjian, Pohybující se mezi)
BL-17 Ke-šu (Geshu, Bod šu bránice)
HT-5   Tchung-li (Tongli, Spojnice li)
SP-9  Jin-ling-čchüan (Yinlingquan, Jinový pramen na návrší)
BL-12 Feng-men (Fengmen, Větrná brána)
CV-12 Čung-wan (Zhongwan, Střed nadbřišku)
SP-4 Kung-sun (Gongsun, Žlutý císař, Děd-vnuk)
BL-21 Wej-šu (Weishu, Bod šu žaludku)
ST-25  Tchien-šu (Tianshu, Nebeský čep)
BL-25 Ta-čchang-šu (Dachangshu, Bod šu tlustého střeva)
BL-28 Pchang-kuang-šu (Pangguangshu, Bod šu močového měchýře)
PC-5   Ťien-š’ (Jianshi, Posel – zprostředkovatel)
BL-18 Kan-šu (Ganshu, Bod šu jater)
BL-52 Č’-š’ (Zhishi, Komnata vůle)
GV-16 Feng-fu (Fengfu, Palác větru)
PC-8   Lao-kung (Laogong, Palác dřiny)
ST-29  Kuej-laj (Guilai, Návrat)
CV-8  Šen-čchüe (Shenque, Brána ducha)
BL-32 Cch’-liao (Ciliao, Druhý kostní otvor)

BL-1

Ťing-ming (Jingming, Jasný zrak)

BL-57 Čcheng-šan (Chengshan, Podpírající horu)

CV-3 

Čung-ťi (Zhongji, Středová krajnost)

KI-7 Fu-liou (Fuliu, Napravený tok)
LU-11 Šao-šang (Shaoshang, Menší šang)
CV-17 Tchan-čung (Tanzhong, Střed hrudi)
GV-26 Šuej-kou (Shuigou, Vodní koryto)

 

 

LÉČBA JEDNOTLIVÝCH  ONEMOCNĚNÍ AKUPUNKTUROU A  MOXIBUCÍ

 

Bolesti  hlavy

Nachlazení  a  chřipka

Bolestivá  menstruace  (dysmenorea)

Bolesti  zubů

Bolest  v  nadbřišku

Bolest  v  dolní  části  zad

Bolesti  v  krku

Alergická  rýma

 

VYSVĚTLIVKY

Zajímavé stránky o čínské medicíně na internetu

Seznam použité literatury

 


 

 

AKUPUNKTURA  A  MOXIBUCE

 

 

Akupunktura a moxibuce jsou sice na první pohled dvě odlišné léčebné metody, tyto metody se však vzájemně doplňují a fungují na základě stejných principů. Akupunktura léčí onemocnění (v čínské medicíně bychom mohli hovořit spíše o nerovnováze mezi jin a jangem1) za pomoci nabodávání určitých bodů na lidském těle příslušnou technikou stimulace kovovými jehlami, zatímco moxibuce neboli požehování je v podstatě aplikací tepla vytvářeného nad akupunkturními body moxou, což jsou obyčejně sušené listy rostliny Artemisia vulgaris (pelyněk černobýl)2, ve tvaru moxových svitků, kužílků, kuliček atd.

 

 

A. Manipulace s jehlou

 

Jehly a jejich použití

I když existuje více druhů akupunkturních jehel, budeme se zde zabývat převážně jehlou klasickou, která se v klinické praxi užívá nejčastěji. Tyto jehly mohou být vyrobeny ze zlata, stříbra nebo nerezavějící oceli. Nejčastěji se však používají jehly z kvalitní nerezové oceli. Klasická jehla může být rozdělena zhruba na čtyři části: rukojeť, kořen, tělo a hrot (obr.1). Rukojeť bývá obvykle z nerezové oceli, ale někdy může být i měděná nebo stříbrná. Jehly mohou být různé délky a průměru, avšak nejčastěji se používají jehly dlouhé 25-50 mm. Jehly 13-25 mm dlouhé se používají v oblasti hlavy, obličeje, prstů na rukou a na nohou, okolo očí a uší. Jehly o délce 25-40 mm se užívají pro oblast končetin, trupu a zad, a konečně nejdelší jehly, dlouhé 50-125 mm, se používají v oblasti stehen, horních končetin, hýždí, a také při propojování více bodů jednou jehlou. Průměr jehel se pohybuje v rozmezí 0,16-0,46 mm, ale nejčastěji se používají jehly o průměru 0,22-0,30 mm. Čím je jehla tenčí, tím je i stimulace slabší. Proto se tenčí jehly používají při léčbě starších osob, dětí nebo velice oslabených pacientů. Jehly většího průměru se pak používají při léčbě robustních pacientů. Při zavádění nejtenčích jehel (méně než 0,19 mm v průměru) se obvykle používá k zavedení jehly dutá trubička, vyrobená ze skla nebo z umělé hmoty.

                Klasická jehla je velmi tenká a ohebná a její zavádění a manipulace s ní vyžaduje správnou sílu v prstech. Správná síla prstů a zručnost při manipulaci s jehlou se získává dlouhodobou praxí. Zpočátku se doporučuje používat jehly kratší a s větším průměrem (obvykle se doporučuje začínat s jehlou 25 mm dlouhou, o průměru 0,30 mm) a postupně zvládat i manipulaci s jehlami tenčími a delšími. Je vhodné začít cvičit nabodávání jehel např. na bavlněném polštářku nebo na bramboře, která při zavádění jehly klade zhruba stejný odpor jako lidské tělo, a teprve poté cvičit zavádění a manipulaci s jehlou na vlastním těle. Před každým zavedením by měla být jehla důkladně zkontrolována, aby nebyla ohnutá nebo jinak poškozená, aby případně nedošlo např. k jejímu zalomení. Praktikující by měl mít pro takový případ po ruce pinzetu.

Velká pozornost by měla být věnována také sterilizaci jehel po každém použití. Vůbec nejlepší je používat jehly jednorázově, případně mít pro každého pacienta jeho vlastní jehly, které však musí být také důkladně sterilní. Oblast vpichu by měla být též vždy ošetřena 75%ním lihem a 2,5%ním roztokem jódu. Sterilizace jehel by měla být prováděna v autoklávu (sterilizační aparát).

 

Poloha pacienta při zavádění jehly

Pro výběr vhodné polohy pacienta při zavádění jehel je rozhodující oblast, ve které se bod nachází. Pacient by se měl cítit uvolněně a pohodlně. Někdy je nutné, aby bylo léčebné sezení rozděleno do dvou nebo více částí, během nichž musí pacient zaujmout různé polohy, aby mohlo dojít k nabodnutí určitých bodů, které v jiné poloze nejsou dosažitelné. V podstatě se při zavádění jehel používají následující pozice pacienta: poloha vsedě s předloktími opřenými o podložku před sebou, poloha vsedě s oporou o jednu stranu těla, poloha vleže na zádech, vleže na boku nebo vleže na břiše.

 

Metody zavádění jehly

Při zavádění jehly je důležitá spolupráce obou rukou. Nejčastějším způsobem zavedení jehly je ten, při kterém je jehla držena a zaváděna pravou rukou, proto se tato ruka někdy také nazývá rukou nabodávající. Palec a ukazováček drží rukojeť jehly, zatímco prostředníček podporuje u kořene jehly ukazováček, čímž se úchop jehly stává pevnějším (obr. 2). Levá ruka mezitím stlačuje oblast v okolí bodu, proto je také někdy nazývána rukou stlačující. Aby hrot jehly pronikl co nejrychleji povrchem pokožky, a tím byla i bolest pro pacienta co nejmenší, je důležité, aby byly obě ruce během zavádění jehly dobře zkoordinované. V podstatě bychom mohli rozlišit čtyři základní způsoby zavádění akupunkturních jehel:

                1. Zavedení jehly za pomoci tlaku prstu stlačující ruky: nejprve je nutno stlačit nehtem palce nebo ukazováčku stlačující ruky oblast vedle akupunkturního bodu, a poté zavést jehlu podél tlačícího nehtu rychle do pokožky. Tato metoda je vhodná při nabodávání krátkou jehlou a používá se např. při nabodávání bodů Tchung-li (tongli, HT-5) a Nej-kuan (neiguan, PC-6), které leží na vnitřní straně předloktí, a Čao-chaj (zhaohai, KI-6), který leží pod vnějším kotníkem atd. Tento způsob je vhodný při zavádění jehel kratších než 50 mm. Tato metoda má však nevýhodu v tom, že jehla přichází do kontaktu s nehtem palce nebo ukazováčku stlačující ruky, což příliš nevyhovuje hygienickým normám.

                2. Zavádění jehly za pomoci ruky nabodávající i stlačující: drž hrot jehly zabalený do sterilní vaty za pomoci palce a ukazováčku stlačující ruky (hrot jehly vyčnívá z vaty zhruba 3-5 mm), přičemž ji udržuj přímo nad zvoleným bodem a současně drž rukojeť jehly palcem a ukazováčkem ruky nabodávající. Jakmile stlačující ruka zatlačí hrot jehly do pokožky, nabodávající ruka současně začíná tlačit směrem dolů do požadované hloubky. Tato metoda je vhodná při nabodávaní oblastí se silnější muskulaturou, např. v bodě Chuan-tchiao (huantiao, GB-30), kdy může být hloubka vpichu až 8 cm, nebo v bodě Č’-pien (zhibian, BL-54), který leží ve výši 4. otvoru kosti křížové atd. Uvedená metoda se používá obzvláště při zavádění delších jehel s větším průměrem.

                3. Zavádění jehly za pomoci prstů napínajících pokožku: za pomoci palce a ukazováčku stlačující ruky napni pokožku v místě bodu, abys způsobil její roztažení z důvodu snadnějšího zavedení jehly. Poté zaveď jehlu rychlým pohybem pravé neboli nabodávající ruky. Tato metoda se používá při nabodávání bodů, ve kterých je pokožka uvolněná, jako např. Tchien-šu (tianshu, ST-25), Kuan-jüan (guanyuan, CV-4), Šuej-tao (shuidao, ST-28), přičemž všechny tyto body leží v oblasti břicha. Také se užívá u starších pacientů, kteří mají pokožku příliš uvolněnou.

                4. Zavádění jehly za pomoci stlačení pokožky: palcem a ukazováčkem stlačující ruky stlač (tj. nahrň k sobě, na rozdíl od předešlé metody, kdy dochází k jejímu roztažení) pokožku v bodě a zaveď jehlu šikmo do pokožky pravou rukou. Tato metoda je vhodná k nabodávaní takových bodů jako např. Can-ču (zanzhu, BL-2), na vnitřním okraji obočí, dále v bodě Ti-cchang (dicang, ST-4), který leží vedle koutku úst, nebo v bodě Jin-tchang (yintang, EX) mezi obočím atd.

                Při všech těchto čtyřech metodách, poté co došlo k proniknutí jehly do povrchové vrstvy pokožky, následuje zavedení jehly otáčením do požadované hloubky.

                Při zavádění jehel může být také použita tenká dutá trubička z nerez oceli, ze skla nebo umělé hmoty.

 

Úhel a hloubka zavedení jehly

Dalším předpokladem k účinnému zavedení jehly jsou správný úhel a správná hloubka vpichu. Úhel a hloubka zavedení jehly jsou při akupunktuře velice důležité. Správný úhel a hloubka napomáhají při dosažení charakteristického pocitu při nabodávání jehly; někdy se mu také říká pocit dostavení se čchi (qi)3, čínsky te-čchi (deqi), který se projevuje pociťováním brnění, tepla atd. v okolí bodu, přičemž se tento pocit může šířit do různých částí těla, což je dokonce mnohdy žádoucí. Pro samotnou léčbu je dosažení tohoto pocitu dostavení se čchi rozhodující. Když se tento pocit čchi (qi) nedostaví, výsledný léčebný efekt bude minimální nebo žádný. Různý úhel a hloubka při zavádění jehly ve stejném bodě může způsobit různý terapeutický účinek. Správný úhel a hloubka jsou závislé na požadovaném léčebném účelu, tělesné konstituci pacienta (zda je štíhlý nebo silnější), poloze bodu atd. Praktikující by měl být seznámen s anatomií v oblasti bodu, aby nedošlo k příliš hlubokému zavedení jehly a např. nabodnutí vnitřních orgánů, tepen atd. [Nutno poznamenat, že např. u neurotiků anebo v případech přítomnosti vnějších škodlivin v dráze nelze te-čchi určit zcela spolehlivě.]

 

Úhel

V podstatě můžeme říci, že existují tři směry při zavádění jehly: kolmý, šikmý a horizontální (obr.3).

                1. Kolmé zavedení: při tomto způsobu je jehla zavedena kolmo do pokožky, přičemž svírá s povrchem pokožky úhel 90 stupňů. Tímto způsobem je nabodávána většina bodů na těle.

                2. Šikmé zavedení: tato metoda se používá v bodech, které se nachází poblíž vnitřních orgánů nebo v místech, kde je tenčí svalová vrstva. Obvykle je jehla zaváděna pod úhlem 45 stupňů vůči povrchu pokožky. Tímto způsobem jsou často nabodávány body jako: Lie-čchüe (lieque, LU-7) na ruce, Ťiou-wej (jiuwei, CV-15) v oblasti břicha, Čchi-men (qimen, LR-14) na hrudi a často jsou tímto způsobem nabodávány také body na zádech, resp. body šu (shu), např. bod Fej-šu (feishu, BL-13). Používá se též v případech, kdy je žádoucí ovlivňovat proudění čchi (qi) určitým směrem (např. nabodnutím jehly po směru dráhy můžeme tonifikovat, kdežto zavedením jehly proti směru dráhy budeme redukovat).

                3. Horizontální zavedení: při této metodě je jehla zaváděna zhruba pod úhlem 10-20 stupňů. Tato metoda je obvykle používána v místech, kde je velmi tenká svalová vrstva, např. v bodech Paj-chuej (baihui, GV-20), Tchou-wej (touwei, ST-8) na hlavě, Can-ču (zanzhu, BL-2) na obličeji, Tchan-čung (tanzhong, CV-17; mnohdy bývá bod nazýván i tan-čung / danzhong, někdy se nesprávně uvádí také Šan-čung / shanzhong) na prsou atd. Také se jí využívá při propojování dvou bodů.

 

 

Hloubka vpichu

Můžeme obecně říci, že správná hloubka zavedení jehly je jedním z rozhodujících faktorů pro snadnější dosažení charakteristického pocitu při nabodávání (te-čchi / deqi). V praxi většinou závisí hloubka vpichu na tělesné konstituci pacienta, na anatomickém umístění bodu, patologickém stavu, ve kterém se pacient nachází, ročním období a na povaze škodlivého činitele. Tato metoda se používá především u starších lidí nebo i osob středního věku, trpících obvykle nedostatečností čchi (qi) a krve, která se projevuje únavou, nadměrným pocením, zkráceným dechem, nedostatkem síly apod. Podle západní medicíny se velice často jedná o anémii. Také u malých dětí s křehkou tělesnou stavbou, u žen, a také při nabodávání akupunkturních bodů v oblastech jako je hlava, obličej a záda, se doporučuje povrchové zavedení. U mladých lidí, osob středního věku se silnou tělesnou stavbou, u mužů a lidí obézních nebo také při nabodávání bodů na končetinách a v oblasti břicha se doporučuje hlubší zavedení jehly. Obecně řečeno, choroby z horkosti a z prázdnoty (sü / xu)4 vyžadují povrchovější zavedení a choroby z chladu a nadbytku (š’ / shi) vyžadují hlubší zavedení jehly. Při určování hloubky zavedení jehly by měla být brána v úvahu také hloubka proniknutí choroby. Např. choroby, při nichž dochází k poškození krve nebo vnitřních orgánů, vyžadují hlubší zavedení jehly. Při chorobách, které poškozují pouze povrchovou vrstvu a nepronikají do hlubších vrstev, by mělo být zavedení jehly povrchovější.

 

Očekávání pocitu dostavení se čchi (qi) a jeho podpora

Když po zavedení a manipulaci s jehlou pacient nepociťuje ani mírný náznak dostavení se čchi, měly by být použity některé metody podporující dostavení se čchi. Pro tento účel existuje několik pomocných způsobů manipulace. Je to například otáčení jehlou, stlačování příslušné dráhy prstem směrem nahoru a dolů, které má za úkol povzbudit proudění čchi v dráze, dále pak je to cukání rukojetí jehly, které způsobuje její chvění a tímto napomáhá posílení stimulace a dosažení čchi, dále je to škrábání nehtem po rukojeti jehly, které se užívá k rozvinutí a rozprostření již dosaženého pocitu čchi atd.

 

Stimulace a dostavení se čchi (qi)

Pocit dostavení se čchi (qi) znamená pociťování bolestivosti, rozpínání, brnění, mravenčení, tíhy nebo tepla v okolí bodu, po zavedení jehly do určité hloubky. Současně může praktikující pocítit prostřednictvím prstů držících jehlu jemné vibrace v jehle.

                Bez ohledu na to, jaký způsob stimulace při akupunktuře provádíme, v každém případě by mělo dojít k pocitu dostavení se čchi. V první kapitole spisu Ling-šu (Lingshu neboli Zázračného čepu)5 je to popsáno následovně: „Akupunkturní léčba nebude účinná, dokud se nedostaví čchi.“ V Ódě na zlatou jehlu121 se praví: „Rychlé dostavení čchi znamená dobrý výsledek při léčbě, pomalé dostavení čchi naznačuje pomalejší účinek léčby.“ Znamená to tedy, že pocit dostavení čchi je pro léčbu nezbytný a jeho intenzita a rychlost, se kterou se dostaví, mohou mít přímý vliv na výsledek léčby.

                1. Známky dostavení se čchi: když pacient pocítí bolestivost, otupělost, rozpínání a brnění, resp. jemné mravenčení v okolí bodu nebo rozšiřování tohoto pocitu podél dráhy směrem nahoru či dolů, jedná se o příznak dostavení se pocitu čchi. Současně by měl praktikující pocítit jemné chvění v jehle. Ve starých čínských lékařských knihách je tento pocit praktikujícího přirovnáván k pocitu v rybářském prutu, na jehož háčku sebou škube ryba.

                2. Faktory negativně ovlivňující dostavení čchi: především je to nepřesné určení polohy bodu. Dále je to nesprávná hloubka vpichu, nesprávná manipulace s jehlou a nakonec může být dostavení čchi ovlivněno i slabou tělesnou konstitucí pacienta a jeho sníženou citlivostí.

 

 

Základní techniky stimulace

1. Povytahování a opětovné zavádění: poté, co špička jehly pronikne povrchem pokožky, je tělo jehly v bodě kolmo povytahováno a opětovně zaváděno. Je to takzvané povytahování a opětovné zavádění. Jehla se tímto způsobem zavádí do požadované hloubky. Není však vhodné ji povytahovat příliš, poněvadž by to mohlo způsobit bolest, poškození místní tkáně nebo úplné vytažení jehly. Avšak také při opětovném zavádění by jehla neměla být zavedena příliš hluboko, aby nedošlo k jejímu proniknutí hlouběji, než je doporučovaná hloubka vpichu. Použitím větší síly a rychlých pohybů při této metodě můžeme dosáhnout vypouštění. Naopak pomalé a jemné provedení povytahování a opětovného zavádění jehly má povahu doplňování  (tonifikace).

                2. Otáčení a rotace: když jehla dosáhne požadované hloubky, plynule otáčej a rotuj jehlou dozadu a dopředu (neboli doprava a doleva). Obvykle se otáčení a rotace provádí v úhlu od 180-360 stupňů. Otáčení jedním směrem nebo v úhlu větším než 360 stupňů není žádoucí, poněvadž způsobuje doslova namotání svalových vláken na jehlu a následnou bolest. Prudké otáčení a rotace jehlou ve velkém úhlu je vypouštěcí metodou stimulace, zatímco menší úhel otáčení a pomalejší pohyby jsou tonifikační metodou stimulace. Otáčení a rotace se obvykle kombinuje s povytahováním a opětovným zaváděním jehly.

 

Ponechání a vyjmutí jehly

1. Ponechání jehly: jedná se o ponechání jehly v bodě, poté, co byla zavedena do požadované hloubky. Rozhodující při určení doby ponechání jehly je patologický stav pacienta. Obvykle bývá jehla ponechávána v bodě 15-30 minut, avšak jedná se pouze o obecné pravidlo, poněvadž např. velký čínský mistr akupunktury Čcheng Tan-an (Cheng Dan’an, 1899-1957) ponechával jehly v bodech velice krátkou dobu, obvykle v rozmezí 1-5 minut. Avšak v chronických případech nebo při úporných dlouhotrvajících bolestivých stavech, může být ponechání jehly přiměřeně prodlouženo až na několik hodin. Současně může být při ponechání jehly v bodě jehlou manipulováno (např. otáčeno) v určitých intervalech, aby došlo k zesílení léčebného účinku, avšak jehla může být také ponechána v bodě jen s minimální manipulací nebo bez jakékoliv další manipulace. U pacientů se sníženou citlivostí se používá ponechání jehly v bodě po určitou dobu jako metoda očekávání pocitu dostavení se čchi. Obecně se dá říci, že delší ponechání jehly může zvýšit schopnost bodu zmírňovat bolest a zklidňovat mysl. Např. při astmatu nebo při appendicitidě (zánět červovitého přívěsku slepého střeva) se doporučuje, aby byly jehly ponechány alespoň půl hodiny. Během ponechání jehel by se pacient neměl pohybovat.

                2. Vyjmutí jehly: při vyjmutí jehly stlač pokožku v okolí bodu palcem a ukazováčkem stlačující ruky, jemně jehlou otáčej a pomalu ji povytahuj do podkožní vrstvy, na několik sekund ponech jehlu v této vrstvě, a pak ji rychle vyjmi a stlač na chvíli bod, abys předešel krvácení (avšak při vypouštěcí metodě se doporučuje bod po vyjmutí jehly nestlačovat, někdy je dokonce slabé krvácení žádoucí, jedná se o metodu pročišťování horkosti). Tento postup při vyjmutí jehly je nejčastější a je obvykle v čínských pramenech doporučován. Zvláštní pozornost by měla být věnována zavádění a vyjmutí jehel v oblasti očí.

 

 

 

 

 

 

 

Doplňovací (tonifikační) a vypouštěcí (redukční) metoda

Doplňování (tonifikace) a vypouštění (redukce) jsou dvě metody stimulace bodů, které slouží k dosažení různých léčebných cílů. Tyto metody jsou v souladu s tím, co říká Chuang-ti nej-ťing (Huangdi neijing neboli Vnitřní kniha Žlutého císaře)5, tj. „doplňuj při chorobách z prázdnoty (sü / xu) a vypouštěj při chorobách z nadbytku (š’ / shi)“. Metoda, která má za úkol posílit oslabenou fyziologickou funkci se nazývá metodou doplňující (tonifikační) a používá se např. při nedostatečnosti čchi (qi) nebo nedostatečnosti (prázdnotě) krve, zatímco metoda, jejímž úkolem je především odstranění škodlivých faktorů (např. vypuzení škodlivého větru nebo chladu, nadbytku škodlivé horkosti atd.) a harmonizace nadměrných fyziologických funkcí, je známa jako metoda vypouštěcí (redukční). Někdy je metoda tonifikační nazývána metodou doplňovací a metoda vypouštěcí metodou vypouštěcí. Použití těchto dvou metod závisí v prvé řadě na stavu pacienta a na rozlišení syndromů při diagnóze. Doplňování (tonifikace) nebo vypouštění (redukce) může být dosaženo určitým způsobem manipulace s jehlou.

 

Základní doplňovací (tonifikační) a vypouštěcí (redukční) metody

1. Doplňování a vypouštění (tonifikace a redukce) za pomoci povytahování a opětovného zavádění jehly: při tonifikaci se jehla nejprve zavádí povrchově a poté hlouběji. Jehla je zaváděna prudce a silně a povytahována je jemně, s malým rozsahem, pomalou frekvencí a kratší dobou manipulace. Při redukci se jehla nejprve zavádí do hloubky, a pak je povytažena do povrchové (podkožní) úrovně. Jehla je zaváděna jemně a povytahována prudce s velkým rozsahem, rychlou frekvencí, přičemž doba manipulace je delší.

                2. Doplňování a vypouštění (tonifikace a redukce) za pomoci otáčení a rotace: při doplňování (tonifikaci) je úhel otáčení jehly malý, manipulace je jemná, za použití nepatrné síly, pohyby jsou pomalé a doba manipulace je krátká. Při vypouštění (redukci) je naopak úhel otáčení velký, manipulace je silná, otáčení je rychlé a doba manipulace je delší.

                3. Směr jehly: při tonifikaci je jehla zaváděna po směru dráhy, kdežto při vypouštění (redukci) jehla směřuje proti směru dráhy.

                4. Dýchání: při tonifikaci je jehla zavedena současně s pacientovým výdechem a vyjmuta současně s jeho nádechem. Při redukci je jehla zavedena současně s nádechem pacienta a vyjmuta s výdechem.

                5. Rychlost zavedení a vyjmutí: při tonifikaci se jehla zavádí pomalu, s malým otáčením a vyjmuta bývá rychle. Při redukci se naopak jehla zavádí rychle, s větším rozsahem otáčení, avšak vyjmuta bývá pomalu. Při povytahování a opětovném zavádění (v bodě 1) je to právě naopak, ale povytahování a opětovné zavádění jehly se provádí až poté, co je jehla zavedena, jak je popisováno v tomto odstavci.

Navíc je třeba dodat, že při tonifikaci je bod po vyjmutí jehly stlačován prstem, aby byla čchi udržena. Při vypouštění (redukci) je při vyjmutí jehlou navíc cloumáno a bod není po vyjmutí stlačován, což má napomoci vypuzení škodlivých činitelů. Doplnění nebo vypuštění (tonifikace či redukce) může být dosaženo také vhodným výběrem bodů podle teorie pěti prvků 6 (bod matka-bod dítě).

Existuje také metoda vyrovnávací, která se používá jak při chorobách z prázdnoty či nedostatečnosti (sü / xu), tak i při chorobách z plnosti či nadbytku (š’ / shi). V praxi se tato metoda používá velice často. Jedná se v podstatě o metodu na rozhraní mezi tonifikační a vypouštěcí metodou. Po zavedení jehly do bodu se používá rovnoměrná a jemná stimulace bodů za pomoci povytahování a opětovného zavádění jehly, otáčení a rotace jehlou střední rychlostí (mezi rychlostí při tonifikaci a redukci), což způsobuje v nabodávaném bodě a jeho okolí mírnou reakci. Také k vyjmutí jehly dochází střední rychlostí.

 

Metoda zapalování ohně na horách a ochlazování nebes

Tyto dvě metody, které se v praxi občas používají, zahrnují manipulaci s jehlou ve třech vrstvách, které jsou známé jako nebe, země a člověk. Nebe je vrstva bezprostředně pod povrchem pokožky, země je nejhlubší vrstva, do které se zavádí jehla a člověk je vrstva mezi těmito dvěmi. Metoda zapalování ohně na horách je metodou tonifikační a metoda ochlazování nebe metodou vypouštěcí (redukční). Zřejmě nejlépe jsou tyto dvě metody popsány v knize Fundamentals of Chinese Acupuncture (Ellis, Wiseman & Boss), z níž pochází i následující popis těchto dvou metod:

                1. Zapalování ohně na horách: při provádění této techniky zaveď jehlu do vrstvy nebe, a pak ji devětkrát povytáhni a znovu zaveď do této vrstvy, přičemž zavádění je prudké a povytahování jemné. Pak pronikni do vrstvy člověka a opakuj tento postup. Nakonec pronikni do úrovně země a znovu devětkrát zopakuj povytahování (jemné) a opětovné zavádění (prudké). Po provedení výše uvedeného postupu povytáhni jehlu jedním pomalým pohybem do vrstvy nebe. Jestliže nebylo dosaženo pocitu tepla a mírného pálení, můžeš celý postup třikrát zopakovat. Když ani poté není dosaženo tohoto pocitu, měl by praktikující manipulaci na chvíli přerušit, a poté opakovat výše uvedený postup dokud se žádaný pocit nedostaví. Po vyjmutí jehly by měl být bod stlačen prstem.

                Další podpory doplňování  (tonifikace) může být dosaženo zaváděním jehly současně s pacientovým výdechem a vyjmutí při jeho nádechu. Tato metoda se nazývá podpalováním pohoří z toho důvodu, že vytváří pocit pálení a je vhodná při doplňování čchi v drahách a orgánech. Může být použita také při léčbě chorob způsobených chladem z prázdnoty, jako je impotence, ukapávání moči či otok varlat [jednostranný otok varlete bývá častěji z nadbytku].

                2. Ochlazování nebe: poté, co je jehla zavedena do pokožky, pronikni jí přímo do úrovně země, pak proveď šestkrát povytažení a opětovné zavedení jehly, přičemž zavedení je jemné a povytažení je prudké. Zopakuj stejný postup ve vrstvě člověka. Nakonec stejný postup proveď i ve vrstvě nebe, tzn. i v této vrstvě jehlu šestkrát jemně zaveď a prudce povytáhni. Celý tento postup může být třikrát zopakován. Jestliže ani poté pacient zřetelně nepocítí v bodě pocit chladu, musí praktikující chvíli vyčkat, a pak celý postup opakovat dokud se žádaný pocit chladu nedostaví.

                Jedná se o metodu vypouštěcí (redukční), která kombinuje vypouštěcí aspekty z metod povytahování a opětovného zavádění, rychlosti při manipulaci, metody 6 (při redukci) a 9 opakování (při tonifikaci), stlačování a nestlačování bodu po vyjmutí jehly. Podpory redukce (vypouštění) může být dosaženo tím, že je jehla zaváděna při nádechu pacienta a vyjmuta při výdechu. Metoda ochlazování nebe pročisťuje a odvádí nadbytek jangu a škodlivé čchi. Používá se při chorobách z nadbytku horkosti, při blocích způsobených škodlivým větrem, malárii, vysoké horečce, mániích a úžehu.

                Obě tyto metody jsou vhodné pouze v bodech, které se nachází v silnější svalové vrstvě, a nepoužívají se v bodech na hlavě nebo na hrudi. Při jednom léčebném sezení se pro tyto metody volí pouze jeden, maximálně dva body.

 

Upozornění a kontraindikace při zavádění jehel v akupunktuře

1. Při léčbě pacientů, kteří jsou příliš hladoví nebo naopak příliš sytí, kteří jsou pod vlivem alkoholu, resp. jsou příliš unavení anebo zesláblí, by měl být při léčbě použit co nejmenší počet jehel anebo by měla být léčba odložena dokud nebude pacient k léčbě způsobilý.

2. U těhotných žen do třetího měsíce těhotenství je zakázáno nabodávání bodů v dolní části břicha a v křížovo-bederní oblasti. U těhotných žen po třetím měsíci těhotenství je kontraindikováno nabodávání bodů v horní části břicha a v křížovo-bederní oblasti. U těhotných žen je také zakázáno nabodávání bodů způsobujících silnou reakci, takových jako Che-ku (hegu, LI-4), Kchun-lun (kunlun, BL-60), Ťien-ťing (jianjing, GB-21), Čchüe-pchen (quepen, ST-12), San-jin-ťiao (sanyinjiao, SP-6) a Č’-jin (zhiyin, BL-67).

3. Dále by neměly být nabodávány body na temeni hlavy u malých dětí, které nemají uzavřenou fontanelu. U malých dětí není povoleno ani ponechávání jehel, poněvadž mohou provést neočekávaný pohyb, který by mohl způsobit např. ohnutí nebo zalomení jehly.

                4. Praktikující by měl být seznámen s polohou důležitých tepen a cév, aby nedošlo k jejich nabodnutí a následnému krvácení. U bodů na hrudi a zádech by měla být dodržena doporučovaná hloubka zavedení jehly, aby nedošlo k nabodnutí vnitřních orgánů. To se týká také oblasti očí a pohlavních orgánů. Z tohoto důvodu by měl být praktikující dobře obeznámen s anatomií v okolí bodu.

                5. Staré čínské lékařské spisy také varují před nabodáváním určitých bodů na lidském těle. Většina z nich leží poblíž životně důležitých orgánů nebo velkých krevních cév. Jsou to např. Čcheng-čchi (chengqi, ST-1), bod umístěný pod oční bulvou, Žu-čung (ruzhong, ST-17) ležící ve středu prsní bradavky, Ťi-maj (jimai, LR-12) poblíž stehenní tepny, Ťiou-wej (jiuwei, CV-15), nacházející se poblíž životně důležitých orgánů, Ťi-men (jimen, SP-11), ležící poblíž stehenní tepny atd. Tyto body by měly být obecně nabodávány buďto šikmo nebo horizontálně, aby nedošlo k nehodě. Nej-ťing (Neijing / Vnitřní kniha)5 také zakazuje provádění akupunktury před a po pohlavním styku pacienta nebo při jeho velkém strachu a úzkosti.

Dále mohou nastat nečekané situace, jejichž riziko se však dá dodržováním výše uvedených zásad minimalizovat. Například mohou u pacienta nastat mdloby, projevující se závratěmi, zkrácením dechu, chladným potem, nutkáním na zvracení, slabým pulsem atd. V tomto případě je třeba okamžitě přestat se zaváděním jehel a okamžitě vyjmout všechny jehly. Poté je třeba uložit pacienta do polohy vleže a nabídnout mu vodu. V těžkých případech je třeba navíc silně zatlačit nehtem v bodě Šuej-kou (shuigou; někdy je nazýván též Žen-čung / renzhong, CV-26), Čung-čchung (zhongchong, PC-9) a Cu-san-li (zusanli, ST-36) anebo je třeba použít moxibuci v bodech Paj-chuej (baihui, GV-20), Čchi-chaj (qihai, CV-6) a Kuan-jüan (guanyuan, CV-4). Další neočekávanou situací, která může nastat, je doslova zaseknutí jehly, což může být způsobeno nervozitou pacienta nebo křečemi v nabodávané oblasti po zavedení jehly anebo také přílišným otáčením jehly v jednom směru nebo ve velkém úhlu, což může způsobit doslovné namotání svalových vláken na jehlu. S takovouto jehlou pak nelze otáčet nebo jinak manipulovat. Je třeba vyzvat pacienta, aby se uvolnil, a rozmasírovat okolí bodu jemnou masáží. Když je tato situace způsobena otáčením jehly v jednom směru, je třeba ji opatrně vytočit opačným směrem. Také může dojít k ohnutí nebo zalomení jehly. Pro takové případy by měl mít praktikující po ruce pinzetu a jehlu opatrně vyjmout.

 

Použití trojhranné jehly – nabodávání způsobující slabé krvácení

Tato metoda nabodávání je popsána již ve spise Nej-ťing (Neijing / Vnitřní kniha)5. Jelikož se tato metoda u nás zatím používá velice málo, nebude zajisté na škodu správný popis této metody, tak, jak jej uvádí Ellis, Wiseman a Boss ve své knize Fundamentals of Chinese Acupuncture: „Trojhranná jehla je jehla s velkým průměrem a s ostrým trojhranným hrotem, která se používá při nabodávání, jehož účelem je vyvolat slabé krvácení neboli vypuštění několika kapiček krve z bodu. Na některých klinikách se již k tomuto účelu používají namísto těchto jehel vhodné sterilní skalpely. Terapeutickým účelem této metody je pročištění horkosti nebo zrychlení pohybu krve a čchi a odstranění místního městnání krve, a tím zmírnění stagnace a otoků, zmírnění bolesti a obnovení vědomí.

                Postup: V prvé řadě se na daném místě použije tlaku k omezení krevního oběhu v oblasti, aby se tím jednak zvýšila viditelnost žil a žilek, a také aby z nabodávané žíly snadněji vytekla krev. Poté je bod rychle a rázně nabodnut do povrchové hloubky okolo 0,1 cchunu, aby došlo k vypuštění několika kapiček krve. Jehla je při nabodnutí držena palcem a ukazováčkem, přičemž hrot jehly vyčnívá zhruba 3 mm. Hrot jehly je při zavádění stabilizován také prostředníčkem, který se o jehlu opírá pod ukazováčkem a je nejblíže hrotu. Nakonec je bod stlačen sterilní vatou, dokud nepřestane krvácet.

Tato metoda je však nevhodná pro oslabené pacienty, pacienty trpící chorobným krvácením anebo s oslabeným imunitním systémem, těhotné ženy a ženy po porodu, pro pacienty, kteří trpí anémií (chudokrevností) anebo mají nízký krevní tlak. Než dojde k aplikaci této metody, měla by být nejprve pacientovi důkladně popsána a vysvětlena. Velká pozornost by měla být věnována sterilizaci jehly a nabodávaného místa. (Ellis, Wiseman & Boss: Fundamentals of Chinese Acupuncture)

                Jak již bylo řečeno výše, tato metoda se často používá při léčbě syndromů nadbytku (š’ / shi), pročišťování horkosti nebo k odstranění stagnace. Např. při akutním zánětu mandlí, který doprovázejí vysoké horečky, se používá tato metoda v bodě Ta-čuej (dazhui, GV-14) ke snížení horečky. Při ekzému, který je podle tradiční čínské medicíny způsoben vlhkou horkostí nebo stagnací čchi a krve v pokožce nebo také nedostatečností krve, se této metody používá například v bodech Süe-chaj (xuehai, SP-10), Čchü-čch’ (quchi, LI-11), Ta-čuej (dazhui, GV-14), Wej-čung (weizhong, BL-40), Ke-šu (geshu, BL-17), Fej-šu (feishu, BL-13). Při každém léčebném sezení se volí jeden až dva body z této kombinace a jsou nabodávány touto metodou. Pak jsou baňkovány po dobu 10-15 minut. Použití této metody je vhodné také v bodech Š’-süan (shixuan, EX), což jsou body na špičkách prstů na ruce a v bodech ťing (body studánky z pěti přepravních bodů), např. při léčbě úpalu, dětských křečí, vysoké horečky, otoků nebo bolestí rukou a chodidel. Tato metoda se používá také při vysokém krevním tlaku, který tradiční čínská medicína (TČM) obvykle zahrnuje pod termín bolesti hlavy a závratě. Z hlediska čínské medicíny existují tři základní příčiny tohoto stavu: mentální narušení, způsobující stagnaci jaterní čchi a následné vyšlehování jaterního ohně, nesprávná strava, což způsobuje nedostatečnost sleziny a hromadění hlenů uvnitř, a vyčerpávající choroby poškozující jin ledvin, což pak způsobuje nadměrnou aktivitu jaterního jangu (v souladu s teorií pěti prvků). Při léčbě vysokého krevního tlaku se pak tímto způsobem nabodávají následující body: Tchaj-jang (taiyang, EX), Čchü-čch’ (quchi, LI-11) a Ta-čuej (dazhui, GV-14). Pro každé sezení používáme jeden až dva body. Poté se body baňkují po dobu 10-15 minut. Pět sezení pak tvoří jeden léčebný cyklus. *

 

___________________________________________

* Nejedná se o tradiční metodu starých Číňanů, nýbrž o metodu, kterou doporučuje např.dr. Bai Xinhua (Paj Sin-chua), lektor akupunktury na Pekingském institutu akupunktury a moxibuce. Cituji z jeho knihy Acupuncture in Clinical Practice: „Při hypertenzi způsobené vyšlehováním jaterního ohně je škodlivý oheň rozptýlen přidáním a nabodáváním bodů Sing-ťien (xingjian, LR-2), Čchü-čch’ (quchi, LI-11) a Cu-lin-čchi (zulingqi, GB-41), přičemž se v těchto bodech používá vypouštěcí metoda nabodávání, a navíc se nabodává trojhrannou jehlou bod Tchaj-jang (taiyang, EX), dokud nedojde k mírnému krvácení z tohoto bodu, načež se bod baňkuje po dobu 10-15 minut.“ A dále také jako pomocnou léčbu doporučuje léčbu nabodáváním trojhrannou jehlou v bodech Tchaj-jang (taiyang, EX), Čchü-čch’ (quchi, LI-11) a Ta-čuej (dazhui, GV-14), načež body 10-15 minut baňkuje. Šanghajský institut tradiční čínské medicíny (v knize Acupuncture. A Comprehensive Text) a také Státní úřad tradiční čínské medicíny a farmacie (v knize Advanced Textbook on Traditional Chinese Medicine) doporučuje při lícní paréze aplikaci malých baněk v bodech Ťia-čche (jiache, ST-6), S’-paj (sibai, ST-2), který leží dokonce pod okem, a Ti-cchang (dicang, ST-4) vedle koutku úst. Osobně jsem již viděl baňkování v obličeji (jednalo se o bod Ťia-čche / jiache na dolní čelisti), prováděné čínským lékařem. Při nesprávném postupu by ovšem mohlo dojít k nepříjemnému postižení pokožky v obličeji, takže z bezpečnostních důvodů by tuto metodu měli používat jen akupunkturisté, kteří mají s baňkováním dlouholeté praktické zkušenosti.

 

 

 

B. Moxibuce

 

Je velice pravděpodobné, že moxibuce, jakožto léčebná metoda, je starší než samotná akupunktura. Jedná se o velice rozšířenou metodou stimulace bodů teplem, která se k léčebným účelům používá v Číně již několik tisíc let. K tomuto účelu slouží moxa, neboli sušené listy (hlavně vlákna ze spodní strany listů) rostliny Artemisia vulgaris (pelyněk černobýl), které se sbírají počátkem léta, kdy se na jejich spodní straně vytvářejí jakoby vlákna vlny. Někdy se do moxy přidávají i další sušené byliny. Tradiční čínské bylinářství přisuzuje této rostlině jangovou povahu a používá ji k léčbě onemocnění z chladu a vlhkosti. Navíc běžně roste po celé Číně a dobře se tvaruje. Moxa nejvyšší kvality je téměř bílá. Při moxibuci má jemnější účinek a při hoření vytváří méně kouře a zápachu. Také se velice dobře tvaruje. Moxa, která obsahuje méně vláken ze spodní strany listu a více částí usušených listů, je považována za měně kvalitní. Její barva je spíše našedlá nebo šedozelená. Obvykle se používá při nepřímé moxibuci. Nejčastěji se používá moxa ve tvaru svitků (doutníků) nebo kužílků (zhruba 10 mm vysoký, o průměru 8 mm), existují však i moxové kuličky, nalepovací válečky moxy atd. V praxi se také často využívá tzv. horké jehly, při níž se kousek moxy připevní na rukojeť jehly, která je zavedena do bodu a moxa se zapálí, což způsobí mírné prohřátí bodu a jeho okolí. Můžeme tedy říci, že moxibuce je v podstatě působením tepla vyvolaného moxou na akupunkturní bod. Vlastností moxy a funkcí moxibuce je zahřívání a odstraňování bloků z drah, zahřívání jangu, odstraňování chladu a vlhkosti, a tudíž podpora správné funkce orgánů. Velice často se používá také při prevenci různých onemocnění.

                V praxi se nejvíce využívá moxibuce za pomoci kuželíků moxy, moxových svitků a horkých jehel.

 

1. Moxibuce moxovými kužílky

a) Přímá: moxový kužílek je umístěn přímo na pokožce a následně je zapálen. Podle intenzity působení na pokožku můžeme moxu rozdělit na typ způsobující zjizvení a typ, který nezanechává jizvy. Moxové kužílky se pak obvykle dělí na velké, malé a střední.

Při typu způsobujícím zjizvení je moxový kužílek umístěn přímo na pokožku v místě bodu a zapálen. Ještě předtím je však na místo naneseno např. malé množství česnekové šťávy, z důvodu lepšího připevnění kužílku. Hoření kužílku pak způsobuje místní popáleniny, tvorbu puchýřků, hnisání a po vyléčení zůstávají v místě moxibuce jizvy. Puchýřky se objevují zhruba za dva až tři dny po aplikaci této metody a jizvy se vyhojují zhruba jeden měsíc. Při provádění této metody je vhodné nejprve zapálit jeden nebo dva kužílky a nenechat je dohořet úplně až na pokožku, aby si pacient mohl postupně přivyknout na narůstající intenzitu tepla. Tyto první kužílky však nejsou započítávány do celkového počtu kužílků předepsaných pro daného pacienta. Staří Číňané považovali tvorbu puchýřků po moxibuci při léčebném procesu za velice důležitou. Tento způsob moxibuce se používá při určitých úporných chronických onemocněních, např. astma. Obvykle se jedná o onemocnění z prázdného (sü / xu) chladu nebo z chladné vlhkosti.

                Při typu, který jizvy nezanechává, se moxový kužílek také umístí na pokožku v místě bodu, ale jakmile shoří polovina až dvě třetiny kužílku a pacient pociťuje pálení, je třeba kužílek odstranit a nahradit jej novým. Odstranění se obvykle provádí pinzetou. Tento postup se opakuje několikrát. Po léčbě se nevytvářejí žádné puchýřky ani nedochází k zanícení místa moxibuce nebo zanechání jizev. Tento způsob moxibuce je indikován hlavně u chorob způsobených mírnější prázdnoty (nedostatečnosti; sü / xu), jež jsou méně chladné povahy, než je tomu u moxibuce zanechávající jizvy, např. při chronickém průjmu, poruchách trávení, astma atd.

                b) Nepřímá: při tomto způsobu není kužílek moxy umístěn přímo na pokožce, ale mezi něj a pokožku je umístěn např. plátek zázvoru, česneku nebo oměje.

                Např. v případě zázvoru je postup následující: do tenkého plátku zázvoru (2-3 mm) udělej několik dírek a přilož jej na zvolený bod. Na něj pak polož velký kužílek moxy a zapal jej. Jakmile pacient pociťuje pálení, odstraň plátek a nahraď jej dalším. Tato metoda je vhodná při syndromech oslabení žaludku a sleziny (to znamená při nedostatečnosti středního zářiče), jako jsou průjem, bolesti břicha, a také při syndromech větrného chladu, při bolestivosti kloubů a symptomech nedostatečnosti (prázdnoty; sü / xu) jangu. Syndrom nedostatečnosti, resp. prázdnoty jangu se projevuje především chladem v končetinách, bledým jazykem, řídkou stolicí, únavou, bledostí obličeje, zamlklostí apod.

V případě česneku je postup obdobný (je třeba použít velkých stroužků česneku), pouze s tím rozdílem, že moxibuce přes plátek česneku se používá při krtici (forma tuberkulózy, při níž dochází k otokům lymfatických uzlin), v raných stádiích infekčních onemocnění pokožky nebo při poštípání hmyzem.

Někdy se při této metodě používá také boční kořenová hlíza rostliny Aconitum carmichaeli (čínsky fu-c’ / fuzi) neboli oměj Karmichaelův (pozor rostlina je jedovatá). Sušená hlíza je rozdrcena na prášek a smíchána s rýžovým vínem nebo s vínem z prosa a je zformována do suché substance, ze které se vytvoří placička zhruba 1-2 mm silná. Pak jsou do ní navrtány malé otvory a je přiložena na bod, načež je na ní umístěn a zapálen kužílek moxy. Podle čínského bylinářství je fu-c’ (fuzi) povahy horké a chuti pálivé (jedná se o charakteristiky přisuzované léčivým rostlinám v tradičním čínském bylinářství), a proto může tato metoda léčit choroby z nedostatečnosti (prázdnoty; sü / xu) jangu. Užívá se také při úporných lézích a vřídcích.

A na závěr, do této kategorie nepřímé moxibuce náleží také způsob, při němž se pupek pacienta naplní solí a na ní se zapálí velký kužílek moxy. Tento způsob se používá v případech kolapsu se symptomy jako jsou chladné končetiny, nehmatatelný puls, např. po silných bolestech břicha, zvracení a průjmu. To znamená, že tato metoda dokáže obnovit jang. Ve středu pupku leží bod Šen-čchüe (shenque, CV-8).

 

2. Moxibuce za použití moxových svitků (doutníků)

V současné době se jedná o nejčastěji používaný způsob moxibuce, který je velice snadný a vhodný i pro laika při domácí léčbě (na doporučení lékaře nebo odborníka na čínskou medicínu). Moxové svitky jsou vyráběny z hrubě prosetých sušených listů moxy, to znamená z méně kvalitní moxy. Při provádění této metody moxibuce je v určité vzdálenosti od bodu (zhruba 2-3 cm) udržován zapálený moxový svitek (dlouhý zhruba 10-20 cm), který způsobuje mírné prohřátí v oblasti zvoleného bodu, přičemž po určité době je v této oblasti pociťována horkost a pokožka zrůžoví. Moxovým svitkem může být pohybováno nahoru a dolů, to znamená, že je od bodu vzdalován a opětovně přibližován. Tato technika se někdy nazývá vrabčí zobání. Také se jím nemusí pohybovat vůbec a může být např. po celých 10 minut udržován v určité vzdálenosti od bodu, tak, aby jeho teplo působilo na pacienta příjemně a mírně prohřívalo zvolený bod. Tato metoda je velice jednoduchá a používá se také v bodech, kde není vhodné použít moxové kužílky. Velice často se používá v prevenci. Např. při prevenci nachlazení a chřipky se používá moxibuce bodu Cu-san-li (zusanli, ST-36). Tento způsob moxování slouží k rozhýbání čchi (qi) a krve v určité oblasti. Tato metoda může být vhodně kombinována s akupunkturou, přičemž se po zavedení jehly do zvoleného bodu touto metodou prohřívá jeho okolí.

 

3. Moxibuce horkou jehlou

Při této metodě je rukojeť jehly zavedené do zvoleného bodu obalena moxou, která je následně zapálena. Tato metoda způsobuje v bodě a jeho okolí mírný pocit horkosti a je vhodná u pacientů, kterým je předepisována moxibuce a současně akupunktura s ponecháním jehel. Tato metoda je vhodná především při onemocněních z prázdného (sü / xu) chladu a při syndromech pi (bi)7 způsobených větrnou vlhkostí. Užívá se např. při léčbě bolestí kloubů, které jsou způsobeny chladem a vlhkostí.

 

Upozornění a kontraindikace

1. Moxibuce by neměla být prováděna u osob, které jsou příliš hladové či přejedené anebo jsou pod vlivem alkoholu nebo drog.

2. V případech, kdy je moxibuce používána během jednoho léčebného sezení v horní i dolní části těla, měla by být nejprve ošetřena horní část. Dále pak záda se ošetřují dříve než oblast břicha, hlava a tělo dříve než končetiny. Při určení postupu je třeba vzít v úvahu patologický stav pacienta a počet a polohu ošetřovaných bodů.

                3. Při rozhodování ohledně velikosti moxových kužílků, jejich počtu a nebo doby použití moxových svitků musí být brán ohled na patologický stav pacienta, jeho celkovou tělesnou konstituci, věk a místo, ve kterém má být moxibuce aplikována. Obecně se používá v jednom bodě tří až pěti moxových kužílků a k moxibuci jednoho bodu moxovým svitkem (doutníkem) je obvykle doporučováno 5-15 minut.

                4. Moxibuce se nesmí používat při vysokých horečkách způsobených vnějšími škodlivými činiteli a nebo při nedostatečnosti (prázdnotě, ) jin.

                5. Metoda moxibuce zanechávající zjizvení je z estetických důvodů nevhodná v oblasti hlavy a obličeje. U těhotných žen by neměla být moxibuce používána v oblasti břicha a bederní a křížové oblasti. Staročínská lékařská literatura také zakazuje požehování některých bodů, které obvykle leží poblíž důležitých orgánů nebo tepen. Např. Ťing-ming (jingming, BL-1), ležící ve vnitřním koutku oka, poblíž oční bulvy, dále pak Žen-jing (renying, ST-9), který leží v sousedství krční tepny.

                6. Moxibuce může zanechat různý stupeň lokálních popálenin, od pocitu horkosti a zčervenání až po tvorbu puchýřů. Malé puchýřky by neměly být strhávány, aby nedošlo k infekci, nicméně velké puchýře by měly být propíchnuty a odborně ošetřeny, aby nedošlo k následné infekci.

                7. Pacient by měl být s metodou před jejím použitím dobře obeznámen a při metodě zanechávající jizvy by měl být na tento fakt upozorněn.

 

 

 

 

VÝBĚR  AKUPUNKTURNÍCH  Bodů

 

 

Akupunkturní předpis

Poněvadž je akupunktura a moxibuce ve své podstatě ovlivňováním určitých bodů na lidském těle, je pro léčebný výsledek důležitý správný výběr jednotlivých bodů a jejich vhodná kombinace. V prvé řadě je důležité navrhnout princip (metodu) léčby, a to na základě rozlišení syndromů. Podle rozlišení syndromů a zvolené metody léčby pak zvolit vhodnou kombinaci bodů. Například, jestliže jsme na základě čtyř vyšetřovacích metod (vyšetření pohledem, sluchem a čichem, dotazováním a pohmatem) došli k závěru, že onemocnění pacienta je způsobeno vnějším větrným chladem8, respektive, že se jedná o příznaky vnějšího větrného chladu, znamená to, že jsme rozlišili (určili) příznak jako syndrom vnějšího větrného chladu. Tomu pak bude odpovídat i metoda léčby, kterou bude rozptýlení větrného chladu a otevření povrchu. V předpise pro léčbu vnějšího větrného chladu pak zvolíme body, které rozptylují vítr (např. Feng-fu, GV-16) nebo větrný chlad (např. Feng-čch’ [fengchi, GB-20] nebo Feng-men [fengmen, BL-12]) a body odstraňující vnější symptomy neboli otevírající povrch (např. Che-ku / hegu, LI-4).

Předpis by měl obsahovat nejen zvolenou kombinaci bodů, ale také metodu stimulace bodů (tonifikační, redukční / vypouštěcí, vyrovnávací; zda použít moxibuce atd.), dále pak dobu stimulace jednotlivých bodů. Také by měl uvádět, které body mají být nabodávány oboustranně a které jednostranně, a jak často má být léčba prováděna. Obecně se dá říci, že body v předpise by měly být seřazeny v určitém pořadí, podle určitých pravidel. Na prvním místě jsou body z horní části těla, následované body z dolní části těla, dále pak body z oblasti zad před body z oblasti břicha a podle důležitosti se body řadí od nejdůležitějších po pomocné.

 

Body místní, přilehlé, vzdálené a symptomatické

1. Místní (lokální) body jsou body, které leží v místě symptomů nebo v místě orgánu, který má být léčbou ovlivňován. Proto může být v podstatě každý bod na lidském těle použit jako bod místní. Tyto body jsou obvykle nejúčinnější při léčbě chronických lokálních chorob, ačkoliv někdy se používají i v případech akutních onemocnění. Např. bod Čung-wan (zhongwan, CV-12), ležící 4 cchuny nad pupkem, se používá při léčbě žaludečních bolestí; bod Paj-chuej (baihui, GV-20), ležící na vrcholu hlavy, se užívá k léčbě bolestí hlavy; bod Tching-kung (tinggong, SI-19), v blízkosti ucha, se používá při léčbě onemocnění uší atd. Když se však v oblasti vyskytují jizvy nebo různá poranění, je nutno použít bodů přilehlých.

2. Body přilehlé jsou body, které leží poblíž místa onemocnění. Při léčbě akutních stavů mohou body přilehlé nahrazovat místní body nebo mohou posílit účinek místních a vzdálených bodů v kombinaci s nimi. A opět, každý bod může být v podstatě bodem přilehlým. Např. bod Čang-men (zhangmen, LR-13), ležící pod jedenáctým volným žebrem na laterální straně břicha, je přilehlým bodem používaným při bolestech žaludku.

3. Body vzdálené (distální): jedná se o body vzdálené od místa onemocnění a mající k postiženému místu vztah, ať již přímý nebo nepřímý, díky systému drah. Obvykle leží od loktů a kolen směrem dolů. Např. bod Kuang-ming (guangming, GB-37), ležící 5 cchunů nad vnějším kotníkem, se používá při léčbě očních onemocnění, poněvadž oči jsou vývodem jater a dráha jater je ve vztahu povrch-nitro s dráhou žlučníku. Bod Cu-san-li (zusanli, ST-36) je bodem ležícím pod kolenem a je velice účinným bodem při léčbě žaludečních potíží, poněvadž leží na dráze žaludku. Bolesti žaludku může léčit také bod Kung-sun (gongsun, SP-4), bod dráhy sleziny, která je ve vtahu povrch-nitro k dráze žaludku a který leží na vnitřní hraně chodidla. Bod Che-ku (hegu, LI-4), hlavní bod k léčbě poruch na horní polovině těla ležící na ruce, léčí choroby v oblasti obličeje. Při bolestech šíje se volí bod Chou-si (houxi, SI-3), ležící na zevní hraně ruky atd. I spis Nej-ťing (Vnitřní kniha)5 doporučuje léčit choroby horní části těla skrze body z dolní části těla a choroby dolní části těla léčit skrze body z horní části těla. Např. bod Paj-chuej (baihui, GV-20), na vrcholu hlavy, se používá při léčbě výhřezu konečníku; bod Žen-čung (renzhong, GV-26) se používá k léčbě bolestí v dolní části zad atd. Dále pak onemocnění na levé straně těla se dají léčit za pomoci bodů na pravé straně a choroby na pravé straně se dají léčit skrze body na levé straně. Např. při bolestech zubů na levé straně se používá bod Che-ku (hegu, LI-4) na straně pravé. Body vzdálené se obvykle používají jak pro onemocnění akutní, tak i chronická.

Tyto tři skupiny bodů se používají buďto samostatně nebo ve vzájemné kombinaci. Např. při bolestech žaludku se používají jako body vzdálené Cu-san-li (zusanli, ST-36), ležící pod kolenem, Nej-kuan (neiguan, PC-6), ležící nad zápěstní rýhou na vnitřní straně ruky, v kombinaci s místním bodem Čung-wan (zhongwan, CV-12), ležícím 4 cchuny nad pupkem, nebo bodem Čang-men (zhangmen, LR-13) jako bodem přilehlým. Některé příklady jsou uvedeny v následující tabulce:

 

 

Postižená oblast

Body vzdálené

Body přilehlé

Body místní

Čelo, přední část hlavy

Che-ku (hegu, LI-4),

Nej-tching (neiting, ST-44)

Paj-chuej

(baihui, GV-20)

Jang-paj (yangbai, GB-14), Jin-tchang (yintang, EX)

Vrchol hlavy

Tchaj-čchung

(taichong, LR-3)

S’-šen-cchung

(sishencong, EX)

Paj-chuej

(baihui, GV-20)

Spánková oblast

Waj-kuan (waiguan, TE-5),

Cu-lin-čchi (zulinqi, GB-41)

Feng-čch’

(fengchi, GB-20)

Tchaj-jang (taiyang, EX)

Šuaj-ku (shuaigu,GB-8)

Týl

Chou-si (houxi, SI-3),

Kchun-lun (kunlun, BL-60)

Ta-čuej

(dazhui, GV-14)

Tchien-ču

(tianzhu, BL-10)

Oči

Jang-lao (yanglao, SI-6),

Tchaj-čchung (taichong, LR-3)

Mu-čchuang

(muchuang, GB-16)

Ťing-ming

(jingming, BL-1)

Nos

Lie-čchüe (lieque, LU-7),

Li-tuej (lidui, ST-45),

Che-ku (hegu, LI-4)

Šang-sing

(shangxing, GV-23)

Jing-siang

(yingxiang, LI-20)

Zuby

Che-ku (hegu, LI-4),

Nej-tching (neiting, ST-44)

Ťia-čcheng-ťiang

(jiachengjiang, EX)

Ťia-čche (jiache, ST-6),  Sia-kuan (xiaguan, ST-7)

Ústa a brada

Che-ku (hegu, LI-4),

Ťie-si (jiexi, ST-41)

Čchüan-liao (quanliao, SI-18)

Ti-cchang (dicang, ST-4),

Ťia-čche (jiache, ST-6)

Uši

Čung-ču (zhongzhu, TE-3),

Sia-si (xiaxi, GB-43)

Feng-čch’

(fengchi, GB-20)

Tching-chuej

(tinghui, GB-2),

I-feng (yifeng, TE-17)

Hrdlo

Jü-ťi (yuji, LU-10),

Čao-chaj (zhaohai, KI-6)

Tchien-ču

(tianzhu, BL-10)

Lien-čchüan (lianquan, CV-23), Tchien-žung (tianrong, SI-17)

Hruď

Nej-kuan (neiguan, PC-6),

Feng-lung (fenglong, ST-40)

Čung-fu

(zhongfu, LU-1)

Tchan-čung

(tanzhong, CV-17)

Žeberní oblast

Č’-kou (zhigou, TE-6), Jang-ling-čchüan (yanglingquan, GB-34)

Čang-men

(zhangmen, LR-13)

Čchi-men

(qimen, LR-14)

Nadbřišek

Nej-kuan (neiguan, PC-6), Cu-san-li (zusanli, ST-36)

Liang-men

(ST-21)

Čung-wan

(zhongwan, CV-12)

Podbřišek

San-jin-ťiao (sanyinjiao, SP-6), Čchü-čchüan (ququan, LR-8)

Tchien-šu

(tianshu, ST-25)

Kuan-jüan

(guanyuan, CV-4)

Bederní oblast

Wej-čung (weizhong, BL-40), Chou-si (houxi, SI-3)

Cch’-liao

(ciliao, BL-32)

Šen-šu (shenshu, BL-23), Ta-čchang-šu (dachangshu, BL-25)

Konečník

Čcheng-šan

(chengshan, BL-57)

Paj-chuan-šu

(baihuanshu, BL-30)

Čchang-čchiang

(changqiang, GV-1)

 

 

4. Body symptomatické: u těchto bodů není rozhodující jejich poloha nebo vzdálenost vůči oblasti onemocnění, jako tomu bylo u třech předešlých skupin bodů, nýbrž jejich funkce neboli oblast působení. Jedná se o empiricky ověřené body. Například při léčbě horečky z nadbytku (š’ / shi), která je způsobena vnějšími škodlivými činiteli, se volí body Ta-čuej (dazhui, GV-14) nebo Čchü-čch’ (quchi, LI-11), jejichž funkcí je snižovat horečku. Více viz následující tabulka s příklady některých symptomů a bodů, které jsou při jejich odstraňování účinné:

 

Symptomy

Body

Horečka

Ta-čuej (dazhui, GV-14), Čchü-čch’ (quchi, LI-11), Che-ku (hegu, LI-4), body studánky (ťing-süe) z pěti přepravních bodů, Š’-süan (shixuan, EX)

Kóma,

mdloby

Šuej-kou (shuigou, GV-26), Š’-süan (shixuan, EX), Jung-čchüan (yongquan, KI-1)

Nadměrné pocení

Che-ku (hegu, LI-4), Fu-liou (fuliu, KI-7)

Noční pocení

Chou-si (houxi, SI-3), Jin-si (yinxi, HT-6), Fu-liou (fuliu, KI-7)

Celková slabost

Cu-san-li (zusanli, ST-36), Kuan-jüan (guanyuan, CV-4), Čchi-chaj (qihai, CV-6), Ming-men (GV-4)

Nespavost

Šen-men (shenmen, HT-7), San-jin-ťiao (sanyinjiao, SP-6), Čao-chaj (zhaohai, KI-6), Tchaj-si (taixi, KI-3)

Bušení srdce (palpitace)

Nej-kuan (neiguan, PC-6), Si-men (ximen, PC-4)

Bolest v hrudi

Nej-kuan (neiguan, PC-6), Tchan-čung (tanzhong, CV-17), Si-men (ximen, PC-4)

Časté močení

Čung-ťi (zhongji, CV-3), Tchaj-si (taixi, KI-3), Fu-liou (fuliu, KI-7)

Kašel, astma

Lie-čchüe (lieque, LU-7), Fej-šu (feishu, BL-13), Čch’-ce (chize, LU-5)

Nevolnost, zvracení

Nej-kuan (neiguan, PC-6), Cu-san-li (zusanli, ST-36)

Krvácení z nosu

Šang-sing (shangxing, GV-23), Che-ku (hegu, LI-4)

Poruchy trávení, nadýmání

Cu-san-li (zusanli, ST-36), Kung-sun (gongsun, SP-4)

Křeče

Tchaj-čchung (taichong, LR-3), Che-ku (hegu, LI-4)

Výhřez konečníku

Paj-chuej (baihui, GV-20)

Bolestivé močení

Čung-ťi (zhongji, CV-3), Čchü-čchüan (ququan, LR-8)

Zácpa

Tchien-šu (tianshu, ST-25), Čchi-chaj (qihai, CV-6), Čung-wan (zhongwan, CV-12), Č’-kou (zhigou, TE-6), Čao-chaj (zhaohai, KI-6)

Průjem

Tchien-šu (tianshu, ST-25), Jin-ling-čchüan (yinlingquan, SP-9), Cu-san-li (zusanli, ST-36), Čchü-čch’ (quchi, LI-11), Šeng-čchüe (shengque, CV-8, moxa)

 

 

Použití specifických bodů

Zařazení jednotlivých bodů k určité skupině specifických bodů hraje při jeho výběru do akupunkturního předpisu velice důležitou roli. Právě jeho přináležitost k určité skupině bodů bývá obvykle hlavním důvodem jeho výběru do akupunkturního předpisu. Rozlišujeme tedy několik skupin specifických bodů:

 

 

Body původu (jüan-süe)

Body jüan (yuan) neboli body původu se používají v prvé řadě při léčbě jejich příslušného orgánu cang (zang) nebo fu, poněvadž se v nich koncentruje původní čchi (jüan-čchi / yuanqi) příslušného orgánu. Spis Zázračný čep (Ling-šu)5 praví: „Dvanáct bodů jüan je indikováno při chorobách vnitřních orgánů.“ Původní čchi pramení v oblasti mezi ledvinami a do určitých orgánů a drah je dopravována za pomoci trojitého zářiče (San-ťiao / sanjiao). Takže např. bod Tchaj-jüan (taiyuan, LU-9), bod jüan dráhy plic, se používá při léčbě většiny onemocnění plic. Šen-men (shenmen, HT-7), bod jüan dráhy srdce, se používá při léčbě potíží souvisejících se srdcem, takových jako bušení srdce, nespavost, slabá paměť atd. Body jüan leží v blízkosti zápěstí a kotníků. Pohmat v bodě jüan na určité dráze nám může napomoci určit, zda se jedná o nedostatečnost (prázdnotu, sü / xu) nebo naopak nadbytek (plnost, š’ / shi) příslušného orgánu, ke kterému daná dráha náleží.

(výňatek z knížky TAJEMSTVÍ AKUPUNKTURNÍCH BODŮ)



Máme na skladě i další kvalitní tituly o akupunktuře a čínské tradiční medicíně, jako např.

 

  

 

 

 

 



Další novinka vyd. CAD PRESS

 

Bubiši / Bubishi -- Čínské kořeny okinawského kobudo a japonského karate

 

 

 

 

 

klenot literatury o bojových uměních

 

BUBIŠI / BUBISHI

                                               

n e b o l i

BIBLE  KARATE

 

v překladu a s komentářem

PATRICKA  McCARTHYHO

 

 

 

 

Neobyčejná kniha o bojových uměních, z které čerpaly mnohé generace mistrů kung-fu / wu-šu, kobudó i karatedó a jež byla zdrojem  ponaučení mnohých škol bojových umění v Číně, na Okinawě i v Japonsku dávno předtím, než se s asijskými bojovými uměními seznámila Evropa. Není náhodou, že dnes snad prakticky neexistuje seriozní práce o bojových umění,  která by se na spis Bubiši (Bubishi) neodvolávala, resp. z něj nečerpala anebo aspoň necitovala.

 

 

Spis Bubiši  je důležitým kulturním objevem a perlou původních bojových tradic. Upřímně doufám, že i ostatní pocítí stejné nutkání vydat se na takovouto cestu k životní zkušenosti nádherného kulturního dědictví, uchovávaného ve starověkých čínských bojových tradicích.

Li Yudan  (Li Jü-tan)

Zástupce generálního tajemníka Celočínské  atletické  federace

a podpředseda Fučouské asociace bojových umění

 

Tuto knihu vřele doporučuji a doufám, že přinese užitek všem, kdož hledají skutečnou podstatu karatedó.

Richard Kim, Hanši, 9. dan

 

Bubiši  by měla být považována za povinnou četbu pro všechny skutečné milovníky karatedó … měli by ji hlouběji studovat nejen žáci, ale i učitelé bojových umění.

Nagamine Shoshin, Hanši, 10. dan

World Shorin-Ryu Karatedo Federation

 

Neznám nikoho, kdo by věnoval studiu Bubiši  tolik času jako pan McCarthy … jelikož je skutečnou biblí karatedó, její překlad by měl být považován za hlavní a povinnou četbu pro každého skutečného následovníka karatedó.

Konishi Takehiro, Hanši, 9. dan

Shindo Jinen-Ryu Karatedo Ryobukai

 

Vydání spisu Bubiši  …  je skutečným milníkem v historii moderního karatedó. Jde o plod mnohých let pečlivého výzkumu, díky jemuž toto dílo pana Patricka McCarthyho, jednoho z nejpřednějších odborníků na bojová umění, představuje neocenitelný příspěvek k hlubšímu pochopení hodnot karatedó.

Kinjo Hiroshi, Hanši, 9. dan

Zen Nihon Karatedo Rengokai

 

Okolo původu této záhadné, ale pozoruhodné příručky existuje mnoho teorií; avšak zcela jednoznačně si můžeme být jisti, že Bubiši je dokumentem popisujícím mnohé unikátní čínské bojové tradice a s nimi spojené principy.

Hokama Tetsuhiro, Kjóši, 8. dan

International Karatedo Organization

 

 

Z anglického originálu Bubishi. The Bible of Karate, vydaného nakladatelstvím Tuttle Publishing, Boston / Rutland / Tokio v r. 1995, přeložili R. F. Hrabal  a  Mgr. Igor Vakoš.  Grafická úprava a transkripce čínských názvů R. F. Hrabal / editor: R. F. Hrabal.

Copyright  © 1995 by Patrick McCarthy.

Czech Edition Copyright  ©  RI-EL / CAD Press, Bratislava 2005

Vydání první. 

ISBN  80-88969-26-3                    Formát 24x16 cm / váz. / 284 stran

 

 

ukázky na adrese: 

http://www.cadpress.sk/bubishi.htm

 


Vydalo  nakladatelství

CAD PRESS

cad@atlas.cz * cad@atlas.sk

tel:  00421 903 159 404


 

 

O b s a h

  

Předmluva   ……………………………………………………………………

15

Li Yudan  (Li Jü-tan)  ………………………………………………………….

15

Richard Kim   ………………………………………………………………....

17

Nagamine Shoshin  (Nagamine Šóšin) …………………………………………

18

Ohtsuka Tadahiko  (Ohcuka Tadahiko)  ………………………………………..

19

Konishi Takehiro  (Koniši Takehiro)  …………………………………………..

20

Kinjo Hiroshi  (Kindžó Hiroši)   ……………………………………………….

21

Hokama Tetsuhiro  (Hokama Tecuhiro)  ……………………………………….

22

 

 

Úvod   ……………………………………………………………………….

23

 

 

 

 

 

 

 

Historie  a  filozofie

 

Dopad Bubiši na moderní karatedó   ………………………………………....

27

Pravděpodobný čínský původ Bubiši  ………………………………………..

28

Dvě Bubiši    ………………………………………………………………….

30

Odevzdávání Bubiši    …………………………………………………………

33

Historie karatedó    …………………………………………………………...

45

Čínský vliv na rozvoj karatedó   ………………………………………………

49

Historie karatedó od období Meidži (Meiji)  ………………………………....

55

 

 

Články o historii a filozofii  ………………………………………………

67

Článek 1:  Původ kung-fu Bílého jeřába  …………………………………….

67

Test učitelky Fang   ………………………………………………

68

Článek 2:  Mistr Wang odhaluje svá tajemství  ……………………………...

73

Článek 3:  Rada o správné etiketě  …………………………………………...

74

Článek 4:  Filozofie    ………………………………………………………...

75

Článek 5:  Komentář mistra Wanga o boxu Mnišské pěsti   …………………

76

Článek 26: Ochranné božstvo Ťiou Tchien Feng Chuo Jüan San Tchien Tou

77

 

 


 


 

 

 

Čínská medicína a bylinná léčba

 

Meridiány v čínské medicíně   ………………………………………..

84

Příklady bylinné medicíny    ………………………………………….

87

Účinky bylinné medicíny    ……………………………………………

88

Články o čínské medicíně a bylinné farmakologii …………………

91

Článek 10:  Předpisy a léčivé básně  ………………………………………..

91

Článek 11:  Posilňující bylinné předpisy podle dvanáctihodinové teorie  ….

93

Článek 12:  Léčba dvanáctihodinových zranění   ………………………….

97

Článek 18:  Čtyři nevyléčitelné choroby   …………………………………

101

Článek 19:  Účinné „Dvanáctihodinové bylinné recepty“ upravující krevní oběh při zraněních souvisejících s jednotlivými š’-čcheny  …..

102

Článek 22:  Léky ze zelených rostlin dle dvanáctihodinového cyklu  ……..

105

Článek 23:  Diagram křišťálové sochy   ……………………………………

106

Článek 25:  Šaolinský diagram rostlinných léčiv a zranění  ……………….

107

Článek 30:  Vzácná mast na léčení zranění způsobených zbraněmi a na chronické bolesti hlavy   ……………………………………………

108

Článek 31:  Masti, léky a pilulky   ………………………………………….

110

Rejstřík českých ekvivalentů použitých latinských názvů rostlin

118

 

 

 

 

 

Vitální  body

 

Socha Bronzového muže   …………………………………………………

125

Zakázané vitální body    ……………………………………………………

127

Analýza vitálních bodů   …………………………………………………..

130

Třicet šest vitálních bodů   …………………………………………………

132

Tajemství wutangského boxu   …………………………………………….

160

 

 

Články o vitálních bodech   ………………………………………

168

Článek 8:    O použití úchopů a úderů na žíly a šlachy metodou Tvrdé pěsti

168

Článek 9:    Odhalení dvanáctihodinového cyklu vitálních bodů   ………….

170

Článek 17:  Sedm zakázaných oblastí  …………………………………….

172

Článek 21:  Dotyky zpožděné smrti v dvanáctihodinových diagramech ….

174

Článek 24:  Socha Bronzového muže  …………………………………….

180

  

 

 

 

Bojové  techniky

 

Strategie a technika v Bubiši    ……………………………………….

191

Čchüan kung-fu (Gongu Quan)  …………………………………………

191

Čchin-na (Qin Na)    ……………………………………………………….

192

Stručná historie fuťienských stylů kung-fu  ……………………….

193

Skákající / Poskakující jeřáb (Cung-che-čchüan / Zonghe quan)

193

Křičící jeřáb  (Ming-che-čchüan / Minghe quan)   ……………………….

194

Spící / Odpočívající jeřáb  (Su-che-čchüan / Suhe quan)   ……………..

194

Lovící / Žeroucí jeřáb  (Š-che-čchüan / Shihe quan)   …………………..

195

Poletující jeřáb  (Fej-che-čchüan / Feihe quan)   ………………………..

195

Mnišská pěst  (Luo-chan-čchüan / Luohan quan)   ………………………

195

 

 

Články o bojových technikách   ……………………………………….

197

Článek 6:   Čtyři čchüany boxu Mnišské pěsti  ……………………………

197

Článek 7:    Ne-pchaj-čchüan  (Nepai quan)  ……………………………….

200

Článek 13:  Osm předpisů čchüan-fa  (quanfa)  ……………………………

201

Článek 14:  Principy starodávného zákona  ………………………………..

202

Strategie čchüan-fa  (quanfa)  …………………………………

202

Článek 15:  Aforismy Mistra Sun-c’ (Sun Zi)  …………………………….

203

Článek 16:  Boj a únikové manévry  ………………………………………

204

Článek 20:  Šest rukou Ťi (Ji) šaolinského stylu  ………………………….

206

Článek 27:  Čtyřiadvacet Čengových aplikací Železné ruky a Bílé opice …

208

Článek 28:  Čtyřiapadesátikrokový čchüan Osmnácti pěstí učenců stylu 

 

Bílého jeřába a Černého tygra  ……………………………….

209

Článek 29:  Čtyřicet osm vyobrazení sebeobrany  …………………………

211

Článek 32:  Šaolinské pozice pro trénink rukou a nohou, svalů a kostí ……

257

 

 

Závěr    ………………………………………………………….…….......

263

Bibliografie  ………………………………………………………………

267

Tabulka čínských a japonských jmen a názvů ……………………..

273

Index  ………………………………………………………….……….....

277

 

 

 

 

Pozadí vzniku a významu Bubiši


Spis Bubiši je zároveň tvůrcem i produktem historie. V této části budeme zkoumat jeho původ, historické kořeny tohoto díla, a ukážeme si i jeho vliv na historii bojových umění. Možná lépe pochopíme, co Bubiši ztělesňuje, pokud si blíže objasníme význam jednotlivých částí tohoto slova samotného. Znak vyslovovaný jako bu znamená „boj, bojový, vojenský“. Znak bi znamená „zabezpečit, poskytnout anebo připravit“. Znak ši (shi) znamená „záznam“, „zápis“. Dohromady tedy název znamená „příručka bojové přípravy“. V kontextu karate Bubiši představuje starobylý, patriarchální pramen znalostí a vědomostí, zřídlo z kterého tryská síla a moudrost pro ty, kdož jsou dosti odvážní, aby přijali jejího ducha. Bubiši po generace uchovávala původní předpisy z nichž vycházejí všechny civilní bojové tradice. Zprostředkovávala žákům tajemství starých mistrů, učení, které je ještě i dnes zakryto rouškou tajemství a je dalším cílem mého úsilí.
Pokud odhalíme původní význam a metody tradičního čínského kung-fu (též známého jako čchüan-fa (quanfa) neboli „cesta pěsti“, kterou Japonci nazývají kempó), Bubiši nám přesvědčivě podává jak praktické, tak i „nepraktické“ hodnoty civilních bojových tradic. Zároveň s tím odhaluje hodnoty karatedó a poznání, které leží za viditelným výsledkem tělesného tréninku. Nasměruje-li člověk během této cesty svou pozornost dovnitř, karatedó se stane kanálem, jenž mu zprostředkuje hlubší porozumění sobě samému a zároveň ho dovede i k uvědomění si vlastní role v životě všeobecně, jakož i pochopení světa v kterém žije.

 

ukázky na adrese: 

http://www.cadpress.sk/bubishi.htm

 

 

   NAŠE   NOVINKA  

 

 

 

ISBN   978-80-88969-57-0

( slovenské vydání )

Viazaná kniha, 1 040 str., plnofarebná tlač, formát 24x16,5 cm.

Odborná monografia / učebnica pre VŠ na ktorej se podielalo 30 popredných českých a slovenských odborníkov, vedcov z oblasti výživy, medicíny, biologie aj ďalších oborov.

 

 

 

  OBSAH / ANOTACE  KNIHY :


 

  Ukázky z knihy 

 

Objednávky:

objednavky@cadpress.sk


 

 

 


 

K N I H Y

z edic

SVĚTOVÉ DUCHOVNÍ PROUDY,

MEDICA

a

B U D O

v y d á v á
36 let

CAD PRESS

Nejstarší česko-slovenské vydavatelství ezoterické a religionistické literatury a knih o asijských bojových uměních a léčitelství

(založeno 1980)


ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA, ANTROPOLOGIE, ASIE, BOJOVÁ UMĚNÍ, BUDDHISMUS, BUDO, ČCHAN, ČCHI-KUNG, ČÍNA, DUCHOVNÍ NAUKY, ESOTERIKA, ETNOGRAFIE, FILOZOFIE, HINDIUSMUS, CHI-KUNG, INDIE, ISLÁM, JÓGA, KABALA, KOSMOGONIE, KŘESŤANSTVÍ, KUNG-FU, LÉČITELSTVÍ, LEGENDY A MÝTY, LITERATURA, MAGIE, MEDITACE, MYSTIKA, MYTOLOGIE, NÁBOŽENSTVÍ, ORIENT, PARAPSYCHOLOGIE, PSYCHOLOGIE, PSYCHOTRONIKA, RELIGIONISTIKA, SPIRITUALITA, SÚFISMUS, ŠAMANISMUS, TAI-CHI CHUAN, TAO, TERAPIE, TIBET, ZEN


CAD PRESS

Richard F. HRABAL

Office: Luda Zubka 23 (PP 5)

SK-841 01 Bratislava 42 - Dúbravka

Telefon:

(02) 6436 9928

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

 

http://www.cadpress.sk

http://www.mujweb.cz/www/CADPRESS

 

další tituly na téma bojových umění:

http://www.cadpress.sk/budo.htm

 

Na požádání Vám kdykoli zašleme náš kompletní katalog a ceník v elektronické podobě!

 

 

E-Mail:

info@cadpress.cz / info@cadpress.sk

tel: 0903 159 404

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

 

důležité zprávy posílejte v kopii i na druhou adresu !

 


Záleží JEN na knihkupcích, zda naše knihy objednají a zařadí do své nabídky !

zajišťujeme i

VELKOOBCHODNÍ DISTRIBUCI

pro knihkupce, organizace a knihovny

V ČESKÉ REPUBLICE

 

Na požádání Vám kdykoli zašleme náš kompletní katalog a ceník v elektronické podobě!