Knihy Michio Kushi ho, Makrobiotika,etnomedicína,léčitelství a vegetariánství. Duchovní cesta, Chránit vše živé, Vegetariánství z hlediska buddhismu a Duchovní aspekty léčitelství

Z anglického originálu The Philosopher's Stone: Michio Kushi's Guide to Alchemy, Transmutation and the New Science (vyd. One Peaceful World Press, Becket, Mass., USA, 1994) přeložil Antonín Konečný

Michio Kushi, vůdce mezinárodního makrobiotického společenství, se narodil v Japonsku v r. 1926, studoval mezinárodní vztahy a právo na Tokijské univerzitě, a do USA přišel v r. 1949. On a jeho žena Aveline, oddaní věci světového míru, uvedli moderní makrobiotiku do Severní Ameriky. Dlouhá léta přednášel a vedl semináře o stravování a zdraví, filosofii a duchovní praxi pro zdravotnické pracovníky, vládní úředníky a jednotlivce a rodiny po celém světě, přivedl tisíce lidí k lepšímu zdraví a většímu štěstí. Zakladatel a předseda East West Foundation, Kushi Foundation a One Peaceful World, autor početných knih, intenzivně cestuje po světě, a žije v Brooklinu a Becketu, Massachusetts. [Ve vydavatelství CAD Press vyšla koncem roku 1996 jeho další kniha Duchovní cesta.]

Edward Esko začal studovat makrobiotiku u Michia Kushiho v r. 1972, a dvacet let vyučoval makrobiotickou filosofii v USA a Kanadě, stejně jako v západní a východní Evropě, Jižní Americe a v Japonsku. Přednášel o současných zdravotních problémech na půdě OSN v New Yorku, a vyučuje na fakultě Kushiho institutu v Becketu, Massachusetts. Je autorem knih Healing Planet Earth [Léčení planety Země], Notes from the Boundless Frontier [Zápisky z bezhraničné hranice] a The Pulse of Life [Pulz života], a spoluatorem nebo vydavatelem mnoha populárních knih. Žije se svou ženou Wendy a sedmi dětmi v Berkshires.

Alex Jack je ředitelem vydavatelství One Peaceful World Press a autorem a spoluatorem mnoha knih, včetně The Cancer Prevention Diet [Dieta k prevenci rakoviny] a Let Food Be Thy Medicine [Strava je tvým lékem].

Prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc. - autor závěrečného pojednání O Kameni mudrců - je známý český filozof a biolog působící od r. 1990 jako vedoucí katedry filozofie přírodních věd Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze. Je objevitelem regulace regulátorových genů a řízených dědičných změn na úrovni regulace genové aktivity, struktury genetické informace a morfogeneze kolonií. Zabývá se problémem rozhodování změny a interpretace smyslu vlastní genetické informace a kritikou darwinismu. Dalším předmětem jeho zájmu a studia je hermetická tradice a alchymie. V pedagogické činnosti se usiluje překlenout propast mezi přírodními a humanitními vědami. Je autorem zhruba 150 vědeckých publikací a studií z oblastí molekulární biologie, kybernetiky, filozofie a epistemologie.

Výroba zlata a jiných drahých kovů z levných, běžných materiálů přitahovala ty nejskvělejší mozky už od úsvitu dějin. Na Východě i na Západě pracovali alchymisté nad kotli a křivulemi ve snaze odhalit tajemství transmutace. Isaac Newton, který objevil obecný zákon přitažlivosti, považoval svou práci o nebeské mechanice za rozptýlení od zásadnějších studií alchymie a skryté vibrační harmonie veškeré hmoty.

V naší době makrobiotičtí pedagogové George Ohsawa a Michio Kushi obnovili toto staleté hledání před asi pětatřiceti lety sérií pokusů v Tokiu a New Yorku. S použitím sjednocujícího principu jin a jang objevili, že periodická tabulka prvků nebyla ve skutečnosti pevnou mřížkou, ale dynamickou spirálou, a prvky se neustále přeměňovaly jeden ve druhý při normálních teplotách. Ve světě chemie se tento objev stává tím revolučním vhledem, který přeměnil jiné vědy. Galileo, Newton a přírodní filozofové 17. století dokázali, že Země není pevným centrem vesmíru, nýbrž malou planetou v neustále se měnícím světě. V 19. století zbořil Charles Darwin tisícileté dogma, a dokázal, že druhy nejsou neměnné, ale vyvinuly se či pocházejí ze společných předků.

Moderní víra, že chemické prvky jsou statické a nemohou být transmutovány jinak, než atomovým štěpením, vodíkovou syntézou či jinými technicky složitými metodami, vedla k vývoji projektu Manhattan, projektu obřího urychlovače a k jiným složitým, destruktivním, nákladným kampaním za odhalení tajemství atomu. Jak ukázali George Ohsawa, Michio Kushi a Louis Kervran, francouzský vědec, který započal některé pozoruhodné pokusy s biologickou transmutací v 50. a 60. letech, máme k dispozici prakticky neomezený zdroj energie s použitím běžných, jednoduchých a bezpečných prvků a součástí.

Zbývá však provést hodně praktických výzkumů, abychom skutečně rozvinuli tento princip a masově vyráběli železo, ocel, platinu, zlato, stříbro a jiné kovy. Během studené války američtí (a patrně i sovětští) vojenští vědci zkoumali a potvrdili dřívější pokusy, popsané v této knize. Nedávno začali vědci v Texasu pokusy, založené na učení George Ohsawy a Michia Kushiho, a také hlásili pozitivní výsledky.

Počínaje tímto rokem plánuje Michio setkání s představiteli některých hlavních světových firem, aby je zainteresoval na rozvoji těchto metod. Jeho cílem je odstartovat novou průmyslovou revoluci, která by učinila až doposud omezené zdroje přístupnými všem za přijatelnou cenu, chránila přirozené životní prostředí Země (které rychle upadá v důsledku industrializace), a zabrzdila mezinárodní soutěžení o drahé materiály, které je hlavní příčinou bídy, znečištění prostředí, válek a konfliktů. I když to může trvat mnoho let, svět jako celek se nakonec stane zdravějším a míruplnějším.

TATO KNIHA JE ÚVODNÍM MANIFESTEM NOVÉ PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE, KTERÁ JEDNOHO DNE PROBĚHNE PLANETOU, A ZAPOČNE NOVOU ÉRU MÍRU A SVOBODY.

Studium atomové transmutace mne přitahovalo od samého počátku mé makrobiotické praxe před více než dvaceti lety. Množství nejstarší makrobiotické literatury obsahovalo odkazy na práci Louise Kervrana, George Ohsawy a jiných v oblasti transmutace. Kervran, francouzský biochemik, objevil transmutaci sodíku v draslík u francouzských dělníků na Sahaře. Jeho závěry byly publikovány v knize Biological Transmutations [Biologické transmutace, 1972]. Pan Ohsawa pracoval s Kervranem, a věnoval poslední léta svého života hledání laboratorních důkazů transmutace. Jak uvidíte v této knize, transmutace poskytuje důkaz proměnlivosti materiálního světa, a je základem makrobiotické filozofie změny.

Když jsem před několika lety navštívil Prahu, přátelé mě zavedli do historické čtvrti města, zvané Zlatá ulička. Je to úzká ulička, po jejíž obou stranách jsou zvláštní malé domečky. Náš průvodce nám vysvětlil, že v těchto domcích žili středověcí alchymisté, a prováděli zde své pokusy. Praha byla jedním z center středověké alchymie. Zvláštní malé domečky teď slouží jako butiky a obchody se suvenýry pro turisty.

Michio Kushi po léta přednášel o transmutaci, a přepisy těchto přednášek byly publikovány v jeho seminárních zprávách. Když jsem vydával Michiovu knihu Other Dimensions: Exploring the Unexplained [Jiné rozměry: Zkoumání nevysvětlitelného] (Avery 1992), připojil jsem k ní kapitolu o transmutaci. Uvedl jsem také principy transmutace v přednáškách na East West Foundation v Bostonu a později jako součást programu III. stupně na Kushiho institutu v Becketu.

Moderní chemie a fyzika se zrodily v laboratořích středověkých alchymistů. Ve dvacátém století však vědecké pěstování alchymie přešlo v destrukci. V protikladu k pokojným, přirozeným metodám, které používali dávní alchymisté, moderní výzkumníci začali k dosažení transmutace používat násilné a destruktivní metody.

V r. 1920 přeměnil Rutherford dusík ve vodík a kyslík bombardováním atomů dusíku subatomárními částicemi alfa. O deset let později Ernest Lawrence vytvořil přístroj, zvaný cyklotron, neboli urychlovač částic, v němž jsou atomové částice urychlovány obrovskou energií, a používány k "rozdrcení" cílových atomů. V r. 1932 objevili vědci, že neutrony mohou být použity jako "náboje" k drcení atomů, a v r. 1939 bylo uranové jádro bombardováno neutrony, což vedlo k jeho "rozštěpení" a k uvolnění energie. V r. 1942 použil Enrico Fermi na univerzitě v Chicagu tento objev k dosažení řetězové reakce, a brzy nato Oppenheimer a jiní badatelé v projektu Manhattan použili tyto objevy k sestrojení první atomové bomby.

Objev pokojné, přírodní transmutace nabízí alternativu k těmto destruktivním metodám. Atomová transmutace probíhá v přírodě a může být opakována bez napadání a ničení atomů. Práce George Ohsawy, Louise Kervrana, Michia Kushiho a jiných průkopníků pokojné, přirozené transmutace, ukázaly, že hmota není pevná a statická, nýbrž dynamická a proměnlivá. Informace v této knize jsou schopné zastínit objev atomové energie, revolučně přeměnit vědu a techniku a otevřít bránu nové éry lidstva. Pokud je toto poznání správně pochopeno a použito, staleté hledání kamene mudrců přispěje k věku míru a nebývalého blaha. Transmutace atomu může být klíčem k transmutaci samotné společnosti.

Začněme naše studium alchymie a transmutace přehledem základních zákonů hmoty podle sjednocujícího principu jin a jang. Známe čtyři skupenství hmoty. První skupenství je velmi tuhé - pevné. Druhé skupenství je tekuté. Třetím skupenstvím je plyn. A čtvrtým skupenstvím je plazma. První tři jsou skupenství hmoty. Plazma je přechodné skupenství mezi hmotou a energií. Jsou to vlny či vibrace, obklopující jiná skupenství hmoty. Můžete například vidět vlny, obklopující plamen, když zapálíte zapalovač. To je plazmatické skupenství plynu, obvykle butanu, který je spalován.

Atomová hustota pevného skupenství je mnohem pevnější, než tekutého či plynného. Rozpouští se, když se pevné skupenství mění na tekuté, a tekuté se mění v plynné. V plazmatickém skupenství je atomová struktura velice volná. Elektrony a protony se od sebe oddělují a nakonec se mění v energii. Od tohoto bodu nelze hovořit o hmotě. Za tímto skupenstvím existuje svět čiré energie nebo vibrací. V náboženských či filozofických pojmech se o tomto světě mluví jako o světu ducha.

Na Zemi a v celém vesmíru se hmota neustále mění v energii. Energie se neustále mění ve hmotu. Pevné látky jsou velmi zhuštěné. Jsou jang. Abychom je změnili v tekuté, co musíme použít? Jang, neboli horko. Tehdy se pevné látky rozpustí a změní se v tekuté. Když dále používáme horko, začne vřít a změní se v plyn. Více horka způsobí, že atomy se rozpadnou v elektrony a protony. Nakonec se tyto preatomární částice rozpustí v energii.

Když použijeme jin, chlad, nastává opačný proces. Energie se zhušťuje ve hmotu. Když se například vodní pára ochlazuje, kondenzuje v tekutou vodu. Pokud se dále ochlazuje, stane se z ní pevná látka, led. Ale pokud zahříváme led, rozpouští se v tekutinu. Pokud jej dále zahříváme, dostáváme plyn, páru. Pokud tuto dále zahříváme, získáme plazmu, a pak se konečně ztratí ve světě vibrací.

Pokud se týká teploty, pevné látky jsou velice jin, velice chladné. Jaký je kus křídy? Tvrdý. Pevný. Jako led. Pevná hmota je tvrdá a chladná. Když se dotknete kovu, je chladný. Kov nemá vlastní teplo. Když se dotknete plastiku, je chladný. Když se dotknete svých bot, jsou chladné. Všechny pevné látky jsou ztuhlé. Podlaha, strop, sklo v oknech, všechno je chladné a ztuhlé.

Ve svém plynném skupenství nejsou prvky ztuhlé. Jsou aktivní či energetizované. Skupenství prvku závisí od jeho bodu tání a varu. Všechny prvky se rozpouští v tekutiny a vypařují v plyn při různých teplotách. Když je bod tání velmi nízký ve srovnání s pokojovou teplotou, prvek existuje v plynném skupenství. Je struktura plynu spíše jin nebo více jang? Pevné látky jsou jako led. Pokud neužijeme teplo, netají. Z hlediska struktury jsou pevné látky zhuštěné, jang. Plyny jsou difúzní či jin. Tady můžeme vidět, že jin, chlad, vytváří jang, stažení a pevnost, zatímco jang, teplo, vytváří jin, rozpínání a difuzi.

Ve škole jsme se učili, že první atom je vodík s atomovým číslem jedna a s atomovou hmotností jedna. To znamená, že má jeden elektron a jeden proton. Je elektron jin nebo jang? Spíše jin. V atomu je na periférii, a má negativní náboj. Proton je jang. Je ve středu a má pozitivní náboj. Elektrony a protony jsou navzájem vyvážené, a proto jsou atomy elektricky neutrální.

Co je to neutron? Neutron nemá elektrický náboj. Ani plus, ani mínus. To znamená ani jin, ani jang. Jak taková věc ale může existovat? Abych tomu porozuměli, musíme porozumět struktuře atomu. Strukturu atomu jsme se učili na střední škole: elektrony, obíhají po pevných drahách kolem protonů v jádru. Ale je to skutečný obraz? Jsou elektrony navěky uzamčené v pevných drahách? Když se shodneme, že všechno se mění, pak se vzdálenost mezi elektrony a protony musí měnit.

Všechno se pohybuje v rozpínajících se nebo stahujících se spirálách. Běžný model atomu ukazuje elektrony, pohybující se ve statickém kruhu. Ale to je ve skutečnosti hypotéza, to znamená produkt něčí představivosti. Nikdo ve skutečnosti neviděl, jestli atomy mají nebo nemají tuto strukturu. Podle sjednocujícího principu se však jin mění v jang a jang se mění v jin. Jin a jang se navzájem přitahují. Elektrony postupně putují ke středu atomu. Elektrony se mění v protony. Protony jsou ve skutečnosti transformované elektrony.

Neutron je přechodné stadium mezi vnitřní a vnější spirálou, z nichž vznikají atomy. Podle spirálového modelu se elektrony stávají protony, protony se stávají neutrony a neutrony se stávají elektrony. Když tyto vnitřní a vnější spirály dosáhnou rovnovážný stav, stávají se prakticky neviditelnými. Tento stav rovnováhy je označován jako "neutron". Ve skutečnosti není neutron dokonale rovnovážný; má velmi nepatrný náboj, jenž je téměř nemožné změřit.

Elektron má velmi malé rozměry a hmotnost. Proton je velký. Jak se s tak rozdílnými rozměry navzájem vyvažují? Za prvé, pohyb elektronu je velký. Elektron má aktivní, jangový pohyb. Pohyb protonu je jinový. Rotuje, ale mnohem pomaleji, než elektron. Rozdílný pohyb vyrovnává rozdíl v hmotnosti mezi částicemi na periférii a částicemi v centru atomu. Mezi elektronem a protonem je mnoho dalších částic, pohybujících se také po spirále. Tyto částice se sbíhají k centru atomu, k protonu. Takže proton se zvětšuje.

Protože jsme protonu dali jméno, dopouštíme se omylu, když o něm uvažujeme jako o odlišné entitě, kterou můžeme rozlišit. Ale tak to není. Tyto malé částice se shromažďují směrem k centru s obrovskou rychlostí a tlakem. A tuto celkovou hmotu nazýváme proton. Proton není jedna jediná hmota, ale soubor mnoha drobných částic.

Mimoto elektron není jako drobná kulečníková koule. Elektron je pevně stočená spirála, tvořená mnoha drobnějšími částicemi. Nesnažte se vizualizovat elektrony, protony a neutrony jako odlišné "části" atomu, které lze vzít a zkoumat. Všechny tyto věci jsou jen drobnými částicemi, pohybujícími se po spirále, měnícími se z jednoho stadia v druhé. Tato stadia byla nazvána elektron, proton, neutron. A použití této terminologie nás zmátlo.

I samotné částice, co to je? Jsou to drobounké úlomky hmoty? Jsou to zhuštěné spirály energie. Ukazuje se, že jsou to "částice", když testujeme atom na jejich přítomnost. Ale ve skutečnosti neexistuje nic, co bychom mohli nazvat "částice". Hledání hmoty v atomu je jako hledání ducha. Nikdo jej nemůže najít. V tomto vesmíru není hmota, jen změna. Existence se rovná změně nebo pohybu. Všechno je změna, a změna je všechno. Zákonu změny podléhá všechno bytí. Je to zákon, jenž řídí svět hmoty a energie.

Atomy představují kondenzaci obrovského množství energie. Náhlá přeměna hmoty v energii vyústí v atomovou reakci. Příkladem je atomová bomba. Atomová bomba vybuchuje prudce, náhle, s obrovskou ničivou silou. V Hirošimě bylo například okamžitě zabito atomovým výbuchem 360.000 lidí. V Nagasaki zahynula okamžitě asi polovina obyvatelstva. Atomový výbuch způsobuje šíření smrtícího záření. Šíření záření je velmi jinový jev. Kdyby někdy vypukla atomová válka mezi USA a SSSR, krátce po výbuchu americké atomové hlavice nad Moskvou by radioaktivní oblak zasáhl New York. Kvůli extrémně jinové povaze záření nemůže nukleární válka nikdy zůstat "omezená". Dojde k pustošení v planetárním měřítku.

Na celém světě se jaderné elektrárny používají k výrobě energie. Nicméně atomová energie také vytváří velké množství radioaktivního odpadu. Odstranění radioaktivního odpadu je jedním z největších environmentálních problémů dneška. Když je radioaktivita jin, jak jí můžeme zabránit v šíření? Musíme ji změnit v opak. Extrémní chlad způsobuje, že věci kondenzují nebo tuhnou, čímž se napomáhá jejich udržení. Radioaktivita je jin. Použití jang - tepla - způsobí, že se bude šířit ještě víc. Proč byla Hirošima úplně zničená jednou jedinou atomovou bombou? Převládaly více jangové podmínky - byl horký slunný srpnový den. Kdyby však bomba vybuchla v chladný zimní den, její účinek by nebyl tak ničivý. Abychom tedy omezili šíření radioaktivity, musíme ponořit radioaktivní odpad do velmi chladné hmoty, např. tekutého dusíku.

Jin a jang nám mohou pomoci vyřešit mnohé technické problémy. Když pochopíte tyto principy, můžete dokázat mnoho zázračných věcí. Svět prvků, atomů nikdy nepodvádí. Nikdy nelže. Lidé pořád podvádí. Při pokusu s lidmi nikdy nedojdeme k přesnému výsledku. Ale svět hmoty je dokonale spolehlivý. Takže, když použijeme přesně principy jin a jang v této oblasti, výsledky budou přesné a předvídatelné.

Když jsme ve škole studovali periodickou tabulku prvků, neučili jsme se jí podle sjednocujícího principu či vesmírného řádu. Chybí nám porozumění prvkům z nejširšího, nebo chcete-li makrobiotického hlediska. Kolik je v periodické tabulce oddílů ve směru odshora dolů? Je jich sedm. To vás okamžitě přivádí na myšlenku, jak často se tento počet vyskytuje, např. známe sedm barev viditelného spektra, sedm tónů stupnic, sedm čaker, neboli energetických center v lidském těle, a sedm dnů v týdnu.

Můžeme také sečíst oddíly od leva doprava. S výjimkou vzácných plynů je jich dvanáct. Co si představíte pod touto obecnou konstrukcí - sedm a dvanáct? Tento vzorec je odrazem sedmi oběžných drah spirály materializace a dvanácti oddílů této spirály. Tento vzorec je univerzální: nachází se v přírodě. Číslo dvanáct se odráží ve dvanácti měsících roku; ve vlivu dvanácti souhvězdí [zvířetníku - pozn. překl.], a dvanácti energetických drahách, probíhajících lidským tělem [meridiány].

Všechny věci se objevují a mizí v podobě spirály. Svět hmoty, či svět prvků, od pevného k plazmatickému skupenství je sestrojen v podobě spirály. Když seřadíme prvky na spirále, lehčí prvky, jako vodík a hélium, jsou umístěny na periférii neboli nejvzdálenějších oběžných drahách, zatímco těžší prvky se vyskytují blíž ke středu. První oběžná dráha spirály obsahuje vodík a hélium. Druhá oběžná dráha litium, berylium, bór, uhlík, dusík, kyslík, fluor a neon. Třetí oběžná dráha začíná sodíkem. Pak čtvrtá draslíkem, a tak dále. Když se podíváme na prvky v sedmé oběžné dráze, např. uran, vidíme, že jsou radioaktivní.

Teď můžeme pochopit, proč jsou tyto těžké prvky radioaktivní. Těžké prvky ve středu spirály jsou v procesu rozpadu. Po určité době se uran rozpadne a změní se v olovo. Olovo má periodické číslo 82. Leží na šesté oběžné dráze spirály. Uran nezůstává na sedmé oběžné dráze velmi dlouho; nakonec se rozpadá, a vrací se na šestou oběžnou dráhu.

Lehké prvky se stávají těžšími prvky. Poté se ty nejtěžší stávají radioaktivními a vracejí se mezi lehčí prvky. Tuto tendenci můžeme jasně vidět. Dostředivá, jangová vesmírná síla způsobuje, že se lehčí prvky stávají těžšími. Jinová, odstředivá vesmírná síla způsobuje, že se v nekonečném koloběhu stávají těžší prvky lehčími. Prvky na třetí, čtvrté a páté oběžné dráze se nachází uprostřed spirály. Jsou obecně stabilní. Všechny prvky lze klasifikovat z hlediska jin a jang; každý z nich má trochu jinou polohu na spirále.

Čtvrtá oběžná dráha leží uprostřed spirály, mezi vnější a nejvnitřnější oběžnou drahou. Zaujímá nejvyváženější polohu. Prvky, ležící na čtvrté dráze jsou železo, kobalt a nikl. Mají mezi prvky jedinečnou vlastnost: jsou magnetické.

Co je to magnetismus? Magnetismus je přitažlivost. Ale proč nastává přitažlivost? Ze vší hmoty ve vesmíru jsou tyto tři prvky ve středu. Všechny ostatní prvky obíhají kolem tohoto středu. Běžně říkáme, že železo má magnetismus. Ale tento způsob myšlení je zaostalý. Vše ve vesmíru se pohybuje kolem rovnovážného stavu. A ve světě hmoty tento rovnovážný stav existuje v podobě těchto magnetických prvků. Železo nevytváří magnetické pole. Kdybychom mohli odstranit z vesmíru všechny ostatní prvky, a ponechali jen železo, pak by železo už "nemělo" magnetismus. Magnetismus existuje dřív, než železo. Železo nemá magnetický charakter. Železo existuje v důsledku magnetismu. Magnetismus je přírodní síla, která způsobuje, že všechny věci vyhledávají stav rovnováhy či vyváženosti.

Existuje víc metod, jak zjistit, jestli má prvek víc jinový nebo víc jangový charakter. Jednou z nich je atomová hmotnost. Pokud je hmotnost vyšší, prvek je víc jang. Jinové prvky mají nižší atomové hmotnosti. Druhou metodou je zkoumat fyzikální reakci, např. na teplo a tlak. Prvky odolné vůči teplu a tlaku jsou jang. Prvky, které se snadno mění teplem a tlakem, jsou jin.

Kovy a jiné prvky, odolné vůči teplu - to znamená, mající vyšší bod tání a varu - jsou jang; prvky s nižším bodem tání a varu, např. plyny, jsou jin. Třetí metodou je zkoumání chemické reakce. Víme, že kyslík živí oheň. Oheň je jang, takže kyslík je jinový prvek. Když je tedy kyslík jinový prvek, a víme, že se snadno slučuje s uhlíkem, znamená to, že uhlík je více jangový prvek. Všechny chemické sloučeniny vznikají díky jin a jang. Tento prostý zákon nemá výjimky.

Čtvrtou metodou je zkoumání barvy. Barva prvku je odrazem jeho vlnové délky, a každý prvek má svou charakteristickou barvu. Vědci používají k analýze barvy a vlnové délky spektroskop. Vlnová délka se měří na angströmy. Zelená barva má rozsah 3000-8000 angströmů. Analýzou vlnové délky každého prvku můžeme určit jeho barvu, a umístit prvek na spirálu podle jeho jinové nebo jangové povahy. Prvky, umístěné na oranžovo-žlutém konci spektra jsou víc jang; prvky na opačném, zeleno-žlutém konci, jsou více jinové.

S těmito metodami můžeme sestavit nádhernou spirálovou mapu prvků; můžeme je rozmístit od jin k jang. Tato mapa může nahradit současnou periodickou tabulku, protože je praktičtější, dynamičtější a realističtější. Prvky jsou ve skutečnosti etapami kontinua. Nejsou oddělené a odlišné. Neexistují nezávisle na sobě, ale jsou součástí spirálového procesu změny. I když to může trvat miliardy let, nakonec se atom vodíku změní v těžší a těžší prvky. A když jednou dosáhne svého nejtěžšího stadia, začne se měnit zpátky směrem k nejlehčímu stadiu - k atomu vodíku. Pohyb od expanze ke kontrakci a od kontrakce k expanzi se vyskytuje všude v přírodě. Chování atomů a prvků je pouze odrazem nekonečného řádu změny.

Dva vědci, Kervran a Komaki, byli nedávno nominováni společně na Nobelovu cenu za výzkum, zahrnující experimentální důkaz, že v živém organismu dochází k transmutaci prvků. Prvky, u nichž byla s určitostí prokázána transformace, jsou sodík (na hořčík), draslík (na vápník) a mangan (na železo). Ve skutečnosti už téměř 200 let pozorujeme transformaci prvků, ale tato pozorování se nesetkala s důvěrou, protože se podobají alchymii - pozůstatku středověku.

Moderní věda existuje pouze několik století. Předtím tu byl věk alchymie. V Evropě dala činnost středověkých alchymistů vzniknout moderní fyzice a chemii. Alchymie byla také široce rozšířena v antickém světě. Před více než čtyřiceti lety byla v severní Číně vykopána velká hrobka. Je stará asi 3000 let a byla zřejmě postavena pro vysoce postaveného vojevůdce. V hrobce byla nalezena malá žlutozlatá skříňka, vyrobená z nějakého kovu. Byla analyzována na univerzitě v Beijingu [Peking], a zjistilo se, že obsahuje víc než 70% hliníku. Tento objev je záhadou. Výroba hliníku je totiž nedávný objev. Nemohlo k ní dojít dřív, než ji umožnila moderní technika, schopná vytvořit vysokou teplotu, potřebnou k rafinaci bauxitu. Ale už před 3000 lety jej dokázali lidé vyrobit. Jak to bylo možné?

Staří Číňané mohli provádět jakousi formu alchymie, dnes bychom mohli říci atomové transmutace. Nepleťte si transmutaci s transformací. Transformace je proces, při kterém se prvek mění z jedné formy ve druhou. Když je např. uhlík vystaven vysokému tlaku a teplotě, mění se v diamant. Uhlíkový prášek vypadá úplně jinak, než diamant, ale oba se skládají ze stejného prvku - uhlíku. Při transmutaci se takový prvek, např. uhlík mění v úplně jiný prvek, např. v železo.

Když se budou v budoucnosti psát dějiny vědy, jméno Louis Kervran může stát po boku takových jmen, jako je Galileo, Newton a Einstein. Kervran, francouzský biochemik, který zemřel asi před patnácti lety, pracoval pro francouzskou vládu na studii, která jej zavedla do Saharské pouště. Zkoumal fyzické podmínky skupiny dělníků. Vedly se přesné záznamy o tom, co dělníci jedli, a co vyloučili. Kervran objevil záhadný rozpor. Dělníci vylučovali víc draslíku, než přijímali.

Kervran začal pátrat po příčině. Začal zkoumat poměr sodíku k draslíku. Tento poměr je odrazem celkové rovnováhy mezi jin a jang v našem těle a v potravě, kterou jíme. Kervran zjistil, že dělníci jedli víc sodíku, než vylučovali. Zjistil také, že vylučovali mnohem víc draslíku, než přijímali. Přišel k závěru, že sodík se v jejich těle změnil na draslík. Ale jako akademicky vzdělaný vědec pochyboval o svém objevu, protože odporuje základním dogmatům moderní chemie.

Brzy poté, co Kervran publikoval své objevy ve vědeckém časopise, jedny newyorské noviny uveřejnily krátký článek o jeho práci. Článek vzbudil pozornost George Ohsawy. Pan Ohsawa okamžitě rozpoznal význam Kervranova objevu. Pochopil, že transmutace není nic jiného, než zákon změny, který lidstvo znalo a praktikovalo po tisíciletí. Lao-c' učil stejnému zákonu, jako Konfucius. Když brzy nato Ohsawa navštívil Francii, setkal se s Kervranem a povzbudil jej, aby napsal o svém výzkumu knihu. Touto knihou jsou Biological Transmutations [Biologické transmutace]. Po uveřejnění této knihy vypukla ve vědeckých kruzích senzace. Celý problém byl diskutován z mnoha různých hledisek. Kervran napsal dvě další knihy o transmutaci, Natural Transmutations [Přirozené transmutace] a Transmutation of Plasma [Transmutace plazmy].

Víra v možnost transmutace je tak stará, jako počátky moderní vědy. V r. 1799 francouzský chemik Vauquelin pozoroval velké množství vápníku v trusu kuřat. Krmil slepici v kleci výlučně otrubami, aby zjistil, odkud pochází ten vápník. Změřil množství vápníku v otrubách, a pak jimi nakrmil slepici. Poté změřil množství vápníku v trusu a vajíčkách slepice, aby zjistil, že se zdvanáctinásobilo. Formuloval hypotézu, že vápník byl vytvořen, ale nedokázal vysvětlit jak nebo proč.

Anglický vědec Prout definoval transmutaci prvků v r. 1822. Studoval slepičí vajíčka v líhni, a všimnul si, že zvýšené množství uhličitanu vápenatého uvnitř vajíček nepocházelo ze skořápek. V r. 1833 zkoumal Choubard klíčící semena řeřichy. Zjistil v klíčících rostlinách minerály, které nebyly přítomny v semenech. Vogel v r. 1844 také zkoumal semena řeřichy. Vložil je do prostředí s kontrolovaným přívodem vzduchu, a napájel je roztokem, který neobsahoval žádnou síru. Zjistil, že klíčící rostliny obsahovaly víc síry, než semena. Postavil hypotézu, že síra musí pocházet z neznámého zdroje. Jiní vědci v 19. století, včetně Lawese, Gilberta a van Herzeela, také prováděli výzkumy transmutace.

V r. 1960 Kervranův kolega ve Francii, profesor Baranger, publikoval své poznatky o změnách obsahu fosforu a vápníku v klíčících semenech. Usoudil, že došlo k transmutaci, ale nedokázal určit příčinu.

Přehled práce Kervrana a ostatních, nazvaný Energy Development from Elemental Transmutations in Biological Systems [Uvolňování energie při transmutaci prvků v biologických systémech], publikovaný v r. 1978 Laboratoří technologie hmoty americké armády, konstatoval, že v biologických tělesech docházelo k transmutaci nejčastěji na buněčné úrovni:

Prostudovali jsme práce Kervrana, Komakiho [kolegy George Ohsawy] a jiných; prokázala se existence transmutace (Na v Mg, K v Ca, Mn v Fe), a také vznikl čistý přebytek energie. Byl popsán předpokládaný mechanismus, ve kterém Mg-adenozintrifosfát (MgATP), nacházející se v buněčných mitochondriích, hrál dvojí úlohu jako původce energie. Kromě běžně uznávané biochemické úlohy MgATP, podle níž při jeho postupném rozkladu vzniká energie, může být MgATP považován za kondenzovaný cyklotron na molekulární úrovni. Když MgATP navrstvíme, má všechny atributy cyklotronu podle požadavků E.O. Lawrence, objevitele cyklotronu.

Zjistili jsme, že opravdu došlo k transmutaci prvků v živých organismech, které byly patrně provázeny čistým ziskem energie (kurzíva autorů knihy).

Teorie tedy spočívá na dobrých základech. Ale bylo zapotřebí ještě demonstrovat transmutaci v laboratoři. Kdyby se to podařilo, změnilo by to úplně směr moderní vědy. Nejlepší způsob, jak dokázat, že transmutace je možná, je provést pokusy, které ukazují přeměnu jednoho prvku ve druhý. Moderní věda by pak musela přijmout zákon změny a jednotící princip. Kdyby byl zákon změny akceptován, následovalo by jeho využití v průmyslu, medicíně, ekonomice a politice. Pak by se celý svět změnil.

Podívejme se teď, jak lze změnit sodík v draslík. Sodík má atomové číslo 11 a atomovou hmotnost 23. Atomové číslo draslíku je 19 a jeho hmotnost je 39. Když odečteme číslo a hmotnost sodíku od draslíku, získáme atomové číslo 8 a atomovou hmotnost 16. Prvek, odpovídající těmto číslům je kyslík.

George Ohsawa a jeho spolupracovníci v Japonsku dokázali ve svých pokusech s různými metodami vyrobit Fe z C a O. Později zkoušeli francouzští vědci podobné metody a potvrdili úspěšnou transmutaci. Po vytvoření metody k dosažení nejúčinnější možné transmutace si je dali patentovat. Následující příklady ukazují pouze několik metod transmutace uhlíku (C) a kyslíku (O) na železo (Fe).

Dvě grafitové baňky (přibližně 2,5 x 5 x 6 palců) se navzájem dotýkají na obou koncích. V horní baňce je 10 mm otvor, lemovaný keramickým kroužkem. Keramický kroužek funguje jako izolátor. Do tohoto otvoru se vloží uhlíková tyčinka o průměru 0,25 palce tak daleko, až dosáhne uhlíkový prášek (2-3 g) na dně druhé baňky. Spodní baňka má jeden nebo dva malé otvory ve spodní části stěny kvůli proudění vzduchu. Železný podstavec pod spodní baňkou funguje jako jedna elektroda. Uhlíková tyčinka funguje jako druhá elektroda. Když se uhlíková tyčinka přiblíží k uhlíkovému prášku, vzniká elektrický oblouk. Při délce operace 20-30 minut se uhlíkový prášek mění v železo (Fe).

Mezi dvěmi uhlíkovými elektrodami (o průměru 0,25 palce) vznikne při ponoření do vody elektrický oblouk. Tato operace trvá 1-5 sekund. Pak klesá na dno hnědočerný kovový prášek, obsahující železo (Fe).

Na měděnou destičku rozměrech 12 x 6 x 0,5 palce nasypeme uhlíkový prášek. Destička funguje jako elektroda. Uhlíková tyčinka (stejná jako uhlíkové tyčinky v pokusech 1 a 2), použitá jako druhý pól se opakovaně dotýká uhlíkového prášku na destičce, čímž vzniká elektrický oblouk. Uhlíkový prášek se mění na železo (Fe).

V procesu transmutace vzniká dočasně nikl (Ni). Ale velmi brzy mizí, protože je to izotop radioaktivní povahy. Životnost izotopu niklu (Ni) je odhadována na přibližně O,001 sekundy.

V těchto pokusech je míra transmutace uhlíku (C) a kyslíku (O) na železo (Fe) 5-20% okamžitě, přičemž velké procento transmutace nastává postupně ve vzduchu, což ochlazuje kovový prášek na teplotu nižší, než je pokojová. Železo (Fe), vyrobené touto transmutací je nerezavějící. Nesnadno oxiduje. Také mnohem méně reaguje na teplo, než běžné železo, díky obsahu 2 Si (křemíku), jak naznačuje vzorec. Toto železo nazvali vědci, kteří pracovali na této transmutaci G.O.S. (George Ohsawa Steel).

Všechny výsledky transmutace železa (Fe) byly pečlivě zkoumány a analyzovány různými metodami, včetně magnetoskopie, spektroskopie, chemické analýzy a zkouškou na reagent, a potvrzeny autoritativními zkušebnami.

George Ohsawa vedl Sanehide Komakiho, profesora biologie na univerzitě Mukogawa v japonském Kjótu, a vytvořil několik metod transmutace atomu prostřednictvím živých buněk s použitím bakterií či mikroorganismů. Některé aplikace těchto transmutací přinesly výsledky, které mohou mít obrovský význam pro lidstvo. Podobné pokusy prováděl ve Francii Louis Kervran a jiní vědci, a tyto pokusy přinesly také pozoruhodné výsledky. Několik příkladů:

Pivní kvasnice či jiné mikroorganismy, pěstované bez draslíku (K) napřed rostou a množí se pomalu, a později rychle, vytvářejí samy draslík (K) transmutací z jiných prvků. Při metodě, užívající tento princip, narůstá množství draslíku až 100x během pouhých 3 dnů; 10.000x po pouhých 6 dnech; 1020x po 30 dnech atd. Je to metoda, jak vyrobit a dodávat celé množství draslíku (K), které potřebuje svět pro zemědělství a průmysl. Podobná produktivita byla dosažena, když byl vysušený mikrob S. cerevisiae [pivní kvasinky - pozn. překl.] pěstován na živné půdě, neobsahující draslík.

Podle výpočtů, založených na realistickém a vědeckém pěstování, by mohl pozemek o rozloze 2 000 akrů při správném skladování a výrobě vyprodukovat 200.000 tun draslíku a 20.000.000 tun bílkovin každý rok. Uvedené množství draslíku odpovídá 240.000 tunám draselného hnojiva (K2O) a množství bílkovin odpovídá 50.000.000 tunám hovězího masa. Toto množství postačuje k dodávkám hojného množství bílkovin a draslíku jako základního prvku výživy pro celé lidstvo. (Podrobnější informace, týkající se uvedených metod budou brzy publikovány ve vědecké zprávě francouzské Biochemické společnosti v Paříži).

Rostlinná semena, jako např. pohankové, sojové, hráškové a jiné, pěstované na dvakrát destilované, pročištěné vodě, začaly klíčit postupně, ale v dobrém stavu, přičemž všechny prvky se v semenech rozmnožily 100 až několiksetkrát během 30 dnů.

Tím je dokázáno, že živý organismus si pro sebe transmutuje prvky pro své specifické potřeby. Tyto biologické transmutace probíhají v rostlinách za normálního atmosférického tlaku, teploty a sluneční energie.

Uvedená zpráva vrhá pouze letmý pohled na problémy, týkající se transmutace atomu. Cílem této zprávy je základní informace o faktech a možnostech transmutace atomu za nízké teploty, tlaku a energie. V souladu se zprávou o analýzách z Japonska bylo potvrzeno, že více než 35 prvků, jako křemík (Si), hliník (Al), vápník (Ca), hořčík (Mg), molybden (Mo), nikl (Ni), sodík (Na), draslík (K), platina (Pt), rtuť (Hg), zlato (Au) atd. může být vyrobeno z lehkých prvků (atomové číslo 1-8). Efektivita výroby bude záviset od dalších technických zlepšení.

Japonští vědci, kteří pracovali na těchto počátečních pokusech s transmutací atomů, byli:

George Ohsawa - filozof, spisovatel, profesor h.c. na Univerzitě Nippon, čestný občan Paříže, zakladatel a prezident Institut des Hautes Études Dialectiques et Scientifiques, Tokio.

Masashiro Torii - doktor chemie, profesor na Musashino Institute of Technology, Tokio.

Sanehide Komaki - doktor zemědělských věd, profesor Univerzity Mukogawa, Kjóto.

Yuzuru Sasaki - výzkumník na Institut des Hautes Études Dialectiques et Scientifiques, Tokio.

Noburu Yamamoto - výzkumník na Institut des Hautes Études Dialectiques et Scientifiques, Tokio.

Kromě toho spolupracovalo na těchto pokusech a studiích pět univerzit a dva další chemici. Ve Francii zorganizovalo třicet členů výzkumnou skupinu pro transmutaci atomu, složenou z vědců, pedagogů, podnikatelů a studentů.

Pramen: "The New Discovery of the Transmutation of the Atom" [Nový objev transmutace atomu], Michio Kushi, in: Macrobiotics Study Report, vol. I, červen 1965, East-West Institute, Cambridge, Mass. (USA).

Kámen mudrců (lat. lapis philosophicus, franc. la pierre philosophale) jest jeden z výmyslův alchymistické pseudofilosofie, který vyprýštil patrně z názoru o kvalitativní jednotnosti hmoty. Obsahoval dle domnění alchymistův v sobě pralátku všech věcí a sílu všechny látky rozkládati, nezdravé látky z těla zaháněti, toto zmlazovati a nesmrtelným činiti a, co hlavní, kovy méně šlechetné ve zlato měniti.

Myslím, že jste slyšeli o tom, že ve středověku vyráběli alchymisté zlato. A často jste se divili, jak to dokázali. Anebo jste si mysleli, že to byla jen báchorka. Na Východě také existují příběhy o tom, jak žáci školy Lao-c' vyráběli zlato.

Na Východě i na Západě byla rtuť kovem, používaným v počátečních fázích procesu výroby zlata. Zlato je křehké a žluté. Rtuť je stříbrná a tekutá. Jsou velmi odlišné. Ale je dost překvapující, jak alchymisté věděli, že když použijí správnou techniku, mohou transmutovat rtuť ve zlato. Když najdete tyto dva prvky na periodické tabulce, zjistíte, že zlato má atomové číslo 79 a rtuť 80. Stojí vedle sebe.

Aby proběhla tato změna, používali západní alchymisté to, co nazývali kamenem mudrců. Dodnes zatím nikdo neobjevil, z čeho byl kámen mudrců vyroben. Můžeme hádat jeho složení, ale nemůžeme s určitostí vědět, jaké bylo, protože kámen mudrců zmizel.

Velkou otázkou v mé mysli stále zůstával kámen mudrců [kámen filosofů, Lapis philosophorum]. Začal jsem chápat, že to nebyl přírodní kámen. Byl to spíš člověkem vyrobený kámen. Usoudil jsem, že pokud je moje interpretace správná, kámen filozofů musel být vyroben z fosforu. Fosfor je jin. Ale při tomto procesu nesmí být fosfor jin; musí být zjangizován. Na fosfor je třeba aplikovat teplo, aby se změnil v tmavě rubínovou barvu a ztvrdnul jako kámen.

O kameni filosofů se v knize obou badatelů dočtete pouze toto. Pokusme se to doplnit. Lépe porozumíme, jak může souviset název naší knihy s jejím obsahem.

V češtině se dle němčiny pro Kámen filosofů Lapis philosophorum ustálilo označení Kámen mudrců. Míněni jsou arciť alchymisté - středověcí přírodní filosofové. Byli to myslitelé, badatelé a mystici kteří hledali moudrost v přírodě, v přítomnost Boží Moudrosti v Jeho stvoření. Slovo 'filosofie' doslova znamená 'láska k moudrosti'. Láska alchymistů se obracela k moudrosti přírody: usilovali o moudrost ve spolupráci s Přírodou.

Pro staré nebyla příroda 'objektivní realitou' - skladištěm objektů či panoptikem jevů - projevů přírodních zákonitostí, ani souhrnem pochodů probíhajících dle mechanických principů.

'Příroda' (natura) znamenala živou stránku skutečnosti - všeho stvoření, organického i anorganického, jak v jednotlivostech tak v celku. Výrazem 'stvoření' dodnes obvykle míníme nějakou živou bytost - pohybující se, vnímající, komunikující: žábu, husu, kočku, méně už strom, bylinu, mech, či dokonce popelník nebo knihu! O přírodu a přirozenost možno člověku pečovat, tj. starat se o ni a 'kultivovat' ji, a to jak o přirozenost svou tak o přirozenost ostatního stvoření, které mu bylo svěřeno: pěstovat ji a pěstit, chovat a vychovávat, obdělávat a vzdělávat, šlechtit a zušlechťovat. Skryté síly, mohutnosti, tendence, sklony, citlivosti k vlivům a vnímavosti k podnětům - jsou zásadně nepoznatelné, neboť jsou specifické a jedinečné, proměnlivé a přizpůsobivé - především pak svobodné. Právě taková je i lidská zkušenost, z níž čerpá člověk svou dovednost zacházet s přírodou. Je-li tato dovednost vedena snahou po zmocnění se přírody, po jejím ovládnutí, podmanění, vykořistění, pak se poznání s přírodou mine: přirozeností toho, o co zajímá, mu uniká. Také zkušenost poznávajícího tím ztrácí svou přirozenost: stává se nepřirozenou, technickou, pouze instrumentálním znalectvím, jež nemá nic společného se vzdělaností a kulturností. Takové poznání přírody k zušlechtění lidské přirozenosti nepřispívá. To se stalo novověké přírodovědě a moderní civilizaci osudným

Jestliže je sama zkušenost kultivována a zušlechťována, zraje v Umění - Ars − jež čerpá své poznání ze spolupráce s přírodou. Přírodní filosof projevoval svou lásku k moudrosti tak, že svým královským uměním napomáhá přírodě k zdokonalení. Účastí na této proměně přirozenosti stvořeného jeho duše sama podstupuje proměnu, a to nejen své zkušenosti, nýbrž své podstaty - vlastní přirozenosti: zraje k dokonalosti, stává se příbytkem Moudrosti, kterou miluje. Tak Velké dílo alchymie provází vnitřní proměna alchymisty: obsah křivule i obsah zkušenosti jsou podrobeny proměnou vlastní povahy. Nejde tedy o žádnou jednostrannou projekci, jak se rovněž obvykle říká. K transmutaci musí dojít skutečně, opravdu, aby i alchymistova proměna byla skutečná a jeho poznání pravdivé.

Pro alchymisty byly nejen živí tvorové, nýbrž veškerá stvořením - tím co žije svou vlastní sebeproměnou. To, co každý z nás může sledovat u bylin, stromů, zvířat a jiných lidí - zrod, růst, vývoj, změnu, množení, to platí pro veškerou přírodu, pro kameny, minerály, kovy: jejich život je pouze více skryt, tak jako je živost rostlin méně nápadná, než živost zvířat. Totéž můžeme sledovat sami v sobě: také naše myšlenky, představy, znalosti, dovednosti vedou vlastní život rodí se, vzcházejí, některé dále rostou, rozrůstají, vyvíjejí se, proměňují, snoubí se a rozpadají, měníce tu svůj obsah tu svou podobu. Některé postupně zrají a zralé přinášejí plody: jejich semeno se šíří našimi projevy, slovy a skutky - rozmnožují tak společnou vnímavost, paměť, zkušenost. Totéž platí i pro poznání a lásku; obé k sobě přirozeně patří: poznat nějakou věc, poznat zákon, bližního, sebe sama, svět či Boha je v Bibli totéž 'poznat' (jádá) jako 'poznat ženu' - rozumí se v objetí lásky. Obé povstává ze skrytosti duše či srdce, rodí se, a je-li náležitě opečováváno, roste, mohutní, šíří se, zušlechťuj se a zraje - tak prochází vnitřní proměnu.

Tak co je duchovní, vnitřní a neviditelné odpovídá tomu, co je tělesné, vnějšní a viditelné. Obojí náleží k přirozenosti, obé lze zušlechtit uměním. Umění (ars) je povoláno s přírodou (natura) spolupracovat, a spolu s ní pracovat na vlastní dokonalosti.

Alchymie není předchůdkyní chemie; ta vykládá látkové proměny z přeskupování atomové stavebnice typu lego, tedy pomocí něčeho, co nepodléhá změnám. Proto mohou být chemické reakce vyjadřovány pomocí rovnic: počáteční stav se rovná výslednému! Naproti tomu alchymie přírodní procesy právě z hlediska změn - podstatných kvalit: s jejich proměnou se mění sama podstata - totiž to, čím daná látka je. Prvky a molekuly, atomy a sloučeniny do alchymistického pojmosloví nepatří. Neměnné, jednotvárné a bezvýznamné je stejně málo předmětem jejího zájmu, jako pro tebe, čtenáři, písmenka tohoto textu. Tak jako vy, zajímá se alchymista spíš o to - co se děje, snaží se pochopit smysl toho, o co jde.

Alchymisty je lépe považovat za předchůdce 'biologů', přesněji embryologů, zkoumajících vývin zárodků a fyziologů, zabývajících se procesy látkové přeměny a tělesnými funkcemi organismů. avšak na rozdíl od současných biologů, alchymisté nemodelovali životní pochody chemicky či mechanicky, nýbrž psychicky: napodobovali je svými vlastními duševními pochody. Alchymista poznává skutečnost jako sebe sama - jeho poznání je sebepoznáním. V tom se jeho přístup blíží filosofii a liší od současné vědy. Alchymisté vyjadřovali své poznatky přiměřeným způsobem: pomocí metafor a symbolů, z nichž vytvářeli alegorické texty a obrazy, určené k tomu, aby vyvolaly v čtenáři tentýž stav duše a stejné zážitky.

Jestliže nám alchymistické spisy připadají nezvyklé, pak si uvědomme, že totéž činí matematické vzorce a formule tomu, kdo příslušnému matematickému vyjádření rozumí: 'vzorec' je mu skutečně vzorem pro rozumový náhled a formule - 'tvareček' - je šifrou tvaru, který má znalcova mysl při studiu zaujmout. V alchymii se navíc na poznání podílí spolu s intelektem i obrazotvornost.

Jako biologické poznatky znějí alchymistické výrazy, výklady a postupy daleko srozumitelněji, než jako chemické návody, jejichž domnělý střízlivý chemický obsah se údajně skrývá za alegorickou mluvou naivně biomorfních a psychologizujících obrazných vyjádření.

Ukažme si to právě na výrocích o Kameni mudrců. O něm se v Hortulanově komentáři ke "Smaragdové desce" praví:

" [...] kámen se dělí ve dvě principiální složky, a to za pomocí Umění: v část horní, vystupující vzhůru a v část dolní, zůstávající fixní, čistou. Takové dělení je nutné 'k dokonání zázraku jediné věci'. Dolní část se jmenuje receptaculum, chovačkou, živitelkou, fermentem, horní díl je duší, jež Kámen oživuje a křísí."

"Kámen má Otce a Matku: a jako vidíme zvíře plodit zvíře sobě podobné, co do druhu shodné, lze také našim Uměním připravit ze zlata zlato, rozmnožením síly ohlášeného Kamene. Odsud následuje, že Otec je Slunce, neboť v každém plození je třeba, aby semeno bylo shodné s otcem: totéž platí i v našem umělém plození."

[...] "Materie Kamene nepochází z ničeho jiného, než z kovů: přesto však tyto kovy nejsou Naším Kamenem, neb mají odlišnou formu: [...] z nich je třeba vytáhnout naše lékařství. Aby to bylo možné, musí být vyňata první forma kovů, aniž by - protože ten nebo onen kov bude při tom zničen - ztratila své species. Metalická species bydlí a zdržuje se v duchu, kterýžto se nepřidržuje žádné jiné věci, než té Vody, která co do způsobu zrodu je mu blízká; tato Voda je bytem ducha, jenž v ní přebývá, aniž by ztratil svou species. Metalická species pak bydlí a zdržuje se v duchu, který se nepřidržuje žádné jiné věci než té Vody, která co do způsobu a rodu je mu blízká; tato Voda je bytem ducha, který v ním přebývá, aniž by ztratil svou species. Takto je zlato ve své formě změněno ve vodu sobě podobnou, v níž je zachován duch zlata, který poté ukáže svou vodu a uvede ji po svém shnití v novou formu, tisíckrát dokonalejší než byla forma zlata, jíž zlato svou reinkrudací ztratilo."

Důležitý je zde pojem species = druh, vzhled, podoba. Život je 'implementován' (tj. uskutečněn) do podob: z dvou látek, svým atomovým složením a stavbou totožných - pouze zrcadlově symetrických, může být jedna - levotočivá - životně důležitá a druhá - pravotočivá - smrtelným jedem.

To, co je na úrovni písmen transformací - změnou pořádku, je na úrovni významu transmutací - změnou podstaty:

Transmutace nemusí být transformací vůbec provázena - stačí změnit sousedství.

Nejen v jazyce - ale i v buňkách záleží smysl zápisu či zprávy na kontextu - o mysli ani nemluvě!

A tak, pojednává-li kniha našich autorů o biologické transmutaci, odpovídá to vlastně původní povaze alchymie. Skrze 'makrobiotiku' se vrací k obdobnému pojetí skutečnosti, z něhož vycházeli mistři a adepti Královského umění: i jejich svět byl velkou bytostí - makrokosmem, jemuž náleží život, jehož je život jedince - mikrokosmu - součástí. Řád kosmického života spočívá v rovnováze přírodních sil a principů. Zdraví či nemoc lidského - těla, duše, obce - jsou výrazem souladu či neladu s řádem velkého života vesmíru: kosmické síly a životní principy jsou v obou případě tytéž: "jako nahoře - tak i dole". Na týchže principech stojí i makrobiotika: nemoc není pouze funkční selháním nějakého orgánu; to je pouze příznakem či důsledkem narušení životní celistvosti a zařazení do Velkého Života světa.

Zda je přitom vhodné a možné setrvávat v rámci atomové teorie hmoty, na chemickém pojetí prvků a na principech atomové fyziky necháme být. Poznamenejme jen, že převratné objevy autorů slibujících jakousi novou průmyslovou revoluci, nebere oficiální věda vůbec na vědomí. Ostatně by ani nevěděla, co s podobnými poznatky a výklady počít. V jejích současných představách o světě není pro žádnou biologickou či přirozenou transmutaci prvků místo. Pro jejich uznání nestačí doplnit naše současné znalosti a zobecnit či modifikovat dobře ověřené a spolehlivé fyzikální teorie. Vyžadovalo by to změnit celou chemii a fyziku. Pochybuji však, zda by se pak dalo ještě vůbec mluvit o 'transmutaci prvků'. V rámci zcela odlišného pojetí hmoty, založeného opět na kvalitách, polaritách, vztazích a esencích, by 'sodík' a 'draslík' buď vůbec neexistovaly, nebo se jevily jako různé formy téhož: jako 'sodnost' a 'draselnost' membránových vibrací či jakési 'sododraselné' vlnění jímž se šíří nervové zpravodajství, což by byl biologický protějšek vlnění elektromagnetického. Mělo by pak ještě smysl mluvit o transmutaci, a ne toliko o vratné transformaci - kolísání mezi dvěma stavy?

To neznamená, že popsané jevy neexistují - že se jedná o podvod nebo omyl. Toliko upozorňuji, jak obtížné ba zřejmě nemožné by bylo něco podobného dokázat v rámci pravidel hry současné vědy a jejich přísných kritérií. Pozorovat či zreprodukovat neznamená ještě dokázat. Avšak argument, že kdyby k biologické transmutaci docházelo, musela už být dávno pozorována, neobstojí: přesvědčení o neměnnosti genomu (zápisu dědičných vlastností) a nemožnosti jeho řízených proměn a obměn podrželo svou absolutní platnost téměř půl století po objevu transpozice (přemísťování génů) a řízených mutací. Bylo dokonce povýšeno na 'centrální dogma' a stalo se kritériem biologické pravověrnosti. Šlo o případ analogický k transmutaci prvků: genom se mění buď náhodně - statistickým šumem - nebo násilně - v důsledku drastického vnějšího zásahu, fyzikálního či chemického, tedy v obou případě slepě. Možnost 'biologické informační transmutace', tj. řízených, funkčních, okolnostem přiměřených změn genomu - od jemných modifikací po zásadní, globální přestavbu - byla rozhodně a rozhořčeně popírána a poznatky svědčící v její prospěch byly v lepších případech přehlíženy a bagatelizovány, v horších se nedočkaly ani zveřejnění. Kromě ideologických důvodů zde byly i další, oprávněné důvody ke skepsi: kdyby byl genom schopen přestavby, jak by bylo možné genetické mapování pomocí křížení - hlavní to náplň a sláva klasické genetiky? Dnes je jev 'trasnspozice' pozorován prakticky všude: mluví se přímo o dynamickém či 'tekutém' genomu, jehož modifikace a přestavby jsou součástí životního cyklu organismů a hlavním prostředkem jejich adaptace. Jak je však možno úspěchy klasické genetiky vysvětlit? Zdá se, že výzkumy byly konány na druzích či kmenech z výjimečně stabilním genomem (proto byly jako vhodné experimentální modely vybrány) a za podmínek, kdy jsou funkce řídící změny genomu a jeho přestavbu vypnuty a potlačeny.

Sodík i draslík dnes řadíme mezi kovy. Mezi kovy alchymistů je však nenacházíme. Nejen proto, že je 'dosud neznali', nýbrž proto, že jejich pojetí kovů bylo zcela jiné. Podobně nemá smysl říkat, že Koperník zjistil, že je země planetou, zatímco měsíc a slunce nikoliv. Ve skutečnosti tradiční termín 'planeta' změnil svůj obsah. K tomu však došlo bezděčně - a lze na to ukázat teprve dodatečně. Snad je tomu podobně, mluví-li naši autoři o draslíku, sodíku, železe, protonech, neutronech apod. Dá-li jim budoucnost zapravdu, pak budou tyto výrazy chápány jako součást dobového alegorického vyjadřování. Tak biologové budoucnosti - stane-li se biologie opět skutečným životozpytem - tedy vědou o životě a nikoliv o chemických a fyzikálních pochodech, probíhajících v 'organických systémech' - budou pociťovat stejné rozpaky nad dnešním písemnictvím, jako dnešní vědec nad díly alchymistů. Možná, že se budou domnívat, že se jedná o symbolickou mluvu, která si vypůjčuje své výrazivo z představ běžných v matematice, energetice, informatice, ekonomii, lingvistice a z výrobků komunikační, výpočetní a reprodukční techniky!

Staří alchymisté si toho byli vědomi a zvláště na to upozorňovali: mluvili o 'našem zlatě', 'našem stříbře', 'naší vodě', podobně se setkáváme s obraty 'nitrum', 'merkurius', 'síra' 'oheň' či 'sůl' alchymistů - a konečně samotný 'kámen' či 'elixír' mudrců. Nemínili těmito slovy něco zcela jiného, ale chápali je jinak. Kéž by i dnešní vědci mluvili o např. o 'energii či záření fyziků', 'prostoru geometrů', 'užitku matematiků', 'informaci informatiků', 'evoluci neodarwinistů', 'vodě chemiků', 'teplotě termodynamiků'! Místo toho vnášejí odborné významy těchto slov do každodenní mluvy, vnucují je obecnému chápání a prosazují ve školách.

Jak je to z 'kamenem filosofů'? Z výše uvedených ukázek je zřejmé, že zřejmě nejde o 'kámen' ve smyslu skalního úlomku, šutru, minerálu, stavebního materiálu, štěrku apod. Má se to jako s 'kovem' chemiků: vodík je v jistém ohledu také kov.

V jakém smyslu je kamen mudrců kamenem - a nejen symbolem, abstraktním pojmem, mlhavou představou? Alchymisté nebyli ani snílkové, ani teoretici: byli konkrétní a praktičtí: měli co činit s hmotou, jejími životními a psychickými funkcemi a vlastnostmi zařazenými do kosmických souvislostí.

Teoreticky byl Kámen mudrců 'synem Slunce' - tj. plodem zlata, semenem, které dovolí zlatu - podstatě zlata - se množit: vloženo do vhodné látky - méně ušlechtilého kovu schopného zlatý zárodek přijmout, bude působit jako činidlo, tj. učiní jej zlatem, promění jeho povahu ve zlatou. Kámen mudrců působí jako krystalické 'očko' spouštějící v látce, do níž je vložen, zaset, zapuštěn (odborným termín zní 'projikován' - promítnut) příslušnou krystalizaci. Strukturální změna není jen změnou uspořádání - transformací typu 'škatule, hejbejte se!', nýbrž změnou týkající se podstaty: transsubstanciace. Nezapomeňme, že se pohybujeme v kvalitativním, substančním uvažování; vlastnosti látky nejsou dány prostorovém uspořádáním hmotných složek: vnitřní přetvoření se neděje přestavbou, nýbrž změnou povahy. Takto změníme text pod vlivem (inspirací = vdechnutím) myšlenky: nezměníme jen pořadí kapitol, odstavců, vět či slov, nýbrž přeformulujeme celý článek - v novém duchu. A skutečně: kámen mudrců bývá též přirovnáván k 'duchu'. Duch je název pro plyn, dech: vlivem (in-fluencí - vylitím) jeho in-spirace (vdechnutí) se jeho podstata vtělí do nové podoby, tj. vyvolá transmutaci látky. Kámen mudrců vystupuje též jako tekutina (tinktura) jindy jako suchý prášek (elixír). Ať tak či onak, jeho nepatrné množství přidané do směsi roztavených kovů s příměsí zlata způsobí, že zlatá složka se zmnoží: 'zlatá povaha', 'zlatý stav' kovovosti převládne nad stavy ostatními. Postup připomíná enzymatickou reakci. Enzymy jsou bílkoviny, které působí jako organické katalysátory: díky svému složení a prostorovému uspořádání řídí právě jednu chemickou reakci: štěpení, tvorbu, přeměnu určité látky v jinou. V přítomnosti enzymu, byť ve stopovém množství, pak z nespočetna možných nahodilých chemických reakcí převládne právě ta jediná, byť málo pravděpodobná. Enzym se s úžasnou účinností slučuje příslušnou látkou či látkami ('substrátem'), a po provedení přesné chemické změny ji zase propouští ze svých chapadel - miliardkrát za vteřinu! Kámen mudrců lze též přirovnat k viru, který, napadne-li buňku jej pomnoží na úkor všeho ostatního: promění svůj obsah v potomstvo virů. To proto, že považuje genetickou informaci viru ve svou vlastní.

'Vnitřní utváření' se řekne latinsky 'informatio'. Záhadné popisy povahy, vzezření, vlastností, účinků a použití kamene mudrců vzbuzují podezření, že právě tento pojem - 'informace' - alchymistům scházel. Dnes se obecně pod informací rozumí rovněž určité uspořádání, zápis, předpis, program. To už je však výsledek její formalizace a zpředmětnění. Ve skutečnosti je informace především podnětem, návrhem, impulsem, důvodem určitého procesu utváření. Když na základě určité informace se nějakým způsobem chovám, není informace součástí mého jednání, ale jeho neviditelným důvodem, smyslem, jádrem, které mé jednání, řeč, tvorba vyjadřuje. Informace je tak něčím jiným, než její projev - tvar, který působí. Takto se má Kámen mudrců ke zlatu: je zárodkem zlata, zdrojem zlaté povahy, dle některých je přímo plodem zlata - sám však není zlatem: aurum nostrum non est aurum vulgare (naše zlato není zlato obecné), říkali alchymisté.

Proto mi dnes připadá jako nejpřiléhavější příměr kamene mudrců genetická informace - dědičná vloha, zápis zkušenosti tisíců generací - a přesto není tělem - není jeho součástí, alespoň nikoliv v tvarovém či funkčním slova smyslu. Zajisté jste viděli či dokonce četli 'Jurský park'. Badatel získá z třetihorního komára uchovaného v jantaru krev dinosaura; izoluje z ní DNA - chemického nositele genetické informace a vloží ji do jádra vejce současných ptáků. Pod vlivem podvržené instrukce se z vejce vylíhne dinosaurus. Jde o názornou alegorii transmutace: dinosaurus zastupuje zlato, jeho DNA kámen mudrců, jehož přítomnost promění výživnou hmotu ptačího vejce (zastupujícího neušlechtilý kov) v dinosaura. Příměr je tím přiléhavější, že dinosauří DNA pochází vskutku od dinosaura - je jeho semenem, 'synem'. (Řetězec DNA je vytvořen z cukr-fosfátové kostry - je jen náhodou, že autoři hovoří v souvislost z kamenem mudrců o fosforu?

Proč však použili alchymisté pro něco takového právě slovo 'kámen'? Zdá se, že jde o příslovečný 'kámen úhelný', či 'nárožní', jehož původ je třeba hledat v 119. žalmu římského žaltáře:

Lapidem, quem reprobaverunt aedificantes, hic factus est in caput anguli. Kámen, který zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. [Ž 118.22]

Doslovný kralický překlad přesně vystihuje povahu stavitelské metafory: Nejde ani o základní kámen, a to ani počáteční ('položení základního kamene') ani o základ (fundament), ani podklad (báze, základna, podstavec) na němž spočívá tíže budovy, nýbrž o hlavu. Neoznačuje proto ani princip (principium = počátek), ani podstatu (substantiam). Je hlavou - ne však jako vrchol, jímž by stavba byla dovršena, ani jako hlavní kámen, tj. nejdůležitější, nejnápadnější, vynikající: Úhelný kámen nevyniká; je sám nenápadný, skrytý, nechává vyniknout ostatním kamenům. Avšak způsob, kterým tak činí, určuje jejich skladbu - náležité vzájemné propojení. A. Poltr navrhuje označení 'kámen vazebný' - svazující celou klenbu. Je hlavou úhlu - tj. určuje pod jakým úhlem, v jakém směru a postavení se klenutí navzájem podpírá, v jakých vzájemných poměrech jsou jednotlivé složky - stavebním kameny architektonické prvky. Úhelný kámen tak určuje logiku stavby - a tím i vnější vzhled a vnitřní prostor. Poznat jej znamená pochopit celek, jeho vyjmutím by se celá stavba zhroutila. Smysl biblického verše je tento: kámen, který se nikam nehodil ('nevhodný'), nikam nezapadal, nedal se vsadit mezi ostatní, takže v celé stavbě se pro něj nenalezlo místo (byl 'nemístný'), jen trčel, vyčníval a překážel (byl na překážku), a byl proto vyřazen ze stavebního materiálu - kámen, povalující se bez povšimnutí na rumišti - právě on určí rozvrh celé stavby. Snad původní stavba, v rámci jejíhož rozvrhu byl řečený kámen nepřijatelný, byla pošetile postavena, nebylo ji možno dokončit (nemohla 'uzrát'), zchátrala spadla či byla zbořena. A kámen určil rozvrh stavby nové, lépe založené: ačkoliv byl vyřazen (vyloučen, exkomunikován), zavržen (byl v opovržení), byl přesto moudrými zvolen jako krystalizační centrum, kolem něhož a vzhledem k němuž se kameny původní stavby nově shromáždily.

Už tato představa na pozadí biblického verše je alegorií Velkého díla: adept vhodným způsobem provede postupnou 'demolici' (abychom zůstali u stavařského příměru) - rozklad a hnilobu, spálení, rozpuštění a ztekucení (likvidaci) - trosky (změť, chaos) upraví na 'stavební materiál' (materia prima) který opakovaným překapáním (destilací) a odpařením (sublimací) očistí (zduchovní) a z výsledného mateřského louhu nechá v lůně své nádoby povstat nové podobě - zárodku, dítěti, které vychovává, živí, pěstí, zušlechťuje, dávaje do plnosti rozvinout jeho přirozeným silám tak, jak by to za drsných, syrových podmínek pouhé přírody nebylo možno. Disponuje-li 'kamenem', jímž může zárodeční louh prvotní látky oplodnit semenem usměrňujícím vývoj k dobrému, dokonalému tvaru, nemusí se adept spoléhat jen na náhodu a šťastné okolnosti (adept by řekl 'Boží milost' a přízeň hvězd). Přesto však má co činit se skrytou přirozeností (arcanum) a její svébytnou, vnitřní proměnou, a nikoliv z metodickým postupem, jehož výsledkem si nemůže být nikdo nikdy jistý.

Zde ovšem stavařský příměr pokulhává - alespoň pro nás. V dřívějších dobách - nikoliv příliš vzdálených - byla architektura posvátným uměním a stavba magickou operací. Chrám byl běžně přirovnáván k lidskému tělu: to i ono bylo 'chrámem ducha', duše pak jeho vnitřním tvarem.

"Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej" praví Ježíš, mluvě o chrámu svého těla (J 2.19,21), čímž naznačuje svou smrt a vzkříšení. A právě na zmrtvýchvstalého Ježíše vztahuje verš prvotní hlásání Církve žalmový verš, s ním ztotožňuje zavržený kámen, jež se stal úhelní hlavou (Sk 4.11), z jehož moci uzdravuje nemocné: "skrze toho tento stojí před vámi zdravý".

Kristus, vtělené Boží Slovo - Logos, který byl na počátku, skrze který vše bylo učiněno, v němž byl život, který je světlem lidí, a které se stalo tělem (masem) - jak se praví v Janově Prologu (J 1.1-5,14), je tak ztotožněn s Kamenem.

Řecké LOGOS znamená mimo jiné poměr (srov. slovo analogický), vztah, smysl. Řekli jsme, že Lapis jako úhelný kámen, zakládá poměry a vztahy mezi složkami, stránkami, silami, vlivy, principy a mohutnosti. Určuje tak 'logiku věci', její povahu (přirozenost), řád vývoje a změn - způsob jejího bytí (esenci). Určuje a napravuje duši - princip života, jednotu světelného (duchovního) a hmotného (tělesného) řádu bytostí. Jako semeno - zárodek tvaru, respektive impuls k utváření asistuje při vzniku či zrodu (staří mluvili o semenech logu - SPERMATA LOGU). Působí však i léčivě: svou mocí pomáhá tomu, co je narušené a ne-mocné - neschopné nabýt původní vnitřní rovnováhy - přináší řád. Alchymisté opakovaně připisovali filosofickému kameni minerální, vegetativní i animální přirozenost - tři životní rozměry přírody. Trojjediná povaha Kamene mudrců zrcadlí trojjedinost Boží: skrze Krista se Moudrost Přírody podílí na Moudrosti Boží.

Paralela Lapis/Kristus měla dalekosáhlý a rozhodující význam pro západní spiritualitu: propojila náboženství s filosofií a vědu z mystikou, vědění se spásou, poznání se zkušeností, ducha s přírodou. Dosud žijeme z trosek této původní, hermetické jednoty.

Tím se dostáváme k poslednímu tajemství filosofického Kamene či Kamene mudrců. Řekli jsme, že 'filosofy' jsou míněni alchymisté a vysvětlili, v jakém smyslu byli alchymisté filosofy. Nyní naznačme, v jakém smyslu jsou filosofové alchymisty:

Dle známého Aristotelova výměru se lidská přirozenost vyznačuje zvláštním vztah k Logu - k řeči, pojmovému myšlení, uvažování, rozumovému poznání a rozumnému jednání, k schopnosti nacházet a zakládat souvislostí. Starostí o logos, jeho kultivací, rozvíjením a zušlechťováním byla pověřena filosofie. Skrze Logos projevuje filosof svou lásku k Moudrosti, jeho Mocí poznává, vykládá, chápe a rozumí - vztahuje se ke smyslu jako poukazu k celkovosti a k pravdě jako ke zjevnosti. Nečiní tak jen pro sebe: uměním dia-logu je schopen tuto svou starost o smysl, vztah k celku jako k základnímu rozměru lidské přirozenosti sdílet a předávat. Toto poslání filosofie je od Sókratových dob nazýváno péčí o duši. Pro ní je filosof lékařem duší. Tajemství Vtělení nám zjevilo, že náprava duše se týká těla i světa. Vtělený Logos je řádem celkovosti a sounáležitosti. Není však žádným určitým tvarem ani pořádkem. Toliko napomáhá každé přirozenosti k uspořádání. Filosof nemá 'patent na rozum' - je však služebníkem rozumnosti a vzdělanosti. Z nitra každého jsoucna umí myslitel vynášet zdroj jeho bytí - vyjádřit je, vyhmátnout vtip, logiku věci - semeno, jímž možno to, co se zdá hotové, konečné definitivní, oživit, rozvíjet a množit. Tak hledá ve všem kámen, který ne náhodou je připisován právě filosofům. jakožto mudrcům - těch, kteří vskutku dosáhli moudrosti.

A ještě něco. Skutečný mistr - pravý filosof, umí nalézt 'kámen' - tj. spatřit smysl i v tom, co je odbyté a bezcenné, co se nehodí do přijatého pořádku světa, do panujícího pořadí hodnot, co je proti duchu doby, mimo navyklé podoby pravdy, co se vymyká celku vědění. Z tohoto bezcenného, obyčejného, zná učinit vazebný kámen, schopný rozvrhnout zcela jinak, nečekaně, nově, strukturu skutečnosti - zjevit novou podobu světa a tímto vzkříšením svět omladit a obnovit. Z moci Kamene se lze osvobodit se od tradičního pohledu na přírodu jako shluk atomů a na život jako na trpný projev slepých molekulárních mechanismů. Jen tak bude možno pokusit se obnovit alchymistický přístup k hmotě a tělu, rehabilitovat její svět a využít tisíciletých zkušenosti, vstoupit do jejígo duchovního zázemí a objevit tak nesmírné poklady odvěké moudrosti.

Spatřit novou podobu skutečnosti znamená změnit svět pohledem, transmutovat bytí skrze logos. Lapis je prismatem, jímž lze spatřit novou strukturu: jeho světelná povaha poskytuje novou optiku pro vidění a vědění. Z jeho moci byl učiněn i titánský pokus autorů této knihy.

Filosof koná 'kosmickou alchymii' z čiré lásky k Moudrosti. Moudrost přece nic neodmítá, neodsuzuje a nevylučuje, ničemu se nevysmívá, vše chrání a vyživuje - tak jako lůno, mateční louh, skrytost alchymistovy nádoby - propojujíc svůj obsah s Tím, z něhož všechno pochází a který jediný je Cestou, Pravdou a Životem. Neboť s Ním byla na počátku - dříve než bylo propastí (Přís. 8:20) - například mezi vědou a filosofií, člověkem a přírodou.

Stejně jako mnoho jiných mladých lidí na konci 60. a na začátku 70. let jsem se vydal na duchovní cestu. Po smrti prezidenta Kennedyho a eskalaci vietnamské války jsem byl znechucen moderní společností, a cítil jsem, že tady musí být lepší cesta, jak stvořit svět bez nenávisti a války. Rok jsem studoval v Banárasu, svatém městě na Ganze, a stal jsem se vegetariánem. Studoval jsem zen v Japonsku. Přišel jsem jako reportér do Vietnamu a začal jsem se zajímat o buddhismus. Ponořil jsem se do I-ťingu a konfuciánských a taoistických učení Číny. Putoval jsem do Stonehenge a na posvátná místa ve Francii a Itálii. Studoval jsem jógu a bojová umění. Stopoval jsem napříč Amerikou jako hrdinové Kerouacových románů. V době svých cest a studií jsem prožil mnohá dobrodružství a setkal jsem se s mnoha zajímavými lidmi. Přesto jsem stále cítil nejasnost a nejistotu. Nakonec zpátky v Bostonu, kde jsem žil, jsem objevil to, co jsem hledal - v makrobiotické filosofii a učení Michio Kushiho. Od té doby se zlepšilo mé zdraví a vitalita. Ale největší změna nastala v mém vědomí a v pochopení naší věčné duchovní cesty. Mnoho jiných lidí přišlo k makrobiotice stejným způsobem.

Duchovní cesta uvádí novou generaci makrobiotických přátel a čtenářů do širého světa ducha a vibrací, jejichž pouhou malou částí je naše planeta a celý hmotný svět. Michiův výklad meditace, modlitby, zpěvu, karmy, reinkarnace a dalších základních pojmů a praktik je tak prostý a zároveň hluboký, že můžeme pouze žasnout. Protíná materiální a duchovní iluze moderní civilizace, objasňuje univerzálnost všech tradičních učení, východních i západních. Ukazuje, jak jídlo, naše každodenní strava, slouží jako nit spojující neviditelný a viditelný svět. Upozorňuje nás, že duchovní praxe je neoddělitelná od každodenního života, a daleko spíš ji nalezneme v práci, myšlení, plánování, rodičovství, vztazích a spolupráci s ostatními, než v cestování na nějaká posvátná místa anebo ve studiu nějakých esoterických učení. Umožňuje nám poznat, že zdraví samo o sobě není cíl. Zdraví je počátek nekonečné cesty míru a štěstí.

Přečtení Duchovní cesty vás může inspirovat k osobnímu studiu s Michiem a k prohloubení vašeho poznání. Na Kushiho institutu v Berkshires poskytuje sérii pokračujících seminářů v nácviku duchovního rozvoje, včetně řízených praktických seminářů rozvoje mnoha duchovních schopností a metod, popisovaných v této knize. Otevření nových rozměrů Michiova učení a spisů je úžasné, provokující, a pozdvihne vás na vyšší úrovně vnímání sebe sama a do nových světů seberealizace. Tato učení nám také umožní vést lidstvo v této kritické době a zachovat různorodý biologický a duchovní odkaz naší planety nesčetným dalším generacím.

Alex Jack vyučuje na Kushiho institutu a je ředitelem One Peaceful World Society [Společnosti jediného mírumilovného světa]. Je též spoluautorem mnoha knih s Michio Kushim, včetně The Cancer Prevention Diet [Dieta k prevenci rakoviny] a The Gospel of Peace: Jesus's Teachings of Eternal Truth [Evangelium míru: Ježíšovo učení o věčné pravdě].

V září 1972 jsem přišel do Bostonu, inspirován snem o dosažení zdraví a míru cestou makrobiotiky. Michio Kushi, vůdce mezinárodní makrobiotické komunity, žil v Bostonu a pravidelně tam přednášel. Zajímal jsem se také o duchovní otázky, šel jsem po duchovní cestě, vedoucí přes védántu, taoismus a buddhismus k makrobiotice.

Na první přednášce, kterou jsem navštívil, stál Michio u tabule a vykládal neuvěřitelný pohled na duchovní svět, sledoval naši duchovní cestu od nekonečně velkého k nekonečně malému, od absolutního k relativnímu, od univerzálního k zvláštnímu a zpět. Michiovy přednášky inspirovaly a povznášely, a jejich prostřednictvím jsem si uvědomil, že makrobiotické učení je schopné změnit celý svět.

Brzy poté představil Michio první ze svých seminářů duchovního rozvoje. V těchto pozoruhodných přednáškách vysvětloval a demonstroval praktiky, jako je meditace, zpěv a duchovní léčení v souladu s makrobiotickými principy jin a jang. Přednášel také jedinečný výklad takových klasických duchovních spisů jako je Bible, Tomášovo evangelium, Upanišady a Tao-te-ťing, a nabídl pozoruhodný pohled na takové věci, jako je karma, reinkarnace, úrovně vědomí a spirituality, vztah mezi stravou a duchovním rozvojem, a struktura duchovního světa. Mnoho z těchto témat bylo nabízeno na seminářích duchovního výcviku, které teď vede na Kushiho institutu v Becketu a v jiných částech světa.

Stejně jako u současných duchovních seminářů byl v těchto raných přednáškách kladen důraz na skutečný prožitek; studenti byli vybídnuti, aby se stravovali prostě a prováděli každé cvičení. Michio konfrontoval skupinu s otázkami, a pobízel účastníky, aby hledali své vlastní odpovědi. V těchto přednáškách se Michiovi podařilo demystifikovat porozumění lidské spiritualitě, a duchovní rozvoj byl zpřístupněn každému.

Materiál obsažený v Duchovní cestě pochází z Michiových seminářů duchovního rozvoje ze začátku 70. let a je doplněný o materiál z jiných bostonských přednášek. Tato kniha se zabývá základními duchovními pravdami. Fascinující vhled a nadčasová moudrost těchto stránek by měla oslovit každého, kdo hledá v životě hlubší smysl.

Výjimečná encyklopedická příručka, jež obsahuje přes 3 000 hesel shrnujících informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností a sekt celého světa - činných od nejstarších dob až do současnosti.

Údaje o všech hlavních náboženských hnutích v rámci světových náboženství - buddhismus, čchan, taoismus, křesťanství, druidismus, islám, chasidismus, kabala, čarodějnictví, džinismus, judaismus, súfismus, šamanismus, šintoismus, lamaismus, tantra, okultní nauky / magie, hermetismus, wicca, magie, psychotronika, zednářství, rosekruciánství, spiritismus, paganismus, zen i New Age.

Publikace je doplněna 4 speciálními rejstříky jejichž pomocí lze vyhledávat i údaje o osobnostech, odborné termíny a pod.

váz. / formát 24x16 cm / laminovaná obálka,
520 stran / Dop.cena 540,- Kč.

Máte-li zájem o zasílání informací a edičních plánů,
zašlete 2-3 frankované obálky s Vaší adresou a PSČ na adresu:

Podrobnější informace v elektronické podobě poskytneme na požádání!

ŠAMANISMUS IV

ŠAMANISMUS A ALTERNATIVNÍ ZPŮSOBY LÉČENÍ

SBORNÍK 9. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE O VÝZKUMU ŠAMANISMU A

ALTERNATIVNÍCH ZPŮSOBŮ LÉČENÍ

pořádané 5. až 7. září 1992 v St. Sabina Center (San Rafael, Kalifornie, USA)

2. část

_____________________________________________________________

Podrobnosti o edici / antologii Š A M A N I S M U S najdete na stránce

http://www.cadpress.sk/samanismus.htm

_____________________________________________________________

Zora Doval

ÁJURVÉDA

(Tradiční indická medicína)

ISBN 80-85349-74-4

http://www.cadpress.sk/ajurveda.htm

http://www.mujweb.cz/www/AJURVEDA

Novinky vydavatelství

CAD PRESS:

TAJEMSTVÍ AKUPUNKTURNÍCH BODŮ

Praktická příručka pro vážné zájemce o akupunkturu, akupresuru, moxu, šiacu / shiatsu a čínské masáže a bojová umění

(čchi-kung / qigong, dim-mak, tchaj-ťi-čchüan / taijiquan, wu-šu / wushu),

obsahuje i podrobné návody léčebného využití jednotlivých akupunkturních bodů;

60 nejdůležitějších bodů je zpracováno velmi podrobně v samostatných sekcích.

(Váz., 360 str., formát 24x16 cm, okolo 130 ilustrací a tabulek)

Podrobné informace na adrese:

http://www.cadpress.sk/akupunktura.htm

http://www.mujweb.cz/www/akupunktura

B. & R. Balner

ČCHIN-NA / QINNA

Techniky zneškodnění protivníka úchopy, pákami a údery na vitální body

Podrobná příručka pro vážné zájemce,

vhodná i pro policejní složky, speciální jednotky a bezpečnostní služby.

Součástí úvodní kapitoly jsou i cvičení pro rozvoj vnitřní energie a koncentrace, včetně kompletní Ta-moovy sestavy

(cca 160 str., ilustrace: fotografie a anatomické kresby)

VIZ

http://www.cadpress.sk/sebeobrana.htm

http://www.mujweb.cz/www/sebeobrana

http://www.webpark.sk/sebaobrana

Další podrobnosti o příručkách bojových umění
najdete na adresách:

http://www.cadpress.sk/budo.htm

Záleží JEN na knihkupcích, zda naše knihy objednají a zařadí do své nabídky !

vydává

C A D PRESS

Nejstarší česko-slovenské vydavatelství religionistické, náboženské a ezoterické literatury a knih o léčitelství, orientální medicíně a bojových uměních

C A D PRESS

Richard F. HRABAL

Office: Luda Zubka 23 (PP 5)

SK-844 05 Bratislava 42 - Dúbravka

http://www.cadpress.sk

http://www.mujweb.cz/www/CADPRESS

http://www.mujweb.cz/www/CADPRESS_KATALOG

aktuální nabídka cizích titulů

(českých a slovenských vydavatelství):

Kompletni katalog / cenik najdete na adrese
http://www.cadpress.sk/cenikcsr2007komplet.zip

Katalog literatury a video-titulu o bojovych umenich a zdravotnich cvicenich
je na adrese http://www.cadpress.sk/budo_katalog.zip

podrobnosti o nasich NOVINKACH najdete na
strance
http://www.cadpress.sk/novinky.htm

E-Mail:

cad@seznam.cz

cadpress@stonline.sk

cad@atlas.cz cad@atlas.sk

Telefon:

0 903 159 404

(2) 6436 9928
(2) 6453 0911

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

Informace o naší kompletní nabídce videokazet najdete na adrese

http://www.cadpress.sk/kazety.htm

KOMPLETNÍ KATALOG

KNIH O BOJOVÝCH UMĚNÍCH, TRÉNINKOVÝCH PŘÍRUČEK
a
VÝCVIKOVÝCH VIDEOKAZET
pro všechna bojová umění, sebeobranu a zdravotní cvičení je na adrese

http://www.cadpress.sk/budo_katalog.zip

Predaj ezoterickej literatúry a kníh o bojových umeniach v Bratislave:

Ďalšie bratislavské kníhkupectvá, ktoré ponúkajú knihy
vyd. CAD PRESS

http://www.cadpress.sk/knihkupectva.htm