Jan  Johann  Jaroslav  Miška

Autoři

Michio Kushi, vůdce mezinárodního makrobiotického společenství, se narodil v Japonsku v r. 1926, studoval mezinárodní vztahy a právo na Tokijské univerzitě, a do USA přišel v r. 1949. On a jeho žena Aveline, oddaní věci světového míru, uvedli moderní makrobiotiku do Severní Ameriky. Dlouhá léta přednášel a vedl semináře o stravování a zdraví, filosofii a duchovní praxi pro zdravotnické pracovníky, vládní úředníky a jednotlivce a rodiny po celém světě, přivedl tisíce lidí k lepšímu zdraví a většímu štěstí. Zakladatel a předseda East West Foundation, Kushi Foundation a One Peaceful World, autor početných knih, intenzivně cestuje po světě, a žije v Brooklinu a Becketu, Massachusetts. [Ve vydavatelství CAD Press vyšla koncem roku 1996 jeho další kniha Duchovní cesta.]

 Edward Esko začal studovat makrobiotiku u Michia Kushiho v r. 1972, a dvacet let vyučoval makrobiotickou filosofii v USA a Kanadě, stejně jako v západní a východní Evropě, Jižní Americe a v Japonsku. Přednášel o současných zdravotních problémech na půdě OSN v New Yorku, a vyučuje na fakultě Kushiho institutu v Becketu, Massachusetts. Je autorem knih Healing Planet Earth [Léčení planety Země], Notes from the Boundless Frontier [Zápisky z bezhraničné hranice] a The Pulse of Life [Pulz života], a spoluatorem nebo vydavatelem mnoha populárních knih. Žije se svou ženou Wendy a sedmi dětmi v Berkshires.

 Alex Jack je ředitelem vydavatelství One Peaceful World Press a autorem a spoluatorem mnoha knih, včetně The Cancer Prevention Diet [Dieta k prevenci rakoviny] a Let Food Be Thy Medicine [Strava je tvým lékem].

Prof. RNDr. PhDr.  Zdeněk Neubauer, CSc. -  autor závěrečného pojednání O Kameni mudrců -  je známý český filozof a biolog působící od r. 1990 jako vedoucí katedry filozofie přírodních věd Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze. Je objevitelem regulace regulátorových genů a řízených dědičných změn na úrovni regulace genové aktivity, struktury genetické informace a morfogeneze kolonií. Zabývá se problémem rozhodování změny a interpretace smyslu vlastní genetické informace a kritikou darwinismu. Dalším předmětem jeho zájmu a studia je hermetická tradice a alchymie. V pedagogické činnosti se usiluje překlenout propast mezi přírodními a humanitními vědami. Je autorem zhruba 150 vědeckých publikací a studií z oblastí molekulární biologie, kybernetiky, filozofie a epistemologie.

Obsah

Předmluva Alexe Jacka 7

Úvod Edwarda Esko 9

1. Hmota a energie 11

2. Nová alchymie 21

3. Přirozené transmutace 39

4. Vhodná technika 53

5. Transmutace společnosti 67

DODATEK A:

Biologická transmutace prvků (1961) od Louise Kervrana 71

DODATEK B:

Nový objev transmutace atomu (1965) od Michia Kushiho 79

DODATEK C:

Prof. Zdeněk Neubauer: O Kameni filosofů 89

Informace 105

Doporučená literatura 107

 Předmluva

Výroba zlata a jiných drahých kovů z levných, běžných materiálů přitahovala ty nejskvělejší mozky už od úsvitu dějin. Na Východě i na Západě pracovali alchymisté nad kotli a křivulemi ve snaze odhalit tajemství transmutace. Isaac Newton, který objevil obecný zákon přitažlivosti, považoval svou práci o nebeské mechanice za rozptýlení od zásadnějších studií alchymie a skryté vibrační harmonie veškeré hmoty.

 V naší době makrobiotičtí pedagogové George Ohsawa a Michio Kushi obnovili toto staleté hledání před asi pětatřiceti lety sérií pokusů v Tokiu a New Yorku. S použitím sjednocujícího principu jin a jang objevili, že periodická tabulka prvků nebyla ve skutečnosti pevnou mřížkou, ale dynamickou spirálou, a prvky se neustále přeměňovaly jeden ve druhý při normálních teplotách. Ve světě chemie se tento objev stává tím revolučním vhledem, který přeměnil jiné vědy. Galileo, Newton a přírodní filozofové 17. století dokázali, že Země není pevným centrem vesmíru, nýbrž malou planetou v neustále se měnícím světě. V 19. století zbořil Charles Darwin tisícileté dogma, a dokázal, že druhy nejsou neměnné, ale vyvinuly se či pocházejí ze společných předků.

 Moderní víra, že chemické prvky jsou statické a nemohou být transmutovány jinak, než atomovým štěpením, vodíkovou syntézou či jinými technicky složitými metodami, vedla k vývoji projektu Manhattan, projektu obřího urychlovače a k jiným složitým, destruktivním, nákladným kampaním za odhalení tajemství atomu. Jak ukázali George Ohsawa, Michio Kushi a Louis Kervran, francouzský vědec, který započal některé pozoruhodné pokusy s biologickou transmutací v 50. a 60. letech, máme k dispozici prakticky neomezený zdroj energie s použitím běžných, jednoduchých a bezpečných prvků a součástí.

 Zbývá však provést hodně praktických výzkumů, abychom skutečně rozvinuli tento princip a masově vyráběli železo, ocel, platinu, zlato, stříbro a jiné kovy. Během studené války američtí (a patrně i sovětští) vojenští vědci zkoumali a potvrdili dřívější pokusy, popsané v této knize. Nedávno začali vědci v Texasu pokusy, založené na učení George Ohsawy a Michia Kushiho, a také hlásili pozitivní výsledky.

 Počínaje tímto rokem plánuje Michio setkání s představiteli některých hlavních světových firem, aby je zainteresoval na rozvoji těchto metod. Jeho cílem je odstartovat novou průmyslovou revoluci, která by učinila až doposud omezené zdroje přístupnými všem za přijatelnou cenu, chránila přirozené životní prostředí Země (které rychle upadá v důsledku industrializace), a zabrzdila mezinárodní soutěžení o drahé materiály, které je hlavní příčinou bídy, znečištění prostředí, válek a konfliktů. I když to může trvat mnoho let, svět jako celek se nakonec stane zdravějším a míruplnějším.

 TATO KNIHA JE ÚVODNÍM MANIFESTEM NOVÉ PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE, KTERÁ JEDNOHO DNE PROBĚHNE PLANETOU, A ZAPOČNE NOVOU ÉRU MÍRU A SVOBODY.

 Alex Jack,  ředitel OPW Press

 Úvod

Studium atomové transmutace mne přitahovalo od samého počátku mé makrobiotické praxe před více než dvaceti lety. Množství nejstarší makrobiotické literatury obsahovalo odkazy na práci Louise Kervrana, George Ohsawy a jiných v oblasti transmutace. Kervran, francouzský biochemik, objevil transmutaci sodíku v draslík u francouzských dělníků na Sahaře. Jeho závěry byly publikovány v knize Biological Transmutations [Biologické transmutace, 1972]. Pan Ohsawa pracoval s Kervranem, a věnoval poslední léta svého života hledání laboratorních důkazů transmutace. Jak uvidíte v této knize, transmutace poskytuje důkaz proměnlivosti materiálního světa, a je základem makrobiotické filozofie změny.

 Když jsem před několika lety navštívil Prahu, přátelé mě zavedli do historické čtvrti města, zvané Zlatá ulička. Je to úzká ulička, po jejíž obou stranách jsou zvláštní malé domečky. Náš průvodce nám vysvětlil, že v těchto domcích žili středověcí alchymisté, a prováděli zde své pokusy. Praha byla jedním z center středověké alchymie. Zvláštní malé domečky teď slouží jako butiky a obchody se suvenýry pro turisty.

 Michio Kushi po léta přednášel o transmutaci, a přepisy těchto přednášek byly publikovány v jeho seminárních zprávách. Když jsem vydával Michiovu knihu Other Dimensions: Exploring the Unexplained [Jiné rozměry: Zkoumání nevysvětlitelného] (Avery 1992), připojil jsem k ní kapitolu o transmutaci. Uvedl jsem také principy transmutace v přednáškách na East West Foundation v Bostonu a později jako součást programu III. stupně na Kushiho institutu v Becketu.

 Moderní chemie a fyzika se zrodily v laboratořích středověkých alchymistů. Ve dvacátém století však vědecké pěstování alchymie přešlo v destrukci. V protikladu k pokojným, přirozeným metodám, které používali dávní alchymisté, moderní výzkumníci začali k dosažení transmutace používat násilné a destruktivní metody.

 V r. 1920 přeměnil Rutherford dusík ve vodík a kyslík bombardováním atomů dusíku subatomárními částicemi alfa. O deset let později Ernest Lawrence vytvořil přístroj, zvaný cyklotron, neboli urychlovač částic, v němž jsou atomové částice urychlovány obrovskou energií, a používány k "rozdrcení" cílových atomů. V r. 1932 objevili vědci, že neutrony mohou být použity jako "náboje" k drcení atomů, a v r. 1939 bylo uranové jádro bombardováno neutrony, což vedlo k jeho "rozštěpení" a k uvolnění energie. V r. 1942 použil Enrico Fermi na univerzitě v Chicagu tento objev k dosažení řetězové reakce, a brzy nato Oppenheimer a jiní badatelé v projektu Manhattan použili tyto objevy k sestrojení první atomové bomby.

 Objev pokojné, přírodní transmutace nabízí alternativu k těmto destruktivním metodám. Atomová transmutace probíhá v přírodě a může být opakována bez napadání a ničení atomů. Práce George Ohsawy, Louise Kervrana, Michia Kushiho a jiných průkopníků pokojné, přirozené transmutace, ukázaly, že hmota není pevná a statická, nýbrž dynamická a proměnlivá. Informace v této knize jsou schopné zastínit objev atomové energie, revolučně přeměnit vědu a techniku a otevřít bránu nové éry lidstva. Pokud je toto poznání správně pochopeno a použito, staleté hledání kamene mudrců přispěje k věku míru a nebývalého blaha. Transmutace atomu může být klíčem k transmutaci samotné společnosti.

 Edward Esko

O KAMENI MUDRCŮ

(Doslov k druhému vydání knihy Kámen filozofů)

Prof. RNDr. PhDr.  Zdeněk Neubauer, CSc.

Kámen mudrců (lat. lapis philosophicus, franc. la pierre philosophale) jest jeden z výmyslův alchymistické pseudofilosofie, který vyprýštil patrně z názoru o kvalitativní jednotnosti hmoty. Obsahoval dle domnění alchymistův v sobě pralátku všech věcí a sílu všechny látky rozkládati, nezdravé látky z těla zaháněti, toto zmlazovati a nesmrtelným činiti a, co hlavní, kovy méně šlechetné ve zlato měniti.

 Ottův Slovník naučný díl XIII. J.Otto Praha 1898

 Myslím, že jste slyšeli o tom, že ve středověku vyráběli alchymisté zlato. A často jste se divili, jak to dokázali. Anebo jste si mysleli, že to byla jen báchorka. Na Východě také existují příběhy o tom, jak žáci školy Lao-c' vyráběli zlato.

 Na Východě i na Západě byla rtuť kovem, používaným v počátečních fázích procesu výroby zlata. Zlato je křehké a žluté. Rtuť je stříbrná a tekutá. Jsou velmi odlišné. Ale je dost překvapující, jak alchymisté věděli, že když použijí správnou techniku, mohou transmutovat rtuť ve zlato. Když najdete tyto dva prvky na periodické tabulce, zjistíte, že zlato má atomové číslo 79 a rtuť 80. Stojí vedle sebe.

 Aby proběhla tato změna, používali západní alchymisté to, co nazývali kamenem mudrců. Dodnes zatím nikdo neobjevil, z čeho byl kámen mudrců vyroben. Můžeme hádat jeho složení, ale nemůžeme s určitostí vědět, jaké bylo, protože kámen mudrců zmizel.

 [...]

 Velkou otázkou v mé mysli stále zůstával kámen mudrců [kámen filosofů, Lapis philosophorum]. Začal jsem chápat, že to nebyl přírodní kámen. Byl to spíš člověkem vyrobený kámen. Usoudil jsem, že pokud je moje interpretace správná, kámen filozofů musel být vyroben z fosforu. Fosfor je jin. Ale při tomto procesu nesmí být fosfor jin; musí být zjangizován. Na fosfor je třeba aplikovat teplo, aby se změnil v tmavě rubínovou barvu a ztvrdnul jako kámen.

 Michio Kushi & Edward Esko:

KÁMEN FILOSOFŮ - Průvodce alchymií, transmutací a Novou vědou

2.kap. Nová alchymie

 O kameni filosofů se v knize obou badatelů dočtete pouze toto. Pokusme se to doplnit. Lépe porozumíme, jak může souviset název naší knihy s jejím obsahem.

 V češtině se dle němčiny pro Kámen filosofů Lapis philosophorum ustálilo označení Kámen mudrců. Míněni jsou arciť alchymisté - středověcí přírodní filosofové. Byli to myslitelé, badatelé a mystici kteří hledali moudrost v přírodě, v přítomnost Boží Moudrosti v Jeho stvoření. Slovo 'filosofie' doslova znamená 'láska k moudrosti'. Láska alchymistů se obracela k moudrosti přírody: usilovali o moudrost ve spolupráci s Přírodou.

 Pro staré nebyla příroda 'objektivní realitou' - skladištěm objektů či panoptikem jevů - projevů přírodních zákonitostí, ani souhrnem pochodů probíhajících dle mechanických principů.

 'Příroda' (natura) znamenala živou stránku skutečnosti - všeho stvoření, organického i anorganického, jak v jednotlivostech tak v celku. Výrazem 'stvoření' dodnes obvykle míníme nějakou živou bytost - pohybující se, vnímající, komunikující: žábu, husu, kočku, méně už strom, bylinu, mech, či dokonce popelník nebo knihu! O přírodu a přirozenost možno člověku pečovat, tj. starat se o ni a 'kultivovat' ji, a to jak o přirozenost svou tak o přirozenost ostatního stvoření, které mu bylo svěřeno: pěstovat ji a pěstit, chovat a vychovávat, obdělávat a vzdělávat, šlechtit a zušlechťovat. Skryté síly, mohutnosti, tendence, sklony, citlivosti k vlivům a vnímavosti k podnětům - jsou zásadně nepoznatelné, neboť jsou specifické a jedinečné, proměnlivé a přizpůsobivé - především pak svobodné. Právě taková je i lidská zkušenost, z níž čerpá člověk svou dovednost zacházet s přírodou. Je-li tato dovednost vedena snahou po zmocnění se přírody, po jejím ovládnutí, podmanění, vykořistění, pak se poznání s přírodou mine: přirozeností toho, o co zajímá, mu uniká. Také zkušenost poznávajícího tím ztrácí svou přirozenost: stává se nepřirozenou, technickou, pouze instrumentálním znalectvím, jež nemá nic společného se vzdělaností a kulturností. Takové poznání přírody k zušlechtění lidské přirozenosti nepřispívá. To se stalo novověké přírodovědě a moderní civilizaci osudným

 Jestliže je sama zkušenost kultivována a zušlechťována, zraje v Umění - Ars − jež čerpá své poznání ze spolupráce s přírodou. Přírodní filosof projevoval svou lásku k moudrosti tak, že svým královským uměním napomáhá přírodě k zdokonalení. Účastí na této proměně přirozenosti stvořeného jeho duše sama podstupuje proměnu, a to nejen své zkušenosti, nýbrž své podstaty - vlastní přirozenosti: zraje k dokonalosti, stává se příbytkem Moudrosti, kterou miluje. Tak Velké dílo alchymie provází vnitřní proměna alchymisty: obsah křivule i obsah zkušenosti jsou podrobeny proměnou vlastní povahy. Nejde tedy o žádnou jednostrannou projekci, jak se rovněž obvykle říká. K transmutaci musí dojít skutečně, opravdu, aby i alchymistova proměna byla skutečná a jeho poznání pravdivé.

 Pro alchymisty byly nejen živí tvorové, nýbrž veškerá stvořením - tím co žije svou vlastní sebeproměnou. To, co každý z nás může sledovat u bylin, stromů, zvířat a jiných lidí - zrod, růst, vývoj, změnu, množení, to platí pro veškerou přírodu, pro kameny, minerály, kovy: jejich život je pouze více skryt, tak jako je živost rostlin méně nápadná, než živost zvířat. Totéž můžeme sledovat sami v sobě: také naše myšlenky, představy, znalosti, dovednosti vedou vlastní život rodí se, vzcházejí, některé dále rostou, rozrůstají, vyvíjejí se, proměňují, snoubí se a rozpadají, měníce tu svůj obsah tu svou podobu. Některé postupně zrají a zralé přinášejí plody: jejich semeno se šíří našimi projevy, slovy a skutky - rozmnožují tak společnou vnímavost, paměť, zkušenost. Totéž platí i pro poznání a lásku; obé k sobě přirozeně patří: poznat nějakou věc, poznat zákon, bližního, sebe sama, svět či Boha je v Bibli totéž 'poznat' (jádá) jako 'poznat ženu' - rozumí se v objetí lásky. Obé povstává ze skrytosti duše či srdce, rodí se, a je-li náležitě opečováváno, roste, mohutní, šíří se, zušlechťuj se a zraje - tak prochází vnitřní proměnu.

 Tak co je duchovní, vnitřní a neviditelné odpovídá tomu, co je tělesné, vnějšní a viditelné. Obojí náleží k přirozenosti, obé lze zušlechtit uměním. Umění (ars) je povoláno s přírodou (natura) spolupracovat, a spolu s ní pracovat na vlastní dokonalosti.

 Alchymie není předchůdkyní chemie; ta vykládá látkové proměny z přeskupování atomové stavebnice typu lego, tedy pomocí něčeho, co nepodléhá změnám. Proto mohou být chemické reakce vyjadřovány pomocí rovnic: počáteční stav se rovná výslednému! Naproti tomu alchymie přírodní procesy právě z hlediska změn - podstatných kvalit: s jejich proměnou se mění sama podstata - totiž to, čím daná látka je. Prvky a molekuly, atomy a sloučeniny do alchymistického pojmosloví nepatří. Neměnné, jednotvárné a bezvýznamné je stejně málo předmětem jejího zájmu, jako pro tebe, čtenáři, písmenka tohoto textu. Tak jako vy, zajímá se alchymista spíš o to - co se děje, snaží se pochopit smysl toho, o co jde.

 Alchymisty je lépe považovat za předchůdce 'biologů', přesněji embryologů, zkoumajících vývin zárodků a fyziologů, zabývajících se procesy látkové přeměny a tělesnými funkcemi organismů. avšak na rozdíl od současných biologů, alchymisté nemodelovali životní pochody chemicky či mechanicky, nýbrž psychicky: napodobovali je svými vlastními duševními pochody. Alchymista poznává skutečnost jako sebe sama - jeho poznání je sebepoznáním. V tom se jeho přístup blíží filosofii a liší od současné vědy. Alchymisté vyjadřovali své poznatky přiměřeným způsobem: pomocí metafor a symbolů, z nichž vytvářeli alegorické texty a obrazy, určené k tomu, aby vyvolaly v čtenáři tentýž stav duše a stejné zážitky.

 Jestliže nám alchymistické spisy připadají nezvyklé, pak si uvědomme, že totéž činí matematické vzorce a formule tomu, kdo příslušnému matematickému vyjádření rozumí: 'vzorec' je mu skutečně vzorem pro rozumový náhled a formule - 'tvareček' - je šifrou tvaru, který má znalcova mysl při studiu zaujmout. V alchymii se navíc na poznání podílí spolu s intelektem i obrazotvornost.

 Jako biologické poznatky znějí alchymistické výrazy, výklady a postupy daleko srozumitelněji, než jako chemické návody, jejichž domnělý střízlivý chemický obsah se údajně skrývá za alegorickou mluvou naivně biomorfních a psychologizujících obrazných vyjádření.

 Ukažme si to právě na výrocích o Kameni mudrců. O něm se v Hortulanově komentáři ke "Smaragdové desce" praví:

 " [...] kámen se dělí ve dvě principiální složky, a to za pomocí Umění: v část horní, vystupující vzhůru a v část dolní, zůstávající fixní, čistou. Takové dělení je nutné 'k dokonání zázraku jediné věci'. Dolní část se jmenuje receptaculum, chovačkou, živitelkou, fermentem, horní díl je duší, jež Kámen oživuje a křísí."

a dále:

"Kámen má Otce a Matku: a jako vidíme zvíře plodit zvíře sobě podobné, co do druhu shodné, lze také našim Uměním připravit ze zlata zlato, rozmnožením síly ohlášeného Kamene. Odsud následuje, že Otec je Slunce, neboť v každém plození je třeba, aby semeno bylo shodné s otcem: totéž platí i v našem umělém plození."

 Dodejme ještě ukázku ze Sendigovia:

 [...] "Materie Kamene nepochází z ničeho jiného, než z kovů: přesto však tyto kovy nejsou Naším Kamenem, neb mají odlišnou formu: [...] z nich je třeba vytáhnout naše lékařství. Aby to bylo možné, musí být vyňata první forma kovů, aniž by - protože ten nebo onen kov bude při tom zničen - ztratila své species. Metalická species bydlí a zdržuje se v duchu, kterýžto se nepřidržuje žádné jiné věci, než té Vody, která co do způsobu zrodu je mu blízká; tato Voda je bytem ducha, jenž v ní přebývá, aniž by ztratil svou species. Metalická species pak bydlí a zdržuje se v duchu, který se nepřidržuje žádné jiné věci než té Vody, která co do způsobu a rodu je mu blízká; tato Voda je bytem ducha, který v ním přebývá, aniž by ztratil svou species. Takto je zlato ve své formě změněno ve vodu sobě podobnou, v níž je zachován duch zlata, který poté ukáže svou vodu a uvede ji po svém shnití v novou formu, tisíckrát dokonalejší než byla forma zlata, jíž zlato svou reinkrudací ztratilo."

 Důležitý je zde pojem species = druh, vzhled, podoba. Život je 'implementován' (tj. uskutečněn) do podob: z dvou látek, svým atomovým složením a stavbou totožných - pouze zrcadlově symetrických, může být jedna - levotočivá - životně důležitá a druhá - pravotočivá - smrtelným jedem.

 To, co je na úrovni písmen transformací - změnou pořádku, je na úrovni významu transmutací - změnou podstaty:

OTEC <-> OCET

Transmutace nemusí být transformací vůbec provázena - stačí změnit sousedství.

ŽLUTÉ HOUSE

A NEW HOUSE

 Nejen v jazyce - ale i v buňkách záleží smysl zápisu či zprávy na kontextu - o mysli ani nemluvě!

 A tak, pojednává-li kniha našich autorů o biologické transmutaci, odpovídá to vlastně původní povaze alchymie. Skrze 'makrobiotiku' se vrací k obdobnému pojetí skutečnosti, z něhož vycházeli mistři a adepti Královského umění: i jejich svět byl velkou bytostí - makrokosmem, jemuž náleží život, jehož je život jedince - mikrokosmu - součástí. Řád kosmického života spočívá v rovnováze přírodních sil a principů. Zdraví či nemoc lidského - těla, duše, obce - jsou výrazem souladu či neladu s řádem velkého života vesmíru: kosmické síly a životní principy jsou v obou případě tytéž: "jako nahoře - tak i dole". Na týchže principech stojí i makrobiotika: nemoc není pouze funkční selháním nějakého orgánu; to je pouze příznakem či důsledkem narušení životní celistvosti a zařazení do Velkého Života světa.

 Zda je přitom vhodné a možné setrvávat v rámci atomové teorie hmoty, na chemickém pojetí prvků a na principech atomové fyziky necháme být. Poznamenejme jen, že převratné objevy autorů slibujících jakousi novou průmyslovou revoluci, nebere oficiální věda vůbec na vědomí. Ostatně by ani nevěděla, co s podobnými poznatky a výklady počít. V jejích současných představách o světě není pro žádnou biologickou či přirozenou transmutaci prvků místo. Pro jejich uznání nestačí doplnit naše současné znalosti a zobecnit či modifikovat dobře ověřené a spolehlivé fyzikální teorie. Vyžadovalo by to změnit celou chemii a fyziku. Pochybuji však, zda by se pak dalo ještě vůbec mluvit o 'transmutaci prvků'. V rámci zcela odlišného pojetí hmoty, založeného opět na kvalitách, polaritách, vztazích a esencích, by 'sodík' a 'draslík' buď vůbec neexistovaly, nebo se jevily jako různé formy téhož: jako 'sodnost' a 'draselnost' membránových vibrací či jakési 'sododraselné' vlnění jímž se šíří nervové zpravodajství, což by byl biologický protějšek vlnění elektromagnetického. Mělo by pak ještě smysl mluvit o transmutaci, a ne toliko o vratné transformaci - kolísání mezi dvěma stavy?

 To neznamená, že popsané jevy neexistují - že se jedná o podvod nebo omyl. Toliko upozorňuji, jak obtížné ba zřejmě nemožné by bylo něco podobného dokázat v rámci pravidel hry současné vědy a jejich přísných kritérií. Pozorovat či zreprodukovat neznamená ještě dokázat. Avšak argument, že kdyby k biologické transmutaci docházelo, musela už být dávno pozorována, neobstojí: přesvědčení o neměnnosti genomu (zápisu dědičných vlastností) a nemožnosti jeho řízených proměn a obměn podrželo svou absolutní platnost téměř půl století po objevu transpozice (přemísťování génů) a řízených mutací. Bylo dokonce povýšeno na 'centrální dogma' a stalo se kritériem biologické pravověrnosti. Šlo o případ analogický k transmutaci prvků: genom se mění buď náhodně - statistickým šumem - nebo násilně - v důsledku drastického vnějšího zásahu, fyzikálního či chemického, tedy v obou případě slepě. Možnost 'biologické informační transmutace', tj. řízených, funkčních, okolnostem přiměřených změn genomu - od jemných modifikací po zásadní, globální přestavbu - byla rozhodně a rozhořčeně popírána a poznatky svědčící v její prospěch byly v lepších případech přehlíženy a bagatelizovány, v horších se nedočkaly ani zveřejnění. Kromě ideologických důvodů zde byly i další, oprávněné důvody ke skepsi: kdyby byl genom schopen přestavby, jak by bylo možné genetické mapování pomocí křížení - hlavní to náplň a sláva klasické genetiky? Dnes je jev 'trasnspozice' pozorován prakticky všude: mluví se přímo o dynamickém či 'tekutém' genomu, jehož modifikace a přestavby jsou součástí životního cyklu organismů a hlavním prostředkem jejich adaptace. Jak je však možno úspěchy klasické genetiky vysvětlit? Zdá se, že výzkumy byly konány na druzích či kmenech z výjimečně stabilním genomem (proto byly jako vhodné experimentální modely vybrány) a za podmínek, kdy jsou funkce řídící změny genomu a jeho přestavbu vypnuty a potlačeny.

+ + +

 Sodík i draslík dnes řadíme mezi kovy. Mezi kovy alchymistů je však nenacházíme. Nejen proto, že je 'dosud neznali', nýbrž proto, že jejich pojetí kovů bylo zcela jiné. Podobně nemá smysl říkat, že Koperník zjistil, že je země planetou, zatímco měsíc a slunce nikoliv. Ve skutečnosti tradiční termín 'planeta' změnil svůj obsah. K tomu však došlo bezděčně - a lze na to ukázat teprve dodatečně. Snad je tomu podobně, mluví-li naši autoři o draslíku, sodíku, železe, protonech, neutronech apod. Dá-li jim budoucnost zapravdu, pak budou tyto výrazy chápány jako součást dobového alegorického vyjadřování. Tak biologové budoucnosti - stane-li se biologie opět skutečným životozpytem - tedy vědou o životě a nikoliv o chemických a fyzikálních pochodech, probíhajících v 'organických systémech' - budou pociťovat stejné rozpaky nad dnešním písemnictvím, jako dnešní vědec nad díly alchymistů. Možná, že se budou domnívat, že se jedná o symbolickou mluvu, která si vypůjčuje své výrazivo z představ běžných v matematice, energetice, informatice, ekonomii, lingvistice a z výrobků komunikační, výpočetní a reprodukční techniky!

 Staří alchymisté si toho byli vědomi a zvláště na to upozorňovali: mluvili o 'našem zlatě', 'našem stříbře', 'naší vodě', podobně se setkáváme s obraty 'nitrum', 'merkurius', 'síra' 'oheň' či 'sůl' alchymistů - a konečně samotný 'kámen' či 'elixír' mudrců. Nemínili těmito slovy něco zcela jiného, ale chápali je jinak. Kéž by i dnešní vědci mluvili o např. o 'energii či záření fyziků', 'prostoru geometrů', 'užitku matematiků', 'informaci informatiků', 'evoluci neodarwinistů', 'vodě chemiků', 'teplotě termodynamiků'! Místo toho vnášejí odborné významy těchto slov do každodenní mluvy, vnucují je obecnému chápání a prosazují ve školách.

 Jak je to z 'kamenem filosofů'? Z výše uvedených ukázek je zřejmé, že zřejmě nejde o 'kámen' ve smyslu skalního úlomku, šutru, minerálu, stavebního materiálu, štěrku apod. Má se to jako s 'kovem' chemiků: vodík je v jistém ohledu také kov.

 V jakém smyslu je kamen mudrců kamenem - a nejen symbolem, abstraktním pojmem, mlhavou představou? Alchymisté nebyli ani snílkové, ani teoretici: byli konkrétní a praktičtí: měli co činit s hmotou, jejími životními a psychickými funkcemi a vlastnostmi zařazenými do kosmických souvislostí.

 Teoreticky byl Kámen mudrců 'synem Slunce' - tj. plodem zlata, semenem, které dovolí zlatu - podstatě zlata - se množit: vloženo do vhodné látky - méně ušlechtilého kovu schopného zlatý zárodek přijmout, bude působit jako činidlo, tj. učiní jej zlatem, promění jeho povahu ve zlatou. Kámen mudrců působí jako krystalické 'očko' spouštějící v látce, do níž je vložen, zaset, zapuštěn (odborným termín zní 'projikován' - promítnut) příslušnou krystalizaci. Strukturální změna není jen změnou uspořádání - transformací typu 'škatule, hejbejte se!', nýbrž změnou týkající se podstaty: transsubstanciace. Nezapomeňme, že se pohybujeme v kvalitativním, substančním uvažování; vlastnosti látky nejsou dány prostorovém uspořádáním hmotných složek: vnitřní přetvoření se neděje přestavbou, nýbrž změnou povahy. Takto změníme text pod vlivem (inspirací = vdechnutím) myšlenky: nezměníme jen pořadí kapitol, odstavců, vět či slov, nýbrž přeformulujeme celý článek - v novém duchu. A skutečně: kámen mudrců bývá též přirovnáván k 'duchu'. Duch je název pro plyn, dech: vlivem (in-fluencí - vylitím) jeho in-spirace (vdechnutí) se jeho podstata vtělí do nové podoby, tj. vyvolá transmutaci látky. Kámen mudrců vystupuje též jako tekutina (tinktura) jindy jako suchý prášek (elixír). Ať tak či onak, jeho nepatrné množství přidané do směsi roztavených kovů s příměsí zlata způsobí, že zlatá složka se zmnoží: 'zlatá povaha', 'zlatý stav' kovovosti převládne nad stavy ostatními. Postup připomíná enzymatickou reakci. Enzymy jsou bílkoviny, které působí jako organické katalysátory: díky svému složení a prostorovému uspořádání řídí právě jednu chemickou reakci: štěpení, tvorbu, přeměnu určité látky v jinou. V přítomnosti enzymu, byť ve stopovém množství, pak z nespočetna možných nahodilých chemických reakcí převládne právě ta jediná, byť málo pravděpodobná. Enzym se s úžasnou účinností slučuje příslušnou látkou či látkami ('substrátem'), a po provedení přesné chemické změny ji zase propouští ze svých chapadel - miliardkrát za vteřinu! Kámen mudrců lze též přirovnat k viru, který, napadne-li buňku jej pomnoží na úkor všeho ostatního: promění svůj obsah v potomstvo virů. To proto, že považuje genetickou informaci viru ve svou vlastní.

 'Vnitřní utváření' se řekne latinsky 'informatio'. Záhadné popisy povahy, vzezření, vlastností, účinků a použití kamene mudrců vzbuzují podezření, že právě tento pojem - 'informace' - alchymistům scházel. Dnes se obecně pod informací rozumí rovněž určité uspořádání, zápis, předpis, program. To už je však výsledek její formalizace a zpředmětnění. Ve skutečnosti je informace především podnětem, návrhem, impulsem, důvodem určitého procesu utváření. Když na základě určité informace se nějakým způsobem chovám, není informace součástí mého jednání, ale jeho neviditelným důvodem, smyslem, jádrem, které mé jednání, řeč, tvorba vyjadřuje. Informace je tak něčím jiným, než její projev - tvar, který působí. Takto se má Kámen mudrců ke zlatu: je zárodkem zlata, zdrojem zlaté povahy, dle některých je přímo plodem zlata - sám však není zlatem: aurum nostrum non est aurum vulgare (naše zlato není zlato obecné), říkali alchymisté.

 Proto mi dnes připadá jako nejpřiléhavější příměr kamene mudrců genetická informace - dědičná vloha, zápis zkušenosti tisíců generací - a přesto není tělem - není jeho součástí, alespoň nikoliv v tvarovém či funkčním slova smyslu. Zajisté jste viděli či dokonce četli 'Jurský park'. Badatel získá z třetihorního komára uchovaného v jantaru krev dinosaura; izoluje z ní DNA - chemického nositele genetické informace a vloží ji do jádra vejce současných ptáků. Pod vlivem podvržené instrukce se z vejce vylíhne dinosaurus. Jde o názornou alegorii transmutace: dinosaurus zastupuje zlato, jeho DNA kámen mudrců, jehož přítomnost promění výživnou hmotu ptačího vejce (zastupujícího neušlechtilý kov) v dinosaura. Příměr je tím přiléhavější, že dinosauří DNA pochází vskutku od dinosaura - je jeho semenem, 'synem'. (Řetězec DNA je vytvořen z cukr-fosfátové kostry - je jen náhodou, že autoři hovoří v souvislost z kamenem mudrců o fosforu?

***

 Proč však použili alchymisté pro něco takového právě slovo 'kámen'? Zdá se, že jde o příslovečný 'kámen úhelný', či 'nárožní', jehož původ je třeba hledat v 119. žalmu římského žaltáře:

Lapidem, quem reprobaverunt aedificantes, hic factus est in caput anguli. Kámen, který zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. [Ž 118.22]

 Doslovný kralický překlad přesně vystihuje povahu stavitelské metafory: Nejde ani o základní kámen, a to ani počáteční ('položení základního kamene') ani o základ (fundament), ani podklad (báze, základna, podstavec) na němž spočívá tíže budovy, nýbrž o hlavu. Neoznačuje proto ani princip (principium = počátek), ani podstatu (substantiam). Je hlavou - ne však jako vrchol, jímž by stavba byla dovršena, ani jako hlavní kámen, tj. nejdůležitější, nejnápadnější, vynikající: Úhelný kámen nevyniká; je sám nenápadný, skrytý, nechává vyniknout ostatním kamenům. Avšak způsob, kterým tak činí, určuje jejich skladbu - náležité vzájemné propojení. A. Poltr navrhuje označení 'kámen vazebný' - svazující celou klenbu. Je hlavou úhlu - tj. určuje pod jakým úhlem, v jakém směru a postavení se klenutí navzájem podpírá, v jakých vzájemných poměrech jsou jednotlivé složky - stavebním kameny architektonické prvky. Úhelný kámen tak určuje logiku stavby - a tím i vnější vzhled a vnitřní prostor. Poznat jej znamená pochopit celek, jeho vyjmutím by se celá stavba zhroutila. Smysl biblického verše je tento: kámen, který se nikam nehodil ('nevhodný'), nikam nezapadal, nedal se vsadit mezi ostatní, takže v celé stavbě se pro něj nenalezlo místo (byl 'nemístný'), jen trčel, vyčníval a překážel (byl na překážku), a byl proto vyřazen ze stavebního materiálu - kámen, povalující se bez povšimnutí na rumišti - právě on určí rozvrh celé stavby. Snad původní stavba, v rámci jejíhož rozvrhu byl řečený kámen nepřijatelný, byla pošetile postavena, nebylo ji možno dokončit (nemohla 'uzrát'), zchátrala spadla či byla zbořena. A kámen určil rozvrh stavby nové, lépe založené: ačkoliv byl vyřazen (vyloučen, exkomunikován), zavržen (byl v opovržení), byl přesto moudrými zvolen jako krystalizační centrum, kolem něhož a vzhledem k němuž se kameny původní stavby nově shromáždily.

 Už tato představa na pozadí biblického verše je alegorií Velkého díla: adept vhodným způsobem provede postupnou 'demolici' (abychom zůstali u stavařského příměru) - rozklad a hnilobu, spálení, rozpuštění a ztekucení (likvidaci) - trosky (změť, chaos) upraví na 'stavební materiál' (materia prima) který opakovaným překapáním (destilací) a odpařením (sublimací) očistí (zduchovní) a z výsledného mateřského louhu nechá v lůně své nádoby povstat nové podobě - zárodku, dítěti, které vychovává, živí, pěstí, zušlechťuje, dávaje do plnosti rozvinout jeho přirozeným silám tak, jak by to za drsných, syrových podmínek pouhé přírody nebylo možno. Disponuje-li 'kamenem', jímž může zárodeční louh prvotní látky oplodnit semenem usměrňujícím vývoj k dobrému, dokonalému tvaru, nemusí se adept spoléhat jen na náhodu a šťastné okolnosti (adept by řekl 'Boží milost' a přízeň hvězd). Přesto však má co činit se skrytou přirozeností (arcanum) a její svébytnou, vnitřní proměnou, a nikoliv z metodickým postupem, jehož výsledkem si nemůže být nikdo nikdy jistý.

 Zde ovšem stavařský příměr pokulhává - alespoň pro nás. V dřívějších dobách - nikoliv příliš vzdálených - byla architektura posvátným uměním a stavba magickou operací. Chrám byl běžně přirovnáván k lidskému tělu: to i ono bylo 'chrámem ducha', duše pak jeho vnitřním tvarem.

 "Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej" praví Ježíš, mluvě o chrámu svého těla (J 2.19,21), čímž naznačuje svou smrt a vzkříšení. A právě na zmrtvýchvstalého Ježíše vztahuje verš prvotní hlásání Církve žalmový verš, s ním ztotožňuje zavržený kámen, jež se stal úhelní hlavou (Sk 4.11), z jehož moci uzdravuje nemocné: "skrze toho tento stojí před vámi zdravý".

 Kristus, vtělené Boží Slovo - Logos, který byl na počátku, skrze který vše bylo učiněno, v němž byl život, který je světlem lidí, a které se stalo tělem (masem) - jak se praví v Janově Prologu (J 1.1-5,14), je tak ztotožněn s Kamenem.

 Řecké LOGOS znamená mimo jiné poměr (srov. slovo analogický), vztah, smysl. Řekli jsme, že Lapis jako úhelný kámen, zakládá poměry a vztahy mezi složkami, stránkami, silami, vlivy, principy a mohutnosti. Určuje tak 'logiku věci', její povahu (přirozenost), řád vývoje a změn - způsob jejího bytí (esenci). Určuje a napravuje duši - princip života, jednotu světelného (duchovního) a hmotného (tělesného) řádu bytostí. Jako semeno - zárodek tvaru, respektive impuls k utváření asistuje při vzniku či zrodu (staří mluvili o semenech logu - SPERMATA LOGU). Působí však i léčivě: svou mocí pomáhá tomu, co je narušené a ne-mocné - neschopné nabýt původní vnitřní rovnováhy - přináší řád. Alchymisté opakovaně připisovali filosofickému kameni minerální, vegetativní i animální přirozenost - tři životní rozměry přírody. Trojjediná povaha Kamene mudrců zrcadlí trojjedinost Boží: skrze Krista se Moudrost Přírody podílí na Moudrosti Boží.

 Paralela Lapis/Kristus měla dalekosáhlý a rozhodující význam pro západní spiritualitu: propojila náboženství s filosofií a vědu z mystikou, vědění se spásou, poznání se zkušeností, ducha s přírodou. Dosud žijeme z trosek této původní, hermetické jednoty.

 Tím se dostáváme k poslednímu tajemství filosofického Kamene či Kamene mudrců. Řekli jsme, že 'filosofy' jsou míněni alchymisté a vysvětlili, v jakém smyslu byli alchymisté filosofy. Nyní naznačme, v jakém smyslu jsou filosofové alchymisty:

 Dle známého Aristotelova výměru se lidská přirozenost vyznačuje zvláštním vztah k Logu - k řeči, pojmovému myšlení, uvažování, rozumovému poznání a rozumnému jednání, k schopnosti nacházet a zakládat souvislostí. Starostí o logos, jeho kultivací, rozvíjením a zušlechťováním byla pověřena filosofie. Skrze Logos projevuje filosof svou lásku k Moudrosti, jeho Mocí poznává, vykládá, chápe a rozumí - vztahuje se ke smyslu jako poukazu k celkovosti a k pravdě jako ke zjevnosti. Nečiní tak jen pro sebe: uměním dia-logu je schopen tuto svou starost o smysl, vztah k celku jako k základnímu rozměru lidské přirozenosti sdílet a předávat. Toto poslání filosofie je od Sókratových dob nazýváno péčí o duši. Pro ní je filosof lékařem duší. Tajemství Vtělení nám zjevilo, že náprava duše se týká těla i světa. Vtělený Logos je řádem celkovosti a sounáležitosti. Není však žádným určitým tvarem ani pořádkem. Toliko napomáhá každé přirozenosti k uspořádání. Filosof nemá 'patent na rozum' - je však služebníkem rozumnosti a vzdělanosti. Z nitra každého jsoucna umí myslitel vynášet zdroj jeho bytí - vyjádřit je, vyhmátnout vtip, logiku věci - semeno, jímž možno to, co se zdá hotové, konečné definitivní, oživit, rozvíjet a množit. Tak hledá ve všem kámen, který ne náhodou je připisován právě filosofům. jakožto mudrcům - těch, kteří vskutku dosáhli moudrosti.

 A ještě něco. Skutečný mistr - pravý filosof, umí nalézt 'kámen' - tj. spatřit smysl i v tom, co je odbyté a bezcenné, co se nehodí do přijatého pořádku světa, do panujícího pořadí hodnot, co je proti duchu doby, mimo navyklé podoby pravdy, co se vymyká celku vědění. Z tohoto bezcenného, obyčejného, zná učinit vazebný kámen, schopný rozvrhnout zcela jinak, nečekaně, nově, strukturu skutečnosti - zjevit novou podobu světa a tímto vzkříšením svět omladit a obnovit. Z moci Kamene se lze osvobodit se od tradičního pohledu na přírodu jako shluk atomů a na život jako na trpný projev slepých molekulárních mechanismů. Jen tak bude možno pokusit se obnovit alchymistický přístup k hmotě a tělu, rehabilitovat její svět a využít tisíciletých zkušenosti, vstoupit do jejígo duchovního zázemí a objevit tak nesmírné poklady odvěké moudrosti.

 Spatřit novou podobu skutečnosti znamená změnit svět pohledem, transmutovat bytí skrze logos. Lapis je prismatem, jímž lze spatřit novou strukturu: jeho světelná povaha poskytuje novou optiku pro vidění a vědění. Z jeho moci byl učiněn i titánský pokus autorů této knihy.

 * * *

 Filosof koná 'kosmickou alchymii' z čiré lásky k Moudrosti. Moudrost přece nic neodmítá, neodsuzuje a nevylučuje, ničemu se nevysmívá, vše chrání a vyživuje - tak jako lůno, mateční louh, skrytost alchymistovy nádoby - propojujíc svůj obsah s Tím, z něhož všechno pochází a který jediný je Cestou, Pravdou a Životem. Neboť s Ním byla na počátku - dříve než bylo propastí (Přís. 8:20) - například mezi vědou a filosofií, člověkem a přírodou.

 Parapsychologie / psychotronika / mimosmyslové vnímání / psi-fenomény (esp, eis, telepatie, telekineze  a  léčitelství)

 

ISBN 978-80-88969-47-1

Formát 24x17 cm / 400 stran / vázaná kniha

 

O b s a h
PŘEDMLUVA	7
PŘEDMLUVA AUTORA	9
ÚVOD	11
SVĚT PSYCHICKÝCH JEVŮ PRIZMATEM STALETÍ	23
STAROVĚKÉ VĚŠTECKÉ PRAKTIKY	36
PSYCHICKÉ JEVY V BIBLI	46
CESTY DO PODSVĚTÍ aneb HLEDÁNÍ VĚČNÉHO ŽIVOTA	69
DĚJINY STUDIA PARAPSYCHICKÝCH JEVŮ	91
VÝZKUM ESP V SOVĚTSKÉM SVAZU	131
NOVĚJŠÍ POZNATKY O MIMOSMYSLOVÉM VNÍMÁNÍ  (ESP)	143
NÁZORY O PODSTATĚ ESP	185
PREKOGNICE  (PROSKOPIE)	196
BUDOUCNOST PARAPSYCHOLOGIE	211
METODICKÉ  ÚVAHY	220
PŘÍKLAD SÉRIE POKUSŮ DEMONSTRUJÍCÍCH ESP	237
EXPERIMENT I. – Demonstrace telepatie	237
EXPERIMENT II. – Demonstrace jasnovidnosti	239
NĚKOLIK EXPERIMENTŮ PRO KAŽDÉHO	246
POKUS č. 1:  ESP test s objekty v neprůhledných obálkách	246
POKUS č. 2:  Hledání ztraceného předmětu	253
POKUS č. 3:  Příklady kvalitativních experimentů	254
POKUS č. 4:  Test prekognice se záznamovým archem	256
POKUS č. 5:  Diferenční efekt	257
Statistické hodnocení dat	262
Co je to statistika?	262
Základní vyhodnocení výsledků testů při velkém počtu dat	265
(více než 100 pokusů)	265
Základní vyhodnocení výsledků testů při menším počtu dat	267
(méně než 100 pokusů)	267
DOSLOV	275
Poselství autora českým a slovenským čtenářům	283
O autorovi	287
BIBLIOGRAFIE	289
ÚPLNÁ BIBLIOGRAFIE MILANA RÝZLA:	289
DOPORUČENÁ / RELEVANTNÍ LITERATURA	295
JMENNÝ A VĚCNÝ REJSTŘÍK	389

 

 

PŘEDMLUVA

 

 

Během posledních padesáti let, různé možnosti moderního výzkumu vědomí (thanatologie, parapsychologie, psychedelická terapie, terénní antropologie, prožitkové psychoterapie a další)  odhalily bohatou škálu  "anomálních jevů",  pro které stávající akademické disciplíny nemají vysvětlení.  Tato pozorování narušila či  zpochybnila některé z nejzákladnějších předpokladů moderní psychiatrie, psychologie a psychoterapie o vědomí a psychice člověka ve zdraví a nemoci. Mnohé z těchto poznatků jsou natolik zásadní, že zpochybňují základní filozofické postuláty materialistické vědy. Spolu s revolučními výsledky relativisticko-kvantové fyziky, nové biologie, informačně-systémové teorie a holografické teorie vesmíru a mozku, se staly základním kamenem nového paradigmatu ve vědě.

 

Kniha Milana Rýzla Vědecký úvod do parapsychologie je tím, co slibuje ve svém názvu - vědeckým objasněním podstaty parapsychologie, jednoho z oborů, který je vážnou výzvou současnému vědeckému paradigmatu, světovému názoru formulovanému monistickou materialistickou vědou. Rýzl čerpá z let důkladných vědeckých výzkumů parapsychologických jevů a využívá svého pronikavě kritického intelektu, aby "oddělil zrno od plev".  Se stejnou rozhodností,  s jakou obhajuje zjištěné poznatky z oblasti parapsychologie, odmítá akceptovat neověřené výsledky bádání a různá senzační tvrzení o paranormální jevech, která nemohou být potvrzena precizním, metodickým výzkumem.

 

Tato Rýzlova kniha se nepochybně stane jedním z klasických děl tohoto oboru. Představuje zlatý důl informací o kontroverzní disciplíně, která si postupně získává půdu pod nohama.

 

Prof. MUDr. Stanislav GROF, Ph.D.

president International Transpersonal Association

San Francisco, leden 2010

 

---

 

O autorovi

 

Český vědec RNDr. Milan Rýzl (* 1928) náleží k předním světovým badatelům v oboru parapsychologie a je prvním, kdo se této nové vědě systematicky věnoval v bývalých komunistických zemích.

Pražský rodák Milan Rýzl vystudoval fyziku a chemii na Karlově univerzitě, kde také získal doktorát přírodních věd. Poté pracoval v Biologickém ústavu ČSAV. V roku 1967 opustil z politických důvodů Československo a usadil se v USA. Již před svým odchodem zaujal mezinárodní odbornou veřejnost svým laboratorním výzkumem technik sloužících k výcviku mimosmyslového vnímání. Roku 1963 se stal dopisujícím členem Parapsychologické laboratoře na Duke Univerzity v Severní Karolíně, kterou založil zakladatel americké parapsychologie J. B. Rhine . Téhož roku obdržel prestižní McDougallovu cenu za vynikající vědeckou práci v oblasti parapsychologie (William McDougall Award for the Distinguished Work in Parapsychology). V roce 1968 se přestěhoval do San José a v r. 2002 do Grass Valley v Kalifornii, kde žije dosud.

Dr. Rýzl, Louise Rhineová a J.B. Rhine při vyhodnocování experimentu

 

Několik desetiletí vedl semináře na řadě universit v Americe, Evropě i Asii. Během svého pobytu v USA přednášel na více než 50 univerzitách a vysokých školách (colleges) – v posledních letech např. na University of California, San Diego State Univerzity, John F. Kennedy University, Duke University, San Jose State University, University of California – kde byly jeho kurzy součástí běžného universitního studia, a dosud pořádá letní kursy parapsychologie.

Je autorem více než stovky odborných článků a 19 knih o parapsychologii (včetně 3 učebnic), které vyšly zatím v 18 jazycích, včetně japonštiny, albánštiny a turečtiny (viz kompletní bibliografie v závěru této knihy). Populární formou jsou jeho výzkumy popsány i v americkém bestselleru Sheily Ostranderové a Lynn Schroederové Parapsychologické objevy za železnou oponou (Psychic Discoveries Behind the Iron Curtain, Prentice-Hall, 1970). Viz též jeho autobiografii Voyage to the Rainbow, Trafford, Canada 2007.

 

 

 

Milanu Rýzlovi náleží několik prvenství − byl prvním, kdo prokázal, že ESP může být opakovaně vytvářeno v laboratoři za striktních kontrolních podmínek; prvním, kdo ukázal, že ESP může být využito jako náhrada ztraceného zraku u nevidomých; prvním, kdo dokázal,  že mimosmyslové vnímání (ESP) může fungovat jako spolehlivý prostředek komunikace; prvním, kdo v komunistických zemích publikoval vědecké práce o problematice mimosmyslového vnímání.

---

 

 

Dvě vzpomínky na RNDr. Milana Rýzla.

 

Je to už přes čtyřicet let, co jsem navštěvoval RNDr. Milana Rýzla v jeho tehdejším vinohradském bytě v Praze. Měl jsem zájem o parapsychologii a pan doktor byl již známý svými výzkumy v tomto oboru. Už v té době za ním jezdili přední parapsychologové z celého světa. Pracoval tehdy s Pavlem Štěpánkem, někdejším vrátným v Knihovně hlavního města Prahy, který sice nepodával oslňující, ale zato stabilní výsledky v telepatii, prakticky ověřené i renomovanými zahraničními vědci.

S tím souvisí má první vzpomínka, ze setkání s profesorem J. B. Rhinem, hvězdou světové parapsychologie, v Rýzlově vinohradském bytě. Podepsal mi tehdy svou známou knihu, kterou jsem dlouho a těžce sháněl. Spolu se mnou byl tehdy přítomen PhDr. Zdeněk Rejdák, později jeden z předních psychotroniků a zakladatel Mezinárodní společnosti pro psychotronická studia.

Pan doktor Rýzl to tehdy neměl v Čechách lehké. Musel se vzdát svého místa v Akademii věd, a byl terčem neustálých a hrubých útoků hlavně ze strany zasloužilých ideologů marxisticko-leninského světového názoru, MUDr. Ivana Horvaie a jednoho docenta fyziologie, který však autorství svého článku „Parapsychologie jako nástroj buržoazní ideologie“, uveřejněném v tehdejším Rudém právu, po mnoho létech, kdy jsme se setkali při příležitosti návštěvy dr. Rýzla v Praze, vehementně popřel.

S tím souvisí má druhá vzpomínka, týkající se zápasu o parapsychologii, o její slučitelnost s dialekticko-materialistickým světovým názorem, vztahující se k události, která se odehrála v Praze v tehdejším ústředí Společnosti pro šíření a vědeckých znalostí (pozdější Socialistické akademie). Bylo to agresivní, neomalené vystoupení dr. Horvaie proti tehdy přítomnému dr. Rýzlovi, které rozplakalo jednu přítomnou lektorku a podnítilo přítomného šachového velmistra Luďka Pachmana k rozhodnému a vášnivému vystoupení na obranu parapsychologie.

Za nějakou dobu potom, ještě před nástupem „pražského jara“, dr. Rýzl emigroval do Spojených států. Zatímco na jeho marxistické oponenty, dehonestující jeho práci, se dávno zapomnělo, on vydával zajímavé knihy, překládané do všech světových jazyků a stával se slavným. Svůj zápas o prosazení parapsychologie vyhrál.

 

Prof. PhDr. Milan NAKONEČNÝ

Katedra psychologie

Teologické fakulty Jihočeské univerzity

 

 

 

Prof. Rýzl, dr. Rejdák a prof. Nakonečný

během přednášky v r. 1963

 

---

 

 

  OHLASY / RECENZE

 

   RECENZE  KNIHY

VĚDECKÝ ÚVOD DO PARAPSYCHOLOGIE

 

Vaše kniha  "Vědecký úvod do parapsychologie" předčila očekávání, jedná se o encyklopedii, která na českém trhu úplně chyběla.

 Ing. Oldřich VÁLEK

zakladatel Sdružení badatelů v psychotronice a

spoluzakladatel Jednoty českých a slovenských badatelů v psychotronice (JČSBP).

 

 

 

Předkládané dílo má mimořádnou odbornou a vypovídající úroveň v tomto dosud vědou nedoceněném oboru. V knize je patrná autorova zkušenost v parapsychologickém výzkumu a ve vysokoškolské pedagogice. Autor výstižně dokumentuje historii, významné jevy a budoucnost parapsychologie. Vysvětluje klíčové problémy těchto jevů.

        Jeho přístup k parapsychologickým jevům odpovídá koncepci, dosud převažující mezi parapsychology: že podstata těchto fenoménů je v zásadně nehmotná. To jest, že nepatří do jevů studovaných ve fyzice či biologii. Na konci knihy však Rýzl vyslovuje názory, že v budoucnosti mnoho parapsychologických jevů bude objasňováno novými kosmologickými koncepcemi, zavedením nových fyzikálních dimenzí. Například akceptováním existence jiných časoprostorů. V této souvislosti je třeba připomenout nejnovější práce o kvantové podstatě času, jeho hustotě a toku.

        Knihu lze doporučit každému čtenáři, který se zajímá o telepatii, jasnovidnost, mimosmyslové vnímání, svět duchů. Čtenář v knize najde poučení a zajímavé příběhy.

 

Doc. RNDr. Ivo CHUDÁČEK, DrSc.

zakladatel sdružení Manhir a vedoucí jeho Kosmického centra

 

 

Milan Rýzl ve své práci obdivuhodně spojuje rozsáhlé znalosti literatury, historie, přírodních věd a mnoha jiných oborů s darem věci interpretovat a dávat je do souvislostí. Jeho chápání světa není ustrnulé a otevírá nám naději dalších poznání.
   Zároveň dává tušit, že zdánlivě složitý, ideově a ideologicky rozdělený svět postupně spěje k jednomu cíli.

Ing. Valdemar GREŠÍK

poslední ředitel a vedoucí výzkumu Psychoenergetické laboratoře

při pražské Vysoké škole chemicko-technologické

 

         

 

Prof. RÝZL ve vydavatelství CAD Press, Bratislava 29. 9. 2010

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Naše  bestsellery 

SLOVENSKÉ VYDANIE	ČESKÉ  VYDÁNÍ
http://www.cadpress.sk/psychotronika_sk.htm	http://www.cadpress.sk/psychotronika_cz.htm

 

 

http://www.cadpress.sk/psychotronika_sk.htm SLOVENSKÉ VYDANIE

http://www.cadpress.sk/psychotronika_cz.htm ČESKÉ VYDÁNÍ

 

 

 

 

EAN 9788088969594

 

B5, 365 stran, vázaná kniha

 

O AUTOROVI:  Oldřich Válek je zakladatelem Sdružení badatelů v psychotronice a předním badatelem, navazujícím na práce českých badatelů jako byl např. Jan Kefer, Břetislav Kafka, František Kahuda a Zdeněk Rejdák (jehož byl externím spolupracovníkem).

 

 

 

OBSAH:

 

Úvod 9

1. Zrození psychotroniky 12
1.1. Vznik psychologie 13
1.1.1. Hlavní psychologické školy 14
1.1.2. Zákonitý vznik psychologie 14
1.2. Vznik psychotroniky 15
1.2.1. "Mimopsychologické" školy 15
1.2.2. Zákonitý vznik psychotroniky 18
1.2.3. Okolnosti vzniku psychotroniky 21
Závěr k vývoji vědeckého myšlení 25

2. Širší pojetí lidské psychiky 26
2.1. Vědomí podle B. Kafky 26
2.1.1. Esplana 27
2.1.2. Protosplana 28
2.1.3. Protonace 29
2.2. Vědomí podle F. Kahudy 30
2.2.1. Tempor a mentor 30
2.2.2. Šestý smysl a 3. signální soustava člověka 31
2.2.3. Komplexní mentální struktura 31
2.3. Vědomí a rozšířené vědomí [podle 2] 32
2.4. Diferenciace vědomí [podle 6] 35

3. Širší pojetí lidské psychiky a psychologie 37
3.1. Gestaltismus a širší pojetí lidské psychiky 39
3.2. Celostní psychologie a model širšího pojetí lidské psychiky 41
3.3. Širší pojetí lidské psychiky a kognitivní psychologie 42
3.4. Behaviorismus a širší pojetí lidské psychiky 45
3.5. Humanistická psychologie a širší pojetí lidské psychiky 47
3.6. Transpersonální psychologie a širší pojetí lidské psychiky 49
 

4. MODEL širšíHO pojetí lidské psychiky 52
4.1. Model psychiky a B. Kafka, C.G. Jung, S. Freud a S. Grof 53
4.2.1. Lidská psychika podle C.G. Junga 55
4.2.2. Lidská psychika podle S. Freuda 58
4.2.3. Lidská psychika podle S. Grofa 61
4.2.4. Lidská psychika podle B. Kafky 75
4.3. Psychické funkce, děje a činnosti 87
4.3.1. Psychické funkce, děje a činnosti podle C.G. Junga 87
4.3.2. Psychické funkce, děje a činnosti podle S. Freuda 89
4.3.3. Psychické funkce, děje a činnosti podle S. Grofa 90
4.3.4. Psychické funkce, děje a činnosti podle B. Kafky 91
4.3.5. Zobecnění psychických funkcí, dějů a činností 93

5. Mimovědomé interakce psychiky 109
5.1. Mimosmyslové vnímání 110
5.2. Mimosmyslové interakce 112
5.3. Mimosmyslové schopnosti 113
6. MIMOVĚDOMÉ  (PODVĚDOMÉ, SUBLIMINÁLNÍ) VNÍMÁNÍ 115
6.1. Mimovědomé − mimosmyslové interpretace 117
6.2. Priority mimovědomého vnímání 118
6.2.1. Faktory odsunující mimosmyslové vnímání do pozadí: 121
6.3. Humanistická psychotronika 123

7. Koncept humanistické psychotroniky 125
7.1.  Extramentalita a extramundalita psychiky 130
7.2. Magické myšlení 141
7.3. Bytí v lidské psychice 145
7.4. Extrapolace extramundality 149

9. Korektivní percepce 154
9.1. Psychofyzický problém 155
9.1.1. Psychosociální problém 161
9.1.2. Psychofyzikální problém 161
9.1.3. Psychotronický problém 162
9.1.4. Psychosomatický problém 165
9.1.5. Psychoenvironmentální problém 165
9.1.6. Psychopersonální problém 166
9.1.7. Psychotronická a kauzální interakce 167
9.2. Kognitivní věda 169
9.2.1. Ošizená věda 169
9.2.2. Kognitivní přístup 171
9.2.3. Informační věda a informace 175
9.2.3. Introverze a extroverze lidské psychiky 177
9.3. Percepce – vnímání 178
9.3.1. Percepce – vnímání v širším pojetí lidské psychiky 179
9.3.2. Korektivní percepce 1. řádu – „smyslové“ vnímání 184
9.3.3. Korektivní percepce 2. řádu – „mimosmyslové“ vnímání 186
9.3.4. Klasifikace forem korektivní percepce 192
9.3.5. Malá rekapitulace 201
9.3.6. Percepce a kognitivní psychologie 205
9.3.7. Smyslové vnímání 208

10. Klasifikace psychického prožívání 211
10.1. Psychologické směry a lidská psychika 211
10.2. Psychospirituální prožitek 213
10.2.1. Psychospirituální krize 217
10.3. Fenomén psychického zrcadla 224

11. Pansofie psychotroniky 230
11.1. Svět a jeho chápání 231
11.1.1. Středověké myšlení 233
11.2. Pansofická psychotronika 235
11.2.1. Sémantický výklad slova psychotronika podle Rejdáka 235
11.2.2. Psychotronika s duší a bez duše 236
11.3. Středověká filosofie 242
11.3.1. Pojem primární informace podle dobových představ 243
11.3.2. Terciální informace je idea abstractum konkrétum 245
11.3.3. Energie a hmota, rozum a víra 247
11.4. Pansofie duchovědné psychotroniky 249
Doplňky 251
 

A. 
Stručný přehled psychotroniky 251
1. Výchozí předpoklady psychotroniky 252
2. Psychotronické jevy 254
3. Praktická psychotronika 257
4. Teoretická psychotronika 259
5. Historie studia problematiky psychotroniky 262
6. Psychotronika v Čechách 266
 

B. 
Psychotronika v české společnosti 270
1. Klasifikace pojetí psychotroniky 271
2. Psychotronika podle badatelů 275
3. Základní psychotronické jevy 279

C. 
Informační fyzika 281
1. Informace 281
2. Stonierovo pojetí informace 283
3. Informace − fyzikální veličina 287
4. Informační fyzika a psychotronika 289
Souhrn 292
Korektivní percepce 295
Závěr 297
Použitá literatura / citované prameny: 298

 

 

---

 

 

LEXIKON

NÁBOŽENSKÝCH  HNUTÍ,   SEKT  A

DUCHOVNÍCH    SPOLEČNOSTÍ

 

 

Výjimečná encyklopedická příručka, jež obsahuje přes 3 500 hesel shrnujících informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností a sekt celého světa - činných od nejstarších dob až do současnosti.

Údaje o všech hlavních náboženských hnutích v rámci světových náboženství - buddhismus, čchan, taoismus, křesťanství, druidismus, islám, chasidismus, kabala, čarodějnictví, džinismus, judaismus, súfismus, šamanismus, šintoismus, lamaismus, tantra, okultní nauky / magie, hermetismus, wicca, magie, psychotronika, zednářství, rosekruciánství, spiritismus, paganismus, zen i New Age.

Publikace je doplněna 4 speciálními rejstříky jejichž pomocí lze vyhledávat i údaje o osobnostech, odborné termíny a pod.

  

váz. / formát 24x16 cm / laminovaná obálka,
520 stran / Dop.cena 540,- Kč. 

 

Lexikon se stal základem religionistické sekce nejvýznamnější české elektronické Encyklopedie Diderot 2000 a 2001 !

 

PUBLIKACI SI MŮŽETE OBJEDNÁVAT U NÁS anebo U VAŠICH KNIHKUPCŮ  !

 

Informace na Internetu: 

http://www.cadpress.sk/sekty.htm

http://www.mujweb.cz/www/SEKTY

http://www.mujweb.cz/www/Lexikon_UKAZKY

*********************************

 

---

Na požádání zašleme aktuální nabídku, ceníky a kompletní katalog!

 

  Máte-li zájem o zasílání informací a edičních plánů,
zašlete 2-3 frankované obálky s Vaší adresou a PSČ na adresu:

C A D   PRESS

F.R. HRABAL

ul . Luda Zubka 23 (P.P. 5)

Bratislava 42 - Dubravka

SK-841 01

Slovensko

 

Podrobnější informace v elektronické podobě poskytneme na požádání!

Objednávky a žádosti o informace zasílejte na naše adresy:

cad@seznam.cz

cad@atlas.cz

důležité zprávy posílejte v kopii i na druhou adresu!

aktuální nabídka cizích titulů

(českých a slovenských vydavatelství):

http://www.cadpress.sk

 

 

Telefon:

0 903 159 404

(2) 6436 9928
(2) 6453 0911

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

---

 

Zajišťujeme i

VELKOOBCHODNÍ DISTRIBUCI

pro knihkupce a knihovny

V ČESKÉ REPUBLICE

 

 

---

 

 

 

---

 

vydává

C A D   PRESS

Nejstarší česko-slovenské vydavatelství religionistické, náboženské a ezoterické literatury a knih o léčitelství, orientální medicíně a bojových uměních

 

---

C A D      PRESS

 

R. F. HRABAL

Office: Luda Zubka 23 (PP 5)

SK-841 01 Bratislava 42 - Dúbravka

http://www.cadpress.sk

 

Kompletni katalog / cenik najdete na adrese
 

http://www.cadpress.sk/cenikcsr_komplet.zip

anebo http://www.cadpress.sk/cenikcsr_komplet.xls

 

Kompletní nabídka pro knihkupce je na adrese

http://www.cadpress.sk/cenik_distribucekomplet.zip

 

podrobnosti o nasich NOVINKACH najdete na
strance
http://www.cadpress.sk/novinky.htm 

 

 

Distribuce na Slovensku i v ČR

 

E-Mail:

info@cadpress.cz / info@cadpress.sk

cad@seznam.cz

 

 

Telefon:

0 903 159 404

(2) 6453 0911

Telefon z ČR: 00421 903 159 404