"Nebe je jedno, Země je dva; nebe je tři, Země je čtyři; nebe je pět, Země je šest; nebe je sedm, Země je osm; nebe je devět, Země je deset."               

K tomu musíme dodat postřeh Šao Junga
(1011-77 A.D.) :      

Samotnou svojí povahou je Velké Nekonečno nehybné. Pokud je s ním hýbáno, stává se duchem. Duch vede k číslům. Číslo vede k formě. Forma vede ke konkrétním věcem. Konkrétní věci podléhají nekonečným proměnám, ale v jejich podstatě je duch, k němuž se musí vrátit.

I-ťing je znázorněním toho, o čem Číňané věřili, že jsou hranice Tao anebo Svrchovaného nekonečna, a co my označujeme jako objektivní psyché nebo sféra bezprostředního poznání. Tato objektivní psyché může nakonec být faktorem x, jenž hledají badatelé psychotroniky - médiem, "přenášejícím" informace ESP, a díky kterému vznikají další jevy "psí". Jednotlivec, který užívá I-ťing, je konfrontován se samotným tímto médiem parapsychologických jevů; je to médium, obsahující určité struktury nebo archetypy, doplňující aktivitu fenomenálního světa. Právě tyto struktury jsou symbolizovány hexagramy.   Až doposud jsme se jen krátce dotkli významu číselné symboliky, která je typická pro archetypální podloží I-ťingu. To jest, veškerý proces věštění, užívaný v tomto okultním umění, vychází z určitých kvalitativních vztahů mezi určitými klíčovými čísly. Tuto specifiku, jak brzy uvidíme, sdílí s jinými okultními systémy. Zdá se, že je to konečné symbolické vyjádření tohoto podloží.   Kromě toho obojí, I-ťing i astrologie, se zdají být symbolickými strukturami, uspořádanými kolem projevu ústředního energetického principu, o němž tyto číselné kvality "hovoří". I-ťing nám říká, že to, co je aktivováno, je číselný rozměr, anebo přinejmenším rozměr, jenž dokáže vyjádřit sebe sama pouze prostřednictvím čísel. Co je na této operaci specifické je to, že v každé fázi je číslo užíváno kvalitativně. Číslo představuje spíš neměnnou kvalitu než kvantitu, pokud představuje tvrzení o rozměru objektivní psyché. Nejilustrativnějším příkladem tohoto použití čísel je kabala.“  

  ZDROJ:

Charles Poncé:

HRA  ČARODĚJŮ - KOŘENY ESOTERICKÝCH UMĚNÍ  

(CAD Press, Bratislava 1995)     

ABECEDA JAKO ALGEBRA

Když nic jiného, představují sefirot numerické kategorie transcendentního principu jednoty. Na tento princip se odvolávají astrologové, když vytvářejí astrologický archetyp, Číňané, když načrtávají povahu Tao, a kabalisté, když popisují činnost En Sof a sefirot.   Je nutno říci, že číslo bylo na počátku vnímáno jako kvalita "jednosti, dvojnosti, trojnosti", což se původně spojovalo se symbolickými významy. U pythagorejců např. číslo 5 symbolizovalo sňatek, protože je součtem prvního mužského čísla, 3, a prvního ženského čísla, 2. Proto také byla "paterost" skupiny předmětů důležitější, než abstraktní aritmetická matrice skupiny. Za tím vším byla myšlenka původní jednoty, symbolizovaná číslem 1. To mají na mysli někteří filozofové, když hovoří o existenci jiného "stavu" čísel.   Dobrým příkladem tohoto stavu může být desátá kniha Vyznání sv. Augustina, kde Augustin vzpomíná na své prožitky v tom, co nazývá "veliká a bezhraničná síň" paměti, jejíž dno "nebylo nikdy dosaženo":   Viděl jsem také čísla věcí, s nimiž počítáme všechny smysly těla: ale ta čísla, s nimiž počítáme jsou jiná. Nejsou obrazy těchto, a přece jsou. Ten, kdo to nevidí, se mi za ta slova vysměje, a mně jej bude líto.       Spolu s tvrzením, že čísla vyjadřují samého Boha, se tady hovoří o existenci sady čísel, jež existují mimo čísla, které známe. To je také obsahem tvrzení Mikuláše Kusánského [Cusanus, 1407-64], že "číslo je první model věcí v mysli Stvořitele." V uspořádání sefirot máme "první model věcí", tak jak to chápou kabalisté. Jeden matematik pochopil význam této myšlenky, když ve výkladu podstaty matematiky napsal:   Matematika se v poli vědy nachází mezi dvěmi komplementárními póly: jedním je svět reality, zvaný vnější, druhý vnitřní. Tyto dva světy jsou mimo vědomí. Jako takové nejsou hmatatelné, ale jejich otisky se objevují v poli vědomí. Matematika ukazuje toto dvojí vtištění.       Pýthagorás byl první, kdo rozpoznal tuto inherentní dualitu jevu čísla, když zjistil, že číslo je sice neomezené v čase a prostoru, ale přesto hraje číslo v těchto dvou sférách význačnou úlohu. Zatímco existuje možnost, že přírodní jevy se nezdaří, ryby chodí po zemi a ptáci plují pod vodou, nic nemůže změnit skutečnost, že dva a dva jsou čtyři. Na druhé straně protože Pýthagorás věřil, že konečnou stavební látkou vesmíru bylo číslo, číslo ovlivnilo stvoření a dynamiku světa. Další rozvinutí této myšlenky nacházíme u Plótína:   Kromě Moudrosti, a ještě před ní existovala Podstata. Obsahuje Číslo, pomocí kterého tvoří (bytosti): tvoří je pohybem v souladu s číslem, určuje podle čísel dřív, než uděluje hypostatickou existenci (věcem), stejně jako jednota (podstaty) předchází (její existenci), a je ve vzájemném vztahu s První (nebo absolutní Jednotou).       Mnozí z nás si možná vzpomínají, s jakými potížemi jsme přijímali čísla jako abstrakce, když po nás ve škole chtěli, abychom našli vztah mezi pěti jablky a pěti auty. Přitom tento vztah neměl nic společného s kvalitou ani s funkcí daných předmětů. Moderní západní svět považuje abstraktní myšlení za samozřejmé, a zapomíná, že v jiných kulturách minulosti i současnosti byly a jsou vnímána čísla jako osobní i emocionální faktor. Když máme do činění se starověkými anebo metafyzickými a filozofickými názory na čísla - zvlášť, když jsou antropomorfizována na mužská a ženská, dobrá a zlá atd. - můžeme se setkat s pokusy popisovat psychologickou zkušenost. To znamená, že taková tvrzení můžou být nevědomým vyjádřením skrytých mozkových nebo nervových struktur, promítaných navenek do světa a do vesmíru.   S chápáním čísel jako kvalitativních principů souvisí zabývání se písmeny abecedy, božskými jmény a magickými slovy. Význačná autorita v židovské mystice, Gershom Sholem poznamenal:   Skrytý svět božstva je světem jazyka, světem božských jmen, který se rozvíjí podle svých vlastních zákonitostí. ... Písmena a jména nejsou jen konvenční prostředky komunikace. Jsou něčím víc. Každé z nich představuje koncentraci energie a vyjadřuje množství významů, jež nemohou být přeloženy, nebo alespoň ne úplně, do lidského jazyka.      

V kabale jako v každém systému, jenž používá čísla a písmena jako mystické nástroje, existuje nejasnost v tom, jestli byly na počátku použity ke stvoření světa písmena nebo čísla. Zatímco v Sefer jecira na jednom místě nacházíme tvrzení, že čísla v podobě sefirot definovala prostor a čas, o několik kapitol dál čteme: "Dvaadvacet písmen: Nakreslil je, vytesal je, spojil je, zvážil je, promíchal je, a tím dokonal stvoření a všechno, co mělo vzniknout."   A nikde si kabalisté nestěžují na tento paradox. Stejně tak v knize Zohar nacházíme na jednom místě tvrzení, že vesmír byl stvořen prostřednictvím čísel, a na jiném místě:       Alef, alef, i když začnu tvořit svět s bet, ty zůstaneš prvním z písmen. Jedině ty budeš vyjadřovat mou jednotu, na tobě se budou zakládat všechny výpočty a činnost světa, a jednota může být vyjádřena jedině písmenem alef .      

Z těchto zdánlivě protichůdných názorů můžeme jedině předpokládat, že ti, kdo psali o těchto věcech, chápali, že oba systémy, čísla i abeceda jsou jedno a totéž. Písmena stejně jako čísla můžeme chápat jako symboly nejvyšší mocnosti anebo řídícího principu, který otiskl svou existenci do reality jejich prostřednictvím. Můžeme proto objevit v jazyku nejen strukturální univerzálnost, ale i řád, jenž je v podstatě matematický. Tato myšlenka nás vede k tomu, abychom se zabývali názory Noama Chomskyho, profesora lingvistiky na MIT (Massachusetts Institute of Technology).   Převládající vysvětlení procesu učení jazyka v posledních třech stoletích stavělo na předpokladu, že jazyk se učíme prostřednictvím zkušenosti, a jazyková zkušenost je pouze věc zvyku. Chomsky na druhé straně tvrdil, že existuje "formální lingvistické univerzum" anebo "principy univerzální gramatiky". Věřil, že děti se rodí s těmito univerzálními gramatickými principy uloženými v mozku: "Zdá se dost rozumné tvrdit, že ... neznámé struktury mozku, odpovědné za znalost jazyka na základě omezených údajů, které máme k dispozici, 'mají v sobě' myšlenku operací odvozených ze struktury."   Tyto "operace odvozené ze struktury" nazval Chomsky "hlubokými strukturami", které jsou "zjevně hluboko uloženými a spíše abstraktními principy velmi všeobecné povahy, jež určují formu a interpretaci vět." Říká také: "Znalost jazyka je důsledkem vzájemné souhry od počátku daných struktur mysli, procesů zrání a interakce s okolím."       Tento způsob uvažování vede nevyhnutně k závěru, že pravidla transformační gramatiky, jak byly nazvány Chomskyho teorie, lze vyjádřit matematicky prostě proto, že oblast, kterou vysvětlují je vyjádřením matematické symetrie nebo struktury.   Zkoumání formálních vlastností a generativní kapacity různých typů gramatiky existuje jako součást matematiky nebo logiky, nezávislé na významu, jaký má pro popis přirozených jazyků. Revoluční krok, který udělal Chomsky, spočíval v tom, že vzal tuto oblast matematiky ... a použil ji na přirozené jazyky ... namísto umělých jazyků, zkonstruovaných logiky a komputerovými odborníky.   Většina matematiků bude souhlasit s tvrzením Alfreda Northe Whiteheada: "Matematika je v zásadě zkoumáním typů řádu." Matematické vzorce transformační gramatiky tedy nelze použít, pokud neexistuje matematicky měřitelná struktura.   Na tomto místě musíme uvést, že Chomsky popíral existenci jakéhokoli vztahu mezi jeho teorií a esoterickým přístupem k abecedě a k jazyku:        

Pečlivé studium jazyka ukazuje, že tyto operace lze použít na věty, založené na abstraktních formách, na struktury, jež mohou být dosti vzdálené od skutečných fyzických událostí, které tvoří mluvenou nebo psanou řeč. ... Tyto struktury a operace, jež se na ně vztahují, považujeme ve snaze pochopit, co jsme se naučili, za mentální entity, když jsme se naučili jazyk a vysvětlili, jak se tvoří a jak jsou chápány věty. Rád bych zdůraznil, že v tomto procesu není nic zvláštního ani okultního.      

Přesto je zajímavé, že cesta, která přivedla Chomskyho k jeho objevům, začala za jeho studentských let, když se náhle začal zajímat o hebrejštinu, což se označuje za bod obratu v jeho myšlení.   Všechno to nasvědčuje, že kabalistický zájem o čísla a písmena abecedy je v podstatě osvojením toho, co Chomsky nazval "hlubokými strukturami" jazyka, a za tohoto předpokladu můžeme očekávat, že nalezneme energetický zdroj, v němž sídlí řídící princip.   En Sof můžeme chápat jako pokus o popis myšlenky řídícího principu, fungujícího v lidské psychice, a odtud jej můžeme chápat jako podobu samotného vesmíru. Zároveň můžou být pravidelné a specifické konstrukce - např. ty, které se objevují v základech lidské psychiky a biosféry - symbolizovány uspořádáním sefirot. Tento kabalistický diagram může být paradigmou univerzálního principu řádu, fungujícího ve vesmíru i v člověku. To, že se tyto struktury objevily napřed v symbolické podobě, v okultních, filozofických, náboženských a mytologických systémech neznamená, že by nemohly ukazovat pravdy, které ač na první pohled vypadají záhadně, přesto vypovídají o skrytých a uskutečnitelných realitách.   Složité vztahy, které nacházíme mezi lidstvem a vesmírem by nás měly varovat před unáhlenou skepsí. Když nic jiného, měly by naznačovat, že jsme si teprve začali uvědomovat podobnosti, existující mezi těmito dvěmi realitami.

TEXT  SEFER  JECIRY  

Skladba Jeciry je dost pružná a nepravidelná, takže umožňuje různé interpretace každé věty, ne-li slova. Autor Jeciry se ptá, jak proběhlo Stvoření. Prvotní tvůrčí akt je pro něj nepochybně svobodnou vůlí jediného Boha.   První oddíl upřesňuje třicet dva cest, jimiž se tato božská vůle uplatnila při stvoření světa: dvacet dva písmen posvátné abecedy a deset sefirot belima. Bůh vyryl písmena, a byl to jakýsi prototyp - paradigma světa. Je to židovská myšlenka: její kořeny nacházíme v Talmudu a v Midraši. Obnovuje ji Abeceda rabbi Akiby a opět se s ní setkáme v Zoharu, kde je opřena o autoritu rabbi Šimona bar Jochaj.   Sefirot belima jsou naproti tomu novou myšlenkou. Samotný termín je nejasný. Určitě není odvozen od řeckého sfairos, kruh, ale od kořene S P R, přičemž první část Jeciry obsahuje četné jeho odvozeniny: sefarim, sefar, sefer, sipur. (Obálka knihy) Sefirot belima znamenají počítání bez ničeho, tzn. bez kvantity. Jsou to entity, dynamická schémata, nikoliv abstrakce, ale to, co stavitelé nazývají moduly.   Význam sefirot ve Stvoření není dán pouze jejich povahou, ale i tím, že je jich deset. V sefirot využívá Jecira princip deseti. Prostřednictvím písmen použije princip tří, sedmi a dvanácti.   Ale jak se z nebytí stalo bytí? S jakým nástrojem vytvořil jediný Bůh svět? Podle naší interpretace to byly tři sefarim - sefirot byly hrubými kameny k opracování, a písmena jsou výsledkem této sochařské činnosti (srov. Jecira, I,8). Sefarim jsou tři čísla nebo přesněji tři logoi. Jako nejvyšší bytosti berou na sebe tři aspekty logu: sefar, samotné číslo, písmeno ve významu čísla; sipur, příběh, diskurzivní myšlení, písmeno jako slovní vyjádření; a nakonec sefer, kniha, písmeno jako písemné vyjádření.

( > TEXT  SEFER  JECIRY <  )

                  ZDROJ:

Guy Casaril:  

RABBI ŠIMON BAR JOCHAJ A KABALA

(CAD Press, Bratislava 1996)