| VŠEOBECNÝ ÚVOD
1-1. Úvod
Čchi-kung
je cvičební systém, který pomáhá vytvářet
uvnitř těla silný tok čchi (vnitřní
energie) a podporuje její cirkulaci celým
tělem. Za poslední čtyři tisíciletí bylo
vytvořeno mnoho bojových a nebojových stylů
tréninku čchi-kungu. Nejznámějšími
bojovými styly jsou Tchaj-ťi-čchüan, Pa-kua,
Sing-i a Liou-che pa-fa. Tyto jsou
považovány za „vnitřní“ styly (v
čínštině nej-kung, nebo nej-ťia),
v protikladu k „vnějším“ stylům, jako je Šao-lin,
protože zdůrazňují manipulaci s čchi.
Nejznámějšími nebojovými styly, které
kladou důraz na zvyšování oběhu čchi
za účelem zlepšení zdraví, jsou Wu-čchin
si (Hra pěti zvířat), Pa tuan ťin
(Osm kusů brokátu,) a Š’-er čuang
(Dvanáct pozic).
Tchaj-ťi-čchüan,
o kterém se říká, že byl stvořen Čang
San-fengem ve dvanáctém století, je nyní
nejpopulárnějším stylem čchi-kungu na
světě, dokonce i přesto, že byl skrýván v
tajnosti až do začátku tohoto století. Nyní
je široce cvičen nejen v Číně a na
Východě, ale také v západním světě.
Pro rychlé rozšíření
tohoto umění je několik důvodů. Snad
nejdůležitějším je ten, že cvičení tchaj-ťi
může zklidnit mysl a uvolnit tělo, čímž se
stává schopností k přežití v dnešním
hektickém a stresem naplněném světě. Za
druhé, jelikož zbraně jsou dnes tak efektivní
a snadno dostupné, tchaj-ťi se považuje
za méně důležité pro osobní sebeobranu,
než bývalo kdysi. Z tohoto důvodu je mnoho
mistrů tchaj-ťi ochotno podělit o svoje
znalosti s veřejností. Za třetí, od té doby,
co bylo tchaj-ťi stvořeno, nejen že se
ukázalo, jako efektivní pro obranu, ale také
užitečné pro zlepšení zdraví a léčení
mnoha nemocí.
Bohužel, právě kvůli
tomuto zdravotním aspektu byly hlubší teorie a
praxe tchaj-ťi-čchüanu, zvláště
bojová použití, obecně opomíjeny. Mnoho
lidí si dnes myslí, že tchaj-ťi není
praktické pro sebeobranu. Dosažení hlubších
aspektů vyžaduje více času a trpělivosti, a
je velmi málo lidí, kteří by byli ochotni
učinit nezbytné oběti. Kromě toho, někteří
odborníci tchaj-ťi stále zadržují
tajemství hlubších aspektů cvičení a
nepředávají kompletní umění.
Kdokoliv, kdo správně
cvičí toto umění po několik let, si brzy
uvědomí, že tchaj-ťi není jenom
cvičení na zklidnění a uvolnění - ale, že
jde o komplexní a vysoce propracované umění.
Dává cvičenci pocit radosti a uspokojení,
které se zdají přesahovat jakékoliv jiné
umění. To je dáno tím, že tchaj-ťi
je hladké, vytříbené a elegantní, stejně
tak vnitřně, jako zevně. Cvičenec může
cítit čchi (energii) obíhající v jeho
těle a může dosáhnout meditativní míruplné
mysli. Cirkulace čchi dokáže přinést
dobré zdraví a může vám dokonce pomoci
dosáhnout osvícení. Kromě toho, když
cvičenec tchaj-ťi dosáhne velkého
oběhu, může svoji čchi používat při
sebeobraně. Principy, které tchaj-ťi
používá při bojování, jsou zcela odlišné
od většiny ostatních bojových stylů, které
spoléhají na svalovou sílu. Tchaj-ťi
používá měkkého (poddajnosti) k bránění
proti tvrdému a slabosti k přemožení síly.
Čím více cvičíte, tím lepším se stanete a
tato obranná schopnost s věkem poroste,
namísto aby se oslabovala. Avšak, protože
bojová teorie tchaj-ťi-čchüanu je
hlubší a důkladnější, než u většiny
ostatních systémů, je těžší k osvojení a
dosažení vysoké úrovně bojové způsobilosti
zabere delší čas. Velmi důležitý je zde
zasvěcený instruktor, neboť vedení
zkušeného mistra může ušetřit mnoho let
bloudění a neužitečného cvičení.
Stále
je ještě mnoho zvídavých cvičenců, kteří
zkoumají a cvičí hlubší aspekty tchaj-ťi-čchüanu
s pomocí velmi málo kvalifikovaných
odborníků anebo omezeného počtu
podrobnějších publikací. Vyvstává tedy
mnoho otázek: Který styl tchaj-ťi-čchüanu
je dobrý? Jak se dá poznat, kdo je
kvalifikovaným cvičitelem? Jaké je historické
pozadí různých stylů? Který styl může být
účinně použit? Jak vytvořím čchi?
Jak mohu koordinovat své dýchání s oběhem čchi?
Jak mohu použít čchi v sebeobraně? Co
je to ťing (síla) a má více než jeden
typ? Jak mohu správně cvičit svůj ťing?
Jak se liší bojová strategie tchaj-ťi
od jiných stylů? Všechny tyto otázky trápí
lidi dokonce i v Číně.
1-2. Všeobecná
historie tchaj-ťi-čchüanu
Mnoho
lidí se naučilo Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu,
ale málo jich skutečně chápe historii,
pozadí a různost stylů. Často člověk,
který se naučil Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu,
vidí formy, které se vydávají též za
Jangův styl, avšak liší se od toho, co se
naučil on. To někdy způsobuje údiv a pochyby
o tom, která forma, resp. zda vůbec jaká, je
správným Jangovým stylem. Znalost historie
pomůže vysvětlit tuto nesrovnalost.
Traduje
se, že tchaj-ťi-čchüan byl vytvořen
Čang San-fengem v období Sung Wej-cung (; kolem
r. 1101). Prameny však uvádí, že techniky a
formy se stejnými základními principy jako tchaj-ťi
existovaly již za dynastie Liang (; 502-557) a
že byly vyučovány Chan Kung-jüem, Čcheng
Ling-siem a Čcheng Piem . [Nutno však
podotknout, že již dávno předtím existovala
ve staré Číně řada systémů cvičení,
které lze do určité míry považovat za
předchůdce tchaj-ťi. Např. i systém
zdravotních cvičení, známý jako Hra pěti
zvířat, jenž vytvořil již v období dynastie
Chan (206 př.n.l. – 220 n.l.) lékař Chua
Tchuo, obsahoval prvky, které dodnes nacházíme
v bojových uměních. Pozn. editora] Později,
za dynastie Tchang (713-905), vyučovali podobné
bojové techniky Sü Süan-pi, Li Tao-c’ a
Jin Li-pcheng . Jejich techniky byly nazývány
Třiceti sedmi pozicemi (San-š’-čchi š’),
Podnebeskou technikou (Chou-tchien-fa)
nebo Malým devátým nebem (Siao-čou-tchien),
které mělo sedmnáct pozic. Přesnost tohoto
výčtu je do značné míry sporná, takže
není skutečně známo, kdy a kým byl tchaj-ťi-čchüan
fakticky stvořen. Protože nejvíce
hodnověrných historických záznamů
pojednává o Čang San-fengovi, získal tento
největší důvěryhodnost.
Podle
historického spisu Nan lej ťi wang čeng nan
mu č’ming byl Čang San-feng taoistou z
Wu-tangu. Chuej-cung (sungský císař,
1082-1135) jej předvolal, ale cesta byla
zahrazena a on nemohl přijít. V noci se mu
zdálo, že jej císař Jüan (první císař
dynastie Ťin) naučil bojové techniky. Za
svítání pak sám zabil stovku nepřátel.
Mingský dějepis Ming š’ fang-č’ čuan se
o něm zmiňuje takto: „Čang San-feng z kraje
Liao-tung-i byl nazývaný Čchüan-i a taktéž
Ťün Pao. San-feng byla jeho přezdívka.
Protože nedbal na svůj zevnějšek, byl
nazýván také Čang La-tcha (Špinavý Čang).
Byl vysoký a velký, podobný želvě, a měl
záda jako čáp. Velké uši a kulaté oči.
Vous dlouhý jako střapec kopí. Nosil pouze
kněžské roucho, ať v zimě nebo v létě.
Snědl bušl potravy anebo nemusí jíst několik
dní vůbec. Dokázal cestovat tisíce mil. Rád
se bavil s lidmi. Choval se jako nikdo okolo.
Cestoval se svými žáky na (horu) Wu-tang.
Postavil jednoduchou chatrč a žil v ní. Ve 24.
roce Chung wu (okolo 1392) se o něm doslechl
Ming Tchaj-cu (první mingský císař) a poslal
posla, aby jej vyhledal, ale nebyl k
nalezení“. Spis Ming lang jing čchi siou
lej kao z období dynastie Ming uvádí:
„Nesmrtelný Čang, nazývaný Ťün Pao, také
zvaný Čchüan-i, přezdívaný Süan-süan,
zvaný také Čang La-tcha, navštívil ve
třetím roce Tchien-šun (1460) císaře Ming
Jing-cunga. Byl namalován obraz. Vous a knír
byly přímé, týl hlavy měl střapec. Rudá
tvář a velké břicho, s bambusovým kloboukem
v ruce. Na vrcholu obrázku bylo věnování od
císaře honorujícího Čanga jako ‘Tchung wej
sien chua čen žen’ neboli geniálního
taoistu, který jemně rozlišuje a jasně chápe
mnohé“ (obrázek 1-1). Tento záznam je
podezřelý, protože kdyby byl pravdivý, Čang
San-feng by musel být v té době nejméně 500
let stár. Jiné záznamy uvádějí, že Čang
San-fengovy techniky pocházejí od taoistického
mistra Feng I-jüana. Jiný příběh
říká, že Čang San-feng byl starověkým
poustevnickým meditátorem. Když viděl straku
bojující s hadem, měl náhlé poznání a
stvořil tchaj-ťi-čchüan.
Po
Čang San-fengovi se o rozvoj tchaj-ťi
zasloužili další vynikající mistři:
Wang-cung v provincii Šan-si, Čchen Tchung-čou
v kraji Wen, Čang Sung-si v Chaj jenu, Je
Ťi-mej v S’mingu, Wang Cung-jüe v San Jou a
Ťiang Fa v Che-pej. Techniky tchaj-ťi
byly předávány z generace na generaci a časem
byly rozděleny na dva hlavní styly, jižní a
severní. V 16. století Ťiang Fa předal své
umění rodině Čchen z Ťia Kou v kraji
Chuaj-čching, v Che-nanu [Za zakladatele stylu Čchen
je považován mingský důstojník Čchen
Wang-tching, jenž použil za základ, mimo
Ťiang Faových technik, i 13 pohybů ze systému
vytvořeného generálem Čchi Ťi-kuangem].
Tento styl tchaj-ťi byl potom předáván
po čtrnáct generací a rozdělen na Starý a
Nový styl. Starý styl dále vyučoval Čchen
Čchang-sing a Nový styl byl vytvořen Čchen
Jou-penem.
Následovník Starého stylu Čchen
Čchang-sing pak předal umění svému synovi
Ken-jünovi a dalším příbuzným z rodiny
Čchen, Čchen Chuaj-jüanovi a Čchen
Chua-mejovi. Avšak předal své tchaj-ťi
také mimo rodinu, Jang Lu-čchanovi a Li
Po-kchuejovi, oběma z provincie Che-pej. Tento
Starý styl je nazýván Třinácti pozicemi
staré formy (Š’-san š’lao ťia). Jang
Lu-čchan později předal učení svým dvěma
synům, Jang Pan-chouovi a Jang Čcheng-fuovi.
Tato větev tchaj-ťi-čchüanu je
populárně nazývána Jangovým stylem.
Pod vedením Jang Pan-choua [1837-90] studoval
také Wu Čchüan-jou, jehož syn Wu Ťien-čchüan
(1870-1943) vytvořil velmi známý styl Wu
[dnes velmi populární v Hongkongu, Singapuru a
Malajsii]. Li I-jou na základě stylu Wu
vytvořil vlastní styl Li.
Čchen
Jou-pen předal svůj Nový styl Čchen
Čching-pchingovi, který vytvořil vlastní styl
tchaj-ťi-čchüanu,
styl Čao-pao.
Wu Jü-žang [ 1812-80; některé prameny
uvádí, že se jmenoval Wu Jü-siang] se naučil
Starý styl od Jang Lu-čchana a Nový styl od
Čchen Čching-pchinga a vytvořil vlastní styl
tchaj-ťi-čchüanu
– Chao
(zvaný též Wu )
– nazvaný podle mistra Chao Wej-čena, jenž
se zasloužil o jeho rozvoj. Sun Lu-tchang
[1861-1932] studoval styly
tchaj-ťi-čchüanu Chao a Čchen,
a další styly bojových umění (pa-kua
a sing-i),
aby posléze vytvořil styl vlastní Sun.
Všechny
výše zmíněné styly jsou dodnes populární v
Číně a v jihovýchodní Asii. Mezi nimi se
stal nejpopulárnějším Jangův styl. V
dalším oddíle budeme pojednávat o historii
Jangova stylu.
1-3. Historie
Jangova stylu tchaj-ťi-čchüanu
Historie Jangova
stylu začíná Jang Lu-čchanem (1799-1872),
známým také jako Fu-kchuej nebo Lu-čchan.
Narodil se v okrese Jung Nien, v kraji
Kuan-pching, v provincii Che-pej. V mládí
odešel do Čchen Ťia-kuo v provincii Che-nan,
aby se naučil tchaj-ťi-čchüan
od Čchen Čchang-singa. Když se Čchen
Čchang-sing postavil, byl prý vycentrovaný a
vzpřímený bez opírání nebo naklánění,
jako dřevěný sloup s ukazatelem, a tak jej
lidé nazývali Panem Deskou. V tom čase bylo
velmi málo studentů mimo rodinu Čchen, kteří
mohli studovat pod vedením Čchen Čchang-singa.
Protože Jang byl vnějším žákem, bylo s ním
nakládáno nespravedlivě, ale on se nenechal
odradit a vytrval ve svém cvičení.
Jedné noci byl
probuzen vzdálenými zvuky výkřiků Chen a
Cha. Vstal a sledoval zvuk do staré budovy.
Když nahlédl dovnitř štěrbinou ve zdi,
uviděl mistra Čchen Čchang-singa vyučovat
techniky uchopení, kontroly a vypuštění ťingu,
v koordinaci se zvuky Chen a Cha. Byl ohromen
touto technikou a od té doby, aniž by to mistr
Čchen tušil, pokračoval každou noc ve
sledování této tajné cvičební sešlosti.
Pak se vrátil do své komůrky, aby uvažoval a
studoval. Díky tomu doznala jeho bojová
způsobilost rychle pokroku. Jednoho dne mu mistr
Čchen poručil zápasit s ostatními žáky. K
jeho překvapení jej žádný ze žáků
nedokátal porazit. Čchen si uvědomil Jangovy
velké možnosti a začal jej poté doopravdy
zasvěcovat do všech tajemství.
Když Jang
Lu-čchan ukončil studium, vrátil se do svého
rodného města a vyučoval zde tchaj-ťi-čchüan.
Lidé nazývali jeho styl Jang-čchüan
(Jangův styl), Mej-čchüan
(Měkký styl) nebo Fa-čchüan
(Neutralizační styl), protože jeho pohyby byly
měkké a schopné neutralizovat protivníkovu
sílu. Později odešel do Pekingu a učil
množství císařských úředníků. Nosíval
kopí a malý vak a cestoval zemí, aby vyzýval
známé mistry bojových umění. Ačkoliv
absolvoval mnoho soubojů, nikdy nikoho nezranil.
Protože jeho umění bylo tak vysoké, nikdo jej
nemohl porazit. Proto byl nazýván
„Jang Wu-ti“,
což znamená „Neporazitelný Jang“. Měl
tři syny, Jang Čchia, Jang Jüa (Pan-chou) a
Jang Ťiena (Ťien-chou). Jelikož Jang Čchi
zemřel ještě v mládí, následovali svého
otce v bojovém umění pouze zbylí dva synové.
|
O Jang Lu-čchanovi
koluje několik příběhů:
1. Jednou, když
byl Jang v Kuan-pchingu, bojoval s jistým
mistrem bojových umění na městských
hradbách. Protivník jej nebyl schopen porazit a
stáhnul se k hraně zdi. Náhle ztratil
rovnováhu a začal padat. V té chvíli k němu
Jang ze vzdálenosti několika metrů
přiskočil, chytil jej za nohu a zachránil mu
život.
2. Jang byl dobrý
v používání kopí. Byl schopen sbírat lehké
předměty za pomoci svého kopí, kterým
předmět zachytil a pak vyhodil nahoru do své
ruky. Vynikal také ve vrhání šípů holou
rukou - dokázal přesně zasáhnout cíl bez
použití luku i ze hřbetu cválajícího koně.
3. Jednoho
deštivého dne, zatímco Jang seděl ve své
obývací místnosti, vstoupila jeho dcera,
přinášející umývadlo s vodou. Když
odsunula zástěnu, náhle uklouzla na vlhké
podlaze. Jang to viděl a vyskočil, jednou rukou
podržel zástěnu a druhou chytil paži své
dcery. Ani kapka vody nevytekla z umývadla. Z
této anekdoty můžete vidět, jak rychlé byly
jeho reakce.
4. Jednoho dne
rybařil Jang u jezera. Dva adepti bojových
umění šli kolem a uviděli jej. Slyšeli o
Jangově pověsti a báli se jej vyzvat k boji, a
tak se rozhodli využít příležitosti a shodit
Janga do jezera, aby způsobili, že ztratí
svoji tvář. K jejich překvapení, když se
jejich ruce dotkli jeho zad, Jang vyklenul záda
a odhodil oba od sebe do jezera.
5. Když byl Jang v
Pekingu, slavný mistr bojových umění žárlil
na Jangovu pověst a vyzval jej k boji. Jang
slušně odmítl. Avšak muž trval na svém.
Jang řekl: „jestliže chcete se mnou bojovat,
můžete mne třikrát zasáhnout“. Muž byl
potěšen a zasáhl Jangův žaludek. Jang náhle
vyrazil se smíchem zvuk „Cha“. Než smích
dozněl, vyzyvatel byl již na zemi, odvržen na
několik metrů.
Jangovým druhým
synem byl Jang Jü (1837-1890), nazývaný také
Pan-chou. Lidé mu říkávali „Pan Druhý“.
Studoval tchaj-ťi-čchüan
se svým otcem již odmalička. Byl dobrý ve
volném boji. Ačkoliv cvičil velmi tvrdě a
nepřetržitě, byl svým otcem stále plísněn
a bičován. Jednoho dne byl vyzván k boji
silným mistrem bojových umění. Když
vyzyvatel uchopil jeho zápěstí, aby nemohl
uniknout, Jang Pan-chou náhle použil svůj
ťing, aby jej od sebe
odhodil a porazil jej. Byl tak hrdý, že šel
domů, aby to řekl svému otci. Místo pochvaly
se mu otec vysmál, protože jeho rukáv byl
roztržen. Potom cvičil tvrději a tvrději, až
se konečně stal vynikajícím umělcem tchaj-ťi.
Naneštěstí nerad vyučoval a měl málo
žáků, takže se jeho umění po jeho smrti
dále nerozšířilo. Jeden z jeho žáků,
zvaný Wu Čchüan-jou, později učil svého
syna Wu Ťien-čchüana, jehož umění se stalo
základem stylu Wu tchaj-ťi-čchüan.
Jang Pan-chou měl také syna, zvaného
Čao-pcheng, který převzal jeho umění.
Třetím synem Jang
Lu-čchana byl Jang Ťien (1842-1917), zvaný
také Ťien-chou a přezdívaný
Ťing-chu. Lidé mu
říkávali „Pan Třetí“. Také on se
naučil tchaj-ťi
od svého otce už v mládí. Jeho osobnost byla
měkčí a jemnější, než jeho bratrů a měl
mnoho následovníků. Ačkoliv se specializoval
na střední pozice, učil všechny tři pozice -
velké, střední i malé. Byl také odborníkem
na používání a koordinaci, jak tvrdé, tak
měkké síly. Zápasíval se svými žáky,
kteří vynikali v používání meče a šavle,
přičemž používal pouze smeták na prach.
Kdykoliv se jeho smeták dotkl žákova
zápěstí, student nemohl udělat nic jiného,
než odskočit. Byl také dobrý v používání
hole a kopí. Když se jeho dlouhá zbraň dotkla
protivníkovy zbraně, protivník se k němu
nedokázal přiblížit, ale byl odmrštěn.
Když vypouštěl ťing,
stávalo se to v okamžiku zasmání se zvukem
„Cha“. Uměl také vrhat malé kovové koule.
Vymrštil-li rukou několik koulí, dokázal
srazit tři nebo čtyři ptáky najednou.
Nejzajímavější ukázkou jeho schopností
bylo, že když si dal na svoji ruku vrabce,
pták nedokázal vzlétnout, protože když se
pták zvedá, musí se nejprve odrazit, aby
použil zpětnou sílu ke svému zvednutí. Jang
Ťien-chou cítil ptákovu sílu a neutralizovat
toto nepatrné odstrčení, což ptákovi
znemožnilo se zvednout. Z této ukázky může
každý pochopit, že jeho Naslouchavý ťing
a Neutralizační
ťing (viz kapitola 3),
musel být skvělý. Měl tři syny, Čao-siunga,
Čao-jüana a Čao-čchinga. Druhý syn,
Čao-jüan, zemřel v raném věku.
První Jang
Ťien-chouův syn byl Jang Čao-siung
(1862-1929), také zvaný Meng-siang a později
nazývaný Šao-chou. Lidé mu říkávali Pan
Nejstarší“. Cvičil tchaj-ťi-čchüan
od svých šesti let. Měl silnou a vytrvalou
osobnost. Byl odborníkem ve volném boji a byl
velmi dobrý v používání různých ťingů,
jako jeho strýc Jang Pan-chou. Dosáhl
nejvyšší úrovni tchaj-ťi čchi-kungu.
Specializoval se na malé pozice, jeho pohyby
byly rychlé a klesavé. Kvůli své osobnosti
neměl příliš mnoho následovníků. Měl syna
zvaného Jang Čen-šeng.
Druhý Jang
Ťien-chouův syn, Čao-jüan, zemřel v mladém
věku. Třetím synem byl Jang Čao-čching
(1883-1935), zvaný také Čcheng-fu. Lidé jej
nazývali „Pan Třetí“. Byl mírné a jemné
povahy. Když byl mladý, nestaral se příliš o
bojová umění. Teprve když dospěl, začal
studovat tchaj-ťi
se svým otcem. Za života svého otce však Jang
Čcheng-fu úplně nepochopil klíčová
tajemství tchaj-ťi-čchüanu.
Bylo to až po smrti jeho otce (1917), když
začal tvrdě cvičit. Jeho otec mu pomohl
vytvořit dobrý základ a tak byl po několika
letech cvičení a zkoumání konečně schopen
dosáhnout úrovně svého otce a dědečka.
Díky svým zkušenostem změnil tchaj-ťi-čchüan
svého otce a specializoval se na velké pozice.
Toto zdůraznění bylo právě zcela opačné
tomu, na co kladli důraz jeho otec a bratr. Byl
prvním mistrem tchaj-ťi
ochotným podělit se o rodinná tajemství s
veřejností, a díky své jemné povaze měl
nespočetné žáky. Když byl v roce 1926
založen nankingský Ústřední institut
Kuo-šu, byl pozván, aby byl hlavním učitelem tchaj-ťi
a jeho jméno se stalo známým po zemi. Měl
čtyři syny - Čen-minga, Čen-ťia, Čen-tuoa a
Čen-kuoa.
Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu
můžeme rozdělit na tři hlavní pozice:
velké, střední a malé. Dělí se také na
tři střehy: vysoké, střední a nízké.
Velké pozice byly zdůrazňovány Jang
Čcheng-fuem. Učil, že střehy mohou být buď
vysoké, střední nebo nízké, ale pozice jsou
roztažené, otevřené a uvolněné. Velké
pozice jsou obzvláště vhodné pro zlepšení
zdraví. Styl středních pozic vyžaduje, aby
všechny formy nebyly ani příliš roztažené,
ani příliš stažené, a vnitřní
ťing ani úplně
vypuštěný, ani příliš zadržovaný. Proto
forma a ťing jsou
hladší a plynulejší než u ostatních dvou
stylů. Styl středních pozic byl vyučován
Jang Ťien-chouem. Styl malých pozic, při
kterém jsou formy kompaktnější a pohyby
lehké, čilé a rychlé, byl vypracován Jang
Šao-chouem. Tento styl se specializuje na
bojová použití tohoto umění. Závěrem, pro
bojové aplikace jsou malé pozice obecně
nejlepší, ačkoliv jsou nejobtížnější, a
styl velkých pozic je nejlepší pro zdravotní
účely.
|
Abychom to shrnuli:
1. Styl Čchen tchaj-ťi-čchüanu
byl v 16. století odvozen ze stylu Ťiang. Před Ťiangem
je historie mlhavá a nejasná.
2. Styl Čchen se
rozdělil na dva styly: Starý a Nový. Čchen
Čchang-sing učil Starý styl a později jej předal
Jang Lu-čchanovi. Nový styl byl vytvořen Čchen
Jou-penem.
3. Jangův styl byl
odvozen ze stylu Čchen čtrnáct generací poté,
co se rodina Čchen učila z Ťiangu.
4. Čchen Jou-pen předal své
umění Čchen Čching-pchingovi, který vytvořil styl Čao-pao.
5. Wu Jü-žang převzal Nový
styl od Čchen Čching-pchinga a Starý styl od Jang
Lu-čchana a vytvořil vlastní styl tchaj-ťi-čchüanu
- styl Wu.
6. Li I-jou vytvořil
vlastní styl Li na základě stylu Wu.
7. Chao Wej-čen (Čen Wej-ťi)
vytvořil vlastní styl tchaj-ťi-čchüanu – Chao
– na základě stylu stylu Li.
8. Sun Lu-tchang studoval styly tchaj-ťi-čchüanu
Chao a Čchen, aby posléze vytvořil
vlastní styl Sun.
9. Druhý styl Wu
vytvořil Wu Čchüan-jou, který se učil od Jang
Lu-čchanova druhého syna Jang Pan-choua.
10. Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu
je slavný od svého stvoření Jang Lu-čchanem
počátkem 19. století.
11. Jang Čcheng-fuův tchaj-ťi-čchüan
není stejný jako tchaj-ťi-čchüan jeho otce,
strýce nebo bratra. Změnil jej a zdůraznil velké
pozice zlepšující zdraví.
|

Čang San-feng

Začínající
cvičenec tchaj-ťi by se měl obrátit také na
knihy:
Jangův
styl tchaj-ťi-čchüan
a
Čchi-kung
pro zdraví a bojová umění




|