Ján Starkbauer

 

VĚČNÉ  TABU

EROS A ETOS V NÁBOŽENSKÝCH SYSTÉMECH

ISBN 80-85349-16-7

 

Dílo zaobírajícího se analýzou sexuálních aspektů náboženských rituálů a kultury starověkých národů. Tento svazek je věnován animistickým kultům a indické kultuře, a je zároveň dílem religionistickým, filosofickým, psychologickým i etnografickým (280 stran / asi 400 ilustr.).

 

 

 

Obsah:

 

SVĚT ANIMISMU

Kosmogonické mýty

Sexogonické mýty a iniciační obřady

Erotická kultura přírodních národů

Sexuální symboly a signály

 

INDIE

Šiva a kult lingamu

Rituální soulož - hinduistická tantra

Buddhistická tantra

Indická žena - bohyně a otrokyně lásky


 

RECENZE:

 

EROS  A  NÁBOŽENSTVÍ

 

Za pozoruhodnou událost na knižním trhu lze pokládat ediční čin neméně pozoruhodného bratislavského nakladatelství CAD Press, které v r. 1993 vydalo první svazek velkoryse koncipovaného díla Jána Starkbauera Věčné tabu: sv. I.: Eros a etos v náboženských systémech (brož., 281 str.). Od r. 1971, kdy v Praze vyšla kniha kolektivu autorů Odvěké tabu a dnešní člověk, nebylo v české a slovenské literatuře věnováno zajímavému tématu vztahu erotiky a náboženství žádné významné dílo, ačkoli jde nepochybně o problematiku z mnoha stránek velmi významnou, v zahraniční literatuře zpracovávanou a polemizovanou. Připomeňme si jen vynikající dílo italského filosofa J. Voly o metafysice a sexu, které vyšlo ve všech světových jazycích a které je širším pohledem na esoterní aspekty lidské sexuality. Jeden z klasiků tohoto tématu W. Schubart (1941) v úvodu ke své knize konstatuje, že: "Religiózní a pohlavní jsou obě nejsilnější životní síly… a kdo z nich činí nesmiřitelné nepřátele, roztrhává lidské srdce“.

V pojednáních sexuální religionistiky bývá vztah sexu a náboženství často brán jako kontrární, ačkoli je v jistém smyslu spíše komplementární. Většina autorů však zůstává spíše jen jaksi na povrchu, neodvažuje se hlubší analýzy tohoto vztahu. Od pojednání o vztahu náboženského a erotického však očekáváme především rozšíření našeho pohledu na lidskou sexualitu na transcendentní a transcendentální dimenze tohoto vztahu. Tedy nikoli jen etnografickou či kulturně srovnávací a historickou studii, ale hlubší pohled, než ten, který prezentuje, jinak vynikající, polská kulturní sexuologie (K. Imielinski 1980 a jindy; Z. Lew-Starowicz 1987 a další). Očekáváme zde skutečnou metafysiku sexu, k níž cesty naznačují již pozoruhodné formy sexuality v evoluci. Je to nesnadný úkol, nebo i množství biologických dat zde musí být integrováno s daty kulturně-antropologickými a kritický badatel se nesmí nechat svést lákavými psychoanalytickými spekulacemi, má-li současně respektovat náboženský aspekt tématu a nebýt popleten povrchní psychologizaci náboženství.

Nároky na dílo o vztazích erotiky a náboženství jsou tedy značné a můžeme si položit otázku, zda předmětná kniha J. Starkbauera splňuje očekávání, která jsou do ní vkládána. Již úvodní svazek autorova díla naznačuje, že autor je si vědom složitých souvislostí svého tématu a má smysl pro jejich hlubší filosofickou analýzu. V různých náboženských systémech je lidská sexualita interpretována různě, společným jmenovatelem je nicméně její religiózní sublimace. Její tabuizace je jedním z nejčastějších a nejúčinnějších prostředků magického ovládání lidské činnosti a myšlení, uvádí autor (str. 18) a zdá se, že tato téze je červenou nití jeho díla, které je zasvěceným pojednáním o tom, jak člověk bojuje proti tabu, která si sám v průběhu své akulturace vytvořil.

První svazek čtyř či pětisvazkového díla, které autor o problému vztahu erotiky a náboženství připravuje, je rozdělen do dvou částí. V první, nazvané svět animismu, autor s velkou akribií, která vyznačuje celé jeho dílo, pojednává v podstatě o "erotické kultuře přírodních národů", zakotvené v mýtech a iniciačních obřadech, podává pozoruhodný výklad její sexuální symboliky a její duchovní atmosféry. Ve druhé části, nazvané Východní okruh, nás uvádí do vzrušujícího světa orientálního mysticismu (zejména hinduistických sekt), jehož sexuální aspektace vrcholí v indické tantře. Jeho poukaz na metafysické základy tantry je aktuální lekcí všem, kdož ji chápou jen jako jakýsi druh sexuálního tělocviku. Buddhistický přístup k sexu situuje mezi askezi a tantru (str. 214 násl.).

            V obsahově bohaté knize se ovšem najde řada polemických míst,zejména těch, která se týkají konceptu sublimace. Avšak autor splnil náročná očekávání, která jsou na předmětné téma kladena. Podal obsahově bohaté dílo s množstvím faktů utříděných do objevených souvislostí. se smyslem pro jejich filosofickou reflexi v širších rámcích, než těch, které nabízí většina současné literatury na dané téma. Proto se lze těšit na další slíbené svazky a autorovi i nakladateli lze blahopřát k obohacení knižního trhu.

 

 

Doc. Dr. Milan  Nakonečný

 

 


 

 

Předmluva

Téma sexuality (erosu) a morálky (etosu) je natolik bohatá a rozvětvená, že zachytit všechny, i když jen ty nejdůležitější aspekty, je možné pouze prostřednictvím nejuniverzálnější oblasti poznání, a tou je filosofie. Filosofický přístup jako jediný se mi zdál být dostatečně použitelným k harmonizování a propojení mnoha zdánlivě nepřeklenutelných a nesouvisejících jevů a jejich souvislostí. Tato práce je tedy především filosofickým dílem, a až potom religionistickým, sexuologickým, psychologickým, historickým, etickým, kulturologickým, nebo etnickým (kulturantropologickým). To, zda a do jaké míry se mi tento záměr podařil, posuďte sami.Avšak z mnou vybraného nejširšího východiska filosofie (to jest kritéria formování kategorií erotiky a etiky v kulturním kontextu té které civilizace) vyplývá i velká heterogennost jednotlivých pasáží - střídají se abstraktní, teoretické výklady s částmi popisného charakteru, zaměřené na ten který konkrétní jev. Proto (a zároveň abych ušetřil co nejvíce prostoru pro obohacení a doplnení textu ilustracemi) jsem se rozhodl obě tyto kvalitativně odlišné části odlišit i graficky: abstraktní a odtažité pasáže uvádíme nahuštěně, zatímco pasáže konkrétní, zaměřené na popis, uvádíme nenahuštěně. Doufám, že vám tím pomohu nejen při orientaci v textu, ale i při samotném studiu.

Rozdělení podle kulturologického "klíče" jsem zvolil proto, že v rámci určitého regionu jsou prvky kontinuity téměř vždy v převaze nad prvky diskontinuity (výjimkou jsou zde takzvaná západní náboženství, která se formovala jako programová opozice vůči domácím, původním kultům, i když s nimi tak či onak asimilovali). Postupnost jednotlivých kultur a jejich spracování je zase dána "západo-východní" škálou (viz závěr kapitoly 1.4.). Podle toho představuje animismus jakousi zeměkouli s vlastním gravitačním polem a atmosférou. Mechanismy, na základě kterých probíhá koloběh vody v přírodě - t.j.kulturní proces. Touto "vodou" jsou různé kultury a náboženské systémy - východní tvoří oceány, jejichž "mořské proudy" se navzájem prolínají a vyměňují si své "vody" (náboženské principy). Tímto jsou východní náboženství krokem vpřed směrem ke své sebediferenciaci, na rozdíl od singularity (nerozlišené jednotě) animismu je jejich synkretismus přeci jen snahou o dogmatickou a názorovou určitost, konkretizaci. Vody oceánů naplňují svá okrajová moře a prostřednictvím průlivů komunikují s moři vnitřními - tato "moře" tvoří přechodné kultury a náboženství mezi východním a západním typem - - mají některé prvky ocánů (např. slanou vodu, t.j. jsou zdrojem stále dalších filiací svých východiskových učední a jejich vzájemných spojení),ale v místech soutoku se sladkou vodou (ústí řek) tvoří již kontaktní pásmo se západními kulturami vytvářejícími souš s řekami a jezery se sladkou vodou, která se dá pít a je současně vhodným životním prostředím. Západní kultury by však nemohly existovat nebýt Východu (oceánů, jejichž voda se sublimací dostává z atmosféry v podobě dešťů na zem a vytváří proudy řek a jezer). Právě tak se sublimací prvotní energie spoutané animismem (zemskou gravitací) dostávají životadárné podněty Východu (z oceánů) do sladkovodních ("západních") zdrojů, ze kterých potom zpětně odtékají do moří a oceánů a penetrují je podobně, jako se penis dostává do vagíny. Kdyby však nebylo jemného vypařování (sublimace) směřujícího z "vagíny" (t.j. oceánu Východu), nemohlo by dojít ani ke zpětnému oplodňování Východu Západem prostřednictvím "ústí řek" (t.j. kulturním imperialismem), který z proto-Východu učinil Východ a z proto-Západu Západ. Takto rozhodující proud determinace směřuje od Východu na Západ, zpětný vliv je minimální ("výpar" ze země a sladkovodních jezer a zpětný spád do "oceánů" je řádově neporovnatelně nižší, než je tomu naopak), avšak v historickém vědomí se udržuje stereotyp, jako by tomu bylo naopak - jakoby Západ vnášel "civilizaci" do "barbarského" Východu. Ve skutečnosti však dosahuje jediného - vznik obranného, autoiminizačního reflexu, jehož prostřednictvím se Východ "zacystuje" před rozkladným vlivem Západu. Podobně: proti oceánu ženské sexuality jsou chabé mužské erektivní pokusy pouhými kapkami v moři. Nepochopení, nebo ingnorování, tohoto mechanismu interakce kultur je - - kromě jiného - stále osudovější při řešení (či spíše neřešení) konfliktu Sever-Jih (tedy bohaté versus chudé země), zvláště ve vztahu k islámu,který je nejvíce vystaven rozkladným (a tím i zacystovacím) mechanismům, které jsou vyvolány "penetrováním" Západu do něho. Každá ekonomická a vojenská krize začíná filosofickou krizí pojmů.Vztah kultur tedy připomíná nejen vodní režim Země, ale i sexuální komunikaci mezi mužem a ženou (Západem a Východem). Muž prožívá rozkoš z pronikání do ženy a z překonávání jejího odporu, ale žena má nad určitou hranici povinnost bránit se před zotročujícími důsledky této penetrace, čímž však v muži vyvolává ještě větší touhu překonat její odpor. Pokud jejich sexuální komunikace selhá, dochází mezi nimi ke komunikačnímu zkratu - podobně, jako může dojít k válce mezi kulturami Východu a Západu na základě nepochopení své netotožnosti, své komplementární různosti, té kulturní interdependence, která tvoří podstatu jejich vzájemného odlišení u sebeidentity (podobně jako se interdependentně odlišuje "ženské" a "mužské" chování, mimo tohoto procesu nemá smysl ani jedna, ani druhá).Německý sexuolog H.Giese to vyjádřil takto: "Muž a žena jsou si absolutně rovni v povinnosti respektovat svou vzájemnou odlišnost". Jakonáhle začnou hovořit každý jiným jazykem a chápat pod těmito pojmy něco celkem jiného, dostávají se tam, kde se podle G.B.Shawa nemohou dohodnout na ničem, "protože každý chce úplně něco jiného - muž chce ženu a žena zase muže". Tato snaha přivlastnit si druhého, pohltit ho, jako když měňavka pohlcuje svou kořist, je největším nebezpečím mezilidských (včetně inersexuálních) i mezikulturních vztahů.Bývalý západoněmecký kancléř H.Schmidt asi před deseti lety naléhavě zvedal hlas za to, aby se předešlo hrozbě vzájemného neporozumění vyplývajícího z toho, že všichni chtějí to samé, ale každý to nazývá jinak, že se slova a jejich významy osudově rozcházejí, což vede nejen ke vzájemnému nepochopení, ale i k nenávisti, zaměřené proti tomu druhému, jež chápe slova jinak než my. Toto rozdvojení vedlo podle Schmidta k vypuknutí první i druhé světové války a svět se na konci 2.tisíciletí po narození Krista stále více blíží ke třetímu "babylonskému" zmatení jazyků jako předzvěsti světového konfliktu.Ne, nejde mi o návrat k jednotnému, anebo výlučnému chápání slov, ta - spolu s jejich výkladem - se budou lišit vždy, a to je dobře, jinak bychom ztratili smysl pro pravdu vůbec (respektive pro odlišení slov a jejich významů podobně, jako je tomu u animismu - viz epizodu s "nepochopením" významu pojmu přísaha u Indiánů, uvedenou E.Lipsovou). K takového logické "singularitě" se už naše logika vrátit nemůže - i když stále existuje a působí v každém z nás jako "gravitace" k přesvědčení, že právě ten můj názor je nejen nejlepší, ale jedině správný a možný. Naštěstí, realita a naše omylnost nás až příliš často přesvědčují o opaku této teze, kterou se, navzdory tomu (vedeni skvělým příkladem našich "neomylných" politiků), snažíme stůj co stůj prosadit do života.To, co je motorem dějin, je současně brzdí - je jím sublimovaná "jaderná" energie sexuality. Ne neschopnost sexuální seberealizace, ale dobrovolné zřeknutí se jí, tvoří podstatu kulturotvornosti člověka. Kastrační komplex - strach ze sexuálního selhání - je pouze spouští ("hormonem") kultury a dějin. Bez této spouště by dějiny zůstaly stále pouze ve své animální (přírodní) fázi. V tomto smyslu je sexualita současně zdrojem kultury i jejím limitujícím faktorem.Na závěr mi dovolte, popřát Vám, abyste při čtení této knihy zažívali alespoň takovou rozkoš, jakou jsem cítil, když jsem ji psal.

 

Úvod

"Dvě věci budou věčně přitahovat člověka: hvězdné nebe nad námi a morální zákon v nás" - tento notoricky známý Kantův výrok bychom pro naše potřeby mohli dešifrovat tak, že oba póly lidské existence (hvězdné nebe a morální zákon) identifikujeme se dvěmi nejvyššími sankcemi - první je sankce toho, co nás přesahuje (bůh, nejvyšší bytost, mana, absolutní duch, historický zákon, superego - to jsou jen některá z množství pojmenování pro tuto sankci, anebo lidský rozměr, který V.Holan nazval transcendentální), a druhou sankcí je to, co sami pokládáme za správné a morální, a pro kterou se vžilo pojmenování svědomí, anebo sokratovské eudaimonion (dobrý vnitřní hlas).Ještě jeden návrat ke Kantovi - kdo by neznal - alespoň podle názvu - jeho kategorický imperativ: "Čiň tak, aby se maxima tvého konání stala mravním zákonem pro ostatní". S tímto požadavkem se v té či oné podobě setkáváme v každém morálním učení, ve své negativní podobě se dokonce stal základem všech systémů trestního práva (známá Chammurapiho zásada "oko za oko, zub za zub"), které nahradily autodestruktivní princip krevní pomsty.Pokud hovřím o morální sankci, mám tím na mysli nejen a ne především odvetu, trest za vykonaný skutek, jako spíš umožnění, potvrzení správnosti toho-kterého skutku. Tento permisivní aspekt sankcí je snad nejlépe vyjádřen ve známém pravidle: Dovolené je vše, co není přímo zakázané. Ale člověk je již takový, že se snaží ze všech sil překračovat (transcendovat) jemu předem daný rámec a rozšiřovat jeho hranice - jakoby si tímto překračovaním chtěl ověřit nepřekročitelnost překračování (jediné, co nemůžeme transcendovat, je sama transcendovanost). Snaha po sebepřekročení (směrek ke hvězdnému nebi) končí dříve nebo později krachem (vzpomeňme si na Alexandra Velikého, jak se po dobytí celého, do té doby známého, světa - oikumeny - zastavil pod hvězdným nebem a v okamžiku si uvědomil svou nicotnost a bezmocnost vůči nekonečnému vesmíru, který nikdy nedobyje). Bez ohledu na to, zda si Alexandr skutečně uvědomil svou bezmocnost vůči věčnosti, anebo jde "jen" o dodatečnou interpolaci historiků, snažících se o dobrou "pointu", máme zde co činit s důkazem nemožnosti sebepřekročení směrem ven - ať bychom jakkoliv expandovali své poznání, získávání majetku, vlivu, moci, rozkoší - toho, co jsme nepoznali, nezískali, neokusili, bude vždy více, ba dokonce, čím více jsme toho získali, tím více budeme mít pocit, že jsme stále pouze na začátku. Nejde zde pouze o známé působení spirály potřeb (čím více vlastníš, tím více chceš mít), ale o jeden z ontologických důsledků působení Gödelovy věty, kterou bychom zjednodušeně mohli vyjádřit takto: V každém uzavřeném logickém systému můžeme formulovat alespoň jednu otázku, na kterou v tomto systému nemůžeme dát odpověď. Vzhledem na to, že člověk je tvor, který je schopen klást si otázky (to znamená, že podřizuje určité logice věcí a dodržuje nějakou gramatiku, anebo algoritmus činnosti), nevyhnutelně se v důsledku tohoto kladení otázek dostává mimo (beyond, Jenseits) této gramatiky, logiky a algoritmiky. V této situaci "naklonění nad propastí" může učinit dvě věci: buď se vrátí a uzná neřešitelnost absolutních otázek, které nazve prokletými (inspirovanými ďáblem), anebo tuto logiku, gramatiku a algoritmiku "aufhebuje" (z německého "aufheben", což znamená současně zachovat i překonat, tedy zachovávajíc překonat, podržet), čímž se dostává k podstatě.Není důležité, odkud přicházíme, ale kam spějeme - dostat se k podstatě můžeme z kteréhokoliv místa a s pomocí kteréhokoliv systému, důležité je však pouze jedno - nezastavit se "nad propastí", neleknout se její hloubky - ta hloubka je v nás samotných. Člověk se může (úspěšně) transcendovat pouze do sebe, atakujíc své vnitřní možnosti dosažení absolutna, přičemž vše ostatní (celý vnější svět) se svými lákadly a rozkošemi scvrkuje na pouhé zdání a klam, včetně nejsilnější a nejostřejší potřeby sexuální. Pouze z tého pozice zlhostejnění ke světu jsme schopni opravdové rozkoše z něho, pouze tak nám neklade odpor.Od nepaměti se člověk potýkal se zdánlivě nepřekonatelným rozporem mezi vnějším a vnitřním imperativem, tento rozpor se v nejrůznějších mytologiích formuloval do podoby rozporu mezi božským a lidským, obě se potom zredukovala na duchovní a tělesné, na vznešené a přízemní, čisté a poskvrněné. Tento dualismus dobra a zla se vine jako červená niť dějinami náboženství. Dobré, tedy božské, je vše, co se odpoutává od každodenních tělesných potřeb. Špatné, ďábelské, je vše, co souvisí s tělem a jeho potřebami. Není se proč divit, že právě sexualita se takto stávala přirozeným potenciálním terčem útoků a "kamenem pohoršení" náboženstev, která v ní nejednou viděla jediný a nezničitelný pramen zla, bezbožnosti a hříchu. Pokud si tuto tezi přiblížíme z logického hlediska, musíme konstatovat, že je vlastně nevyvratitelná (ale současně i nedokázatelná). Jde totiž o to, že nebýt sexuality, pohlavnosti, nebyli bychom zde ani my, kteří o ní jako o zdroji všeho zla uvažujeme. Samozřejmě, můžeme ji omezit na čistě prokreativní (oplodňující) funkci a chápat ji v Pavlovo duchu jako nevyhnutelné zlo, které před nás klade bůh, aby si vyzkoušel naši věrnost - to, zda ho pro chvilkovou rozkoš opustíme, nebo ne, v duchu jeho ponaučení: "Vše je ti přístupno, ale ne vše ti prospívá".Náboženství se k sexualitě stavěla v podstatě dvojatě: buď se snažila pozitivně využít sexuální energii k posílení a podpoře svého obrazu světa (taková jsou hlavně přírodní náboženství, antika a většina asijských náboženství, kromě buddhismu), anebo se ji snažili potlačit, kanalizovat tak přebytečnou energii pro účely celku (rituální, i ekonomické a vojenské). Taková jsou například židovství, křesťanství, zaratuštrismus i islám. Jaksi bokem stojí hereze různých náboženství, která nebyla ochotná přijmout kontrapozici schématu: dobro - zlo tak, jak ji prezentovalo "mateřské" náboženství. Proto hereze náboženství prvního typu mají tendenci k asketické, zdrženlivé poloze ve vztahu k sexualitě (tak například buddhismus jako "hereze" hinduismu představuje asketickou reakci na "smyslný" hinduismus, křesťanství reaguje asketicky na sexuální dekadenci pozdní antiky).Takováto interakce však není přímočará, představuje spíš převládající tendenci a nevylučuje ani zpětný pohyb. Dobrým příkladem (a současně ideálním příkladem schopnosti přizpůsobit svůj ideový program) je právě křesťanství, které vzniklo původně v lůně židovství jako náboženství druhého (rigidního) typu. V době svého vzniku představovalo křesťanství právě opačně "libertinistickou", uvolňující alternativu vůči rigoristickému židovství. Kristus při svých cestách s oblibou vyhledával tehdejší spodinu společnosti - celníky, tuláky a prostitutky. Geniální redakcí ztraceného pramene Q (jakéhosi protoevangelia) se podařilo vyměnit všechna morální "znaménka" z plusu na minus a vice versa a naopak. Tím se z Krista - přítele pokleslých - stal Kristus mravokárce, protože právě takovýto jeho obraz o něm působil jako účinná alternativa v novém - pozdně helénském ovzduší mravního úpadku, ve kterém se křesťanství stalo právě pro masy lumpenproletariátu Římské říše jediným východištěm reálného vykoupení - i za cenu ztráty vlastního života. Kult Mithru, ezoterické uctívání Isis, nebo orfická mystéria byly příliš aristokratické, na druhé straně kult císaře ztratil na své přitažlivosti v době rozkladu tradičních patriarchálních sociálních vazeb. Právě masový přechod ke křesťanství je praktickým důkazem vzájemné ekvivalence sexuálního a mystického zážitku, zážitku splynutí s objektem lásky po dobu pohlavního aktu a zážitku splynutí s božstvem (viz studii Adamusové a Merhauta), respektive objevení božské potence v sobě, ke kterému mohlo dojít při krajním vypětí sil a vyčerpání - v ohrožení života, anebo těsně před blížící se smrtí. Proto ani to nejkrutější pronásledování křesťanů nevedlo a nemohlo vést k jeho likvidaci, vždyť právě ve smrtelném ohrožení vháněli nepřátelé křesťanství adepty spasení do rukou svého spasitele. Tento mystický zážitek spojení s bohem (Kristem) se později stal stigmatizující zkušeností a neustálým zdrojem nedorozumění mezi ortodoxií a heterodoxií. Ortodoxie se snažila kanonizovat "uzákonit" rozdělení duše a těla, zatímco mystický zážitek splynutí obou tomu bránil. Splynutí s bohem jako výraz největší náboženské oddanosti totiž ve svých projevech až příliš připomínal orgiastické vytržení při splynutí s tělem. Odtud je již pouze krůček k odsouzení rozkoše z tělesného spojení a tím i "samoúčelné" (t.j. zaměřené na rozkoš) sexuality vůbec. Opačný proces nežli v křesťanství se odehrál v buddhismu, který původně odmítal sexualitu a potom ji podobě tantry "zapřáhl do svého vozu". Kruh se uzavírá - vracíme se k původní tezi o sexu jako o zdroji zla - orgasmus jako vyvrcholení smyslovosti se stává překážkou při dosažení mystického spojení s bohem jako vyvrcholení nadsmyslovosti, tedy: ten, kdo se stará o dosažení orgasmu, hřeší zanedbáváním lásky k bohu, obrací se na věci světské, pominutelné a chystá si tím věčné zatracení. Tento typ uvažování, či spíše zaříkávání, bychom mohli nazvat samosplňujícím se proroctvím (podobným mechanismem působí i strach z určitých událostí, např. přeběhnutí černé kočky přes cestu - autosugescí přesvědčený člověk si v důsledku zúženého vědomí, vyvolaného maniakálním zaměřením na pramen svých úzkostí - černou kočku - sám přivozuje negativní efekt v podobě nějaké nešťastné události, kterou, samozřejmě, připisuje působení černé kočky, jako zdroji neštěstí).V našem případě však nejde o autosugesci, ale o heterosugesci - snahu navodit přímou kauzuální souvislosti mezi domnělým zdrojem zla ("samoúčelnou" sexualitou) a mezi negativním následkem (věčným zatracením), a to u někoho jiného, než je sám "mravokárce".Podobný mechanismus - "hřích - odplata" - ještě dnes vede u mnoha lidí k blokování neurovegetativních cesta, které se u žen projevuje v neschopnosti orgasmu z pocitu viny a u mužů ve funkční impotenci, případně dochází k ejaculatio praecox (předčasnému výronu). Přitom nemusí jít ani o nábožensky orientované osoby - stačí, že si uvědomují sociální a morální odsouzeníhodnost svého počínání v očích lidí, kterých si váží. Tento morální respekt se potom přenáší i do pocitu viny a z něho vyplývajícího blokování sexuálních reflexů.Kontrární vztah náboženství a sexuality však nemusí být pouze vztahem vzájemného vylučování, i když, jak jsme viděli a jak si na bezpočtu příkladů ukážeme, vylučování vzájemně se podmiňujícího. Důraz na mimosmyslovost, která některá náboženství determinuje a vede k symbolizaci a sublimaci sexuality (prostřednictvím rituálů zastupujících primární sexualitu), působí na smyslovost právě opačně - nejenže ji neoslabuje, ale vyvolává jeho zvýšenou excitaci právě v důsledku symbolizace, která vede ke zvláštnímu druhu fetišismu: sexuálně, anebo eroticky zaměřený jedinec je schopen a ochoten (podobně jako Móricko z lascívních vtipů) v jakékoliv ostré, nebo jen vypouklé věci, vidět symbol falosu a v každé prohlubině zase vulvu. Tím se vlastně každý, i ten nejasexuálnější příběh, nebo symbol může stát vysoce erotickým a lascívním. Tuto vlastnost lidské fantazie některá náboženství využívala a některá potláčela - vždy podle svého základního zaměření a podle cíle, kterého chtěla zdůrazněním sexuality (anebo jejím potlačením) dosáhnout.Pokud bychom uvedli křesťanství jako příklad náboženské hereze, která vznikla jako reakce na sexuální (ale i myšlenkovou a etickou) rigiditu židovství, ale časem v konfrontaci s přesexualizovanou antikou sama získala tyto rigidní prvky, měli bychom jako opačný příklad uvést buddhismus. Ten totiž vznikl právě naopak - jako reakce na "libertinismus" (omezen samozřejmě na zachování kastovního systému) brahmánismu a hinduismu, byl však z tohoto původního prostředí (podobně jako křesťanství z židovství) vytlačen a "ujal" se v zemích, které přísně regulovaly sexuální chování a snažily se ho vtěsnat do patriarchálně-mocenského rámce oficiální konfuciánské etiky. Nikdy ji však neohrožoval a stal se jakýmsi kontrapunktem, harmonickým doplňkem konfucionismu - spolu s taoismem, šintoismem, bönismem a místními animistickými kulty, které zase ve shodě se svým archaickým původem tolerovaly větší sexuální volnost. Svým způsobem se takto buddhismus stal jakýmsi "trojským koněm", který byl využíván konfucionismem k prosazování vlastního sexuálního programu: svým hlásáním rovnosti v šanci dosáhnout stavu Buddhy a zbavení se všeho smyslového, nahrával konfuciánskému principu podřízení všech emocí jedné jediné - synovské (a všeobecně poddanské) - podřízenosti otcovské (vladařské) moci. Nakolik konfucionismus nemůžeme pokládat za náboženství v tradičním slova smyslu, ale spíše za kultizované a ritualizované etické učení, nemohl tuto funkci odvracení pozornosti od světských k nadsmyslovým věcem dost dobře plnit sám, protože byl zaměřen právě na regulování světských vztahů, jakkoliv tradicí povýšených na absolutní platnost, na "mandát nebe".Můžeme tedy zevšeobecnit naše porovnání křesťanství a buddhismu: křesťanství prošlo doktrinální změnou po opuštění mateřské půdy židovství - asexualizovalo se. Buddhismus, vytlačený ze své mateřské půdy, byl, na rozdíl od křesťanství, které se prosadilo revolučně jako ideové hnutí spodiny Římské říše, "adoptován" a využit původní státní ideologií jako "beranidlo". Měl sloužit k tomu, aby byly udrženy pod kontrolou původní kosmologické a naturfilosofické mytologie, zaměřené více na splynutí člověka s přírodou a nevidící v sexualitě a smyslovosti nic hříšného nebo trestuhodného.Pokud bychom pokračovali v porovnávání, můžeme konstatovat, že zdrojem a neodstranitelným stigmatem ve vývoji křesťanství od počátku až po současnou "sexuální revoluci", bylo jeho morální přepólování (ve vztahu k sexualitě), které z něho sice učinilo nepotlačitelné hnutí, ale v jeho důsledku, jako reziduum tohoto přepólování, posílilo silnou heretickou (a tím i antiheretickou) tendenci, která byla živena právě z tohoto potlačeného a do ilegality zasunutého původního "libertinismu" Kristova učení, jako hereze judaismu. Oficiální katolicismus se po celý středověk marně snažil otevřeným potlačováním, polemizováním a "očkováním" oslabeného "virusu" hereze (františkáni, hnutí bekyněk), proti této tendenci bojovat, až se nakonec musel smířit s rozkolem "universality" do jednotlivých partikulárních církví. V buddhismu probíhal proces heretizace obdobně, jen s tím rozdílem, že zde nedocházelo k násilnému, mocenskému potlačování herezí a k jejich exkomunikaci oficiální církví (která jako taková neexistovala). Buddhismus v Číně a v celé Jižní a Východní Asii se spíše snažil asimilovat s místními kulty, opatřoval je "metafyzikou", t.j. svým učením o příčinách a překonávání utrpení za pomoci zbavení se tužeb.Vrcholem této "heretizace" (ve skutečnosti důsledného uskutečnění základního postulátu buddhismu o zbavení se tužeb) se stal čínský čchan a japonský zen, jež vlastně vznikly z oplodňujícího spojení se s taoismem (v Číně, 6.-7.století) a šintoismem (v Japonsku, 12.-13. století). Čchan i zen vycházejí z toho, že i samotná snaha, touha zbavit se tužeb je touha (jakási meta-touha), takže jediným způsobem, jak se jí zbavit, je zlhostejnět i k ní, nesnažit se za každou cenu proti ní bojovat. Právě naopak, pokud se za každou cenu snažíme o překonání (uhašení) tužeb, stavíme před sebe další překážku při dosažení stavu osvícení (satori). Pokud je stav nirvány klasického (mahajánového) buddhismu vystoupením z determinismu (kola samsáry), je stav satori opětovným sjednocením nirvány a samsáry, smířením se s nevyhnutelností této determinace (v evropské filosofii se podobný postoj - pravda, bez vazeb na buddhistickou terminologii - objevuje až u Spinozy a hlavně u Hegela v jeho chápání svobody jako poznané nevyhnutelnosti). Podobná "fenomenologická redukce" (zazávorkování smyslové reality) proběhla již před vznikem čanu/zenu v tantře.Jak je vidět i z této stručné a tezovité charakteristiky, vývoj vztahu náboženských a nejvyšší (božskou) autoritou sankcionovaných učení k smyslovosti a zvláště k sexualitě, není náhodný, ale podřizuje se jistým pravděpodobnostně- deterministickým vztahům a zákonitostem. Beze snahy o vyčerpávající odpověď na všechny individuální varianty a možné kombinace v historických peripetiích vývoje náboženství, můžeme konstatovat, že v něm platí systémové zákonitosti, ze kterých nejdůležitější je synergetická vzájemná vazba minimálně dvou učení, která se profilují jako komplementární (vzájemně se doplňující), využívajíc principu "my"-"oni". Pokud bychom tento princip konkretizovali v oblasti etické, tak vše, co děláme my, je dobré a vše, co dělají oni, je špatné ("Peklo je to, co činí ti druzí" - J.P.Sartra). Působení tohoto principu je však omezeno na východiskovou podmínku - na porušení původní přirozené všepřípustnosti etického (a tedy i sexuálního) konání, váže se tedy na vznik nějakého sexuálního tabu, kterého narušení u komplementární skupiny ("oni") je vyhlášeno za hřích a zločin volající po trestu. Protože však moc tabuizace nesahá za hranice vlastní komunity ("my"), tyto trestné sankce mohou být pouze symbolické a většinou se omezují na zákaz styku s příslušníky "nečisté" skupiny (anebo konzumace její potravy). Jejich opravdový význam je v něčem jiném: spouštějí mechanismus sugestivního až hypnotického ovládání a podřízení jednotlivce imaginárním kolektivům (rodům, kmenům, občinám). Při neexistenci sexuálních a alimentárních tabu není takového ovládání dost dobře možné, což zhoršuje šance kolektivu na přežití při neustálém konfrontačním úsilí zachovat si svou identitu tváří v tvář vůči jiným kolektivům a jejich kulturní expanzi. Sexualita - hlavně u muže - je totiž tou nejcitlivější a nejméně volně ovladatelnou aktivitou, vystavenou na milost a nemilost množství rušivých a omezujících faktorů, a jako taková je přímo ideálním polem (kromě stejně autonomního zažívacího traktu) pro tabuizaci, t.j. ovládání pomocí sugesce.Sexuální a alimentární (pokrmové) tabu jsou tedy nejčastějšími a nejúčinnějšími prostředky "magického" ovládání lidské činnosti a myšlení. Tam, kde se objevuje oddělená moc, ať už v podobě ustálené funkce náčelníka, rady starších, anebo tajných mužských spolků nebo státu, objevují se sexuální tabu. Tato tabu se však neformují náhodně, ale vždy synergeticky komplementárne k tabu konkurenční skupiny ("oni"). Jen tak je možno dodržet zásadu vlastní pozitivní odlišnosti od negativní odlišnosti "toho druhého". Porušením původní "rajské" všepřípustnosti (stavu bez tabu), která ve skutečnosti nikdy neexistovala, jedině snad v tendenci odporu proti tabuizaci, se ale uvolňuje přebytečná energie, která by se jinak vybila v sexualitě, kterou ovládnout je právě cílem tabuizátorů (formující a do podoby státu se hypostazující moci). Právě proto se tito tabuizátoři musí odvolat na nejvyšší sankci ("hvězdné nebe"), aby takto dodatečně přivedli do souladu svou vůli s individuálním vědomím správnosti konání ("morální zákon"). Takováto harmonizace je však účinná pouze při splnění podmínky, že i samotní tabuizátoři dodržují jimi vyhlašované tabu - ale právě zde naráží celý systém na své hranice dané porušením původního stavu (respektive toho předpokládaného nostalgického stavu, ke kterému má tendenci se "vrátit" společnost ovládaná pomocí tabu). Nemožnost tohoto návratu je dána tím, že tento stav bez tabu si jako takový nejsme schopni uvědomit dřív, než toto tabu vznikne, ale tehdy již vnímáme jakési reziduum, vzpomínku na někdejší "ideální" stav bez zákazů a příkazů. Člověka z tohoto hlediska můžeme charakterizovat i jako bytost, která si neustále vytváří a neustále bojuje (klade odpor) proti jí vytvářeným tabu. V tomto boji si však uvědomuje svou netotožnost se sebou samým, svou rozdílnost, odlišnost od ostatních, tedy svou intencionální zaměřenost na ne-já, na jiný subjekt. Ten mu potom slouží jako jakési zrcadlo, pomocí kterého se identifikuje jako "ten, který se odlišuje od toho druhého". V tomto smyslu - jak tvrdí Husserl - je zde "druhé já" dřív, než to mé "já". Tento mechanismus autoidentifikace přes heteroidentifikaci by byl však nemožný bez toho kontrastního prostředí, kterým je právě tabuizace - ta je tou "vývojkou", která mění negativ vlastního obrazu na pozitiv, zreálňuje pohled na sebe a zařazuje ho do určitého systému souřadnic.Člověk platí za svou socializaci velkou daň - je jí "vyhnání z ráje" nespoutaných emocí a jejich okamžitého splňování. Do jisté míry může proti tomuto stavu bojovat, pravda, pouze tehdy, pokud ti, kteří ho z ráje vyhnali, zapomenou na to, že se toto vyhnání týká i jich samotných a začnou "vodu kázat a víno pít". Rozpor mezi navenek proklamovanou (tabuizovanou) tezí a reálnou skutečností se stává dynamitem celého systému tabuizace. Snad nejmarkantněji se tento rozpor v dějinách civilizace projevil v otázce vztahu k prostituci. Toto povolání, právem pokládané za nejstarší řemeslo (prostituují se - za banány - i šimpanzi, lépe řečeno šimpanzice), přivádí zákonodárce od Chamurapiho a Mojžíše až po současnosti do schizoidní situace: jak zabránit sociálně-rozkladné tendenci vyvolané promiskuitou a anonymním sexem (prostitucí) a současně se nějak podílet na obrovských ziscích z jejího provozování. Zisky a boj proti prostituci jsou totiž spojenými nádobami - čím ostřejší je tabu anonymního sexu (prostituce), tím je i větší riziko jejího provozování a tedy i cena za něj. Takto se nám v této obrácené perspektivě právem jeví "boj" proti prostituci jako boj proti větrným mlýnům, nebo ještě lépe, jako imitace boje, jehož skutečným cílem ze strany zákonodárců (tabuizátorů) není nic jiného, než vyhnat ceny za rozkoš anonymního sexu do maxima. Zákonodárce se takto - využijíc své funkce nejvyšší sankce - stává jakýmsi "superpasákem", držícím své potencionální kunčafty v šachu, využitím efektu tabuizace prostituce. Paradoxně tak nejvyšší prestižní hodnoty nabývá prostituce tam, kde je nejvíce pronásledována a zahnána do ilegality, přičemž její beztrestné provozování zůstává výhradním privilegiem tabuizátorů samých (politické moci). Tento stav převrácené perspektivy vede na jedné straně k sebeiluzi neohrozitelnosti představitelů moci (protože k tomuto luxusnímu zboží se běžný smrtelník nemůže dostat jinak, než že se integruje do systému sexuální korupce, čímž se současně upisuje ďáblovi moci), ale na druhé straně vede k neustálé frustraci neprivilegovaných a neschopných anebo neochotných korumpovat mocenskou elitu, případně jednoduše nemajících na zaplacení extrémně vysokých cen za takovouto rozkoš. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o nepodstatný a okrajový problém. Avšak význam problému prostituce (podobně jako alkoholu, cigaret a narkomanie) je širší a neomezuje se jen na pouhou regulaci výroby a spotřeby těchto potřeb a služeb. V neřešitelnosti (alespoň pro tentokrát) těchto problémů se projevuje právě ten základní rozpor mezi "rajským" a tabuizovaným stavem, anebo - jak to nazývá Freud - mezi principem slasti a principem reality. Je známo, že v mozku člověka vznikají spontánní endorfiny - látky s narkotizujícím účinkem podobným morfinu. Sexuální dráždění sekreci těchto hormonů urychluje, i když to není jediný spouštěč - může jím být i mystický zážitek, anebo katarze způsobená spoluprožíváním, ztotožněním se s milovanou nebo obdivovanou osobou, soucit s utrpením, ale i škodolibost a závist. Paleta zážitků katalyzujících tento "ráj v nás" (V.Levi) je téměř nepřeberná, ale všechny mají společné jedno - všechny vidí největší překážku při dosažení tohoto ideálního stavu ve svém okolí všude jinde, jen ne sve svém nitru. Tato tendence projektovat mimo sebe (nejlépe do nějaké člověkem neovlivnitelné síly, anebo bytosti) to, co nám překáží ve splnění vlastních tužeb a zdůvodnění tohoto zásahu potrestáním za porušení příkazu této síly nebo bytosti (jedení ze stromu poznání dobra a zla v Bibli, odmítnutí božstvem nabízené nevěsty v šintoismu, zvědavost Epimetea, který otevřel Pandořinu skříňku, špatně odevzdaný vzkaz, atd.) je nejlepším důkazem toho, jak se jednotlivá náboženství snaží zamaskovat tu elementární nespokojenost, kterou prožívá člověk konfrontovaný s nevyhnutelností vlastního konce, nemocemi, utrpením a nenaplňováním jeho tužeb. Právě v této snaze projektovat navenek příčinu lidských útrap je vidět ukrytou touhu po návratu k idylické Arkádii a současně i jakýsi pravzdech nad tím, že člověk, který byl stvořen k obrazu božímu, by si zasloužil lepší osud, než mu jeho stvořitel přisoudil.

Na opačném pólu stojí náboženství, která nehledají příčinu zla a utrpení v lidském hříchu a nesplnění božího příkazu nebo vůle. Tato buď rozdělují "kompetenci" v konání dobra a zla mezi jednotlivé členy svého panteonu (například hinduismus, anebo zaratuštrismus), anebo se vůbec odmítají zaobírat touto otázkou, jako zbytečnou vykonstruovanou (například džainismus, anebo buddhismus). Tato učení vidí pramen utrpení v samé povaze člověka a nesnaží se hledat pramen zla v "pokažení" člověka, anebo ve slepé hře bohů s lidmi.

V počátečních fázích náboženské diferenciace bylo k dispozici téměř nepřeberné množství potenciálních tabu - některé kmeny tabuizovaly určité způsoby kontaktu, soulože, u jedněch například deflorace probíhala jako rituální akt a prováděl ji buď náčelník nebo vlastní otec, u jiných byla ponechána na rozhodnutí děvčete samotného. Tento zdánlivý chaos začíná být harmonizován neustálým převládáním ekonomického hlediska, nakolik v důsledku tabuizace stále více přebytečné energie pohlcuje ekonomická činnost. V důsledku toho přestává být lhostejné, jak dochází například k defloraci - vzniká kult panenství a panenská blána (a její zachovalost) začíná být pokládána za jakousi plombu, znamení neporušenosti (ostatně, do dnes sa mezi biology vedou spory o biologické funkci hymenu, nakolik - jak bylo zjištěno - kromě člověka nezná příroda jiný druh, který by něčím takovým disponoval). Paralelně s tím probíhá devalvace ženy, její detronizace z původní matky rodu v prvotním matriarchátu (podle některých badatelů) až po nástroj ukojení mužových potřeb v islámu. Podřízená, subverzivní funkce ženy je, jak se zdá, spolu s tabuizací jediným společným znakem všech náboženských soustav a představuje - - alespoň ze sexuologického hlediska - převrácený zrcadlový obraz její sexuální nadřazenosti, řádově vyšší koitální "kapacity" v porovnání s mužem, který je vlastně - jak to přiléhavě charakterizuje E.Fromm - po většinu života chlapcem, protože mužem se stává pouze v době, kdy je připraven souložit, t.j. se ztopořeným penisem, a to je - jak víme - po jen velmi omezený čas (pokud nepočítáme erotomany a priapisty). Na rozdíl od toho, je žena schopna souloži prakticky neustále, nehledě na rozdílné nároky kladené před ni a před muže při souloži. "Velmi zbožňovaná a velmi opovrhovaná je Helena" - píše Goethe v II.díle Fausta a nevyjadřuje tím vlastně nic jiného, jako tuto ambivalenci v hodnocení žen muži. Na jedné straně jsou zbožňovaným idolem, schopným naplnit mužovu touhu po splynutí s milovanou osobou a jejím prostřednictvím s věčností (kosmem), ale na druhé straně jsou - právě pro svou sexuální atraktivitu a "nenasytnost" - neustálým zdrojem mužova neštěstí, protože muž touží po absolutním vlastnictví, výhradním právu na milovanou osobu, která mu ale takříkajíc fyziologicky uniká a kterou není schopen nikdy úplně uspokojit (alespoň sexuálně ne). Tento kastrační komplex (strach ze sexuálního selhání, spojený s nevyhnutelným důsledkem každé ejakulace - se ztrátou erekce, a tím i schopnosti souložit, přičemž muž podvědomě obviňuje ženu, která s ním souloží a která ho takto "kastrovala", t.j. zbavila ho mužnosti) se promítá do opovrhování ženami jako zdrojem zla a hříchu - tak je tomu například v křesťanství, anebo islámu. Naopak - - v hinduistické tantře anebo taoismu je žena jako sexuální partner degradována jaksi šetrněji - její jedinou funkcí je udržovat mužovu erekci co nejdéle bez toho, aby ho "kastrovala", t.j. aby došlo k ejakulaci. Tento primární (mužský) kastrační komplex se potom prostřednictvím sociální degradace ženy modifikuje na sekundární (ženský) - větší "chuť", "chtíč" žen se stává předmětem pronásledování a hříchem (až na prostitutky, které však byly sociálně ostrakizované, t.j. vyloučené ze "slušné" společnosti, byť se nedopouštěly ničeho jiného, než toho, že těžily z uvolnění sexuálního tabu - kastračního komplexu - , které na své ženy naoktrojovali jejich muži, aby poté mohli své neukojené ženy podvádět s milenkami a prostitutkami).

Dalším problémem, který se promítá do náboženských systémů, a který je spojen se sexualitou, je otázka symetrie lidské sexuality. Žena a muž se neliší pouze "pasivností" a "aktivností" a koitální "kapacitou", ale i psychickým průběhem vzrušení, vedoucího k orgiastické slasti. Velmi výstižně tento problém ze sexuologického hlediska popisuje M.Plzák ve své studii Poruchy manželského soužití. Protože se jedná o velice podstatnou otázku, dovolím si zde malé biologicko-sexuologické odbočení, ze kterého vyplývá, že biologické (rodové) základy lidské civilizace jsou úzce spojeny s vlastnostmi mužského penisu, respektive jsou závislé na typu jeho ovládání (lépe řečeno na nemožnosti jeho přímého ovládání). Nehovořím zde záměrně o vlastnostech ženské vaginy, protože tu je možné přivést do stadia vzrušení i v době koitu, excitovanost ženy není tedy - na rozdíl od muže - výchozí podmínkou jejího sexuálního ukojení (nemluvě o "herectví" žen, které si muž nemůže dovolit).

Podstatnou vlastností mužského penisu je jeho vaskularita, t.j. závislost erekce na naplnění houbovitých tělísek penisu krví prostřednictvím cévního systému, při kterém klíčovou úlohu sehrává systém záklopek bránících krvi, vháněné tepnami do penisu, v jejím odtoku z něho přes žíly. Nedostatečná funkce těchto záklopek je jednou z nejdůležitějších organických příčin impotence. Jak uvádí A.Stančák a kol. ve své studii Sexualita a sexuální prožívání ve světle některých teorií emocí: "Rozdíly ve stupni pohotovosti spočívají v tom, že u muže musí být sexuální signál v nadprahové intenzitě, aby přešel kontrolním centrem k cílovému orgánu, tedy k cévní tkáni penisu po dráze nervi errigentes, navozením erekce". Mechanismus navození erekce probíhá zdánlivě izolovaně na dvou úrovních - na úrovni endokrinní a nervové. Na jejich souhře, "sladění", závisí intenzita erekce a tedy koitální schopnost. Obě úrovně se prolínají jedna do druhé v oblasti limbického systému mozku. Ve stručnosti tento mechanismus probíhá následovně: "Po ose adenohypofýza (gonadotropiny) - gonády (sexuální steroidy) postupuje endokrinní linie při ovlivnění funkce nadřízených sexuálních center v hypotalamu. Z hypotalamu přechází impulsy do center míchy Th12 a L1 a kontrolních center v S2 - S4 a odtud erigentními drahami do pohlavních orgánů. Tak dochází k sexuální odezvě regulováním cévního systému v mužském a ženském pohlavním orgánu".

Rozdíl mezi mužskou a ženskou senzibilitou nespočívá tedy v mechanismu, ale v průběhu, resp. následnosti - ženská senzibilita je nezávislejší, může mužovu předbíhat, nebo se nemusí vůbec dostavit. Oproti tomu mužova sexuální senzibilita (erektivita) je úzce vázána na ženino chování. A zde se dostáváme k již uváděné Plzákovo práci: "Asymetričnost je predestinována jak v chování, tak v cítění. V chování je sice určena tradicí (tedy i náboženskými tabu - pozn.J.S.), ta ale vznikla zřejmě z pradávné biologické potřeby samců určitých druhů zvířat zmocnit se samice, která uniká. Člověk simuluje model tohoto sexuálního chování (běžný například u velkých kočkovitých šelem) a dokonce tam, kde žena "neuniká", ohrožuje jednak samu erektivitu muže, jednak úroveň jeho sexuálního cítění včetně závěrečné orgiastické slasti. I když samo namlouvání zahajuje žena flirtem, seduktivními (svádivými) náznaky, aktivní musí být muž, protože se to jednak sluší, jednak by to jinak nešlo... V modelech tohoto druhu sexuality, kde se samec zmocňuje samice, vzniká šalebné zdání, že samec hraje dominantní roli. Někdy se tomuto druhu sexuálního chování říká maskulinní. Je tomu nepochybně tam, kde samec nemá vaskulární penis (tak je tomu například u jelenů, anebo u psů - pozn.J.S.) a kde na jeho erektivitě není nijak závislý. Muž však je na své erektivitě závislý a jak víme, oproti fibroelastickým penisům jiných zvířat není naplnění vaskulárních prostor penisu na vůli závislé. Je závislé toliko nepřímo, jako u jiných emocí, totiž na představě situace nebo partnera, který vzrušuje. Kromě toho, že je muž na erektivitě závislý, je jeho erektivita oproti lubrikaci (zvlhčení povrchu vaginy) ženy jevem zcela zřetelně viditelným. Lubrikace u ženy a vznik její orgiastické manžety jsou jevy neevidentní nebo přinejmenším sporně evidentní... zkušená zralá žena dokáže souložit i bez lubrikace a bez orgiastické manžety. Nepopírám, že často bona fide, aby udělala manželovi radost." Ideální soulož se tedy maximálně přibližuje znásilnění (proto asi jsou někteří nezkušení muži, kteří byli obviněni ze znásilnění, tak překvapeni - vždyť "jí to chutnalo" a "svým odporem mne vlastně vyhecovala"). Z uvedeného "klinického obrazu" lidské sexuality vyplývá podstatná závislost nejen sexuality, ale jejím prostřednictvím jakožto archetypické emoce, i celé emociální sféry člověka (přesněji řečeno muže), na vaskularitě svého penisu, která dělá z muže jakéhosi otroka, který je v moci svého pána, jímž je penis. Ne nadarmo mu dal Goethe název Meister Er - mistr On. U fibroelastických penisů (jelen, pes, prase, kůň, ...) dochází k erekci na základě míšního reflexu pouhou změnou polohy těla - jelenovi například stačí, aby se v období říje sehnul a tím si přivodí erekci penisu. Tím se i zbavuje přebytečného semene, pokud zrovna nemá "po ruce" laň,, připravenou ke koitu (viz knihu manželů Pondělíčkových). Nejde však o pravou onanii, jakou v říši zvířat známe například u delfínů nebo velryb.

Závislost mužovy senzibility (a jejím prostřednictvím i ženské) na erogenních zážitcích a fantaziích činí z člověka nejen konzumenta a otroka vlastních pudů, ale o mnoho více z něj činí jejich kreativního producenta. Mužova sexualita - v přímém i přeneseném smyslu - dokonce není na přítomnosti ženy jako "objektu" sexuality závislá. Muž se dokáže "nabít" sexuální energií u jedné ženy, anebo sledováním dráždivé scény (voyeurismus), a tuto energii potom vybít s jinou ženou, která takto funguje jako spouštěč mužovy erektivity. Při onanii může reálný partner chybět úplně a být nahražen fantaziemi, anebo náhradními objekty vzrušení (pornografickým materiálem). Podobný průběh má i ženská masturbace s tím rozdílem, že tato je oproti mužské onanii méně častá, protože je silněji tabuizována (alespoň v západním kulturním okruhu).

Vraťme se ale k religionistickým implikacím: archetypické sexuální chování "dobývajícího" muže a "unikající" ženy se v různých náboženstvích projevuje různě a variuje od nejjednoduššího, téměř naivního svádění, s jakým se setkáváme v šintoismu, zaratuštrismu, anebo v antice, přes rituální obřady svaté svatby (včetně zoogamie - - soulože se zvířaty) v Sumeru nebo u Keltů, až po zjemnělý a vysoce stylizovaný vlastnický a žárlivecký vztah boha k vyvolenému národu v případě judaismu (Píseň písní). Emocionální podřízenost ženské sexuality mužské se promítá do náboženských systémů jednak přímo a jednak přeneseně - jako podřízení se člověka bohu. Ve většině náboženství dochází i k symbolickým spojením mezi božstvem a lidmi (většinou ženami). Známý svými flirty s pozemšťankami je Zeus, který přitom navíc i mění svou podobu na labuť, mravence, anebo býka. Jako orel však neváhal zmocnit se ani Ganymeda, aby si na něm ukojil své homosexuální choutky.

Vrtošivost a "rozmazlenost", vyplývající z vaskulinity mužského penisu, způsobuje v sexuálním chování velice složité ritualizované chování, simulující dobývání a překonávání překážek na cestě k cíli. Tento sexuální "scénář" mají i mnohé mytologické příběhy (Gilgaméš, Hérakles, Mithra, Dumuzi), při nichž héros obrazně, anebo doslova, bojuje se svým sokem, aby si tím zajistil právo na spojení s milovanou bytostí. V některých mýtech je tento boj a jeho vyvrcholení - rituální soulož - spojen s kultem plodnosti. Snad nejsložitějším a nejsublimovanějším je v tomto smyslu obraz Krista, jež je současně objektem i původcem, aktivním činitelem aktu vykoupení. V jeho smrti a zmrtvýchvstání je kombinován kult rituálního očištění živou obětí, známý z Mithrova kultu (symbolické zničení zla), kult plodnosti (znovuoživení přírody), známý už v Sumeru a rituální konzumace totemového zvířete (kult medvěda). Jedinečnost spojení obou kultů je dána tím, že smrt je zde podmínkou obnovy všeho živého - a v tomto bodu se Kristova oběť překvapivě přibližuje k symbolice snad nejdůležitějšího a nejrozšířenějšího obřadu, spojeného se sexialitou - k obřadu iniciace, při kterém se iniciant (nebo iniciantka) rovněž přerozuje, ztrácí svůj starý a získává nový život spolu s novým, dospělým, jménem.

A právě obřad iniciace někdy až překvapivě připomíná sexuální "scénář", imituje fázi soužení, odloučení od milované bytosti (izolace iniciantů s přísnou "dietou"), zkoušky věrnosti (různé druhy mučení) až po vyvrcholení v koitu a orgiastické extázi (tance až do úplného vyčerpání, spojené s halucinacemi). Ne nadarmo nazývají Francouzi orgasmus "la petit mort" - malou smrtí...

A zde se dostáváme k samotné podstatě a jádru vztahu sexuality a náboženství - erosu a etosu. Je jí otázka smrti a znovuzrození. Lidé si neuvědomovali odjakživa příčinně-následkovou souvislost mezi souloží a plozením dětí, a pokud si ji i uvědomovali, tak pouze nepřímo - viděli (jako například domorodci na Andamanských ostrovech) v souloži jakési upozornění pro duchy, aby si jich všimli a aby vstoupili do ženy a dali vzniknout novému životu, který vlastně není ničím jiným, jako inkarnací, vtělením tohoto ducha předků. Takto může být každý mrtvý člen společenství po své smrti přivolán souloží a být znovuzrozen (tento princip reinkarnace je společný pro animismus a hinduismus). V hinduismu je cesta k znovuzrození o něco složitější - zde jsou způsob a forma reinkarnace závislé na dodržování přísných kastovních předpisů a souvislost se souloží zde není tak přímočará a mění se v symbolické obnovování stvoření světa, v pohon, který žene vpřed kolo karmy. Ne náhodou jsou ústřední témou zobrazení tohoto kola různé koitální polohy. Takovouto ontologickou (řečeno Kosíkovým výrazem - ontotvornou) funkci má soulož i v tantře a taoismu - - v tantře je s její pomocí dosahováno hadí síly - kundaliní, v taoismu zase jednoty ženského a mužského principu - jin-jang. Židovství a po něm křesťanství sice zdánlivě degradovaly sexualitu na pouhou prokreativní funkci, ale ve skutečnosti právě překrytím a zamlčováním sexuální problematiky uvolnily ty symbolické vrstvy sexuality, které nemohly být rozvinuty v náboženstvích lineárně přenášejících teze věrouky do sexuální praxe. Nedostatek přímé pozornosti sexualitě v judaismu a křesťanství vytvořil pro ni obrovský prostor sublimace (kult vznešené dámy, trubadurská poezie, rytířskost), ve kterém se až mohla naplnit civilizační funkce náboženství - být zárukou a motorem zvelebování člověka a lásky k člověku ještě zde na zemi. Pokrok civilizace - jakkoliv si protiřečící - by nebyl možný bez investování přebytečné sexuální energie do mimosexuální - ekonomické, vědecké, umělecké, myslitelské - činnosti. Dnes se tato navršená akumulovaná energie vrací v podobě emancipace člověka od jeho sexuality a v podobě postupného zbavování se odcizení od sexuality, které bylo způsobeno jejím tabuizováním.

 

 

 

 

 

I. Svět animismu

 

Anima znamená v latině duše, animismus můžeme tedy pokládat za víru v duši, přesněji řečeno v oduševnělost světa. Někteří autoři (hlavně psychoanalytického zaměření, např.Z.Gluševič) však výraz animismus používají ve významu totemismu - víry ve zvířecí předky (ze slova animal), i když výraz totem, pocházející z indiánského nářečí, může znamenat nejen zvíře, ale i rostlinu, anebo jiný, neživý (podle našich kritérií neživý) předmět, například kámen. Pokud půjde o takovéto chápání animismu - vzhledem na to, že duše zvířat nejsou v animismu o nic horší, než duše lidí nebo věcí, budeme používat výraz animalismus. Ostatně, i v latině je blízkost zvukové podoby obou slov (duše a zvíře) víc než nápadná. Zúžení významu animismu na víru ve zvířecí předky automaticky vylučuje spřízněnost s jinými, neživočišnými, předky, což - jak uvidíme - vylučuje množství animistických jevů z okruhu zkoumání, a proto se budeme přidržovat rozšiřujícího chápání animismu, to znamená, že pod výrazem animalismus budeme chápat výlučně víru ve zvířecí předky (z tohoto hlediska je i totemismus širším pojmem). Co se týče výrazu šamanismus, můžeme ho pokládat za ekvivalentní výrazu animismus, nakolik šaman (výraz převzatý z mongolštiny) hraje významnou úlohu sprostředkovatele mezi světem lidí a světem duchovních bytostí, které jsou vlastně prvotními panteistickými abstrakcemi, které spontánně vyjadřují původní holistický (celostní) názor na svět. Prostřednictvím této "světové duše" se stává svět světem, i když nemusí být vždy jeho demiurgem.

V představě afrických Křováků (Bušmanů) je takovouto univerzální bytostí Manti - je to současně božství, duch, zvíře, člověk i věc, ale Křovácí ho nejčastěji identifikují s nebeským božstvem Kaggenem. Ještě složitější je představa Pygmejů, žijících v povodí Konga - jejich magbe představuje životní sílu, složenou z krve a stínu bytosti, ke které patří. Po smrti jedna část opouští tělo, jedna přechází do totemového zvířete a jedna do nejstaršího syna, který se naklání nad ústa umírajícího otce. Představa o přechodu duše (anebo její části) do totemu po smrti je téměř nejrozšířenější animistickou představou, nakolik se člověk identifikuje se skupinou (rodem, kmenem) právě a pouze prostřednictvím svého totemu, od kterého dostává životní sílu a do kterého tato přechází po jeho smrti na jeho potomky. Platí to pro všechny bez výjimky, ale pro náčelníky, kouzelníky a šamany - tedy lidi, obdařené zvláštní "životní silou" - to platí v umocněné míře. Po celé Africe jsou například rozšířeny mýty Fanany - příběhy proměny mrtvého náčelníka v totemové zvíře (leoparda, hada, slona, lva, anebo buvola). Zajímavé je, že tyto prvotní abstrakce jsou obvykle bezpohlavní, respektive oboupohlavní. Takovou je i mana (neplést si ji s božskou mannou známou z Bible!) Melanézanů, která představuje neosobní, všem a každým procházející, čarodějnou sílu, která se však "distribuuje" velmi nerovnoměrně - - někoho ve větší, u jiného v menší míře. Pokud má někdo mimořádné schopnosti, nepřipisuje se to jeho snažení, ale právě působení této many. Podle many se někdy animismus nazývá i manaismus.

Podobné jsou představy i u Indiánů. Eva Lipsová, vynikající znalkyně jejich náboženství o nich píše toto: "Čarodějná moc, kterou Indiáni podle své jazykové příslušnosti v modlitbách oslovují jmény jako wakonda, manito, anebo jinak, je v co nejužším příbuzenství s ees sibiřských Ketů. I tento pojem se stejně povrchně personifikoval jako indiánské manito. Jenže slovo ees znamená "nebe" a ne "bůh" a bytost, označovanou tímto názvem, si u Ketů představují jak v mužském rodu (jako ees, dárce potravy a původce všeho dobrého), tak i v ženském rodu (jako toman, t.j. starou ženu, která ochraňuje ptáky a posílá letní teplo a která má v Severní Americe celkem podobné sestry). Má tedy určitě o mnoho více spíš význam čarovné síly, než osoby."

Všechny kmenové a rodové rituály včetně těch, které se týkají pohlavního života, můžeme takto pokládat za mystické spojení s touto silou.

 

1. Kosmogonické mýty - plození světa a kulty matky

L.Wöhler se jednou vyjádřil v souvislosti s organickou chemií, že je jako džungle, do které můžeme vejít, ale ze které nikdy nevyjdeme. Podobně je tomu v případě popisu kosmogonických mýtů přírodních národů, věřících v oduševnělost světa. Proto těch několik příkladů, které představují výběr z nepřeberného bohatství mýtů o stvoření světa (a tím i člověka), není ničím víc, než "procházkou po okraji džungle" a má za cíl pouze ilustrovat základní myšlenku spojitosti kosmogonických a genealogických mýtů, jejich vzájemného propojení. Přírodní člověk si totiž jinak ani neuměl představit způsob svého příchodu na svět, než jako jednorázový akt narušení původního stavu, jako jistý zlom, přerušení kontinuity do té doby nehybného stavu, který z nějakých důvodů neumožňoval život tak, jak ho ta - která skupina zná. "Stvoření" světa tedy není stvořením v pravém slova smyslu, ale odstraněním překážky a vytvořením podmínek vhodných pro život, tedy jakousi akulturací světa, jeho přetvořením a přispůsobením ho k obývání. Jak uvidíme, tato akulturace má množství sexuálních konnotací - vždyť svět je přizpůsoben k obývání i tím, že je v něm možný a příjemný pohlavní život. Téměř všechny mytologie (a to nejen animistické) akcentují výchozí stav světa "před stvořením" jako nevlídný, plný tmy, chladu, vlhkosti, popřípadě těsný nebo nepohodlný. Naopak, svět po "stvoření" je jasný, teplý, suchý, prostě takový, jaký má být, aby měl člověk požitek ze života. V tomto bodě však mezi náboženstvími nastává synergetická bifurkace - jedna dotahují tuto logiku do konce a dávají tečku nad i tím, že označují sexuální akt za vyvrcholení rozkoší, které byly započaty "stvořením", t.j. zvlídněním světa, jiná - v kontrapozici k těm prvním - pokládají takovéto chápání za nepřípustné, anebo dokonca - jako křesťanství a židovství - za hřích, i když se vyhýbají přímému označení zdroje tohoto hříchu. Takovýto postup můžeme nazvat dvojitou tabuizací - tabuizuje se nejen úkon (sexualita), ale i jeho označení. Je příznačné, že v takovýchto náboženstvích se na maskování této tabuizace využívá jiná - kontratabuizace v podobě zákazu vyslovovat boží jméno (jak se říká - nebrat jméno boží nadarmo). Takto se "zotročovací efekt" synergetického rozlišení v podobě tabuizace sexuality transformuje do vnitřní synergie mezi tímto tabu a tabu vyslovení jména božího jako nejvyšší autority a sankce. Je jen pochopitelné, že jediným důsledkem, ke kterému se takovýmto zdůrazněním významu obou tabuizovaných témat dospívá, je jejich těsné, ba až intimní propojení ve vědomí věřícího, propojení o to pevnější, že si tento věřící neumí vysvětlit, proč vlastně tyto věci tak těsně souvisí, když se o nich nesmí (bez příčiny, což však znamená prakticky nikdy) hovořit. Jejich spjatost je dána právě tím, že jsou obě stejně tabuizovány, to je žene k sobě a to je současně i zdrojem nevyřešitelných frustrací a traumatických zážitků. Tato tabuizace je ale současně i zdrojem uvolnění sexuální energie a její sublimace do mimosexuální oblasti.

Vraťme se však ke kosmogonickým mýtům. Téměř všechny mytologie akcentují úzkou souvislost mezi stvořením světa a plozením - v tomto smyslu můžeme hovořit o jistém pangamismu - všeplodnosti - který se projevuje buď přímo - zplozením světa ze sexuálního aktu prvotní božské dvojice, nebo nepřímo - kdy tato dvojice (anebo jediný bůh) umožní plození lidí. Tak například - jak to uvádí V.Krupa - - v polynézské mytologii probíhá stvoření světa jako oddělení spolu těsně spojených (souložících) Rangiho - otce Nebe - a Papy - matky Země. Rangi a Papa dali život bohům předtím, než Rangi stvořil všechno živočišstvo a rostlinstvo, protože mu "přišlo líto pusté země". Jenže nic na tomto světě nemohlo růst, "nemohlo přinášet plody a rodit potomstvo". Poté se synové Nebe a Země rozhodli, že od sebe oddělí své rodiče. Nakonec se jim to po mnoha neúspěšných pokusech podařil, jenže ve sporech o to, jak je oddělit, vzniklo mezi nimi nepřátelství, a protože to byli všechno bohové ovládající různé "resorty" (Tumataunega, bůh lidského rodu a války, Tawhirimatea - pán větrů a bouřek, Rongo - pán všech plodin, Tangaroa - bůh moře a vodních živočichů...), jejich spor se přenesl do boje mezi jimi ovládanými živly. Takto se nepozorovaně prolíná kosmogonický mýtus s mýtem explanačním - objasňujícím, proč je svět takový a ne jiný.

V jiných částech Polynésie se vyskytují zmínky o bohu Tangaroovi, který "se vyvíjel v samotě, zplodil sám sebe a dlouhou dobu přebýval ve své skořápce, která se nazývala Rumie. Byla jako vejce a otáčela se v neohraničeném prostoru. Nebyla tam obloha, nebyla tam země, ba nebylo tam ani moře, měsíc, slunko, ani hvězdy. Nakonec Tangaroa vystoupil ze své skořepiny, ale viděl, že všude panuje tma a ticho. Utáhl se tedy do nové skořepiny a strávil v ní mnoho let. Potom proměnil novou skořápku na zemský povrch a ze staré stvořil nebeskou klenbu. Ztotožnil se s prapříčinou (Tumu) a pustil se do tvoření". Potom následuje jiná verze motivu o zvedání oblohy. Až na konci stvoření světa stojí stvoření člověka, mezitím se odehrávají různé epizody teogonie (stvoření bohů) a jejich života, připomínající život Olympanů. "Za bezprostředního stvořitele (člověka) nejčastěji pokládali Taneho. Tane (havajsky Kane) znamená muž. Oddělil Nebe od Země, okrášlil oblohu, stvořil ženu. Jeho životadárné schopnosti se projevují v mýtu o živé vodě Taneho (te wai ora a Tane). Tane oplodnil ženu stvořenou ze země. První ženou je skoro všude Hina (anebo Hine), jež je současně ztělesněním Měsíce a vládkyní podsvětí. Žena zde má tedy zajímavou dvojitou úlohu dárkyně života, ale i ničitelky".

U afrických Jorubů se vyskytuje mýtus o nestvořeném a věčném božství (Oloron), které oplodnilo svou manželku a z jejího lůna vznikli synové, kteří se stali bezprostředními stvořiteli světa - - Odudua, který využil opilosti svých bratrů a stvořil svět při tanci. Potom stvořil pozemské bohy - Oriše, kteří jsou předky Jorubů.

"Po celé Africe je znám pojem bohyně plodnosti anebo země a kterou oplodňuje její muž v podobě deště. Ta samá bohyně zajišťuje i úrodu, potomstvo, atd. U západoafrických Akonů posílá hlavní bůh Njame duši do zárodku, čímž určuje jeho další osud". Dogonové z Horní Volty (dnešní Bourkina Fasso) znají věčného a jediného boha Ammu, který kdysi stvořil svět z jediné hroudy hlíny. Potom však chtěl stvořit živou bytost a tak přenesl svou mužskou sílu do termitiště a "učinil svou ženou Zem, jejíž pohlavním orgánem bylo jiné termitiště. Protože se však nepodařilo oplodnit uzavřené termitiště, odřezal mu vrchol (tento "akt" symbolizuje do dnešní doby iniciační obřad dogonských děvčat, jimž dělají excizi, t.j. odřezávají jim klitoris). Nyní se již oplodnění podařilo a narodil se Ogo - šakal. Amma však nebyl spokojen se stvořením, chtěl stvořit i člověka, proto stvořil z vody Nommoa, který byl současně duchovní transformací Ogoa (totemovým zvířetem Dogonů je šakal). Nommo měl párovou duši, byl hermafroditem (měl obě pohlaví). Amma oddělil od sebe Nommoovu mužskou a ženskou osobnost, aby tím zajistil rozmnožování na zemi. Do dnešní doby nemají děti do iniciačního obřadu společensky uznávané pohlaví, jsou "neutrální", až v době iniciace "se rozhodne", zda půjde o chlapce, anebo děvče.

V tomto úryvku jsme se dostali o něco dále - k otázkám sexogonie a iniciace, ale není na škodu věci, pokud si i takto ilustrujeme těsnou provázanost všech obřadů, které souvisí se sexualitou a které jsou přírodními (animistickými) náboženstvími chápány v nedělitelné (mohli bychom říci synkretické) jednotě.

Z tohoto hlediska je zajímavý i kosmogonický mýtus guinejských Konů. Podle něho si můžeme udělat představu o těsné souvislosti mezi početím života a smrtí. "Zpočátku nebylo nic. Byl jen Ša - - personifikovaná smrt, který žil se svou ženou a dcerou. Ša stvořil obrovské moře bláta. Jednou ho navštívil Alatangana - bůh, kterému se nelíbilo bláto, a proto stvořil zem s rostlinami a živočichy a unesl Šaovu dceru, která mu porodila čtrnáct černých a bílých dětí. Jenže děti hovořily každé jiným jazykem - tím Ša potrestal to, že Alatangana nesplnil povinnost zaplatit věno (výkupné) za nevěstu. Alatangovi se ale nelíbilo, že byla ještě stále tma a tak poslal k Šaovi kohouta, aby si vyžádal světlo. Ša žádosti vyhověl, ale pod podmínkou, že mu Alatanga pošle jedno ze svých dětí, když ho o to Ša požádá. To je také důvodem, proč kohouti ohlašují příchod nového dne a proč lidé umírají..." (citováno podle článku Katony a Ecsedyho).

Velice bychom se však mýlili, kdybychom zodpovědnost za stvoření připisovali pouze bohům, t.j. inkarnacím mužské plodivé síly.

"Podle víry jihoamerických Indiánů z kmene Kalinů (jak uvádí M.Sárkány) přivedla vše na svět Amana, kterou si představují jako pěknou mladou ženu, jejíž spodní část těla tvoří had. Jejím obydlím je nebeský oceán. Amana je nejen stvořitelkou, ale i bohyní vod. Vždy se znovuzrodí, když se línají hadi. Amana porodila dvojčata Tamuziho a Jolokana-Tamuluho. Tamuzi je ztělesněním svítání a Jolokana-Tamulu představuje soumrak. Tamuzi je stvořitelem všeho dobrého a Kalinové ho pokládají za svého praotce. Jeho vtělením je chladné světlo Měsíce. Je pánem nebeského ráje, kde se nikdy nestmívá. Naopak Jolakan-Tamulu je stvořitelem zla a tmy a přebývá v nejtmavějším koutě nebe."


 

další ukázky z knihy:

http://www.nun.sk/texty/64-65-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/66-67-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/68-69-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/70-71-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/72-73-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/74-75-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/76-77-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/78-79-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/80-81-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/82-83-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/84-85-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/86-87-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/88-89-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/90-91-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/92-93-t2.jpg

http://www.nun.sk/texty/94-95-t2.jpg

 

 

interview s autorem:   http://www.noveslovo.sk/clanok.asp?id=13710&cislo=51-52/2005

 

 

 



 

 

 

 

 


vydává

C A D   PRESS

Nejstarší česko-slovenské vydavatelství religionistické, náboženské a ezoterické literatury a knih o léčitelství, orientální medicíně a bojových uměních

R. F. HRABAL

Office: Luda Zubka 23 (PP 5)

SK-844 05 Bratislava 42 - Dubravka

 

 

Telefon:

0 903 159 404

(2) 6436 9928
(2) 6453 0911

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

 naše homepage:

http://www.cadpress.sk

http://www.mujweb.cz/www/CADPRESS

http://web.stonline.sk/cad

http://cad.webpark.sk

cad@atlas.cz

 

kompletní katalogy naleznete i na  

INTERNETU:

http://www.mujweb.cz/www/ceskeknihy

http://www.mujweb.cz/www/esoterika

http://mojweb.sk/ezoterika

 

nabídka cizích titulů

(českých a slovenských vydavatelství):

http://www.mujweb.cz/www/aktualni_nabidka


Z POSLEDNÍCH PUBLIKACÍ VYDAVATELSTVÍ    

CAD    PRESS:

 

 

Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností 

Výjimečná příručka obsahující informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností a sekt celého světa - činných od nejstarších dob do současnosti.

váz. / 540 stran,

doplněno 4 speciálními indexy - rejstřík osob, pojmů, geografických lokalit a společností a organizací.

Lexikon se stal základem religionistické sekce nejvýznamnější české elektronické Encyklopedie Diderot 2000 a 2001 !

detaily viz web-stránky:

http://www.cadpress.sk/sekty.htm

http://www.mujweb.cz/www/SEKTY

======================================================

Wu-men Chuej-kchaj:

WU-MEN-KUAN

( MUMONKAN )

neboli

Ohrada bez brány

Sbírka klasických čínských zenových příběhů

sestavená v r. 1229 Mistrem Wu-men Chuej-kchajem,

v překladu a s komentářem Róšiho R. Aitkena

Ohrada bez brány (čínsky Wu-men kuan, japonsky Mumonkan) je jednou z dvou nejvýznamnějších sbírek kóanů v zenové literatuře. Čínský čchanový mistr 13. století, Wu-men Chuej-kchaj (Mumon, 1183-1260), učitel školy Lin-ťi (Rinzai), ji v r. 1229 sestavil ze 48 kóanů, klasických příběhů, které doplnil vlastními stručnými komentáři a krátkými verši, a používal tuto sbírku k zasvěcování svých žáků do paradoxní podstaty přirozeného myšlení.

            Róši Robert Aitken, jeden z nejvýznamnějších amerických zenových mistrů a představený Diamantové sanghy v Honolulu, přeložil Wu-menův text a doplnil originál vlastním komentářem – prvním takovým komentářem západního mistra – přibližujíc tak hluboké pravdy zen-buddhismu seriozním současným studentům a dnešním společenským záležitostem.

Podrobnosti viz:

http://www.cadpress.sk/mumonkan.htm

http://www.mujweb.cz/www/Mumonkan



Katalog literatury a video-titulu o bojovych umenich a zdravotnich cvicenich

je na adrese  http://www.cadpress.sk/budo_katalog.zip

 

 

NASE NOVINKY NAJDETE PRUBEZNE NA STRANCE

 http://www.cadpress.sk/novinky.htm

 

 

 

------------------------------

 

 

PODROBNOSTI

o jednotlivych titulech najdete na prislusnych web-strankach:

.................................

 

TAJNA CVICENI TAOISTICKYCH MNICHU

Prirucka taoistickeho cchi-kungu (qigong) vychazejici z cinske tradice

regulovani zivotni energie cchi.

Jeji obsah tvori jednak univerzalni cviceni, jednak techniky k odstraneni

konkretnich zdravotnich potizi, jakoz i ukazky

specialnich cviceni k posileni sexualni sily.

Kniha je doplnena  ilustracemi a nazornymi popisy cviceni a masazi.

(Nove, prepracovane a rozsirene vydani - 192 stran)

Podrobnosti, obsah a ukazky na internetu:

http://www.cadpress.sk/tajna_cviceni.htm

anebo  http://mujweb.cz/zdravi/cviceni

=======================================

 

Dr. Yang Jwing-ming:

BOJOVE APLIKACE TCHAJ-TI CCHUANU  I, II A III

( POKROCILY JANGUV STYL TCHAJ-TI CCHUAN )

Podrobna prirucka pro pokrocile adepty, obsahujici teorii tchaj-ti (tai chi)

a tchaj-ti ting (tai chi jing) a jejich aplikaci v bojovych umenich

(doplneno stovkami fotografii, nacrtku a cinskych textu - 3 svazky).

Podrobnosti na pozadani anebo na internetu:

http://www.cadpress.sk/pokrocily_jang.htm

nebo  http://www.mujweb.cz/sport/taichichuan

 

 

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

 

Mistr Mantak Chia & Maneewan Chia:

LÉČIVÁ LÁSKA --

KULTIVACE ŽENSKÉ SEXUÁLNÍ ENERGIE I, II

Podrobnosti viz

http://www.cadpress.sk/sexualita.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/kultivace

http://www.mujweb.cz/www/sexualita

====================================================

 

Zdenko Krajcovic:

T A E K W O N D O

Profesionalne zpracovana prirucka korejskeho bojoveho umeni

z pera znameho slovenskeho trenera a zakladatele Slovenske asociace taekwondo WTF.

Jedina prirucka taekwondo na cesko-slovenskem trhu po 12 letech

------------------------------------------------------------

240 stran / 800 nazornych ilustraci a stovky rozfazovani pohybu a pozic

(fotografie, perovky a diagramy)

CESKE VYDANI / ISBN   80-88969-19-0

Podrobnosti, obsah a ukazky na internete:

http://www.cadpress.sk/taekwondo.htm

http://mujweb.cz/www/abc.taekwondo

 

Podrobnejsi informace o nasich titulech, priruckach bojovych umeni

a kompletni Budo-katalog si muzete objednat  (na pozadani zasleme e-mailem),

anebo stahnout na adrese: http://budo.webpark.sk/budo_katalog.zip

 

=========================================================

 

Dr. Yang Jwing-ming:

STAROVĚKÉ  ČÍNSKÉ  ZBRANĚ

Průvodce historií válečných nástrojů a tradičních zbraní čínských bojových umění

Informace na internetu:

http://www.cadpress.sk/cinske_zbrane.htm

nebo

http://www.mujweb.cz/www/zbrane

===================

LEXIKON NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ, SEKT A DUCHOVNÍCH SPOLEČNOSTÍ

detaily viz web-stránky:

http://www.cadpress.sk/sekty.htm

http://www.mujweb.cz/www/sekty

http://www.mujweb.cz/www/lexikon_index

a

http://www.mujweb.cz/www/lexikon_ukazky

=============================================================

L.Grinspoon & J.Bakalar:

MARIHUANA - ZAKÁZANÁ MEDICÍNA

detaily viz web-stránky:

http://www.cadpress.sk/marihuana.htm

http://www.mujweb.cz/www/marihuana_zakazana_medicina

 

====================================================

 

Dr. Yeshi Donden:

ROVNOVÁHOU KE ZDRAVÍ - ÚVOD DO TIBETSKÉ MEDICÍNY

http://www.cadpress.sk/ajurveda.htm   

http://www.cadpress.sk/joga.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/ajurveda

http://www.mujweb.cz/www/medicina_a_lecitelstvi

=============================================================

 

Leoš Kotlár

WING CHUN KUNG FU

(Metodická příručka)

Podrobnosti na internetu:

http://mujweb.cz/www/wingchun

http://www.cadpress.sk/wingchun

==========================================

Tomáš Jeřábek  a Pavel Krupka

CAPOEIRA ACHÉ neboli CESTA ZLATÉ RYBKY

Příručka brazilského bojového umění Capoeira Aché - syntéza tance a tradičních bojových umění. Principy, techniky a tréninkový systém.

Podrobnosti na internetu:

http://www.cadpress.sk/capoeira.htm

http://mujweb.cz/zdravi/capoeira

==========================================

Bohumír Balner a Rostislav Balner

ČCHIN-NA / QINNA

Techniky zneškodnění protivníka úchopy, pákami a údery na vitální body

Podrobnosti na internetu:

http://www.cadpress.sk/sebeobrana.htm

http://www.mujweb.cz/www/sebeobrana

http://sebaobrana.webpark.sk

==========================================

Bohumír Balner a Rostislav Balner

POKROČILÉ  TECHNIKY ČCHIN-NA  ( QINNA )

Techniky zneškodnění protivníka úchopy, pákami a údery na vitální body

Podrobnosti na internetu:

http://www.cadpress.sk/sebeobrana.htm

http://www.mujweb.cz/www/sebeobrana

http://sebaobrana.webpark.sk

==========================================

Zdenko Reguli

AIKIDÓ -- PRŮVODCE PRO ŽÁKY I UČITELE

220 stran / 450 fotografií, náčrtky a tabulky

Podrobnosti na internetu:

http://www.cadpress.sk/aikido

http://mujweb.cz/zdravi/aikido

http://aikidocad.webpark.sk

=========================================

 

 

B. a R. Balner:

TAJEMSTVÍ AKUPUNKTURNÍCH  BODŮ

Praktická příručka pro lékaře, léčitele a vážné zájemce o akupunkturu, akupresuru, moxu, šiacu a čínské masáže a bojová umění

Podrobnosti na internetu:

http://www.cadpress.sk/akupunktura.htm

http://www.mujweb.cz/www/akupunktura

==========================================

 

 

Dr. Yang Jwing-ming:

OSM KUSŮ BROKÁTU (WAIDAN QIGONG)

viz

http://www.cadpress.sk/brokat.htm

http://www.mujweb.cz/sport/brokat

http://www.cadpress.sk/taichi

http://chentaichi.webpark.sk

=============================================================

Dr. Yang Jwing-ming:

ČCHI KUNG

PRO ZDRAVÍ A BOJOVÁ UMĚNÍ

http://www.cadpress.sk/taichi.htm

http://www.mujweb.cz/www/taichi_a_chikung

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/budo_literatura

=============================================================

John Davidson

JEŽIŠOVO EVANJELIUM

(Slovenské vydanie)

 

Podrobne informacie aj obalku knihy najdete na internetovej stranke

http://www.cadpress.sk/evanjelium.htm      a 

http://mujweb.cz/www/evanjelium

 

===============================================================

 

 

Róši P. Kapleau:

CHRÁNIT VŠE ŽIVÉ

Vegetariánství z hlediska buddhismu

http://www.cadpress.sk/vegetarianstvi.htm

http://www.cadpress.sk/makrobiotika.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/buddhismus_a_ekologie

=============================================================

Dr. Yang Jwing-ming:

ZÁKLADY TCHAJ-ŤI ČCHI-KUNG

(TAI CHI CHI KUNG)

http://www.cadpress.sk/taichi.htm

http://www.mujweb.cz/www/taichi_a_chikung

http://www.cadpress.sk/kungfu.htm

NEBO

http://www.cadpress.sk/pokrocily_jang.htm

 

=============================================================

Dr. Yang Jwing-ming:

TAJEMSTVÍ MLÁDÍ I-III

(I-ťin-ťing a Si-suej-ťing)

detaily viz

http://www.cadpress.sk/bodhidharma.htm

http://www.cadpress.sk/taichi.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/taichi_a_chikung

http://www.mujweb.cz/www/budo_literatura

=============================================================

Dr. Yang Jwing-ming:

JANGŮV STYL TCHAJ-ŤI ČCHÜAN I, II

(Tai Chi Chuan)

 

http://www.cadpress.sk/taichi.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/taichi_a_chikung

http://www.mujweb.cz/www/budo_distribucia

=============================================================

ZEN 1 - 8

(Antologie zen-buddhismu, 8 samostatných svazků)

Informace na internetu:

http://www.cadpress.sk/zen_a_budo.htm

http://www.mujweb.cz/www/buddhismus_a_bojova_umeni

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/knihy_o_buddhismu

=============================================================

TAJNÁ CVIČENÍ TAOISTICKÝCH MNICHŮ

viz

http://www.cadpress.sk/tajna_cviceni.htm

http://www.mujweb.cz/www/taoismus

a

http://www.mujweb.cz/www/Medicina_a_lecitelstvi

 

=============================================================

Neil Claremon:

ZEN V POHYBU / ZEN A LUKOSTŘELBA

Lekce mistra lukostřelby o dechu, držení těla a cestě intuice.

http://www.cadpress.sk/lukostrelba.htm

a

http://www.mujweb.cz/www/budo_literatura

=============================================================

D.F. Draeger & R.W. Smith:

ASIJSKÁ BOJOVÁ UMĚNÍ

http://www.cadpress.sk/budo.htm

http://budo.webpark.sk

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/budo_distribucia

=============================================================

Róši Kaisen:

BUDODHARMA neboli POUČENÍ SAMURAJE

http://www.cadpress.sk/budo.htm

http://www.mujweb.cz/www/buddhismus_a_bojova_umeni

http://budo.webpark.sk

 

=============================================================

Róši Kaisen:

MNICH BOJOVNÍK

 

http://www.cadpress.sk/budo.htm

NEBO

http://budo.webpark.sk

=============================================================

 

Mistr Takuan Sóhó:

CESTA ZENU - CESTA MEČE

http://www.cadpress.sk/cesta_zenu.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/cesta_zenu

a

http://www.cadpress.sk/budo.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/budo_literatura

=============================================================

Mijamoto Musaši:

KNIHA PĚTI KRUHŮ

(GO RIN NO ŠO)

http://www.mujweb.cz/www/buddhismus_a_bojova_umeni

http://budo.webpark.sk

a

http://www.cadpress.sk/budo.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/budo_literatura

=============================================================

Robert Urgela:

TRÉNINK V BOJOVÝCH UMĚNÍCH

Praktický úvod do kung-fu

viz

http://www.cadpress.sk/budo.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/budo_literatura

=============================================================

Dr. Viktor Krupa:

LEGENDY A MÝTY POLYNÉSIE  /  POLYNÉSKÁ KOSMOGONIE

viz

http://www.cadpress.sk/polynesie.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/polynesie

=============================================================

Prof. Tomio Hirai:

ZAZEN - LÉČBA ZENOVOU MEDITACÍ

viz

http://www.cadpress.sk/zazen.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/medicina_a_lecitelstvi

=============================================================

Mary Burmeister:

DŽIN-ŠIN-DŽUCU

Tradiční japonská kondiční cvičení

http://www.mujweb.cz/www/zazen

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/medicina_a_lecitelstvi

=============================================================

 

Róši Jiyu-Kennett & Rev. Daizui MacPhillamy:

KNIHA ŽIVOTA

Klasická čínská duchovní a zdravotní cvičení pro harmonizaci těla a mysli

ISBN 80-85349--08-6

viz

http://www.cadpress.sk/kniha_zivota.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/knihazivota

=============================================================

 

Róši Jiyu-Kennett:  

JAK PĚSTOVAT LOTOS aneb JAK SE ZENOVÝ BUDDHISTA PŘIPRAVUJE NA SMRT

(Zen-buddhistická Kniha mrtvých)

http://www.cadpress.sk/lotos.htm

 

=============================================================

Ing. Marián Lichner: EXISTENCIA

Filozofické, prírodovedecké, psychologické a parapsychologické súvislosti existencie

http://www.cadpress.sk/existencia.htm

 

=============================================================

Michio KUSHI:

KÁMEN FILOSOFŮ -

Úvod do alchymie, transmutace a Nové vědy

http://www.cadpress.sk/alchymie.htm

 

=============================================================

 

DUCHOVNÍ ASPEKTY LÉČITELSTVÍ

http://www.cadpress.sk/lecitelstvi.htm

http://www.mujweb.cz/www/alternativni_medicina

 

=============================================================

BUDDHISMUS I - V

(Antologie)

viz

http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm

http://www.cadpress.sk/buddhismus_a_psychologie.htm

 

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/antologie_buddhismus

http://www.mujweb.cz/www/knihy_o_buddhismu

=============================================================

DHARMA GAIA

ESEJE O BUDDHISMU A EKOLOGII

viz

http://www.cadpress.sk/ekologia.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/buddhismus_a_ekologie

=============================================================

Jiří Černega:

O POČÁTKU BUDDHISMU

viz

http://www.cadpress.sk/cernega.htm

http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/antologie_buddhismus

=============================================================

ŠAMANISMUS I , II, III

(Antologie)

VIZ

http://www.cadpress.sk/samanismus.htm

 

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/samanismus

=============================================================

Zora Doval:

ÁJURVÉDA - Tradiční indická medicína    I, II

viz

http://www.cadpress.sk/ajurveda.htm

http://www.mujweb.cz/www/ajurveda

NEBO

http://www.cadpress.sk/joga.htm

 

=============================================================

TAO - VÝBOR Z KLASICKÝCH TAOISTICKÝCH SPISŮ

viz

http://www.cadpress.sk/taoismus.htm

http://www.mujweb.cz/www/taoismus

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/tao_zen_mystika

=============================================================

Mistr Lao-c':

TAO-TE-ŤING (Kniha o Tao a ctnosti)

http://www.cadpress.sk/taoismus.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/taoismus

=============================================================

B. Ducourant:

KLÍČE K DOKONALÉMU ŠTĚSTÍ

Taoismus v denním životě

viz

http://www.cadpress.sk/taoismus.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/taoismus

=============================================================

TAJNA CVICENI TAOISTICKYCH MNICHU

Prirucka taoistickeho cchi-kungu (qigong) vychazejici z cinske tradice regulovani zivotni energie cchi.

Podrobnosti, obsah a ukazky na internetu:

http://www.cadpress.sk/tajna_cviceni.htm

  anebo 

http://mujweb.cz/zdravi/cviceni

 

=============================================================

Konfucius:

HOVORY (Lun-jü)

http://www.cadpress.sk/konfucius/

http://mujweb.cz/kultura/konfucius

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/taoismus

=============================================================

Ajahn Sumedho:

BDĚLOST - CESTA K NESMRTELNOSTI

http://www.cadpress.sk/bdelost.htm

http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm

http://www.mujweb.cz/www/antologie_buddhismus

=============================================================

 

Josef Marek:

O MEDITACI

=============================================================

Prof. Glasenapp & Róši Kaisen:

BUDDHISMUS A KŘESŤANSTVÍ

viz

  http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/knihy_o_buddhismu

=============================================================

J.Starkbauer:

VĚČNÉ TABU

EROS A ETOS V NÁBOŽENSKÝCH SYSTÉMECH

viz

http://www.mujweb.cz/www/vecnetabu

nebo

http://www.cadpress.sk/vecne_tabu.htm

 

=============================================================

J.K. U'Fon:

POJEDNÁNÍ O PSYCHOLOGII, NÁBOŽENSTVÍ, MAGII A SEXU I

viz

http://www.cadpress.sk/ufon.htm

http://www.mujweb.cz/www/ufon2

=============================================================

J.K. U'Fon:

POJEDNÁNÍ O PSYCHOLOGII, NÁBOŽENSTVÍ, MAGII A SEXU II

http://www.cadpress.sk/ufon.htm

http://www.mujweb.cz/www/ufon2

http://www.cadpress.sk/sexualita.htm

 

=============================================================

 

Charles Poncé:

HRA  ČARODĚJŮ - KOŘENY ESOTERICKÝCH UMĚNÍ

viz

http://www.cadpress.sk/kabala.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/astrologie_okultismus_a_magie

=============================================================

Guy Casaril:

RABBI ŠIMON BAR JOCHAJ A KABALA

viz

http://www.cadpress.sk/kabala.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/astrologie_okultismus_a_magie

=============================================================

ČADO

TAJEMSTVÍ ČAJOVÉHO OBŘADU

viz

http://www.cadpress.sk/cado.htm

NEBO  http://www.mujweb.cz/www/cado  

=============================================================

 

Prof. Michio Kushi:

DUCHOVNI CESTA

Průvodce k nekonečné seberealizaci a osvobození

viz

http://www.cadpress.sk/makrobiotika.htm

 http://www.mujweb.cz/www/makrobiotika_a_vegetarianstvi

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/medicina_a_lecitelstvi

=============================================================

John Heider:

TAO  VUDCE

Strategie úspěšného vůdce pro Nový věk

http://www.cadpress.sk/taoismus.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/taoismus

=============================================================

Róši Jiyu-Kennett:

JAK SE ZENOVÝ BUDDHISTA PŘIPRAVUJE NA SMRT

viz

http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/knihy_o_buddhismu

http://www.mujweb.cz/www/knihy_o_zen_buddhismu

=============================================================

Mistr Wu-men

OHRADA BEZ BRANY

WU-MEN KUAN

(MUMONKAN)

Informace na Internetu:

http://www.cadpress.sk/mumonkan

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/mumonkan

=============================================================

Samizdatové kulturní revue

A N T A G O N

viz

http://www.cadpress.sk/antagon.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/antagon

=============================================================

BUDDHISMUS A PSYCHOLOGIE

viz

http://www.cadpress.sk/buddhismus_a_psychologie.htm

NEBO

http://www.mujweb.cz/www/buddhismus_a_psychologie

=============================================================

Yang Jwing-ming

TEORIE A BOJOVÁ SÍLA TCHAJ-ŤI / TAI-CHI

(POKROČILÝ JANGŮV STYL TCHAJ-ŤI-ČCHÜANU

I.  a  II.

Informace na internetu:

http://www.mujweb/sport/taichichuan

 NEBO

http://www.cadpress.sk/taichi.htm

=============================================================

DHAMMAPADAM

Informace na internetu:

http://www.cadpress.sk/dhammapadam.htm

http://www.mujweb.cz/kultura/dhamma

===========================

 

http://www.cadpress.sk/falun_gong.htm

Knizne novinky: Knihy FALUN GONG

 - qigongove cvicenia a filozofia rovnomenneho cinskeho hnutia

a CUAN FALUN

===============

 

 

vydává

C A D   PRESS

Nejstarší česko-slovenské vydavatelství religionistické, náboženské a ezoterické literatury a knih o léčitelství, orientální medicíně a bojových uměních

Richard F. HRABAL

Office: Luda Zubka 23 (PP 5)

SK-844 05 Bratislava 42 - Dubravka

http://www.cadpress.sk/

http://www.mujweb.cz/www/CADPRESS

http://web.stonline.sk/cad

http://cad.webpark.sk

 

 

Telefon:

0 903 159 404

(2) 6436 9928
(2) 6453 0911

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

 

Na požádání zašleme aktuální nabídku, ceníky a kompletní katalog!

Podrobné informace získáte i na níže uvedených adresách:

E-Mail:

cad@seznam.cz

cadpress@stonline.sk

cad@atlas.cz

cad@atlas.sk

 


zajišťujeme i

VELKOOBCHODNÍ DISTRIBUCI

pro knihkupce a knihovny

V ČESKÉ REPUBLICE

 

Záleží JEN na knihkupcích, zda naše knihy objednají a zařadí do své nabídky !
Prostřednictvím České pošty jsme schopni průběžně zásobovat knihkupce v celé ČR

Všechny naše publikace by měly být k dostání i v síti knihkupectví firmy
Kanzelsberger
ve všech velkých městech ČR (Brno, Beroun, Č. Budějovice, Hradec Kr., J. Hradec, Kladno, Kroměříž, Liberec, Litoměřice, Ml. Boleslav, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Písek, Plzeň, Praha, Přerov, Rakovník, Strakonice, Teplice, Trutnov, Ústí n.L. a Zlín)

Záleží LEN na kníhkupcoch či požiadované tituly od nás objednajú !

Pokiaľ v niektorej predajni naše publikácie nanájdete - sťažujte si u vedúceho príslušného kníhkupectva (nie u nás), nakoľko je v jeho komptencii naše knižky objednať a my objednávky pre SR vybavujeme okamžite !!!

 

BEST Slovensky vyhladavač

OpenDir.CZ - Velký seznam stránek, katalogový a vyhledávací server

Predaj našich kníh v Bratislave:

Zoznam

Volny

 

 

 

http://www.cadpress.sk/kineziologia.htm

Kineziologicko-psychologicka poradna Bratislava / One Brain Terapia

 

 

=============== 

 

Informacie o numerologii na internete:

http://www.cadpress.sk/numerologia/

 

alebo

http://abraxas.webpark.sk/numerologia

 

 

===============

 

Kompletni cenik vydavatelstva a kniznej distribucie CAD PRESS

(2 000 titulu - knih, hudebnich CD a videokazet)

si muzete zkopirovat na adrese:

http://www.cadpress.sk

 

 

 

 


Na požádání Vám sdělíme aktuální ceny konkrétních publikací, resp. zašleme ceník pro SR !

Některé tituly mohou být v čase objednávky rozebrané anebo momentálně vyprodané!

 

Ceny cizích knih jsou orientační
Na požádání Vám sdělíme aktuální ceny konkrétních publikací, resp. zašleme ceník pro SR / ČR !

Některé tituly mohou být v čase objednávky rozebrané anebo momentálně vyprodané!
Uvedení titulu v CENÍKU neznamená automaticky, že je momentálně na skladě - směrodatné jsou v tomto smyslu AKTUÁLNÍ CENÍKY pro SR !

 

Objednávky a žádosti o informace zasílejte na naše adresy:

cad@atlas.cz

cadpress@stonline.sk

cad@atlas.sk

důležité zprávy posílejte v kopii i na druhou adresu !

=======================================

Telefon:

0 903 159 404

(2) 6436 9928
(2) 6453 0911

 

Telefon z ČR: 00421 903 159 404

 

BEST Slovensky vyhladavač

Predaj našich kníh v Bratislave:

http://www.cadpress.sk/knihkupectva.htm

UNIVERSUM - Server alternativní medicíny
OpenDir.CZ - Velký seznam stránek, katalogový a vyhledávací server Zoznam

  

 

Prozdravi.cz

 Prozdravi.cz

Nakupnicentrum.cz


 


 

 

UNIVERSUM - Server alternativní medicíny

Zoznam

 

Prozdravi.cz

 

 

 

 

 

Počitadlo funguje od 25.5. 2000