JOZEF KOZAŇÁK
ZÁKLADY INTELIGENCE
Civilizační slabikář lidstva / Rychlokurz geopolitických a sociálních souvislostí
fakta o komunistických zločinech, klerikalismu, naivním pacifismu a terorismu,
o dějinách společnosti a filozofie, prognózy a úvahy o bloudící vědě a smyslu života vůbec ....
ISBN 978-80-88969-46-4
256 stran, formát 24x17 cm, tvrdá vazba
vydává nakladatelství
C A D PRESS
objednávky:
Telefon: (00421) 903 159 404
ZÁKLADY INTELIGENCE Civilizační slabikář lidstva
O B S A H
VYZNÁNÍ 11 PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ 12 SLOVO NA ÚVOD 13 PROLOG 15 CO CHCI? 18 POZEMSKÁ MISE ČLOVĚKA 27 STRUČNÉ DĚJINY LIDSTVA 47 MEZOPOTÁMIE, EGYPT 50 ČÍNA 51 INDIE 52 STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ, ŽIDOVSTVO 52 ŘECKO, ODKAZY ANTICKÉHO ŘECKA 54 ŘÍM 57 PODMANITELÉ ŘÍMA 58 SLOVANÉ, KONEC BYZANCE 59 ISLÁM 59 EVROPSKÝ STŘEDOVĚK 60 MONGOLSKO 62 AFRIKA 64 STAROAMERICKÉ KULTURY 65 ÉRA OBJEVŮ, KRIZE KŘESŤANSTVÍ 67 STŘEDOVĚK V ČÍNĚ 69 JAPONSKÝ STŘEDOVĚK 70 RUSKO 71 KOLONIE 73 PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE, OSVÍCENSTVÍ 74 REVOLUCE 76 IMPERIALIZMUS, PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA 78 REVOLUCE V RUSKU 80 VZNIK FAŠIZMU 83 DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA 83 VZNIK OSN 85 VÁLEČNÁ BILANCE 85 RUSKÝ KOMUNIZMUS, ROZPAD RUSKÉHO IMPÉRIA 86 OTROCTVÍ 91 EGYPT, ŘECKO 92 ŘÍM 93 STŘEDOVĚK 94 ISLÁM A ARABOVÉ 95 AMERIKA 97 SOVĚTSKÝ SVAZ 100 OTROCTVÍ DUCHA 104 PRAVIDLA A BARIÉRY JEDNÁNÍ ČLOVĚKA 111 VÍRA A TRADICE 112 VRCHNOST A NÁBOŽENSTVÍ 116 MORÁLKA A ETIKA 122 MEZILIDSKÉ VZTAHY, SEXUALITA, MANŽELSTVÍ 124 HOMOSEXUALITA 129 KŘESŤANSTVÍ A DESATERO 133 ISLÁM A KORÁN 155 SPOLEČENSKÁ NADSTAVBA 180 MARXIZMUS A KOMUNISTÉ 182 LIBERALIZMUS A DEMOKRACIE 190 DEMOKRACIE A KAPITALIZMUS 195 FILOZOFICKÝ ROZMĚR ČLOVĚKA 199 ČLOVĚK A BŮH 199 ČLOVĚK A STÁT 208 ČLOVĚK A SVĚTOVÁ SPOLEČNOST 217 ČLOVĚK A JEHO SÍLA 230 ČLOVĚK A JEHO VESMÍRNÝ ČAS 239 SLOVO NA ZÁVĚR 245 PŘÍLOHA I. PROGRAM A HLAVNÍ CÍLE PROJEKTU PRING 246 Základní kritéria hodnot 247 Společné otázky 250 PŘÍLOHA II. P L A N E T Á Ř - Návrh na jednotný světový kalendář 251
Předmluva k českému vydání
Kniha Jozefa Kozaňáka představuje dobrý pokus autora o zobrazení geneze všeobecného lidského myšlení v diferencovaných a sjednocujících proudech, v závislosti na předchozích zdrojích, vývojových procesech a stadiích procesu a dominantních problémech. Práce je originálně podnětná a souhrnně objasňuje cesty a peripetie myšlení od počátku naší civilizace až do současnosti; i když na jednotlivé úseky může čtenář mít různé názory, je pojetí autora zajímavé a podnětné. Jsou v ní zahrnuty odpovídajícím způsobem také velké teoretické systémy vzniku a fungování vesmíru, jako např. pojetí Stephena Hawkinga, a význam odhalování základních vědeckých pravd pro civilizaci nyní i v budoucnosti. Přehlednost práce je vysloveně charakteristická jak pro zpracování, tak i pro celostní studium myšlenkového vývoje civilizace čtenářem a skýtá podněty v nestandardních a nezaujatých přístupech autora pro další domýšlení a hlubší zamyšlení, které současně odhaluje jejich vznik a zkostnatění, jakož i komplikované dopady na společenské vědomí. Základem je dovedné zanalyzování nesmírného množství vědeckých faktů a literatury, které se stále ve větším rozsahu projevují v životě společnosti a civilizace. Kniha se také zajímá o hlavní rozměry života lidí a jejich hlavní rysy a tendence, jako demokracie, etika, náboženství, manželství, sexualita. Za významné pro budoucnost lze považovat naznačení souvislostí i rozdílů mezi „západním“ myšlením a islámem. Za velmi pozitivní lze považovat akcent na humanismus proti imanentní tendenci násilí bývalých prioritních velkých mocenských celků. Nejen pro vědomí v rozsahu celospolečenském, ale i pro vědomí jedince kniha přináší svěží pohledy. Dotýká se problémů, které mají občas všichni lidé, jako je význam lidského vědomí při léčení nemocí, místo komputerů, vzdělání atd. Myslím si, že vydání knihy v českém jazyce s návazností na projekt PRING může být přínosné a velmi užitečné pro čtenářskou a studijní obec.
Doc. PhDr. Rudolf REINER
------------------------------------------------------------------
Ohlasy na dvě slovenská vydání knihy:
Text knihy Jozefa Kozaňáka ZÁKLADY INTELIGENCE (Projekt PRING) je velmi originální snahou autora podívat se na svět okolo sebe jinýma očima; bez jakéhokoliv balastu, neopodstatněných pocitů a zbytečné sentimentality. Snad proto noetika i proces vznikání celé knihy zásadně vychází z teorie civilizační nadstavby, z konkrétních poznatků souborného vědomí lidstva, získaného (jím samým) z encyklopedických souborů a historických análů. Je jakousi „zlatou nití dějinami a filozofií zároveň“, místy až s esejistickou hitparádou pouček, v exkluzivních výletech mocných a moudrých tohoto světa! V tomto zvláštním, a podotýkám i zajímavém, hermeticky uzavřeném a umělecky zpracovaném tvaru námětu díla se nám pokouší ve zkratce podat „výpověď o celkovém stavu našeho světa“. Pozoruhodný a poutavý je i jeho pracovní postup: Nejprve ze zkušeností rozpitvá knižní tkanivo uměleckým odrazem, zavánějícím „výrazovými“ prostředky a podtónem F. Nietzscheho – a následně potom bravurně apologeticky odmytizuje křesťanství a islám. Skoro vždy bourá už vžitou strukturu, sociálně-ekonomický systém. Kniha ve mně vzbuzuje pocit, že si právě listuji ve „Velkém civilizačním slabikáři lidstva“ a jeho pomocí se dotýkám „povinného čtení humanity“. Kniha má futuristický přesah, určitě hodný této doby. Sympatické je na ní především to, že tato kniha nechce být jen pomůckou, ale podnětným impulsem k dalším úvahám. Ireney BALÁŽ, předseda Slovenského centra PEN Klubu
* * *
Trpělivě – však to trvalo třicet let – popřesíval vlastníma rukama nepřeberné množství faktů i představ o lidské společnosti a shrnul je do svého projektu „jednotné světové civilizace“, která by měla (konečně!) směřovat z dosavadního chaotického vývoje na cestu do ztraceného Ráje s velkým R. Pokud bychom brali jeho knihu jen takto, byl by to projekt jako vystřižený z vizí utopistů všech dob. Sám autor však cítí, že to s tím Rájem na zemi nebude tak horké: „Nedělám si iluze o blízkém nastolení přijatelných podmínek pro rozvoj lidstva ani nemám mesiášské ambice na záchranu světa.“ Proto kupka historických ponaučení, filozofických a morálních úvah a vizí, které Kozaňák shromáždil, má svoje zvláštní kouzlo. Možno ho porovnat s podivnou směskou vína, v které místy zacítíte něco z plné chuti cabernetu vypěstovaného na sluncem zalitých svazích Kalifornie: „Věřím v lidskou důstojnost, jedinečnost osobnosti, ve vzájemnou toleranci, cit pro správně jednání“ – kterou občas prorazí trpká chuť slovenské frankovky. „Nechci, aby moje vnoučata prožila podobně promrhaný život jako já, a proto vypovídám, hledám východiska.“ Před čtenářem nestojí ambiciózní mesiáš, ale obyčejný rozmýšlející člověk, který se chce na sklonku života poctivě vyrovnat se světem i sám se sebou. Proto je škoda, že tak šetří pozoruhodnými momentkami ze svého života. Co je však nejsympatičtější: I když ví, že Boha není, hledá klíče k svému Ráji. Možno je už našel, neboť se nenechal zlomit osudem a napsal knihu o víře v schopnosti a sílu člověka.
Michal AČ „Každý hledá svůj Ráj“ ( SME, 29. 9. 2003)
Kniha ZÁKLADY INTELIGENCIE provokuje. Na otázky: "Prečo ešte tak zle žijeme"? napovedá: " Ako sme mohli a mali žiť". Toto "zakázané ovocie zo stromu poznania", otvára brány mysleniu tretieho tisícročia. Je určená takým, čo už samostatne myslia. Mladým vekom i duchom. Tato stručná encyklopédia súborného poznania ľudskej civilizácie by nemala chýbať v žiadnej knižnici vzdelaného človeka XXI. storočia.
Veľmi originálna snaha autora pozrieť sa na svet okolo seba inými ocami, panoramatickým záberom pragmatickeho človeka bez zbytočnej sentimentality - plný futuristických výkričníkov. Je akousi zlatou niťou dejinami a filozofiou zároveň, v exkluzívnych výrokoch mocných a múdrych tohto sveta. Ide o pokus podať výpoveď o celkovom stave nášho sveta.
( Orientácia 5 / 2003 )
v ý ň a t k y z knihy :
SLOVO NA ÚVOD
Vždy, když se lidé zadívali na bezoblačnou noční oblohu, nabízel se jim stejný obraz. Bezpočet zářivých bodů, vynořujících se ze tmy před jejich zrakem, budil různé pocity. Někdo v nich viděl diamanty, jiný místo, odkud přicházejí neznámé síly. V tom náhodném seskupení bodů, nacházeli symboly různých bytostí a podle fantazie, dokázali z nich předpovědět budoucnost. Mnozí objevili, že díky relativně stabilní poloze se podle hvězd dá orientovat, hledat směr cesty. Jak se rozšiřoval obzor lidského poznání, zůstaly z nich hvězdy, daleké cizí světy, jejichž odkaz stále zkoumáme. Tak, jako nekonečná je obloha plná hvězd, jsou nekonečná slova, myšlenky a činy člověka na této Zemi. Některé září pronikavěji a jejich platnost překonává věky. Jiné zanikly už krátce po vzniku. Orientovat se v nich je stále náročnější. Exploze informací a růst světové populace, přivádějí lidstvo na začátek rozhodování o další existenci, o budoucím vývoji. Mezi hvězdami a myšlenkami dá se najít mnohem více souvislostí, než bychom očekávali. Uspořádejme slova, myšlenky, události a činy lidí z minulosti i současnosti tak, aby nastavily zrcadlo lidskému jednání. Aby vytvořily výhled do budoucnosti, o které je už vhodné uvažovat, protože se poučila z omylů a chyb jednání v minulosti. Budoucnosti, jež přebírá nejlepší myšlenky a vymoženosti lidstva. Lidi s potřebným nadhledem, jimž je cizí černo-bílé vidění světa, řadíme mezi moudré. Ne jako chodící encyklopedie. Nýbrž osoby přijímající a využívající neurčitost a nejistotu jako základní vlastnosti reality, jež nás obklopuje. Moudrost je dosáhnutí nejvyššího poznání a jasného úsudku při řešení hlavních problémů života. Uvědomuje si cenu pravdy, založenou na poznání životních zkušeností. Využívá užitek pro jednotlivce i celek. Vnímá křehkost života, jeho podmíněnost a zranitelnost při zapojení osob do sítě sociálních vztahů. Vnímá poznávání sebe samého, svých předností a nedostatků. Už od starověku platí, že moudrost je hlavním prvkem lidské povahy, následováníhodnou ctností, která se těší všeobecné úctě, bez ohledu na společenskou situaci. Výraz „filosofia“ pochází z antiky a znamená lásku k moudrosti. „Filozofie je nejlepší prostředek na odstranění marných tužeb a na bezpečný život. Díky ní je totiž člověk spravedlivý a zdržuje se každého jednání, které je podle přírody anebo morálky hodné zavržení. Filozofie zahání i strach před smrtí. Ne tím, že vzbuzuje naděje na nesmrtelnost, ale tím, že zbavuje úzkosti, kterou vyvolávají představy o smrti“. Sokrates
Sokrates, kterého delfská věštírna během jeho života vyhlásila za „nejmoudřejšího ze všech mužů“, uznával za moudrého a zároveň i rozumného každého, kdo rozeznal, co je krásné a dobré a uměl to i užívat, stejně i toho, kdo poznal, co je špatné a věděl, jak se tomu vyhnout. „Když člověk rozumem a přirozenostíumí rozpoznávat dobro a uskutečňovat ho, potom není odkázaný na „boží milost“ a nepotřebuje ani motivaci v podobě posmrtné odměny. Může se stát mravnou bytostí i jen v důsledku vlastního úsilí“. Sokrates
Moudrost je vzácné ovoce ze stromu poznání. Je to i dědičná vloha, výchova i vzdělání, zkušenost a talent. Ale i zvědavost, láska, disciplína, sebeovládání a pokora. I když se u vzdělaných lidí přívlastek „moudrý“ předpokládá téměř automaticky, ne vždy to musí být pravda. Existují lidé s minimálním školským vzděláním (ale i bez něho), jejichž moudrost a rozvaha byla pověstná a široce uznávaná okolím. Abrahám Lincoln, prezident USA, který zrušil otroctví v USA i za cenu občanské války, získal právnické vzdělání samostudiem. I světoznámý spisovatel Mark Twain svoje základní vzdělání doplňoval samostudiem. Moudří lidé mají rozsáhlé poznatky o základních otázkách života. Jejich poznatky mají strategický charakter. Dokážou je využívat na přijímání správných rozhodnutí: na koho se obrátit se žádostí o pomoc a jak rozlišit důležité informace od zbytečných. Při řešení problémů si vytyčí jasný cíl a prostředky k jeho dosáhnutí. Při každém rozhodnutí zvažují všechny možnosti a vědí, kdy mohou jít do rizika a kdy se mají držet raději v ústraní. Přijímají nejistotu a neurčitost života jako základní fakt a tvoří plány s vícerými možnostmi řešení, které to respektují. Moudrost je podle Avicenny cesta, kterou lidská duše jde za dokonalostí. Náboženství má s moudrostí problémy, když hlásá: „Kdo rozmnožuje vědomosti, množí i žaly“. BIBLE
Ta slova vyzývají setrvat v nevědomosti, natrvalo zůstat závislým na vzdělaném kněžstvu. Naštěstí se už mnoho lidí vymanilo z jejich područí. Vyjádřil to i senátor J. F. Kennedy – první katolík zvolený za prezidenta USA, v tomto citátu: „Věřím v Ameriku, kde odluka církve od státu je absolutní, kde žádný kněz nebude prezidentovi říkat, co má dělat a farníkům radit, koho volit. Kde se žádné církvi a církevní škole nepřiděluje nic z veřejných prostředků a kde se nikomu neupírá veřejná funkce kvůli jinému náboženskému vyznání, než mají ti, kteří ho zvolili. Věřím v Ameriku, kde veřejný činitel nežádá a nepřijímá instrukce od papeže, národní rady pro církve, ani jiného církevního tělesa, kde se žádný církevní útvar nepokouší vnutit svou vůli přímo anebo nepřímo občanům ve všeobecnosti, nebo veřejným konáním úředníků.“ (J.F.K. 12.9.1960)
Příroda obdarovala naši planetu množstvím moudrých lidí. Je nejvyšší čas, aby se moudrost natrvalo prosadila. Ku prospěchu lidstva i planety.
PROLOG
Narodil jsem se začátkem srpna, za úplňku měsíce, na území Slovenského státu. Při dalším úplňku nacistické Německo přepadlo Polsko. Začala druhá světová válka. V roce 1941 epidemie dětské obrny postihla v obci 14 dětí. Podle rodičů jsem to přežil jako jediný. Ale daň za to byla úměrná a splácím ji dodnes. Dvanáct let na lůžku a omezená pohyblivost navždy. Kdyby válka neskončila včas porážkou fašistů, stihl by mě asi osud dětí, které tam nějakou dobu ležely, ale neměly štěstí narodit se křesťanským rodičům. Čtení bývalo mým hobby, nenahraditelným potěšením, až drogou. Roky na nemocniční posteli ubíhaly velmi rychle poté, co mi knihy otevřely nevšední svět snů, fantazie, myšlenek. Puberta mě zastihla v době ukončení pobytu v léčebně mezi sobě rovnými, stejně postiženými. Jako třináctiletý začínám zase chodit, seznamovat se s rodiči a sestrami, řádnou školou, obcí a reálným životem, zbaveným skleníkové ochrany. Teorií mě knihy vybavily na několik let dopředu. Praxe však bývá konfrontačně tvrdá. To jsem pochopil už při pokusech zařadit se mezi kolektiv zdravých, pohybově nepostižených dětí. Nebily mě jako slípku, kterou náhle postihla kulhavka. Předčasně jsem fyzický i duševně vyspěl. Jenže mě nikdy mezi sebe nepřijaly.
Na vesnici bývá postižený vždy chudákem, neschopným jakýmkoliv způsobem vyrovnat se zdravým. I pro mého fyzicky zdatného otce a schopného dělníka zůstal jsem po celý život jen osobou druhé kategorie. On, první syn bohaté sedlácké rodiny z Oravy, přišel o dědictví, neboť se neoženil podle vůle rodičů, ale vzal si nemajetnou polosirotku z Liptova. Pro něj byla fyzická práce jediným poctivým zdrojem obživy. Z inteligence uznával faráře, lékaře a částečně učitele. Ostatní byli potřební, ale ne tak důležití, jako dělníci anebo rolníci. Nebyla to jeho vina. Byl jednoduchý člověk, kterému v životě úplně postačily čtyři roky základního vzdělání. Takovéto vidění světa šířila oficiální propaganda. Občan dělnického státu je zdravý, šťastný a spokojený. Nejlepší jsou dělníci pracující do roztrhání těla i duše pro blaho státu. Každý tělesný defekt byl nežádoucí odchylkou, ba až zločinem vůči socializmu. Idioti a duševně postižení byli na tom lépe, neboť se na první pohled nedali odlišit od zdravých jedinců. První můj vážný konflikt nastal při styku s matkou. Byl jsem třetí dítě v pořadí, první chlapec, přitom vážně nemocný na tehdy neznámou nemoc. Obešla se mnou mnoho nemocnic v různých městech, ale zašla i na každé místo, kde doufala, že mi pomohou. Včetně různých mastičkářů a poutních míst, kde se měla zjevovat Panna Marie. I když byly vzdálené mnohé desítky kilometrů, nesla mě tam na zádech, jakoby tím svatým přinášela i oběť svou námahou a utrpením. Byla ochotná věřit každému a všemu. Předpověděli jí úplné uzdravení syna, kterému vybrala povolání kněze, a celý život tomu věřila. Proto jako kandidát na zázrak jsem musel navštívit kostel pokaždé, kdy to šlo. Nemohl jsem klečet před oltářem, proto se matka dohodla s farářem, že mi bude nosit přijímání do první lavice. V čase, kdy jsem chtěl být nenápadný, mi příchody kněze s ministrantem, před očima vesničanů připadaly spíše jako čekání na popravu, než milost z nebe. Měla mě ráda, jako matka (jediného) syna, ale nepochopila, že nejsem nábožný jako ona. Už tehdy jsem pochopil, že jí láska k Bohu byla přednější, než láska k dětem.
Nikdy se s mým ateizmem nesmířila. Vždy chtěla prosadit svou vůli. O mojí padesátce jsme se setkali po pohřbu otce, abychom prohodili pár slov o domě. „Maminko, vložím všechny volné peníze, aby se Vám zde snáze žilo. Dokud žijete, nic nechci, ale potom by se dal dům využít pro děti.“ Vyjádřila se až na druhý den ráno: „Synu můj, když ty v pána Boha nevěříš, já tě v domě nechci“. Sršela hněvem. „Maminko, když je vám váš Bůh přednější, žijte si s ním!“ Spatřil jsem ji až po třech letech a bylo mi do pláče. Ten den přišel, když ji spouštěli na poslední cestu. Umírala dva dni, ale moje tři sestry mě k ní zapomněly zavolat. I když se každou chvíli ptala: „Už přišel můj syn?“ Dnes vím, že mi chybí.
Odchod na střední školu v jiném kraji byl pro mne úlevou a štěstím. Tehdy jsem spíše cítil, než chápal, že fanatizmus je neštěstí, které zbavuje lidi soudnosti, krade jejich lásku a porozumění k lidem, kteří jsou na to odkázaní. Pochopil jsem, že fanatizmus neživí jen rozdílnosti rasy a jazyků, ale žel i prosazování náboženství, necitlivost k vnímání jiných. Ze zkušenosti považuji účast kvalitních učitelů na procesu rozvoje osobnosti za jednu z priorit. Každý, kdo přináší nové poznání, vstupuje do vzpomínek a stává se autoritou. Je to vstup do nových rozměrů, otvírání nových světů, násobení schopností přemýšlet a tvořit. Dítě hned vycítí, zda se jeho učitel během výuky tvořivě a celý rozdává, anebo jen obtížně pracuje, bezduše učí to, čemu možná sám nevěří a nerozumí. Vyučovat jiné má být celoživotní poslání pro zaníceného člověka. Na plný úvazek. Mladý člověk je od přírody naladěn optimisticky. Věří všemu, co poprvé slyší, především pokud to tvrdí přirozené autority jeho života: rodič, starší sourozenec, učitel, někdy i kněz a jiné osobnosti. Třídění informací na pravdivé a ostatní nastává později, když zjistí, že si protiřečí a vlastní zkušenost odhalí vědomé, účelové lži a neupřímnost autorit. Dochází k zklamání, rozčarování. Může dojít až k odmítání všeho, co tvrdí autority se zlou pověstí. Je toho mnoho, co může ovlivňovat vývoj mladého člověka od útlého věku k dospívání, od dospělosti po zbytek života. Každý podnět vyvolává reakci a mnohé nutí k přemýšlení. Osobně mi nejvíce bylo líto těch, co nemohli či nemuseli přemýšlet. Lidí, kterým bylo všechno jedno, co se beznadějně smiřovali i s tím nejhorším. Snad nejkrutější pro každého je bezmocnost, poslední stadium před zoufalstvím. Když čeká událost, před kterou není úniku. Tehdy si skoro každý přeje a hledá jako poslední naději zázrak. Jenže zázraky se bohužel už nekonají. Nejistota, strach, stresy a nervozita jsou projevy paniky, která na každého působí jinak. Ne každý se umí dostatečně a vhodně motivovat, aby dokázal vydat ze sebe maximum v čase, kdy to nejvíce potřebuje. Tisíce osudů výjimečných lidí dokazují, že člověk je tvor, jenž si zaslouží titul Pán tvorstva planety Země. Jejich životní příběhy, rozum a činy posouvalypokrok v dějinách civilizace vpřed. Jen cena za pokrok je vysoká. Po celý čas bylo třeba překonávat překážky, mnohdy větší než je dokázali pohádkáři přetavit do bájných příběhů a pohádek. Cesty života ohraničily možnosti mojí osobní realizace. Tanec, plavání, sport, řada pracovních a společenských uplatnění byla pro mne nedostupným tabu. Stal jsem se proto hledačem pravdy. Ta byla přespříliš odlišná od oficiálních informací. Tak jsem zůstal rebelem z povolání. Ne Don Quijotem z Cervantesova románu, nýbrž osobou, jež se chce analýzou dopátrat ke kořenům, příčinám zla, které lidstvo odnepaměti po dnešní časy provází.
CO CHCI?
Na školním výletě, asi v roce 1956, mě zaujal nápis v katakombách brněnského kapucínského kostela. Zanechali ho mniši a zněl: „Čím jste vy – byli jsme i my,čím jsme my – budete i vy.“ V sedmnácti letech, pokud vás nic neohrožuje, nemáte důvod myslet na otázky o životě a smrti. Toto bezprostřední setkání se s minulostí, mezi stovkami lidských kostí, mnou otřáslo a vzbudilo zvědavost na celý život. Po maturitě na hotelové škole jsem devět let pracoval v oboru. Tam jsem poznal charaktery, jež se odhalovaly po požití alkoholu. Jednou, můj podnapilý šéf chtěl, abych vstoupil do místní KSČ, kde byl předsedou. Položertem jsem odmítl s tím, že nechci být v jeho straně, neboť už jsem mu jednou podřízený na pracovišti. Poznámku asi vzal jako mladickou nerozvážnost. Tehdy jsem netušil, co komunisti dokážou. Hněvala mě nadutost některých akademicky vzdělaných hostí ( často alkoholiků).Proto mi prioritou nejbližšího života bylo dokončení vzdělání. Mělo mi dát odpovědi na mnoho otázek. Opak se stal pravdou. S novým obzorem omnoho vzrostl počet nezodpovězených otázek. Navíc se měnily i priority: Přišla vlastní rodina a nové povinnosti. Dvacáté století se zapsalo do známých dějin lidstva jako století největšího pokroku v jeho historii. Bohužel, bylo dosaženo jen za cenu nesmírných obětí. Nenávist, hněv a násilí v boji o nadvládu jedněch nad druhými, vyústil do dvou světových válek. První vytvořila podmínky pro uplatnění učení Karla Marxe v Rusku. V zemi, která po nejvyspělejší koloniální mocnosti Velké Británii byla druhým největším státem světa. Rusko však patřilo mezi nejzaostalejší světové státy. Ještě válka ani neskončila a už despotickou vládu ruského cara vystřídala hrůzovláda komunistů, vedených Leninem. Lid Ruska nikdy nepoznal demokracii vyspělých států. Od komunistů si vzali příklad fašisti a národní socialisti ve Španělsku, Itálii, Německu i Japonsku. Tři posledně jmenované státy rozpoutaly druhou světovou válku o nové rozdělení světa. Krátce před druhou světovou válkou došlo k dohodě dvou evropských diktátorů. Stalin, absolutní vládce říše ruských komunistů, uzavřel tajnou dohodu o rozdělení území východní Evropy a Pobaltí s Hitlerem, absolutním vládcem fašistů v Německu. Hitler ji nemínil dodržet a po dvou letech na SSSR zaútočil. Fašisti prohráli a fašizmus zákony stíhají. Vítězný Sovětský svaz a komunizmus pokračoval v boji o světovou nadvládu. Pomáhala mu dohoda válečných vítězů: USA, V. Británie a Sovětského svazu na Jaltě, která určila rozdělení Evropy a ostatního světa do tzv. zájmových sfér.
Moje generace přežila celé období socializmu. KSČ - Komunistická strana Československa, budovala socializmus pod vedením sovětských komunistů. Říká se, že jednou zkusit je více, než stokrát slyšet. Komunisti hlásali, že při budování je třeba se uskromnit. Přechodem pod nadvládu komunistů v SSSR prudce klesla životní úroveň na obrovském území. Nové státy byly levnými dodavateli pro válkou zničený SSSR, i územím, kde se jednou bude bojovat. Takový kolos bez diktatury není možné udržet. To vyplývá i z pravidel, jež zaváděli na nových územích.
Č asopis Nowy Dziennik r. 1989 uveřejnil dokument z archívu prvního polského dělnického prezidenta Boleslava Bieruta. Obsahuje směrnice ústředí KGB, zásady, kteréuplatňovali Rusové na podmaněných územích:
1. V budově velvyslanectví nepřijímat informátory. Dělají to zvláštní síly na veřejných místech. 2. Styk armády s obyvatelstvem je nepřípustný. Důstojníci nesmí chodit k domorodcům a také je nepřípustný styk vojáků s domorodými ženami, občany či s domácím vojskem. 5. Sloučit politické strany. Vedoucí místa obsadit prověřenými lidmi. 8. Získat lidí s autoritou a smyslem pro organizaci, anebo je už nepovyšovat. 9. Stanovit nízké platy pro státní aparát (mimo bezpečnost a horníky). Především zdravotníkům, školám, soudům a vedoucím na všech úrovních. 10. Do všech vládních orgánů a závodů nasadit naše agenty bez vědomí místních úřadů. 11. Dbát na to, aby tisk neuváděl druh a množství zboží vyváženého k nám. Nenazývat to obchodem, ale aby tisk zdůrazňoval množství dodávaného zboží. Třeba uvádět, že je to v rámci obchodní výměny. 12. Nepřipustit, aby noví majitelé půdy dostali dokument o vlastnictví, ale jen o jejím přidělení. 13. Soukromé zemědělství nesmí být rentabilní. Začít s kolektivizací. Snížit přísun strojů, zvýšit povinné dodávky státu. 14. Všechna nařízení formulovat nepřesně, aby byla nesrozumitelná. 15. Vytvořit na každou záležitost více komisí, institucí, úřadů, ale žádná nesmí mít právo konečného rozhodnutí. To neplatí pro hornictví. 16. Odbory smí vybavovat rekreace, půjčky, důchody, zábavu, výlety a potvrdit rozhodnutí vedení. Nesmí ovlivňovat činnost vedení podniku. 18. Je třeba zařídit postup jen takovým pracovníkům a vedoucím, kteří vzorně plní úlohy a nerozebírají problémy přesahující oblast jejich činnosti. 19. Domácím ve funkcích vytvořit takové podmínky na činnost, které je zkompromitují u podřízených a znemožní návrat na původní místa. 22. Podporovat výzkumné ústavy a vynálezce, ale každý objev hlásit do centrály. Realizovat, jen pokud slouží hornictví, technologii opracování a ty, jež uvádí tajná instrukce (armáda). Ne takové, jež zvýší výrobu a sníží potřebu surovin. Uveřejněné objevy prodat do ciziny. Neuveřejnit jejich popis, ani cenu. 26. Uveřejňovat rozhovory s pracujícími na výrobní téma, rozhovory, kde se kritizuje minulost a nepořádky, ale nepřipustit likvidaci jejich příčin. 27. Nesmí se budovat vodovody bez napojení na hlavní síť. Staré rozvody, studny likvidovat. Při stavbě nových fabrik dbát, aby odpad ústil do řek a ty nebyly zdrojem pitné vody. 30. Byty v městech a na nových sídlištích nesmí mít prostory pro chov domácích zvířat, či ukládání zásob potravin na delší čas. 31. Pro soukromý sektor dodávat jen suroviny a stroje, které neumožní kvalitní výrobu. Jejich ceny musí být vyšší než zboží státních podniků. 32. Rozšiřovat administrativu. Lze ji kritizovat, ale ne snižovat a ani nesmí řádné fungovat. 34. Pozorně sledovat a kontrolovat církevní tiskárny, kázání, obsah jejich výuky, ale i pohřební obřady. 35. Vyměnit učitele s autoritou za námi dosazené jmenováním. Zrušit výuku latiny, řečtiny, genetiky, fi lozofi e, logiky na středních školách. 39. Stavět a obnovovat mosty, cesty a spoje, aby se dalo ze všech stran dorazit k místu případného odporu. 41. Nedovolit rehabilitace osob odsouzených v politických procesech. Nevyhnutelné uznat jako justiční omyl. Nepřipustit obnovy procesů. 42. Nesoudit komunisty za škody, či odpor podřízených, ale přeložit na vyšší místo a funkci. Dát je do funkcí vedoucích a počítat s nimi na kádrovou rezervu do budoucna. 43. Veřejně vyhlašovat procesy s lidmi ve funkcích, obžalovanými z činnosti proti zájmům lidu, proti socializmu, proti industrializaci. 44. Vyměňovat lidi v pracovních funkcích, nahradit je neškolenými dělníky s nejmenší kvalifikací. 45. Zařídit, aby na vysoké školy přicházeli studovat jen lidé z nejnižších společenských vrstev, kteří nemají zájem o zvyšování odbornosti, ale jen o získání diplomu. (LIDOVÉ NOVINY 1/1990)
Občané věřili heslům o skromném blahobytu všech podle hesla: „ Každému podlenutných potřeb, každý podle svých schopností a sil. “ Každý dostane od společnostivšechno nevyhnutelně potřebné: bezplatné školy, zdravotní a sociální péči. Za to dá občan svůj talent, schopnosti, síly. Zákonem určené mzdy vyrovnaly rozdíly mezi prací kvalifikovanou a jednoduchou, mezi hrou na zaměstnání a skutečnou snahou v práci po sobě něco zanechat. To byl cílený krok systému. Rovnost v chudobě držela občany státu v patřičné poslušnosti. Časy skromnosti zpočátku vyvažovalo nadšení dělnické třídy, vítěze revoluce. Později, když už kádry byly dosazeny, začal socializmus. Vrstva zbohatlých obchodníků,drobných okrádačů, šmelinářů, melouchářů sloužila jako zdroj satiry, ale především jako zdroj vydírání mafií všemocných: stranických vládců, obecních i podnikových funkcionářů. Být členem KSČ bylo výhodné, neboť šlo o stranu, která měla ústavou zaručené vedoucí postavení ve státě. Komunisté svou neomezenou moc využívali k uspokojení osobních pocitů vlastní důležitosti a moci. Kasta bráhmanů v Indii se jim nerovnala. Děti komunistů mohly studovat na školách, které si vybraly, a to, co studovat chtěly. Rodinní příslušníci a přátelé komunistů dostávali lukrativní pracovní místa a sami stály nad zákonem. Jejich přestupky posoudila strana a jen zřídka byly stíhány. Ostatní občany zbavili postupně důstojnosti výměnou za relativní ekonomickou jistotu, ale ne svobodu. Tito vyšší občané si svoje příděly vybírali i jako různé naturálie od státních podniků. Stranou dosazení šéfové státních podniků ochotně rozdávali, pokud nechtěli být odvolaní. Jenže ani ředitelé státních a komunálních podniků, předsedové rolnických družstev i nižší funkcionáři strany a odborů nevyšli naprázdno. Vyvolení mohli všechno. Pokud zvládli schůze a alkohol, lichotili šéfům, kritizovali podřízené a deptali nepohodlné. Nejlepšími byli ti s lidskými slabůstkami. Čím jich měli více, tím poslušněji plnili příkazy shora. K nim patřili i pologramotné, rychle vystudované dělnické kádry. Znal jsem dělnické ředitele, dosazené do vedení státních podniků po jejich znárodnění. Vystřídali původní odborné kádry a brzy se to na činnosti podniků i projevilo. Někteří si odseděli vězení za manka či jiné škody, ale jiní to vydrželi až do důchodu. Než vyškolili svoje kádry, uplynuly roky. Byly to nomenklaturní kádry, které musely poslouchat, nemít svůj názor, informovat o situaci na pracovišti, udávat nepřátele socializmu. Čekal je za to postup. Systém si odborníky vyráběl podle vlastních kritérií. Mladí dělníci, co nestihli a zameškali ve škole, si to nahradili aktivitou v ČSM (mládežnické líhni strany). Byli vybraní, aby nahradili nespolehlivé původní odborné kádry. Stačila devítiměsíční návštěva střední školy během sobot, která nahradila 3-4leté maturitní studium, a dva roky dálkového studia (také po sobotách), aby z nich byli právníci, inženýři, lékaři.. Měli závratný kariérní postup. Pokud poslušně plnili, co se od nich očekávalo. Po krátké stáži měnili kádry justice, státní správy, policie, ředitele státních podniků, veterinárních a hygienických stanic, nemocnic, atd. Fungují dodnes, všude a i na nejvyšších postech.
21. srpna 1968, dvanáct let od krvavého potlačení rebelií v Polsku, NDR a Maďarsku, obsadili Rusové i Československo. Po šesti dnech se z Ruska vrátili zavlečení čtyři nejvyšší státníci ČSSR. Občané čekali na projev prezidenta. Oznámil, že se dohodli. Tehdy jsem pochopil, že se všechno skončilo. Pokud ruské impérium nepadne, není naděje na důstojný život bez otrocké závislosti na lokajích ruského komunizmu. Bezvládí trvalo dva roky, neboť odpor k okupantům paralyzoval i činnost KSČ. Noví se nehlásili. Posledně přijatí vstupovali do KSČ na podporu Dubčeka, v roce 1968. Tito ale nechtěli podpořit komunizmus, spojovaný s ruským impériem. Nástupem G. Husáka do čela KSČ a i státu přichází normalizace. Další pojem reálného socializmu přináší světu novou zkušenost. Normálním pro reálný socializmus byl jen ten, jenž příchod a „dočasnou přítomnost“ ruských okupantů v ČSSR považoval za bratrskou pomoc. Kdo nesouhlasil, končil. Bez ohledu na minulé zásluhy, kvalifikaci, vzdělání, praxe, osobní a morální kvality. To byly skutečné chvíle pravdy, čas odhalování lidských charakterů. Pokrok oproti padesátým létům hrůzovlády Stalina (Gottwalda a Zápotockého) byl v tom, že nyní nevraždili vězně politických odpůrců. Možná proto, že sám Husák se štěstím unikl v padesátých letech popravě a měl trpké víceleté zkušenosti politického vězně. Československo opustilo několik set tisíc výkonných, kvalifikovaných občanů. Kdo neměl kam utéci, souhlasil s okupací, anebo trpně snášel normalizaci. Nástup prověrkových komisí rychle odhalil charaktery lidí. Ty z prověrkových komisí nikdo dodnes ještě neodsoudil. I když pracovali pro ruskou KGB a měli hlavní podíl viny na neštěstí milionů občanů a jejich rodin. Prohlašuji, že vrahům, kriminálním živlům a asociálům se v ČSSR těch dob dařilo lépe, než obětem normalizace. Pro ty, co se nedokázali podrobit, to byly nekonečné časy čekání, přemýšlení, hledání, zoufalství z bezmocnosti cokoliv vykonat v prospěch sebe a nejbližších. Po celých 21 let.
V roce 1968 jsem končil pětileté dálkové studium ekonomie. Aby to bylo možné, musel jsem na jeden rok přerušit, třikrát změnit bydliště i zaměstnání. Mým povoláním se stala statistika. Federální úřad otvíral nové analytické odbory a místo analytika v okrese se jevilo dostačujícím i pro mne. Vrcholilo politické období plné emocí a v červnu 1968 mě jako čerstvého odborníka přemluvili, abych vstoupil do KSČ a tím podpořil Dubčeka. Stalo se. Během července a srpna se nic nekonalo a po ruské okupaci, v srpnu, jsem chtěl legitimaci vrátit, ale nebylo komu. Prověrky začaly od května 1970. Každý dostal oběžník, kde stálo: „Vzhledem k tomu, že OV KSS byly oznámeny některé připomínky k Tvé osobě, máš možnost do měsíce písemně objasnit Tvůj vztah k obrodnému procesu, ke vstupu spojeneckých vojsk armád Varšavské smlouvy, atd. List mě pobouřil a moje odpověď zabrala čtyři strany. Byly v ní i řádky: „Srpnem 1968 velmi utrpěla prestiž komunizmu. Ideje by se neměly prosazovat vojenskou silou, neboť historie vždy odsoudila výboje ve jménu ideje, ať už to byli křižáci církve anebo nájezdy islámu. Učení, které se prosazuje násilím, nemůže být správné.. Lidé by měli vždy mít možnost otevřeně projevit svoje názory. Pokrok v myšlení je nemožný v atmosféře, kde jediná alternativa je i jedinou platnou, dogmatem, kde všechny projevy oponentů jsou potlačované v samotném zárodku.“ Vyloučili mě z KSČ, ale nevyhodili z práce. Finišovaly práce na sčítaní lidu, domů, bytů a domácností. Měl jsem vše na starosti, a to v okrese, kde žilo mnoho lidí maďarské národnosti. Sčítání dopadlo tak dobře, že přišli pracovníci z pražského ústředí, aby mě přemluvili jít pracovat do Prahy. Nevěděli o mém politickém postoji, proto zůstalo všechno po starém. Psal jsem rozbory i projevy pro šéfy za nejnižší plat tři další roky. Když přišlo třetí dítě, situace dospěla na hranice chudoby. Nic se s tím nedalo dělat, ať se člověk jakkoli snažil. Byli jsme otroci systému. Události dostaly spád po konfliktu s ředitelem úřadu. Tlačili na něj už dlouho, aby se mě zbavil, ale odolával. Možná i proto, neboť jeho úřad býval vyhodnocován mezi nejlepšími v kraji na Slovensku a nestál zle ani v celostátním hodnocení. Když mi tajně prohrabal psací stůl, objevil text ŽALUJI KSČ s deseti body obžaloby, který jsem tam asi někdy zapomněl. Krajské ústředí svolávalo čtvrtletní porady v různých místech. Po skončení poslední jsem nasedal do svého Trabanta. Když se chtěl se mnou svést i kolega, náš šéf ho násilím přesadil do služebního auta. Za městem už na mne čekali příslušníci SNB - policajti. Prý jsem zavinil havárii a musím se vrátit na jejich oddělení. Rozebrali vozidlo, prohledali všechno co jsem měl a po třech hodinách objevili kompromitující text, ukrytý v malém zápisníku. Vezli mě 120 km domů, aby mi prohledali byt a vzali, co považovali za nutné, včetně psacího stroje. Žena a děti spaly a až ráno našly můj vzkaz, že nevím kdy přijdu. V centrále StB se u mne během následujících 24 hodin střídali čtyři vyšetřovatelé. Už skončili a čekala mě cesta do věznice, když jsem jen pro sebe řekl: „Jsem zvědavý, jak v base funguje invalida“. Výslech nahrávali. Když jsem začal hovořit o morálce známých vedoucích a funkcionářích KSČ, zakřičeli: „žádná jména!“ Krátce po mojí poslední poznámce, přišli dva. Dali mi podepsat prohlášení, že více nebudu proti KSČ nic podnikat. A zavezli mě domů. Vyhodili mě ovšem z práce a deset měsíců jsem byl nezaměstnaný. Okolí, sousedé se k nám chovali jako k malomocným. Nikdo se neodvážil k nám dojít na návštěvu, báli se nás oslovit i na ulici, či v obchodě. Žádosti o práci mi odmítlo dvacet šest organizací. Garáž, knihy, všechno co se dalo, jsme prodali, ale nestačilo to. Proto nám ze sociálního odboru dali 1 000 Kčs příspěvek na Vánoce 1975 „...neboť rodina se dostala do krajní nouze bez zavinění jmenovaného“ (Musel jsem ho vrátit). Plný zoufalství jsem zašel na ústředí slovenských komunistů. Přijal mě vedoucí odboru. Jeho bratr pracoval v našem městě a já jsem ho znal. Když zjistil proč přicházím, žoviálnost se mu změnila na nenávist a rozkřičel se na mne: „Kdybys nebyl křivý, šel bys do dolů. I mne chtěli během kontrarevoluce odvolat a téměř jsem se vrátil na svoje původní povolání šoféra. Do basy s tebou, soudruhu!“ Následujícího dne se tam vypravila manželka. Oblékla si hadry na uklízení a stručně popsala situaci. Referentky slzely, ale asi více zabrala výhrůžka, že se vrátí i s třemi malými dětmi... Ještě seděla ve vlaku na cestě domů, když mi volali z DUSLO Šaľa (už jsem tam hledal), že mám nastoupit ráno do práce. Okresní tajemník přikázal, aby mě přijali, ale jen za minimální mzdu. Přešlo deset let a po nástupu Gorbačova se časy začaly měnit. Dovolili mi postoupit z účetního na vedoucího statistiky a angažovat se v šachovém sportu i při vedení kroužku mladých šachistů. V práci se každý podrobil ročnímu hodnocení. Zakládali ho do kádrového spisu. Můj šéf (komunista) mi v r. 1986 vytkl pod Charakterovými a osobními vlastnostmi: „Práci, kterou bere jako osobní prestiž, zabezpečuje bezchybně. Je průbojný, což v některých případech stěžuje komunikaci s jinými útvary. Zásadovost často u jmenovaného nezná kompromisy v zájmu věci. Běžné pracovní povinnosti zabezpečuje, někdy však rutinně“. Kromě toho nic více až do listopadu 1989. Tehdy přišli čtvrťáci gymnazisti (s mým synem), abych jim pomohl dělat revoluci. Tak se i stalo. Založili jsme ve městě VPN – Veřejnost proti násilí a začali organizovat setkání občanů. Když se do vedení VPN tlačili noví lidé, bývalí komunisté i takoví, jež ani komunisti nechtěli mezi sebe – zkusili jsme tomu čelit. Neúspěšně, a tak v březnu 1990 zakladatelé VPN z politiky definitivně odešli. Přišly volby, co vyplavily množství špíny a dobrodruhů, co vytěžili maximum z mocenského a politického bezvládí po komunistech. Tito sestavují různá propojení všude: v politických stranách, úřadech, ale především tam, kde mohou rozhodovat. Nejsou sami, neboť situaci využila i církev na získání nových pozic a vlivu ve státě. Lidé, obávající se o svou existenci včas přehodnotí názor na novou situaci a rádi přecházejí na stranu vítězů. Do KSČ na Slovensku po válce houfně vstupovali nejhorlivější stoupenci a bývalí členové fašistické Hlinkovy strany. Nové vládní síly rády přijímaly zkompromitované lidi. Mohli je použít na špinavou práci, na potlačování rebelií a upevňování vlastní moci. To pochopili i tisíce komunistů v zemích bývalého ruského bloku po roce 1989. Pokud lidé plní příkazy autorit, případně si myslí, že svým konáním dosáhnou cíle, které považují za správně – jsou schopní způsobit násilí i na nevinných lidech. Když skupině lidí přikázali „vynutit přiznání“ od pokusné oběti, přičemž k tomu měli použít elektrické šoky, všichni překročili maximální hodnoty a kdyby tam byl opravdu proud, „viník“ by pokaždé zemřel. Proč se fanatizmus nesnáší s demokracií? Protože v demokracii chybí vrcholná autorita, kterou třeba poslouchat. Místo toho vede člověka k vlastnímu rozhodování. Není tu jasně oddělené dobro od zla a chybí pocit bezpečí, který je odměnou za poslušnost. Demokracie to nikdy nemá lehké. Vyžaduje od lidí pevné morální zásady na dodržování mravního kodexu. Ale i dostatečný rozhled, aby včas odhalili zlo, ukrývajíce se za lákavými sliby. Toto je prostor pro novináře a publicisty: objektivně odhalovat blížící se nástup zlé moci. Každý nástup totalitní moci ve státě začíná svou vládu zavedením cenzury. To nastalo i v ČSR, která po roce 1948 padla do rukou Stalina a komunistů. Vzpomínám si na první zrušení cenzury v socialistické ČSSR, v březnu 1968. Po nesmělých náznacích kritiky starých dob se rychle začaly sypat informace, které občané za dvacet let neměli možnost získat, pokud neovládali cizí jazyky, či neposlouchali rozhlasové vysílání stanic ze zahraničí (Svobodná Evropa, Londýn, Washington, Vatikán) v známých jazycích. Právě SVOBODA SLOVA komunistům v Rusku i u nás překážela nejvíce a byla jedním z hlavních motivů k invazi. I v Dějinách diplomacie je zmínka o ruských sankcích vůči Polákům za neuctivé články polských novin v čase, kdy velká část polského území byla okupovaná ruskými cary. Když ČSSR přepadly „spojenci“, občany zachránili novináři a redaktoři rozhlasu před nejhorším. Po celý týden (21.- 27. 8.1968) vyzývali, varovali občany, aby se nedali vyprovokovat. Jejich odvaha a vynalézavost přiváděla velitele okupačních jednotek do zuřivosti. V čase úplného bezvládí dokázali udržet občany a armádu doma. Díky jim počet obětí invaze z řad civilistů nepřekročil stovku. Kdyby v těch velmi vypjatých protiruských náladách zasáhla do sporu armáda, bylo by obětí na tisíce. ONI, spojenci, by spojeneckou ČSSR, dobyli i starými tanky. Armády s ozbrojeným odporem počítaly, neboť do prvého sledu vyslaly starou techniku určenou do šrotu. Svoboda informací už po staletí nedovoluje spokojeně spát diktátorům, tyranům a samovládcům. Vadí fanatikům. Každému, kdo si zaměňuje demokracii a toleranci se snahou předělat jiné i celý svět k svému obrazu, podle vlastních představ. Demokracie není vysněným ideálním světem, ale jen prostorem, kde kladné a záporné existuje vedle sebe. Právě to vadí radikálům, kteří usilují o nastolení nového pořádku. Možné zlo musí být vykořeněno za každou cenu. Proto je potřebné vytvořit si nepřítele a udržovat vůči němu nenávist. Jen tak si fanatik udrží představu, že to co koná, je správné. Fanatizmus je i lékem na depresi a zklamání, vyvolané těžkými životními podmínkami. Dává naději tam, kde není reálná možnost změnit život k lepšímu. Rozmach nacizmu a komunizmu dokazuje, že fanatizmus prosperoval všude tam, kde panoval pocit ponížení a méněcennosti. Fanatizmus proto bude existovat tak dlouho, jako bída a nevědomost. 11. září 2001 se přepisují dějiny světa. Na scénu razantně vstoupil organizovaný teror útokem na civilizační hroty našeho světa a nezasahuje strategické vojenské cíle, ale bezbranné civilní obyvatelstvo nejvyspělejší země. Do nekonečna se opakují dějiny, když barbaři pokořovali svět civilizace, jen je v jiném scénáři a rozsahu. Jeho konečný dopad jen obtížně možno předvídat. Ale je nezvratnou skutečností, s jakou se lidstvo musí vypořádat a v zájmu svého přežití účinně mu čelit. Důsledně a trvale, účelně a společnými silami. Věřím, že právě tato civilizační katastrofa výrazně urychlí sjednocení lidstva. Málokdo byl dosud ochotný připustit, že náboženský fanatizmus a násilí dokáže propuknout i v našem světě. Přesvědčilo mě, že bez hlubšího pohledu na islám by tato kniha nemohla být komplexní. Trvalo mi dost dlouho než jsem pochopil, že zbrojení sloužilo komunistům k zastrašování a udržování trvalého napětí. Těžila z toho i protistrana, kde argument ohrožení svobodného světa ospravedlní jakékoliv rozpočtové výdaje na zbrojení. Kromě toho takováto, přísně utajená kapitola státního rozpočtu, dokáže podobně jako černá díra ve vesmíru, pohltit velké množství různých jiných použitelných matérií a aktivit. Nejsem autorem všech řádků této knihy. Naopak, všechno to vzniklo jen proto, neboť jsem získal dost podnětných informací, jež mě nutily začít rozmýšlet i zaujmout stanoviska. Abych podpořil myšlenkový sled a sílu zdůrazňované argumentace, cituji množství autorů, kteří asi, než došli k vlastnímu výroku, přijali či opravili názory jiných. Podle L. Wittgensteina: Problémy se neřeší přidáním nových informací, nýbrž přeuspořádáním toho, co už od začátku víme. Asi každá myšlenka byla už někým vyslovená, nápad někde dozrál u někoho a odzněl dříve, než dostal publicitu. I historie světových vynálezů a objevů poznala mnoho vynálezců z různých častí světa. Vůbec o sobě nevěděli, ale vyřešili tentýž problém, měli stejný objev, jako např.: parní stroj, žárovka, teploměr, rádio, telegraf, atd. Stačilo, že jednou už někde byla inspirující myšlenka vyslovená. Matematici uvažovali o výpočtech a myšlení pár století, ale Turing, Church a další Brit - matematik, Emil Post, v jednom z příkladů synchronizace vědy, nezávisle a ve stejném čase přišli s nápadem Univerzálního výpočtového stroje (zařízení). Každý ho popsal různě, ale všichni publikovali výsledky v roku 1937 a vystavěli scénu pro počítačovou revoluci, která krátce nato následovala. /Daniel Hillis: OBRAZCE V KAMENI/
Určitě nejsem jediný, kdo v duchu vyřešil, přišel na nápad, který se dříve či později objevil na veřejnosti jako hotový produkt. Všechno tu už jednou v historii člověka bylo. Jde o to, aby to budoucí nebylo horší než všechno předcházející. Když se podaří postupně sjednotit dostatek občanů dobré vůle, mohou se stanovit priority problémových oblastí, začít hledat odpovědi na ně a jejich optimální řešení z pohledu morálky i ekonomiky. V čase vzniku těchto řádků je mi téměř sedmdesát. Přežil jsem komunizmus a vím, co totalitní systémy dokážou vykonat pro úplné zotročení člověka. Vím, že nejhorší, co může postihnout generace po nás, je nepoučení se z historie a opakování chyb z minulosti. Nechci, aby vnoučata prožila podobně promrhaný život jako já, a proto vypovídám, hledám východiska. Nedělám si žádné iluze o blízkém nastolení přijatelných podmínek pro rozvoj lidstva, ani nemám mesiášské ambice na záchranu světa. Navzdory tomu se pokouším proniknout do podvědomí rozmýšlejících lidí tohoto světa a nabízím, navrhuji pár poznatků, nasbíraných desetiletími. Když se přidají další, nemusí tato snaha vyjít nazmar. Při hledání názvu pro knihu jsem chtěl vypracovat projekt využití nejlepších poznatků z historie i současnosti lidstva. Ne jako poučení, připomenutí, ale především, aby se jimi lidstvo řídilo. PROJEKT PRING: Priority Rozumných Integrovaných Národů Glóbu. Má vést k rozmýšlení, které je Základem inteligence (soubor rozumových schopností, nadání, chápavost). Proto je kniha Projektem PRING. Má pomáhat při spojování lidí do společné snahy účelně využívat nejlépe poznatky. Jen společnost s trvalým rozvojem ekonomiky umí získat dostatek zdrojů pro růst kvality života. Aby život nejvyššího počtu lidí byl zbavený bídy, zoufalství, strachu o přežití. Varování vědců vykreslují hrozivé scénáře vývoje planety. Když se lidé nedokážou dohodnout na sjednocení, může už toto nové století být i stoletím posledním. Tato kniha a Projekt PRING je nekonečně dlouhý příběh na konci kterého září odvěká tužba člověka po pozemském ráji. Dnes i zítra, stále bude nutné překonávat miliardy překážek na cestě za zdokonalováním, neboť tužby a potřeby lidí rostou s rozsahem poznání. . Člověk to dokáže. Musí to dokázat! Aby měl důvod žít. Aby mělo smysl přivádět na svět potomky.
výňatek z kapitoly STRUČNÉ DĚJINY LIDSTVA .
VZNIK OSN .
V San Francisku USA 26.VI. 1945 podepsalo 51 členských států Chartu Organizace spojených národů (OSN) na udržení míru a podporu vztahů mezi národy. Společnost národů z r. 1919 tuto úlohu nesplnila. Proto r. 1943 se v Moskvě dohodly USA, V. Británie, SSSR a Čína, že ji obnoví. Koncept vypracovaly o rok později na konferenci v Dumbarton Oaks a na Jaltské konferenci se ve únoru 1945 rozhodlo uspořádat zakládající konferenci 25.IV. 1945 v USA. Charta organizačně upravuje činnost OSN. Hlavní orgány jsou: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Mezinárodní soudný dvůr, Poručenská rada, Hospodářsko-sociální rada a Sekretariát OSN. Každý rok se všichni členové scházejí na VS, kde projednávají vzniklé problémy. Rozhodnutí, která se netýkají mezinárodního práva, mají charakter doporučení. Rada bezpečnosti řeší spory při konfliktech mezi zeměmi. HS rada se zaobírá úlohami hospodářsko- sociálního pokroku i lidských práv. Na Mezinárodní soudní dvůr se sídlem v Haagu se mohou obrátit státy a jejich spory mohou být řešeny jen pokud se podřídí jeho statutu.
VÁLEČNÁ BILANCE .
Nejstrašnější válka historie lidstva trvala sedmdesát dva měsíce a její bilance je hrozivá. Lidstvo přišlo o více jak 55 mil. obyvatelů (25 mil.civilů); 35 mil. bylo zraněných a asi 2 mil. lidí bylo nezvěstných. Z jednotlivých zemí nejvíce ztrát měl SSSR, kde přišlo o život 13,6 mil. vojáků a 7 mil. civilů; Čína ztratila 6,4 mil. vojáků a 5,4 mil. civilů; Polsko přišlo o 320 tis. vojáků a o 5,7 mil. civilů (2 350 tis. Židů). Němci přišli o 4 750 tis. vojáků a 500 tis. civilů; Japonci ztratili (1200 + 600 tis. lidí ); Jugoslávie (410+1280 tis.); Francie (340+470 tis.); Maďarsko (140+280 tis.); Itálie (330+85 tis.), V. Británie (324 + 62 tis.); Rumunů zahynulo spolu 378 tis.; USA obětovaly 259 tis. vojáků... V koncentračních táborech nacisti zlikvidovali asi 6 mil. židů a nejméně 500 tis. jiných vězňů. Nejhroznějším se stal tábor Osvětim v Polsku, kde nacisti vyvraždili asi 4 mil. obětí. V čase vrcholu válečného konfliktu bojovalo proti sobě 20 mil. vojáků hitlerovské koalice a 40 mil. vojáků armád spojenců. Ve vzduchu přišlo Německo o 72 tisíc, USA 50, V. Británie 36 a Japonsko o 16 tis. letadel. Byly potopeny lodě o celkovém výtlaku 21,5 mil. BRT u spojenců a 14 mil. BRT na straně Osy. Podle odhadu z r. 1945, válečné náklady byly 1,2 bil. $, válečné škody odhadli na 230 mld. $. Ztráta lidí, historických a kulturních hodnot je nevyčíslitelná. . Konec války přinesl změny bojujícím národům.. USA byly ušetřeny bojových akcí na svém území. Jejich hospodářský, technický a vojenský potenciál a monopol atomové bomby umožnil jim stát se vedoucí zemí Západu. Byly i protiváhou druhého giganta, SSSR, kterého mezinárodní vliv výrazně stoupl.. Postup Rudé armády pomohl Stalinovi vybudovat sovětskou sféru vlivu ve východní Evropě, skoro na celém Balkáně a v části Německa. Velká Británie ztratila vedoucí mocenské postavení ve světě. Na konci války stojí země těsně před finančním krachem. Má dluh u USA 14 mld $. Pro nedostatek potravin zavádí lístkový přídělový systém a následně i devalvuje £. . Podobný stav zažili Francouzi. Dezolátní stav obou zemí se odrazil v rozšíření hnutí za nezávislost kolonií. Angličané přišli o kolonie v Indii. R. 1947 vznikla hinduistická INDIE a muslimský Pákistán, jehož západní a východní části byly od sebe vzdálené 1 500 km. Z východní části vznikl stát BANGLADÉŠ (16.12.1971) V Paňdžábu a ve východním Bengálsku (dnes už Bangladéši), kde ještě nebyly definitivně určené hranice mezi Pákistánem a Indií, vypukly r. 1947-1948 boje mezi hinduisty a muslimy a sikhy. Těm padlo za oběť asi 10 milionů Indů. Máhatmá Gándhí (Máhatmá - Velký duch) vůdce Indů, 30.1.1948 podlehl střelám hinduistického fanatika. Druhá polovina XX. stol. zaznamenala i konec kolonií. Francouzi přišli o Alžír po potyčkách mezi Alžířany a Francouzi, kteří tam žili už dlouhé roky. Ve východní Asii se po pádu Japonska uvolnil prostor pro Čínu a pro vznik nových států. Svět se začal seskupovat okolo dvou velmocí: USA a SSSR.
. RUSKÝ KOMUNIZMUS . . Slabiny diktátora J.V. Stalina odhalil až vpád Němců do SSSR. Nedůvěřivý vůdce dlouho nedokázal překonat „zradu“ Hitlera, s kterým podepsal výhodné smlouvy a zvráceně doufal, že s nim dohodl rozdělení světa natrvalo. Čistky v armádě před válkou zlikvidovaly téměř celý jeho štáb schopných vysokých důstojníků (maršál Tuchačevskij aj.). I za nimi byla Hitlerova tajná služba. Doručila Stalinovi materiály o puči, který důstojníci údajně připravovali. Vítězství nad Německem stálo sovětskou společnost nesmírně mnoho sil a lidských životů. Po vítězné válce nad Německem získal SSSR po USA druhý největší mezinárodní a politický vliv. Paranoidní Stalin věřil, že je obklíčen nepřáteli, a tak diplomacií i nasazením vojsk si dobyl větší manévrovací prostor v mezinárodních záležitostech. Postup armády umožnil SSSR získat pod sféru vlivu východní Evropu, část Balkánu a Německa. Všude tu prosadili Rusové svůj systém, se všemi hrůzami, které občané SSSR už zažili. Tři roky po Stalinově smrti (1953) na XX. sjezdu strany, zkritizoval Stalina Nikita Chruščov. Odsoudil kult osobnosti a z něho vyvozený teror. Příčiny omylů v politice založené na zásadách „Vědeckého komunizmu“ nevysvětlil. Chruščov byl roky oddán Stalinovi, zúčastnil se čistek během svého působení na Ukrajině. Jako generální tajemník ÚV KSSS (šéf komunistického impéria v Rusku) začal s politikou sbližování SSSR a USA, k čemuž posloužila i setkání na nejvyšší úrovni v obou zemích, poprvé od vzniku SSSR. Pod jeho vládou začaly „pětiletky“, hospodářské plány, směrnice na dostižení a předstihnutí USA do r. 1980. V praxi se pětileté plány od centrálních plánovacích úřadů neplnily, anebo jen velmi slabě. Komunisti získali ze znárodnění, konfiskací a násilné kolektivizace půdy i majetku rolníků dostatečný základní kapitál. Ten rozšířili výměnami peněz a následnou krádeží úspor občanů přes vázané vklady, (nikdy nebyly vyplaceny) a také vyrabováním penzijních fondů pracujících. Znační zdroje plynuly z otrocké práce politických vězňů i nízkých mezd. Mzdová politika nerozlišovala odbornost, ani pracovní schopnost, talent a ani jiné složky růstu kvality a produktivity práce. Zaostávání za západními státy rostlo. K tomu se přidával teror, vraždy, cenzura, i zákaz vycestování ze země. Začínaly revolty občanů, ale i „vítězných pracujících“. 28. VI. 1956, jedna z demonstraci při generální stávce přešla v Poznani do pouliční revolty, kterou polská armáda krvavě potlačila. Protesty byly i v Maďarsku. Pod vlivem Poznaně se v Budapešti konala shromáždění studentů. Žádali odchod vojsk SSSR, svobodné volby, školy, zrušení cenzury, propuštění politických vězňů, umožnit systém vícero stran, odchod stalinistů, reformu zemědělství, atd. K studentům se přidali i ozbrojení dělníci. Když odstranili Stalinovu sochu a zaútočili na rozhlas, začala policie střílet. Mezitím se s nimi začali sbližovat někteří sovětští vojáci. Nechávali jim zbraně i auta. Maďarská vláda vyhlásila stanné právo a povolala na pomoc sovětské tanky. Ty povstalce likvidovali benzínovými lahvemi. Ani nový premiér, Imre Nagy od 24.X.1956, nedokázal utišit situaci v zemi. (Amnestie a také popravy komunistů na veřejnosti a bez soudu). Nagy vyhlásil, že socialistické Maďarsko vystupuje z Varšavského paktu. Vyhlásil neutralitu své země a žádal její uznání OSN i velmocemi. Maďarskou delegaci na jednání se Sověty zatkli. Chruščov dal rozkaz povstání krvavě potlačit. 200 tis. Maďarů uprchlo do Rakouska. Nagyho popravili a jeho místo svěřili Rusům oddanému Jánosovi Kádarovi. Světovou prestiž za Chruščova získal kosmický program. SSSR jako první země světa překonal zemský orbit: 1957 - SPUTNIK umělá družice a 1961 - let prvého kosmonauta, Jurije Gagarina okolo Země. Raketový náskok ihned využil k ohrožení USA. Na ostrově Kuba se, po partyzánském boji proti korupčnímu režimu Batisty, dostal k moci Fidel Castro Ruz (1. I 1959). Znárodnil půdu a majetek zahraničních koncernů, za což USA uvalily zákaz dovozu cukru, rumu a tabáku, hlavních produktů ostrovního státu. Právník Castro se obrátil na SSSR. Chruščov zřídil na Kubě raketovou základnu. Došlo ke kubánské krizi 22. X. 1962. Jen hodiny dělily lidstvo od III. světové války, v které by nukleární zbraně přivodily zánik civilizace. Proti 67letému Chruščovovi stál 44letý J. F. Kennedy, 35. prezident USA. Chtěl zvýšit ekonomiku USA bojovat proti nezaměstnanosti a čelit hrozbě komunizmu. Bál se rostoucího vlivu SSSR při hranicích USA. Pochopil, že mnohé země třetího světa podpoří politiku komunistů pro chudobu a špatnou sociální situaci. Silná ekonomika umožňuje i rozvoj demokracie. Tento vzdělaný politik a otec rodiny věděl, že svět se dostal na okraj katastrofy. Dohodou s Chruščovem krize pominula. Sám J.F.K. byl r. 1963 obětí spiknutí. Ani po 40 letech svět nezná motivy a jména vrahů. Jugoslávie se v červnu 1948 jako první vymanila z područí Stalinovy svévole. Začala kritikou Stalina. Pod vedením maršála Josipa Broze Tita se osvobodili od německé okupace a sebevědomě uplatňovali nárok na vlastní cestu k socializmu. Od r. 1950 zavedli tam dělnické samosprávy. Podniky dostaly značné pravomoci. Jejich „dělnické rady“ volily vedení i ředitele podniku. Princip přenesly i do dalších oblastí života. Namísto poslanců delegovaly podniky a úřady zástupce do nadřízených grémií. Politiku KS Číny, od r. 1921, ovlivnila hospodářská zaostalost země. Revolucí byla mobilizace rolníků. Hospodářská politika měla přinést rozvoj průmyslu i vesnic, kde působily „lidové komuny“. „Velký skok dopředu“ znamenal zvýšit průmyslovou výrobu všech oblastí a co v nejkratším čase. Plán selhal a po odchodu poradců následovalo zhoršení vztahů se SSSR (1962/63). Kulturní revoluce (1966/69) měla cíl sblížit státní byrokracii, inteligenci a prostý lid. Z „velkého nepořádku“ se tak stalo velké násilí a chaos. Program „čtyř modernizací“: průmysl, zemědělství, obrana země, věda a technika 1978 sledoval boj proti ultralevicovým silám a po smrti Mao Ce-tunga 1976 proti „bandě čtyř“. Od r. 1963, po návštěvě Chruščova v Číně, nastaly územní spory. Rusové roku 1858 získali od oslabené Číny území u řek Amur a Ussuri. Na území bratrská Čína vytrvale vznášela nárok, ale po neúspěšných rokováních vyhlásil SSSR čínsko-sovětské hranice za trvalé. Úsek hranic sověti opevnili a při pokusech o průnik Číňanů tam padly desítky tisíc „civilních“ obětí. Vyostření konfl iktu s Čínou, kult osobnosti, odtrhnutí od reality a byrokracie, vyčítali odpůrci 73letému Chruščovovi. V r. 1964 ho zbavili všech funkcí a poslali do důchodu. Novým šéfem Kremlu se stal L.Brežněv. Vládl osmnáct let. Brežněvova doktrína upírala právo na samostatnost a suverenitu států. Všechny pokusy opustit linii určenou SSSR, potlačil armádou. V roku 1968 vyslal armády Varšavské smlouvy: SSSR, NDR, Maďarska, Polska a Bulharska do ČSSR, aby potlačily snahy o demokratizaci společnosti s heslem: socializmus s lidskou tváří, známe ve světě jako „Pražské jaro“. Chtěl i urovnat vztahy se západem a USA v rámci politiky uvolňování. Po Brežněvově smrti (1982) se na čele vystřídali v krátkém sledu: Andropov, bývalý šéf KGB - Výboru státní bezpečnosti. Za 15 měsíců panování vyměnil stovky pracovníků aparátu. Důležitá místa obsadil svými důvěrníky z KGB, kromě jiného připravil i cestu k moci pro M. Gorbačova. Choroba, s kterou nastoupil, ukončila jeho 69letý život, r. 1984. V zahraniční politice držel kurz svého předchůdce. Jeho nástupce, 72letý K. Černěnko s chabým zdravím se za rok působení politicky neprofiloval. Zvolením Michaila Gorbačova do čela strany a státu (1985) nastává po desetiletích vlády starců, výměna generací. 54 letý Gorbačov velkou čistku zdůvodnil špatným stavem hospodářství. Hlásal svou politiku otevřenosti a přestavby: Glasnost a perestrojka. Začal rozpad sovětského impéria. Po r. 1989 politické změny dovršily jeho zánik (III.1990), když mimořádné zasedání Sjezdu lidových komisařů zrušilo článek ústavy o vedoucí úloze KSSS. Gorbačova zvolili za prvého prezidenta SSSR. Radikál Boris Jelcin jako předseda parlamentu vystoupil i s KSSS. 12.VI.1990 vystoupilo ze SSSR všech 15 mimoruských států. Jelcina po neúspěšném generálském puči zvolili za prezidenta Ruska a Gorbačov se stal politickým důchodcem. S některými státy bývalého impéria tvoří Ruská federace „Společenstvo nezávislých států“. Rozpad ruského impéria nastal z několika příčin: Výrazně klesly příjmy z těžby ropy, když je stát potřeboval na náročný zbrojní program. Za prezidenta USA (1981) zvolili Ronalda Reagana, který SSSR označil za Říši zla. Jeho politika se soustředila na oslabení SSSR tím, že musel vydávat stále více prostředků na zbrojení. K procesu přispělo i zvolení polského kardinála Karla Wojtylu za papeže. (1978). Od r. 1522 jako první kněz neitalského původu se stal papežem s jménem Jan Pavel II. Úspěchem diplomacie Vatikánu byly jeho návštěvy Polska a jiných zemí. Významně přispěly rovněž fi nanční částky, které Vatikánská banka přes agenty a polské poutníky z Říma posílala. Po odhaleném fi nančním a korupčním skandálu byl ředitel Vatikánské banky nalezen mrtvý u pilíře pod mostem řeky Temže v Londýne (s drátem okolo hrdla). Zásadní událostí se stalo zvolení M. Gorbačova do čela KS SSSR. Díky jeho liberálnější politice se uvolňuje celosvětové napětí. Toho státy socialistického tábora střední Evropy využily k vymanění se z područí komunizmu. Brzy se Gorbačov přesvědčil, že demokracie a socializmus jsou neslučitelné. Po zmařeném pokuse komunistických vysloužilců o puč (1991) přišel i o křeslo vládce Ruska, nejobávanější světové velmoci. První zprávy o tom převratu byly hrozivé a budily obavy milionů. Komunizmus v Evropě padl pro nezájem, ekonomickou slabost a vnitřní problémy SSSR. Jako jiný důvod možno uvést neschopnost komunistů vládnout a přinášet nové myšlenky. Vládnoucí kádry satelitních komunistických států se nepřizpůsobily Gorbačovovi. Když přišly chvíle revolty, bylo jen otázkou času dokdy bude stačit zastrašování, menší policejní zásahy, atd. a kdo po poprvé použije totální brutalitu lidového státu proti svému lidu. Čas se naplnil v r. 1989. Změny v Polsku, Maďarsku a ČSSR, kde se o svržení komunizmu už jednou neúspěšně pokusili, proběhly změny bez násilí, jako „něžné revoluce“. Zůstává na historicích, aby odhalili pozadí bezprecedentního odstoupení od moci. Po prvním desetiletí se začaly i objevovat komentáře, které naznačují dohodu proti sobě stojících mocností za cenu, že komunisti nebudou bráni k zodpovědnosti a pronásledovaní. Přeměna v NDR přešla jako návrat ztraceného syna, když část Německa, která připadla Rusku, se časem stala Německou demokratickou republikou. I když byla ekonomicky nejvyspělejším státem bloku, pohled přes hranice a média k bratřím odhalily přednosti a nedostatky obou systémů. Vývoj na Balkáně byl už mnohem dramatičtější. Mimo Bulharsko, kde přebírají ruskou kulturu a metody. Odstranění Živkova a jeho rodiny, i všechny změny, proběhly mimo centra zájmu médií světové veřejnosti. V Rumunsku vládne Ceaucescu několik desetiletí. Jeho politika vůči Rusům je nezávislejší. Za neúčast na okupaci Československa v r. 1968 měli Rumuni a Ceaucescu mnoho sympatií. O skutečných poměrech v tomto balkánském státě s vlastní ropou věděl jen málokdo. Manželé využívali slasti Rusy už nekontrolované moci, ale svět o tom nevěděl. Až před Vánocemi 1989 se se zděšením dozvídá o nasazení státní bezpečnosti na potlačení odporu použitím střelných zbraní a vraždění. Po třech dnech přechází armáda na stranu lidu. Zinscenuje bleskovou popravu manželského páru, po které pozornost světových médií opadne. Albánskou cestu za svobodou provázal útěk obyvatelů do sousední Itálie. Lid této nejchudší evropské země trpěl ještě větší bídou, než občané Rumunska. Ani za deset let nepřekročila Albánie svůj ekonomický stín. Nejdramatičtější střídání moci v evropských státech, kde se koketovalo s komunismem, bylo v Jugoslávii. Tento státní útvar byl slepencem tří náboženství a kultur a státní marxistické ideologie. Byl to stát pravoslavných Srbů, kteří žili vedle řečí si blízkých katolických Chorvatů. Mimo ně tu žili katoličtí Slovinci, muslimové v Makedonii, Kosovu, v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře. Všichni propletení rodinnými a jinými svazky.. Jeho pád provázal zničující bratrovražedný boj o přežití. Tento boj rodin je trpkým ponaučením o chování „civilizovaného“ člověka na konci XX. století. Století dvou světových válek s desítkami milionů obětí, století kde existoval fašizmus a komunizmus, i strach z nukleárního nebezpečí. Století ukázek, čeho všeho je lidstvo schopné. Rusko na konci XX. století svou pouť za lepším životem ještě nenastoupilo. Stále je nejsilnější zemí východní hemisféry, má atomovou bombu, armádu a KGB, ale obyvatelstvo zároveň propadá deziluzi ze zhroucení impéria. Český prezident Václav Havel věděl o čem hovoří, když v projevu v senátě USA po revoluci řekl: „Jak nám Čechům může Amerika pomoci? Tak, že pomůže Rusku“. Rusové Neslovanům nedůvěřovali a podle zásad Mongolů na všechny hlavní posty dosazovali své lidi. Mnoho Rusů pohltily aparáty KS, správy, KGB, policie, armády. Tam, kde ovládají lidí. Možno předpokládat, že každý schopnější pracoval v službách státu. Národnost rozhodovala při kádrové spolehlivosti. Když se ruské kádry vyčerpaly, nastoupili občané z Ukrajiny a Běloruska. Tyto dva národy po staletí patřily do Ruska, kde ruština je hlavní jazyk. Jazyková příbuznost vyrovnávala rozdíly do té míry, že původní jazyk byl na ústupu. Ukrajinci a Bělorusové byli prvními náhradníky Rusů. Vrcholové funkce patřily na Ukrajině i v Bělorusku jen Rusům. Ruština se učila v rámci SSSR jako hlavní jazyk a jazyk národů se učil až druhý, jako německý, či anglický. Pádem Říše zla se ztratil význam, potřeba těchto lidí. Nemají privilegia, ani vhodné uplatnění, společenské postavení, úměrné jejich schopnosti (mimo SSSR žije 300 tis. členů KGB). Zánik bloku dozníval na světové politické scéně i v dalších letech. V osmdesátých letech se SSSR zapletl v Afghánistánu. Padlo mnoho životů i ruských, neboť domorodci dostali pomoc ze Západu, především z USA. Gorbačov armádu stáhl, ale boje v zemi nepřestaly. Islámští fanatici dali prostor teroristům k boji proti USA a západnímu světu. I proto, neboť už od nich žádná pomoc nepřicházela. Pozici ochránce pořádku ve světě převzaly USA. Nejsilnější země zasahovala do konfl iktů ve světě i po příměří ve Vietnamu r. 1973. Především vývoj na Středním Východě a v ropných státech je prioritou i ve třetím tisíciletí, jelikož odtud čerpá Evropa, Čína a Japonsko převážnou část svých energetických zdrojů a navíc tudy vede i jedna z hlavních námořních cest (Suezský průplav). A kromě toho se zde nacházejí režimy, které díky vlastnictví nukleárních zbraní v kombinaci s přítomným islamismem (Írán, Pákistán) mohou být v blízké budoucnosti přímou hrozbou nejen pro energetické zdroje Evropy, nýbrž pro Evropu samotnou - stačí se podívat na mapu! Na přelomu tisíciletí svět znova přehodnocuje základní priority: Už zde nejsou socializmus a kapitalizmus jako úhlavní nepřátelé, ochotní zasáhnout proti sobě krajními prostředky. Naopak, zbytek bloku, kam patří Čína, Vietnam i Kuba chce spolupracovat (výjimkou zůstala již jen KLDR usilující o dosažení komunistického ráje v izolaci od zbytku světa, potácející se od jednoho hladomoru k druhému). Nové hranice dělí svět na svět chudých a svět bohatých. Chudoba se radikalizuje, proniká skrze náboženské vnímání světa, kde bohatý Západ je stavěn do pozice viníka všeho zla. Afričtí i arabští diktátoři - rozkrádající a rozhazující miliardy dolarů pumpované bývalými kolonizátory a humanitními organizacemi do jejich zkorumpovaných byrokracií - donekonečna svalují vinu za bídu ve svých zemích na dědictví kolonialismu, aniž by vzali do úvahy, že právě nejchudší země jako Afghánistán či Etiopie de facto nikdy koloniemi nebyly (anebo pouze krátce) a že např. africké země disponující největším nerostným bohatstvím (jako třeba Středoafrická republika) díky svým vůdcům a mentalitě obyvatel nedosahují ani 10% HDP Japonska či jižní Koreje, kterým naopak chybí takřka všechny tyto nerostné zásoby, jež se v „chudých“ afrických zemích bez užitku povalují (od bauxitu a mědi po uran, zlato a diamanty). Sebevražedné útoky teroristů udržují stálé napětí ve světě. Místo toho, aby začalo všeobecné odzbrojování, rostl pokrok a rozvíjely se lidské možnosti, hledají se prostředky na ničení jiných. Lidstvo se ještě stále nepoučilo z chyb, které poznalo z vlastní historie. Naivní pacifi sté orodují za nové diktátory. Američané volají po návratu k izolacionismu, Rusové znovu sní o návratu impéria ... tisíce se jich klaní před Leninovým mauzoleem (diktátoři Lenin a Stalin se v r. 2008 umístili na čelném místě ankety o největší osobnost Ruska). Poznámka: V této kapitole byly mj. použity materiály z knihy KRONIKA LIDSTVA (B. Harrenberg a kol.) a doplňky editora FRH.
OTROCTVÍ
Dějiny lidské civilizace neznají písemné záznamy o vzniku otroctví. Možno odhadovat, že počátky zotročování člověka jsou v hlubokém pravěku našich dějin. Později bylo asi nutné zabezpečit dostatek potravin nejen pro členy rodové komunity, ale i pro zajaté osoby. Potom je mohli začít využívat na práce, které neuměli, či nechtěli vykonávat. Otroctví nemohlo rozkvétat v loveckých společnostech, které byly stále v pohybu a zajatce bylo třeba hlídat. Ale i nejstarší záznamy znají už kategorii lidí bez práv, která existuje odnepaměti, -10 000 let WT, do polovice XIX. stol. oficiálně a reálně existuje dodnes. Nejbrutálnější formy otroctví zaznamenalo lidstvo v XX. stol., po vzniku diktátorských společenských systémů: – komunistické Rusko (SSSR) a jeho satelity; – fašistické Německo, Japonsko a jejich spřízněné země; – poválečné diktatury v různých částech světa (Čína, Barma, Kuba, Kambodža a další státy v Africe, Jižní Americe a Asii)*. Podle historika Morese I. Finleyho, existovalo ve světových dějinách pět velkých otrokářských společností: 1. Řecko 2. Starověký Řím 3. USA před válkou Severu proti Jihu; 4. Koloniální Antily a 5. Brazílie V r. 2004 uveřejnil český časopis 100+1 ZZ seriál článků pod souborným názvem: „Dějiny otroctví“. Ve velmi stručném přehledu uvádí průřez šesti hlavních typů využívání otrocké práce v dějinách: Egypt, Řecko, starověký Řím, evropský středověk, arabský svět a Amerika. Jde o tak závažný historický materiál, že bez něho by byly „Stručné dějiny člověka“ v předcházející kapitole neúplné. Proto jsem si dovolil je sem zařadit, doplnit o vzpoury otroků a vysvětlující úvahy na zamyšlení. * Dodnes se vyskytuje obchod s lidmi a využívání otrocké práce v Mauretánii, Sierra Leone, Súdánu a jinde (pochopitelně i v těchto zemích je otroctví v současnosti zakázáno, ale fakticky tam velké množství lidí žije ve stavu obdobném otroctví; v Mauretánii bylo např. zrušeno až v r. 1981 a teprve v r. 2007 tam byl vydán zákon výslovně stanovící za otrokářství trest odnětí svobody na pět až deset let). Mezinárodní organizace zahrnují do stejné kategorie jako otroctví také nucené práce, a ty jsou shledávány ve větším počtu zemí - např. i v Mongolsku, v Brazílii či Spojených arabských emirátech (zde jde hlavně o zahraniční dělníky – imigranty).
ISLÁM A ARABOVÉ
Od VII. do XIX. stol. prodali vyznavači proroka Mohameda a Alláha, muslimští obchodníci do otroctví asi sedmnáct milionů černošského obyvatelstva Afriky. O tomto faktu se mnoho nehovoří, zůstává tabu a přece jde o nejrozsáhlejší obchodování s lidmi v dějinách světa. Mělo to vícero příčin. Muslimský obchod s otroky měl několik rysů, které ho dělaly méně viditelným než dovoz otroků do Ameriky. Značná část výměny probíhala v Africe, bez lodní dopravy. Karavany s černochy přepravovaly i množství jiných druhů zboží. Navíc byli otroci rozptýleni na rozsáhlých územích Afriky a i Asie. V XIX. stol. byl idealizovaný obraz muslimského otroctví, jako reakce na snahy evropských cestovatelů zrušit obchod s černochy v Africe s tím, že naopak zdůrazňovali krutost muslimských otrokářů, a proto je co nejvíce hanili. Každá zmínka o této etapě muslimské historie se dodnes považuje za projev nepřátelských úmyslů. Čísla hovoří jasně. V rámci Afriky bylo jako pracovní síla využito na čtrnáct milionů zotročených černochů. Ještě více jich putovalo přes Saharu, Rudé moře a Indický oceán do Asie. Odhaduje se, že v VII. až XIX. stol. přes saharskou poušť přepravili 7 400 tis. otroků. K tomu nutno připočítat 1 565 tis. osob, které zahynuly cestou a 372 tis., které zůstaly pracovat na okrajích pouště a v oázách. Dohromady 9 337 tis. otroků. Do asijských oblastí okolo Rudého moře a Indického oceánu se dostalo dalších osm milionů osob. Dohromady se muslimským obchodníkům podařilo zotročit šestnáct až sedmnáct milionů Afričanů. To je čtyřicet procent z celkového počtu dvacet čtyři milionů osob, které byly deportovány v historii černošského otroctví. Začátky obchodu s otroky pocházejí ze VII. stol., kdy vznikla rozsáhlá muslimská říše. OTROCTVÍ se stalo vhodnou institucí poskytující pracovní síly. Jelikož islám zakazoval zotročovat jiné muslimy, šli do neislámských oblastí na jih od Sahary. Kromě toho získávali muslimové otroky i ze slovanských zemí, z Kavkazu a Střední Asie. Nejvíce bylo zajatců z Afriky. U muslimů se vytvořil hanlivý obraz černocha s rasovým a náboženským tónem. Pseudovědecké teorie tvrdily, že černoši mají nedostatečné uspořádání a kapacitu mozku, proto jsou od přírody veselé povahy a hodí se na nucené práce. Zotročování také ospravedlňovala už zmíněná biblická legenda o Chámovi. Muslimové ji upravili tak, že všichni černí Afričané jsou potomci Cháma, na kterého otec Noe uvalil kletbu otroctví. Od XV. stol. se otroctvím zdůvodňovalo i zajetí těch černochů, kteří konvertovali na islám – jako trest za to, že se už nenarodili jako muslimové. Hlavními středisky pro nábor otroků byla západní Afrika, Núbie, Etiopie, Berbersko (v Somálsku), pobřeží Tanzanie a Mozambiku. Nejvíce se jich dováželo do maurského Španělska, na Sicílii, Blízký východ, na Malajské souostroví a až do Číny. Města Asuán i Córdoba se specializovala na kastraci otroků. Stali se z nich eunuchové, strážci v harémech. Jiná města byla přestupními stanicemi, odkud byli otroci exportováni do míst jako Zabid v dnešním Jemenu. Jinou kategorií muslimského obchodování s otroky byl tzv. transsaharský. Cestu největší africkou pouští umožňovaly jen studny a oázy. Proto přechod přes Saharu se dal přirovnat k přeplavení velkého oceánu. Trval jeden až tři měsíce. Byl tak náročný, že ho mnozí zajatci nepřežili. Aby přežili, dostávali jednou za dvanáct hodin šálek vody a hrst kukuřice. Celé karavany se ztrácely v poušti beze stopy. Hlad, žízeň, velké teplotní výkyvy mezi dnem a nocí, nájezdy loupežníků, písečné bouřky a tisíce kilometrů pěší chůze měly na svědomí, že cestou umíralo až dvacet ze sto zajatců. Bylo to dvakrát více, než kolik způsobili evropští otrokáři při lodní přepravě do Ameriky. Podobně otřesné podmínky jako v poušti vládly i při přepravě přes Rudé moře, na asijský kontinent a na ostrov Zanzibar. Používali malé arabské lodě s jednou, či dvěma trojúhelníkovými plachtami. Každá loď vezla sto až dvě stě otroků. Seděli s koleny u brady, těsně vedle sebe v nákladovém prostoru. Spodní řadu zajatců překryli plošinou z bambusu a na ni umístili další desítky lidí. Třetí skupina se ještě tlačila na palubě. Při příznivém větru trvala plavba na Zanzibar celý den, ale při bezvětří se protáhla. Možno proto konstatovat, že náboženský systém islámu a muslimské učení je založeno a dodnes má světový vliv i díky otrokům. Arabové nemohli získat majetky z úrody, či rolnické produkce pouštních oblastí. Na obchodování je třeba kapitál. Ten se dal získat výboji a lovem lidí na obchody s otroky. I když dnes původní zdroje nahradily příjmy z ropy, postoj muslimů k otroctví trvá (Např. ve vztahu mužů k ženám. Mohou mít čtyři ženy a rozvést se s nimi, když je omrzí. Žena je majetkem muže. Musí se zahalovat a nemá ani desetinu práv svého manžela. Znásilní ženu a ještě ji za to popraví). Nezměnily se ani snahy o dominanci za každou cenu: agresivitou a terorem upoutat na sebe pozornost a získat co nejlepší pozice při vyjednávaní s ostatním neislámským světem. Ztráty na životech zajatců rostly. Při vylodění na ostrově otrokáři třídili úlovek: mrtvé zajatce hodili do moře, umírající nechali na pláži a ty, co přežili, odvedli na trh s otroky. Od XIX. stol., po otevření Suezského průplavu (1869) a otevření pravidelné linky do Jemenu, se k přepravě začaly používat rychlejší parníky. Přístup muslimů k otrokům se považoval za mírný. Podporovalo to časté osvobozování otroků a také představa, že velká část otroků sloužila jako eunuchové či konkubíny v harémech. Ve skutečnosti otroky využívali v nejrůznějších odvětvích. Otroci byli důležitou pracovní silou především na poli. Pracovali na malých a středních usedlostech, ale také na plantážích.. Vznikaly v IX.stol.v Mezopotámii, v XV. stol. Egyptě a v XIX. stol. na Zanzibaru a východním pobřeží Afriky. Ostrov Zanzibar byl největším vývozcem hřebíčku na světě. Pěstoval i rýži, kokosové ořechy, batáty (sladké brambory) a cukrovou třtinu. Nebyla k dispozici žádná mechanizace, všechny práce dělali jen otroci. Zanzibar byl jedním z největších center obchodu s otroky. V r. 1834 tu žilo sto tisíc otroků, dvě třetiny obyvatelstva. Měli kruté životní podmínky. Ročně jich 20-30 tisíc umíralo. Na otrocké práci byla založená i těžba drahokamů v bývalé Núbii, soli a zlata na Sahaře, lov perel v Rudém moři. V oázách Sahary černoši zabezpečovali pěstování palem, sběr datlí, hloubení a údržbu tisíců km umělých zavlažovacích kanálů. V městech plnili různé funkce od řemeslných prací až po službu v domácnostech. Byli zařazováni i do armády. Význam otroků pro muslimský svět byl obrovský. Představovali levnou a poddajnou pracovní sílu, která byla vždy k dispozici. Díky obchodu s otroky se vliv muslimských zemí rozrostl i daleko za hranice černé Afriky.
SOVĚTSKÝ SVAZ
GULAG, akronymum – jméno vzniklé spojením začátečných písmen ruského názvu Glavnoje upravlenije lagerej (Hlavní správa táborů) – instituce, která řídila obrovský komplex pracovních, tranzitních, trestních, kriminálních, politických a dětských táborů rozsetých po celém území SSSR. Časem se však takto označoval celý proces sovětského vězeňského systému. Zahrnoval v sobě zatčení, vyšetřování, transport, nucené práce, rozpad rodin, ztrátu lidské důstojnosti, vyhnanství a velmi často i smrt. Do povědomí světové veřejnosti vstoupily komunistické lágry v roku 1972, když ruský spisovatel Alexander Solženicyn (*1817, (Nobelova cena 1970 za literaturu) publikoval rozsáhlou práci Souostroví Gulag I.-III. Po rozpadu Rudého impéria ji následovaly desítky dalších studií a pamětí bývalých vězňů. Navzdory tomu se dodnes najdou miliony lidí, a to nejen v zemích bývalého SSSR, kteří by nejraději popřely, že sovětské koncentrační tábory vůbec existovaly. A pokud ano, tak byly prý určeny výlučně pro zloděje, vrahy, trockisty, fašisty, vlasovce a další zločince. Proč tak úporně obhajují, co se obhájit nedá? Neboť na příkladech hromadné likvidace nepohodlných jednotlivců i celých skupin obyvatelstva se dají nejlépe porovnávat společné rysy dvou nejzvrácenějších ideologií v dějinách lidstva: komunizmu a nacizmu. První koncentrační tábor vznikl půl roku po bolševickém převratu, 4.VI.1918, a byl určen pro zajaté české legionáře. Krátce nato, v srpnu 1918, přikázal Lenin v telegramu adresovaném komisařům: spustit „masový teror proti kulakům, kněžím a bělogvardějcům“, kteří „měli být zavřeni do zvláštních koncentračních táborů“. Podle dekretů vlády z roku 1919 byly trestanecké lágry pro aspoň 300 osob zakládány v každém oblastním hlavním městě. Už tehdy vznikl požadavek chozrasčotu, čili úplného samofinancování táborů, což se dalo dosáhnout využitím vězně na nucených pracích. Po skončení ruské občanské války byly koncentrační tábory zrušeny, ale teror proti odpůrcům bolševického režimu neskončil. Represálie postihovaly členy zakázaných politických stran, šlechtice, podnikatele, úředníky, důstojníky, atd. a věřící všech vyznání, kteří se odmítali přizpůsobit. Potřeba důkladné izolace politických „zločinců“ vedla v r. 1923 ku vzniku „tábora zvláštního určení“ na Solověckých ostrovech v Bílém moři. „Kontrarevolucionáři“ tam byli předmětem sadizmu a mučení takového druhu, jaký se i v Gulagu zřídka vyskytoval později. Rozmach sovětských pracovních a trestných táborů je spojený s rokem 1929, když Stalin vyhlásil program přeměny zaostalého Ruska na průmyslovou velmoc. Finance potřebné na uskutečnění svého megalomanského plánu chtěl získat postátněním majetku soukromě hospodařících rolníků. Odpůrce kolektivizace poslaly bezpečnostní orgány do vyhnaneckých osad a do Gulagu, kde v krutých podmínkách budovali továrny, přehrady, cesty a železnice, káceli stromy a těžili nerostné suroviny. Nejznámější symbol otrocké práce byla stavba Bělomořského kanálu (1931-1933) které za oběť padlo čtvrt milionu lidí. Další vlna růstu Gulagu je spojená s velkou čistkou v druhé polovici 30. let, když Stalin v rámci upevňování moci zlikvidoval většinu starých bolševických kádrů. Mnoho bývalých kádrů skončilo na popravišti nebo v táborech, do kterých předtím sami horlivě posílali „třídní nepřátele“. Ale drtivá většina obětí jsou nestraníci. Hromadné zatýkání bylo nutné z toho důvodu, že „životnost řadového vězně“ v lágrech za polárním kruhem byla asi měsíc. Kolotoč vězeňské mašinérie proto musel jít stále rychleji. Zatímco v roce 1930 bylo v táborech 179 000 osob, v předvečer druhé světové války jejich počet dosáhl téměř dva miliony. Navzdory obrovskému přílivu vězňů, produktivita práce v táborech prudce klesala. Mezi trestanci bylo obrovské množství žen, dětí, starců a invalidů. Netřeba zapomínat, že v táborech jakož i v nacistických koncentrácích nekončili jen nevinní lidé. Vrahové, zloději, defraudanti a další zločinci měli v sovětském vězeňském systému výsadní postavení. Byli označovaní za „sociálně blízké“ elementy (neškodili režimu, ale jednotlivcům), které je možno převychovat fyzickou prací. Měli proto nárok na lepší zacházení a různé výhody. Kriminálnici se jakékoliv práci ze zásady vyhýbali. Pokud k tomu všemu připočítáme výdaje spojené s obživou a hlídáním vězně, je zřejmé, že náklady na chod táborů musely převyšovat hodnotu vyprodukovaného zboží. Situace se nezměnila ani po listopadu 1938, když správa Gulagu přešla do rukou Beriji. S jeho jménem je spojený vznik zvláštních dílen a laboratoří pro uvězněné vědce, které vešli do dějin pod názvem šarašky (ulejvárny). Mezi jejich „obyvateli“ stačí vzpomenout leteckého konstruktéra Andreje Tupoleva, projektanta raketových motorů Valentina Gluška a zakladatele sovětské kosmonautiky Sergeje Korolova. Hlavním posláním Gulagu však bylo zničení lidské důstojnosti a totální přeměna člověka na anonymní kolečko obludné mašinérie ‒ otroka. Sovětská realita překonávala i ty nejděsivější vize. Od zatčení přes výslechy, soudy a deportace v dobytčích vagónech, přes ubytování, stravování a pracovní režim až po umírání. Smrt byla v táborech skutečně všudypřítomná. Vězni nejčastěji umírali na následky podvýživy a při pracovních úrazech. Další podlehli extrémním klimatickým podmínkám a epidemiím nakažlivých chorob, které si mezi vyhladovělými a vysílenými lidmi vybíraly nemilosrdnou daň. Mnoho jich z rozmaru zavraždili kriminálníci anebo táborové stráže. Výjimečné nebyly ani sebevraždy. Nezpůsobovalo je však jen zoufalství vyplývající z nekonečného utrpení. Mnozí z těch, kteří si dobrovolně sáhli na život, považovali dobrovolný odchod ze světa za poslední a jedinou možnost, jak projevit svůj odpor proti nelidskému systému. Podle oficiálních statistik tvořily ženy zhruba třetinu osazenstva táborů. Ženy byly mučeny a ponižovány v míře neobvyklé i v samotném vězeňském systému. Děti se do táborů mohly dostat dvěma způsoby: buď se v nich narodily, anebo je „zatkly“ spolu s rodiči. Nejvíce dětských vězňů pohltil Gulag během kolektivizace začátkem třicátých let a potom po vypuknutí II. světové války v rámci represálií proti „nepřátelským národnostním skupinám“. Tato nešťastná stvoření povinně končila v táborových „mateřských domovech“ anebo v tzv. dětských koloniích. Úděl dětí byl horší než dospělých: obývaly nejhorší, nejchladnější a nejstarší baráky, neboť nepřispívaly k produktivitě táborů. Dětská úmrtnost byla proto mimořádné vysoká. Kriminálníci své nezletilé „spoluvězně“ bez zábran sexuálně zneužívali a štvali na ně jiné trestance. Děti, které se navzdory všem příkořím dožily dospělosti, byly fyzicky i mentálně zaostalé. Chyběly jim morální zábrany a po propuštění se neuměly zařadit do „normálních poměrů“. Drtivá většina jich skončila v řadách zločineckého podsvětí. Příchod II. světové války a první vlny sovětské expanze do střední Evropy znamenal další rozšiřování Gulagu. Zatýkání na nově okupovaných územích začalo okamžitě po sovětském vpádu do východního Polska a pokračovalo po následujících invazích do Rumunska a pobaltských zemí. Cíle NKVD byly bezpečnostní: zabránit vzpourám a vzniku pátých kolon, i sovětizační: zaměřit se na lidí, od kterých se dalo očekávat, že budou sovětskému režimu vzdorovat. Jen z polského území putovalo do Gulagu za dva roky 108 tis. lidí a 320 tis. jich skončilo ve vyhnaneckých osadách na dalekém severu a v Kazachstánu. Po nacistickém vpádu do SSSR se deportace rozšířily na celé národy, které byly obviněny z „kolaborace“ s nepřítelem: povolžské Němce, krymské Tatary, Kalmyky, Čečence, Inguše a další. Mnozí z nich nepřežili krutosti deportací nebo pomřeli ve vyhnanství postupně na následky zimy, hladu a epidemií.. Stačí poznamenat, že populace krymských Tatarů se do roku 1949 ztenčila na polovinu. Když sovětská vojska v roku 1944 opět vstoupila do střední Evropy, následovala nová vlna masového teroru. Zatýkání a deportacím se nevyhnulo obyvatelstvo žádné země „osvobozené“ Rudou armádou. Nelze zapomínat ani na násilné odsuny sovětských občanů a emigrantů, které do Stalinových rukou vydali západní Spojenci. Díky tímto přírůstkům počet vězňů Gulagu po válce dosáhl svého vrcholu. Podle oficiálních statistik bylo k 1. I. 1950 v Gulagu 2 561 345 vězňů, tedy o milion více než na konci války. Úpadek Gulagu se spojuje se smrtí Stalina v r. 1953, ale příznaky rozkladu byly už předtím. Nová generace vězňů, často válečných veteránů, se nedala zlomit a ponižovat tak lehko jako ustrašené oběti čistek z třicátých let. Na kruté podmínky reagovali zabíjením udavačů, stávkami i ozbrojenými vzpourami, které z roku na rok rostly. V r. 1954 už bylo novému sovětskému vůdci Nikitovi Chruščovovi i celé mocenské garnituře jasné, že tábory nejsou výnosné a začalo se s postupným propouštěním vězňů. Po XX. sjezdu strany r. 1956 byl Gulag zrušený, ale jen málokterý bývalý vězeň se dočkal rehabilitace. Ani Chruščov nemohl otevřeně přiznat, že se jeho soudruzi dopustili tolika zločinů a že stát od listopadu 1917 „neřídila legální vláda, nýbrž tlupa gangsterů“, jako to výstižně zhodnotil člen Stalinova politbyra, Anastaz Mikojan. Nikdo se nestaral, kde budou po propuštění vězni bydlet a pracovat. Nejhorší však byla všeobecná ignorance. Většina rodinných příslušníků a přátel obětí Gulagu se vůbec nezajímala o to, co prožili. Všichni chtěli, aby se na tábory co nejrychleji zapomnělo. Po Stalinové smrti nucené otrocké práce skončily, ale pronásledování odpůrců komunizmu pokračovalo. V r. 1957 zavírali ty co sympatizovali s neúspěšným maďarským povstáním. K nim patřili i věřící, intelektuálové, pobaltští a kavkazští nacionalisté. Už se nedaly utajit informace o jejich pronásledovaní a porušování lidských práv vyvolávalo na Západě mohutné protesty. Sovětský režim proto disidenty diskreditoval. Soudili je za vykonstruované kriminální zločiny, jiné vyhlásili za šílence a zavřeli do psychiatrických léčební (psichušek), kde byli „léčení“ elektrickými šoky a nebezpečnými drogami. Ani tábory nucených prací nezmizely. Jeden z hlavních zůstal v Mordovii, jižně od Moskvy, a druhý v Permu, na západním Urale. Fyzicky týraní disidenti žili v krutých podmínkách a jídla dostávali méně než psi, kteří je střežili. Skutečný konec Gulagu nastal po všeobecné amnestii pro politické vězně v r. 1986. Tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov tak učinil až na nátlak Ronalda Reagana, prezidenta USA a skutečného hrobaře komunizmu. Podle ofi ciálních statistik SSSR v r. 1929-1953 prošlo trestaneckými tábory asi 18 mil. lidí a 2 749 163 v nich zemřelo. Toto číslo je zkreslené, protože nezahrnuje lidi, kteří zahynuli při vyšetřování, deportacích, nebo krátce po propuštění, případně byli popraveni z „nepolitických“ příčin, nebo např. ani tisíce polských důstojníků zmasakrovaných v Katyni. (Anne Applebaum: GULAG. Dějiny, podle recenze Tomáše Kluberta, na internetu).
O komunistické krutosti jsem získal dostatek informací. Nezapomenutelné jsou dokumenty, uváděné často na různých kanálech TV. Nejotřesněji na mne působil pohled na nahé ženy, které stály na mraze a kterým vyhřezlé dělohy sahaly až téměř ke kolenům. Nekonečné utrpení milionů obětí je o to hroznější, že se dělo během XX. století, kdy svět už dávno poznal lidské zločiny diktátorských vlád a systémů. Aby zůstaly před světem utajené, důsledně likvidovali svědky, a to všechny: projektanty, stavbyvedoucí i dozorce. Přitom text jedné z nádherných ruských písní vyznává: „Širá vlast moje rodná, mnoho v ní lesů, polí i řek. Neznám jinou takovou zemi, kde tak svobodně dýchá člověk.“ Komunistické otroctví plnilo tři základní cíle. 1. Fyzicky zlikvidovat všechny nepohodlné. To se dosud nevyskytlo v žádném systému, kde existovala otrocká práce. 2. Zabezpečit dostatek pracovních sil na mimořádné těžké práce v extrémně těžkých podmínkách ledové Sibiře. 3. Zastrašovat. Zprávy o táborech pronikly mezi občany. Vyvolávaly hrůzu a strach, který paralyzoval pokusy a snahy o zlepšení postavení. Snahy o pokrok a demokracii. Takovouto genocidu možno porovnávat jen s holocaustem nacistů a řáděním Rudých Khmerů, ale učebnice dějepisu o tom víceméně mlčí. Netřeba zapomínat, že se i nacisti v Sovětském Rusku roky školili. Za každou brutalitou vůči lidem po II. světové válce stáli ochotní sovětští poradci, exportovaní všude tam, kde se vytratila ze života demokracie. Lidstvo ještě musí přehodnotit svůj vztah ku komunizmu tak, jako se vyrovnalo a odsoudilo fašizmus či jiné tyranské režimy a diktatury.
OTROCTVÍ DUCHA
Majitel akvária si může připadat jako stvořitel světa (ryb). Napadlo mě to, když jsem jednou koupil tento kousek přírody do kanceláře. Pomohl mi přítel, ale potom už všechno bylo na mně. Stačilo jen málo (změnit teplotu, zastavit přívod vzduchu, zapomenout včas vyměnit vodu, či nakrmit) a jejich svět by se sesypal. Rybičky měly svůj pravidelný rytmus a „věděly“ kdy je budu krmit, měnit vodu, anebo jen tiše sedět před jejich sklem a sledovat je. Kdyby dokázaly myslet, možná bych u nich vystoupil na nejvyšší příčku a stal se jejich »Bohem«. Za BOHA se považovali všichni majitelé otroků a osoby, které po tisíciletí degradovali nejvyššího tvora naší planety: člověka, na tvora bez jména, tváře, práv, citů, vlastní vůle a rozumu. Tvora, co měl jedinou povinnost: plnit rozkazy pánů. Demokratickou společnost řídí vláda, složená z členů vítězných politických stran. Ti, kteří ve volbách neuspěli, jsou v opozici a činnost soustřeďují na kritiku postupu vlády. Vytvoří tzv. „stínovou vládu“ a její ministři v médiích komentují, „jak lépe by to řešili oni“. Podobně jako stínoví ministři už celá tisíciletí existují i „stínoví bohové“, duchovenstvo – otrokáři duší a vůle lidí . Všechno se to začalo v pravěku začátků lidské civilizace, odkdy začali lidé přemýšlet. Nejen o tom, jak se nasytit a přežít, ale i o tom, co řídí jejich životy a svět, ve kterém žijí. Protože člověk, každý jedinec, byl příliš lehko zranitelný a smrtelný, muselo to být něco extra: všemocné, nesmrtelné, dokonalé, všudypřítomné a vševědoucí. Jelikož se to nedalo nikde „nalézt“ muselo to být někde mimo ně, mimo tento svět, možná v horách, v oblacích, na obloze, či přímo slunce, měsíc anebo hvězdy. Potom se našli ti, kteří „znali odpovědi“. Zpočátku to byli šamani, kteří se střídavými úspěchy léčili, „přivolávali“ déšť, kletbu a neštěstí na protivníky, a pod. Ty vystřídali později různí vykladači snů a „proroci, kteří viděli“ BOHA. Mark Twain (30.11.1835-21.4.1910) kdysi, jako čtyřiasedmdesátiletý, napsal: „Starý a Nový Zákon jsou zajímavé každý svým způsobem. Starý zákon dává představu o Božstvu národa, jakým bylo před přijetím náboženství. Ten druhý dává představu o tom, jak se Bůh projevil potom. Starý zákon pojednává především o krveprolévání a smyslnosti. Nový zákon zase o Spasení. O Spasení ohněm. Když poprvé přišel Bůh na Zem přinesl život a smrt. Když přišel na Zem podruhé – přinesl peklo. Život nebyl obzvlášť cenným darem, ale smrt byla. Život byl horečnatým snem, skládajícím se z radostí ztrpčovaných starostmi, požitky otrávenými bolestí, snem jako noční můra, směsí vynořujících se přechodných radostí, extáze, plesání, štěstí, přerušovaný dlouhými strastmi, smutkem, nebezpečím, hrůzou, rozčarováním, porážkami, ponižováním a zoufalstvím – nejtěžšími kletbami jaké božská vynalézavost mohla vymyslet. Smrt byla sladká, laskavá, milosrdná. Smrt léčila ubitého ducha a zlomené srdce. Dávala pokoj a zapomenutí a byla nejlepším přítelem člověka, když už nedokázal vydržet život přišla smrt, která ho osvobodila. Po jisté době Božstvo přišlo na to, že takováto smrt byla omylem, neboť měla nedostatky. Postihovala pozůstalé, ale dovolovala mrtvému uniknout před dalším pronásledováním v požehnaném útočišti hrobu. To věru nestačilo. Musel se vymyslet způsob, jak mrtvého pronásledovat až za hrob. Bůh uvažoval bezúspěšně o tomto způsobu čtyři tisíc let, ale jen co přišel dolů na Zem a stal se křesťanem, jeho mysl se vyjasnila a hned věděl co má dělat. Vynašel peklo a i ho vyhlásil. Nyní se přihodilo něco zajímavého. Každý si myslí, že pokud Bůh na nebi byl přísný, tvrdý, nenávistný, žárlivý a ukrutný, tak tentýž Bůh, když přišel dolů na zem a osvojil si jméno Ježíš Kristus stal se náhle opakem toho, čím byl předtím. Jinými slovy stal se sladkým a jemným, milosrdným, odpouštějícím a veškerá surovost zmizela z jeho povahy, a to bylo nahrazené hlubokou, toužebnou láskou k jeho ubohým lidským dětem. Ale navzdory tomu to byl Ježíš Kristus, který vymyslel peklo a vyhlásil ho! To tedy znamená, že krotký a jemný Spasitel byl tisíckrát, milionkrát krutější než ve Starém Zákoně. Neporovnatelně ukrutnější, než byl kdykoliv předtím během starých časů!“
Mark Twain: SATANOVY LISTY (Desátý list)
Tato stránka zatím obsahuje pouze výběr pasáží z knihy, ale bude průběžně doplňována i recenzemi a Vašimi případnými ohlasy, které uvítáme.
Ing. Jozef KOZAŇÁK
podpořte i ty, kteří nemají štěstí, že žijí v námi kritizované demokracii:
C A D PRESS
K N I H Y Z E D I C
SVETOVE DUCHOVNI PROUDY (filozofie, nabozenstvi, ezoterika, etnografie,
duchovni tradice) M E D I C A (lecitelstvi, psychologie, tradicni a alternativni medicina)
B U D O
(asijska bojova umeni, zdravotni
cviceni, kung-fu a tai-chi)
PSYCHOTRONIKA
Ψ
náš e-shop:
Novinky vyd. CAD PRESS:
Právě vyšlo
překlad
prof. Josef Kolmaš
objednávka:
Klasické tibetské příběhy
Reprezentativní výběr čtenáři
zprostředkovává tři populární díla ilustrující různé podoby tibetské literatury:
historickou kroniku buddhistického mnicha napsanou klasickým jazykem i lidovější
literární žánry
Z DALSICH PUBLIKACI VYDAVATELSTVI C A D PRESS (v češtině)
Podrobnosti na stránce http://www.cadpress.sk/werner.htm
Doporučujeme zájemcům i předchozí dílo prof. Wernera, překlad klasického buddhistického spisu DHAMMAPADAM
viz http://www.cadpress.sk/dhammapadam.htm
a nové vydání jeho ENCYKLOPEDIE HINDUISMU
ISBN 978-80-88969-36-5 Vázaná / tvrdá vazba, cca 300 stran
jakož i naši novinku tematicky velmi blízkou: KODŽIKI / KOJIKI n e b o l i Kronika dávných příběhů v překladu Dr. Viktora Krupy
viz http://www.cadpress.sk/kodziki.htm http://www.cadpress.sk/kojiki.htm
vydává C A D PRESS
Telefón: (00421) 903 159 404
NOVINKA
http://www.cadpress.sk/hathajoga.htm
Z našich dalších titulů, které vyšly v edici
François Decret: MÁNÍ A TRADICE MANICHEISMU
===================================
Prof. Glasenapp & Róši Kaisen: BUDDHISMUS A KŘESŤANSTVÍ
===================================
Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností
Výjimečná příručka obsahující informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností a sekt celého světa - činných od nejstarších dob do současnosti (přes 3 000 hesel) . Údaje o všech hlavních náboženských hnutích v rámci světových náboženství a duchovních tradic i New Age. Publikace je navíc doplněna 4 speciálními rejstříky jejichž pomocí lze vyhledávat i údaje o osobnostech, odborné termíny a pod. váz. / 540 stran, doplněno 4 speciálními indexy: rejstřík osobností, pojmů, geografických lokalit a společností a organizací.
detaily viz web-stránky: http://www.cadpress.sk/sekty.htm
Slovenske novinky
Li Chung-c Cuan Falun
Uz v roku 1996 sa stal Cuan Falun (Zhuan Falun) bestsellerom v najludnatejsom state sveta, Cine, a urcite nie bez priciny. Cuan Falun, ustredny text praxe Falun Dafa, nie je beznou knihou. Ucenie v nej vylozene prakticky uplne predefinovalo qigong a kultivacnu prax. Navyse, z praxe, ktorej sa venovalo asi 200 tisic Cinanov, vypestovala tato kniha duchovny smer ktory v sucasnosti vyznava 100 milionov ludi po celom svete.
Falun Gong (nazyvany aj Falun Dafa) je
starobyla kultivacna metoda na zuslachtovanie mysle, tela a ducha, ktora zblizuje
ludi mnohych narodnosti, povodu a vsetkych vekovych kategorii. Jej ziaci sa snazia
viest harmonicky, nesebecky a ohladuplny zivot, ktory by bol v sulade so zakladnou
povahou a principmi vesmiru, ktorymi su Pravdivost, Sucit a Znasanlivost.
Zakladatelom systemu Falun Gong je cinsky Majster
Li Chung-c
(Li Hongzhi) , ktory ho predstavil verejnosti v roku 1992. Za kratky cas si
nasiel vela priaznivcov a v sucasnosti sa k nemu hlasi viac ako 100 milionov ludi
z roznych krajin Azie, Australie, Europy a Ameriky.
http://www.cadpress.sk/falun_gong.htm
J. Vasil LETMY VYKLAD SYMBOLOV
VEDSKEJ A BUDDHISTICKEJ TRADICIE Ilustrovany lexikon indickej ikonografie, 700 hesiel z oblasti indickej mytologie, kultury a nabozenskych tradicii (hinduizmus, joga, tantra, mahajanovy, hinajanovy aj tibetsky buddhizmus) vyklad dolezitych pojmov zo sanskritu, pali a tibetstiny. Broz., 83 str., okolo 300 ilustracii - kresieb a fotografii
FALUN GONG
Falun Gong bol predstaveny
verejnosti v roku 1992 v Cine. Svojimi hlbokymi principmi a podivuhodnymi ucinkami
si tato metoda nasla cestu do viac ako 50 krajin sveta a pocas niekolkych rokov
pritiahla viac ako 100 milionov nasledovnikov.
Nasej verejnosti tymto predkladame
uvodnu knihu systemu Falun Gong, v ktorej jej autor, pan Li Hongzhi, hovori
oduchovnych principoch zuslachtovania cloveka a podrobne vysvetluje cvicenia,
ktore su sucastou tejto duchovnej skoly. Popis cviceni je doplneny nazornymi
fotografiami. Oproti ceskemu vydaniu je kniha rozsirena o kapitolu, ktora
vysvetluje mechaniku cviceni. Cvicebny system Falun Gong mozno zaradit medzi techniky qigongu, co je vseobecny pojem pre systemy cinskych energetickych cviceni, ktore sluzili na upevnovanie zdravia a ziskanie vnutornej harmonie. Falun Gong vsak neostava iba v tejto rovine, kedze vo svojom uceni ponuka vhlad do mnohych veci, ktore boli doteraz pre ludstvo mysteriom a vyucuje vseobecne platne vesmirne zakony.
http://www.cadpress.sk/falun_gong.htm
novinka
http://www.cadpress.sk/falun_gong.htm
Knihy v cestine
DUCHOVNI ASPEKTY LECITELSTVI I, II (Antologie) Sbornik praci 25 celnych svetovych odborniku - vedcu i lecitelu - zaobirajicich se jednotlivymi aspekty lecitelskeho umeni z hlediska lekarskeho, antropologickeho, filosofickeho, psychologickeho i psychiatrickeho. http://www.cadpress.sk/alternativni_medicina.htm
====================================================== Charles Ponce: HRA CARODEJU - KORENY ESOTERICKYCH UMENI Kniha uvadi ctenare do vseobecnych zakladu esoternich nauk a spojitosti mezi astrologii, kabalou, tarotem, I-ting, alchymii a jungovskou psychologii. http://www.cadpress.sk/magie.htm
====================================================== Guy Casaril: RABBI SIMON BAR JOCHAJ A KABALA http://www.cadpress.sk/kabala.htm
NEBO http://www.cadpress.sk/magie.htm ====================================================== L.Grinspoon & J.Bakalar: MARIHUANA - ZAKAZANA MEDICINA Velmi dulezita a zajimava kniha zaobirajici se seriozne lecebnym vyuzitim konopi v historii i soucasnosti, vcetne leceni epilepsie, depresi a rakoviny. Detaily: http://www.cadpress.sk/marihuana.htm http://www.konopijelek.cz/index.php?stranka=zakazana-medicina
====================================================== Mistr Mantak Chia & Maneewan Chia: LECIVA LASKA - KULTIVACE ZENSKE SEXUALNI ENERGIE I, II Prirucka taoistickeho mistra obsahujici mnozstvi navodu a cviceni k nastoleni duchovni a telesne harmonie.
Podrobnosti na web-strankach:
====================================================== Prof. Glasenapp & Rosi Kaisen: BUDDHISMUS A KRESTANSTVI
====================================================== J.Starkbauer: VECNE TABU - EROS A ETOS V NABOZENSKYCH SYSTEMECH I http://www.cadpress.sk/vecne_tabu.htm
====================================================== J.K. U'Fon: POJEDNANI O PSYCHOLOGII, NABOZENSTVI, MAGII A SEXU http://www.cadpress.sk/ufon.htm
====================================================== Dr. Viktor Krupa: LEGENDY A MYTY POLYNESIE - POLYNESKA KOSMOGONIE Fundovane dilo z pera predniho slovenskeho odbornika na historii a kulturu Oceanie a reditele Kabinetu orientalistiky SAV. http://www.cadpress.sk/polynesie.htm
=================================== STARE POVINNOSTI SVOBODNYCH ZEDNARU ====================================================== CADO - TAJEMSTVI CAJOVEHO OBRADU http://www.cadpress.sk/cado.htm
====================================================== Prof. Michio Kushi: DUCHOVNI CESTA - Pruvodce k nekonecne seberealizaci a osvobozeni Komplexni uvod do duchovniho sveta z pera nejvyznamnejsiho svetoveho predstavitele makrobiotiky. http://www.cadpress.sk/makrobiotika.htm ====================================================== Prof. Michio Kushi: KAMEN FILOSOFU - Uvod do alchymie, transmutace a Nove vedy V teto studii Kushi vysvetluje prostrednictvim makrobiotickych principu, ze svet hmoty neni pevny a staticky, nybrz naopak dynamicky a promenlivy. ====================================================== John Heider: TAO VUDCE - Strategie uspesneho vudce pro Novy vek Autor, psycholog a profesor Skoly psychiatrie pri Menningerove nadaci zde predklada verzi starocinskeho spisu Tao-te-ting adaptovanou pro New Age. ====================================================== Swami Kuvalayananda a Dr. Vinekar: JOGOVA TERAPIE http://www.cadpress.sk/ajurveda.htm
====================================================== Prof. Tomio Hirai: ZAZEN - LECBA ZENOVOU MEDITACI Autor je prednim japonskym psychiatrem a presidentem Japonske spolecnosti pro psychiatrii a neurologii. Ve sve studii se zabyva pozitivnim vlivem zenove meditace na telesne i psychicke zdravi. http://www.cadpress.sk/zazen.htm ====================================================== Mary Burmeister: DZIN-SIN-DZUCU - Tradicni japonska kondicni cviceni Staroveke japonske umeni zdravotnich a kondicnich cviceni, ktere bylo praktikovano jiz pred 3000 lety. http://www.cadpress.sk/zazen.htm
====================================================== Dr. Yang Jwing-ming: TAJEMSTVI MLADI I-III (I-tin-ting a Si-suej-ting) Kniha obsahuje Spis o promene svalu a slach a Spis o ociste mozku a kostni drene. Obsahuje i recepty a popisy cviceni ke zvyseni sexualnich schopnosti (3 svazky). VIZ http://www.cadpress.sk/bodhidharma.htm http://www.cadpress.sk/taichi.htm http://www.cadpress.sk/tajna_cviceni.htm
====================================================== Dr. Yang Jwing-ming: JANGUV STYL TCHAJ-TI CCHUAN (Tai Chi Chuan) I, II Obsahla a podrobna prirucka http://www.cadpress.sk/taichi.htm
====================================================== Mijamoto Musasi: KNIHA PETI KRUHU (GO RIN NO SO) Stredoveke dilo o ceste mece - kendo, jehoz autorem je legendarni japonsky samuraj
====================================================== Robert Urgela: TRENINK V BOJOVYCH UMENICH / Prakticky uvod do kung-fu ====================================================== BUDDHISMUS I - V (Antologie) http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm
====================================================== DHARMA GAIA - ESEJE O BUDDHISMU A EKOLOGII
====================================================== Jiri Cernega: O POCATKU BUDDHISMU http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm
====================================================== Mistr Lao-c': TAO-TE-TING (Kniha o Tao a ctnosti) http://www.mujweb.cz/www/Taoismus ====================================================== B. Ducourant: KLICE K DOKONALEMU STESTI - Taoismus v dennim zivote http://www.cadpress.sk/taoismus.htm ====================================================== Konfucius: HOVORY (Lun-ju) viz http://www.cadpress.sk/taoismus.htm ====================================================== Francois Decret: MANI A TRADICE MANICHEISMU ====================================================== Paul Carus: BUDDHOVO EVANGELIUM
====================================================== Pchra Khantipalo: UVOD DO BUDDHISMU http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm ====================================================== Leopold Prochazka: O BUDDHISTICKE MEDITACI ====================================================== VYBOR Z BUDDHISTICKYCH SUTER http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm
====================================================== Rosi P. Kapleau: CHRANIT VSE ZIVE - Vegetarianstvi z hlediska buddhismu http://www.cadpress.sk/vegetarianstvi.htm
====================================================== Rosi P. Kapleau: TRI POJEDNANI O ZEN-BUDDHISMU ====================================================== Ajahn Sumedho: BDELOST - CESTA K NESMRTELNOSTI http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm
====================================================== Otmar Dolezal: VITEZSTVI DUCHA NAD HMOTOU ====================================================== Thich Nhat Hanh: MIR V NAS ====================================================== TAJNA CVICENI TAOISTICKYCH MNICHU ====================================================== Josef Marek: O MEDITACI ====================================================== Rosi Jiyu-Kennett: JAK SE ZENOVY BUDDHISTA PRIPRAVUJE NA SMRT Uvod do meditacni praxe a vysvetleni jednotlivych pozitivnich i negativnich aspektu meditace a s ni spojenych vizi. http://www.cadpress.sk/buddhismus.htm
====================================================== ZEN 1 - 8 (Antologie zen-buddhismu, 8 samostatnych svazku) http://www.cadpress.sk/zen_a_budo.htm
====================================================== D.F. Draeger & R.W. Smith: ASIJSKA BOJOVA UMENI Unikatni monografie o historii, vyvoji a technikach bojovych umeni CINY, OKINAWY, KOREJE, JAPONSKA, MALAJSIE, INDIE, PAKISTANU, BARMY, THAJSKA, FILIPIN A INDONESIE. Dalsi podrobnosti o
priruckach bojovych umeni
====================================================== Rosi Kaisen: BUDODHARMA neboli POUCENI SAMURAJE Autor - osvetluje historii vzajemneho sepeti zenu a bojovych umeni a duchovni principy budo.
====================================================== Rosi Kaisen: MNICH BOJOVNIK Vlastni zivotopis mistra zenu a ucitele bojovych umeni, predstaveneho zenoveho klastera. ====================================================== Mistr Takuan Soho: CESTA ZENU - CESTA MECE Soubor ctyr nejvyznamnejsich spisu prosluleho opata klastera Daitokudzi http://www.cadpress.sk/cesta_zenu.htm
====================================================== SAMANISMUS I, II, III (Antologie) Ojedinela antologie do niz prispely desitky svetove proslulych lecitelu, psychologu, antropologu a odborniku na psychotroniku. http://www.cadpress.sk/samanismus.htm
====================================================== TAO - VYBOR Z KLASICKYCH TAOISTICKYCH SPISU Kniha obsahuje prosluly spis Mistra Lie-c' z 5.stol. pr.Kr. a vybor ze spisu taoistickych mistru 7.-15.stoleti. http://www.cadpress.sk/taoismus.htm
====================================================== Eva de Vitray-Meyerovitch: RUMI A SUFISMUS - UVOD DO ISLAMSKE MYSTIKY http://www.cadpress.sk/islam.htm
====================================================== Rosi Jiyu-Kennett & Rev. Daizui MacPhillamy: KNIHA ZIVOTA I, II Krome revolucniho vysvetleni Zakona Karmy obsahuje kniha mnozstvi konkretnich doporuceni, cviceni a anatomickych vyobrazeni (muder a meridianu). http://www.cadpress.sk/kniha_zivota.htm
====================================================== Dr. Yeshi Donden: ROVNOVAHOU KE ZDRAVI - UVOD DO TIBETSKE MEDICINY Kniha byvaleho osobniho lekare J.S. Dalajlamy priblizuje formou prednasek tajemnou oblast tibetske mediciny.
http://www.cadpress.sk/lecitelstvi.htm
====================================================== Rosi P. Kapleau: CHRANIT VSE ZIVE - Vegetarianstvi z hlediska buddhismu ====================================================== Dr. Yang Jwing-ming: OSM KUSU BROKATU / Waj-tan cchi-kung Serie cviku k regulovani energie cchi (ki). Spickova prirucka! VIZ http://www.cadpress.sk/brokat.htm
====================================================== Dr. Yang Jwing-ming: CCHI KUNG - Bojova umeni a zdravi Vseobecny nastin principu cchi-kung a jeho historie. 250 fotografii a nacrtku. http://www.cadpress.sk/zbrane.htm
====================================================== Dr. Yang Jwing-ming: ZAKLADY TCHAJ-TI CCHI-KUNG (TAI CHI CHI KUNG) http://www.cadpress.sk/taichi.htm
====================================================== Neil Claremon: ZEN A LUKOSTRELBA Lekce mistra lukostrelby o dechu, drzeni tela a ceste intuice. http://www.cadpress.sk/lukostrelba.htm
Novinky a bestsellery vydavatelstvi C A D P R E S S LEXIKON NABOZENSKYCH HNUTI, SEKT A DUCHOVNICH SPOLECNOSTI Vyjimecna encyklopedicka prirucka, jez obsahuje pres 3 500 hesel shrnujicich informace o nekolika tisicich nabozenskych komunit, hnuti, tajnych bratrstev, mystickych radu, hermetickych a okultnich spolecnosti a sekt celeho sveta - cinnych od nejstarsich dob az do soucasnosti. Udaje o vsech hlavnich nabozenskych hnutich v ramci svetovych nabozenstvi - buddhismus, cchan, taoismus, krestanstvi, druidismus, islam, chasidismus, kabala, carodejnictvi, dzinismus, judaismus, sufismus, samanismus, sintoismus, lamaismus, tantra, okultni nauky / magie, hermetismus, wicca, magie, psychotronika, zednarstvi, rosekrucianstvi, spiritismus, paganismus, zen i New Age. Publikace je doplnena 4 specialnimi rejstriky jejichz pomoci lze vyhledavat i udaje o osobnostech, odborne terminy a pod.
(vaz. / format 24x16 cm / laminovana obalka,520 stran). Informace na Internetu: http://www.cadpress.sk/sekty.htm
****************************** Dr. Yang Jwing-ming: JANGUV STYL TCHAJ-TI CCHUAN (TAI CHI CHUAN) I , II Obsahla a podrobna prirucka pro adepty praktikujici tchaj-ti (tai chi) a tchaj-ti cchuan (tai chi chuan), z hlediska zdravotniho i jejich aplikace v bojovych umenich, vcetne cviceni s mecem. Edice BUDO / 2 svazky: 240 + 165 str. / cca 650 fotografii Viz web-stranky: http://www.cadpress.sk/taichi.htm
************************ Zora Doval AJURVEDA (Tradicni indicka medicina) ISBN 80-85349-74-4 http://www.cadpress.sk/ajurveda.htm
Predaj knih z vydavatelstva CAD Press v Bratislave:
|
||||||||||||||||||||||||
 |
|
 |
|
Klasicke buddhisticke spisy a ceska literatura o zen-buddhismu a japonske kulture
|
Kultivace sexualni energie a cviceni qigongu (cchi-kung)
|
Zdravotni cviceni tchaj-ti, tchaj-ti-cchuan a cchi-kung / qigong
|
náš e-shop:
Počitadlo návštěv
funguje od 10. 01. 2010
