Teosofie, theosofie, teosofia, teozofia, Maliarik, Teosofie / Theosofie / Teozofie / Numerologie / Univerzalismus, folosofie, H P Blavatsky / Blavatská / Blavacká, Annie Besantová, Tosofická společnost – jasnovidec Charles W. LEADBEATER, Ján Maliarik, knihy

Teosofie / Theosofie / Teozofie / Numerologie / Univerzalismus: souhrn přednášek spolupracovníka Madame H.P. Blavatské a Annie Besantové a dlouholeté vůdčí osobnosti Tosofické společnosti – jasnovidce Charlese W. LEADBEATERA *** Sborník o učení Jána Maliarika – slovenského humanisty, indologa, filozofa a průkopníka ideje Celozemského univerzálního státu ... ....

O autorovi 7
Předmluva k indickému vydání 9
Velké duše 11
Kristovo dílo 22
Dílo Mistrů 24
Mistři a žáci 26
Stezka pokroku 38
Starobylá tajemství (mystéria) 54
Logos 65
Buddhismus 68
Křesťanství 78
Hřích 82
Papež 83
Obřady a rituály 84
Modlitba 85
Ďábel 87
Hinduismus 88
Spiritismus 91
Kasty 92
Symbologie 93
Plamen 96
Zdravý rozum 97
Bratrství 97
Pomáhání světu 103
Kritika 104
Předsudky 106
Zvědavost 109
Poznejte sami sebe 110
Asketismus 114
Zbytečné starosti 118
Zničení tužeb 123
Střed mého kruhu 124
Naše povinnosti vůči zvířatům 127
Sympatie 129
Náš postoj k dětem 130
Strach ze smrti 131
Spolupráce 132
Den života 132
Meditace 134
Nirvána 141
Trojjediný duch 143
Vědomí buddhické 145
Sféry 146

O autorovi

Charles Webster Leadbeater byl britský duchovní, okultista, spisovatel a dlouholetý význačný představitel mezinárodní Teosofické společnosti.

Narodil se 17. února 1847 v Anglii, v rodině úzce spjaté s anglikánskou církví, což předznamenalo i jeho budoucí životní dráhu. V r. 1879 se stal i on knězem anglikánské církve a nastoupil jako vikář v Hampshiru. Později se však začal věnovat studiu teosofie a v r. 1883 vstoupil do Teosofické společnosti.

Rok nato se setkal v Londýně se zakladatelkou Teosofické společnosti Helenou Petrovnou Blavatskou a na základě jejího doporučení odjel ještě v r. 1884 do indického Adjáru, kde se zapojil do práce v ústředí Teosofické společnosti.

Tam úzce spolupracoval hlavně s jejím spoluzakladatelem plukovníkem H. S. Olcottem, s nímž procestoval celou Indii a Ceylon (dnešní Srí Lanka). V r. 1890 se vrátil do Anglie, kde nadále působil jako soukromý učitel a významný představitel Teosofické společnosti. Byl už tehdy velmi proslulý i svými jasnovidnými schopnostmi.

Po smrti Madame Blavatské (1831-1891) se stal blízkým spolupracovníkem její nástupkyně, Annie Besantové, s kterou pak od r. 1907 de facto společně vedli Teosofickou společnost.

Úzce spolupracoval i s Liberálně katolickou církví, kterou založil jeho přítel, teosof a zednář James Ingall Wedgewood (1883-1951), a věnoval se pod jeho vedením také studiu svobodného zednářství a martinismu.

V r. 1908 přesídlil znovu do Indie a stal se vůdčí osobností indické sekce Teosofické společnosti. V r. 1909 zde objevil v mladém chlapci jménem Džiddu Krišnamúrti (Jiddu Krishnamurti, 1895-1986) neobyčejné duchovní schopnosti, zrcadlící se v jeho auře, a spolu s Annie Besantovou se zasadil o uvedení Krišnamúrti do veřejného života, v přesvědčení, že tento mladý bráhman je novým Mesiášem (Maitréjou), inkarnací Zarathuštry, Buddhy, Ježíše Krista a Mohameda.

Z tohoto důvodu pak Charles Leadbeater Krišnamúrtimu, jakožto budoucímu Učiteli lidstva, zprostředkoval výchovu a vzdělání v Anglii a Francii. Krišnamúrti se pak skutečně stal světoznámým duchovním vůdcem, jedním z nejznámějších moderních učitelů vycházejících z indické tradice, byť i mimo rámec Teosofické společnosti.

Na sklonku svého života se Leadbeater odstěhoval do Západní Austrálie, kde zastával až do své smrti funkci biskupa Liberálně katolické církve.

Během své kariéry napsal několik desítek knih a studií, z nichž většina vyšla tiskem až po jeho smrti.

Předmluva k indickému vydání

Naše večerní besedy v sídle Teosofické společnosti v Adjáru, odehrávající se v intimní a přátelské atmosféře, se staly tradicí a velmi přínosným zdrojem informací a podnětů pro nová bádání, jež velmi často povstaly z otázek studentů.

Náš ctěný vicepresident, sir S. Subramania Iyer, shledal tyto debaty natolik nápomocnými a osvětlujícími, že v upřímné snaze podělit se o jejich přínos s bratry ve vnějším světě, daroval částku potřebnou k jejich zveřejnění tiskem.

Z celé srdce potvrzuji jeho názor na hodnotu těchto diskusí a komentářů a doporučuji tento svazek do pozornosti všem našim členům jako průvodce jejich studiem.

Velké duše

Dokonce i velmi pokročilí studenti okultních, nauk mívají občas potíže s tím, pochopit, kdo skutečně Mistři jsou. Dost často je lidé považují za nějaké anděly či dévy, anebo bytosti svou velikostí nám tak vzdálené, že zřídka od nich můžeme očekávat nějakou pomoc. Jejich duchovní velikost je nesporná a z tohoto pohledu se propast mezi námi a nimi jeví jako nezměrná, ale přesto z jiného pohledu jsou nám velmi blízko, takže jejich pomoc a sympatie jsou dosažitelné a velmi reálné. Takže, abychom měli od začátku jasno, pokusíme se nejdříve přesně definovat termín „Mistr“.

Mistrem vždy rozumíme člena Velkého bílého bratrstva − člena na takové úrovni, že je schopen přijímat žáky. Velké bílé bratrstvo je organizace natolik odlišná od ostatních, že díky tomu bývá často mylně chápána. Někdy je popisována jako Bratrstvo himalájské nebo tibetské, což vede k představě skupiny indických asketů, žijících společně v chrámu kdesi v nepřístupné horské pevnosti. Možná skutečnost, že dva bratři podílející se na založení Teosofické společnosti a jejím díle, kteří náhodou žijí v Tibetu a pobývají v indických tělech, přispěla k zakotvení výše zmíněné představy. Pro snazší pochopení bude možná lepší zvolit přístup z jiné strany.

Většina našich studentů dobře zná Stezku Svatosti a její čtyři stadia a je si vědoma, že člověk, který jimi prošel a dosáhl úrovně Asekha, splnil úkol kladený před lidstvo v této řetězové periodě a následně je osvobozen od znovuzrození na této planetě či jakékoliv jiné. Před ním se nyní otevírají cesty, z kterých si musí vybrat. Většina se odebírá z této země do širších sfér aktivit, pravděpodobně spojených se solárním systémem jako celkem, takže podstatná většina oněch lidí, kteří této úrovně dosáhli, zcela mizí z dosahu našeho chápání.

Omezený počet těch, kdož nadále pracují přímo pro nás, lze rozdělit do dvou skupin − na ty, kteří obývají fyzické tělo a na ty, kteří nikoliv. O těch druhých se mluví jako o Nirmánakájích. Zdržují se mezi nirvánou a tímto světem a veškerou svoji energii věnují uvolňování duchovní síly ku prospěchu lidstva. Tuto sílu uvolňují do jakéhosi, řekněme rezervoáru, z kterého Mistři a žáci mohou čerpat pomoc při jejich práci s lidstvem. Nirmánakája, díky této svázanosti s nižšími úrovněmi, bývá zván i „kandidát žalu“, ale to je zavádějící. Tím je míněno, že neužívá radostí vyššího díla či úrovně nirvány. On si vybral pobyt v nižších sférách, aby pomáhal těm, kdož dosud trpí. Jisté je, že návrat z vyššího života na tento svět je jako sestup z krásného dne do nejhlubší a zatuchlé žalářní kobky, ale ten, kdo tak činí, aby někomu z té kobky pomohl, není ubohý a zničený, nýbrž plný radosti z pomoci i když za plného vědomí hloubky kontrastu a hrozivého pocitu nesvobody. Naopak, člověk, který by takovou pomoc odmítl, by se později topil ve výčitkách svědomí. Pokud jsme jednou prohlédli duchovní bídu tohoto světa a těch, kteří potřebují pomoc, pak již nikdy nemůžeme být nevšímaví jako ti, kteří dosud neprohlédli.

Naštěstí ti z nás, kdož prohlédli a uvědomili si to, mají po ruce prostředky jak skutečně pomáhat. I když ve srovnání s nádherným dílem Nirmánakáji se mohou naše drobná úsilí jevit jako bezvýznamná, přece jen po kapkách pomáháme naplňovat onen rezervoár. Každé vyslání soucitu a oddanosti má dvojí účinek − jeden na toho, ku komu byl vyslán, a druhý na nás samotné. Avšak pokud je tak učiněno skutečně bez sebemenšího pomyšlení na sebe, pak dochází ještě ke třetímu důsledku. Běžný soucit a oddanost v jakkoli velkém rozsahu se pohybují v uzavřeném kruhu, velkém či malém, a výsledek se vrací opět k tomu, kdo je vyslal. Ale pokud se jedná o soucit a oddanost skutečně nesobeckého člověka, pak je tento „kruh“ otevřený, a i když se nějaká část nevyhnutelně vrací k vysílateli, to podstatné a nejkvalitnější vystupuje až k Logu samotnému; přispívá do rezervoáru na pomoc lidstvu a odpovědí je Jeho nádherné požehnání. A tak dokonce i ti nejubožejší a nejslabší z nás mohou pomáhat světu tímto nádherným způsobem. Toto přispívání do rezervoáru duchovní síly je skutečnou podstatou nepředepsaných dobrých skutků katolického kultu.

A ještě menší počet adeptů, kteří si ponechávají fyzické tělo, je s námi v ještě intimnějším kontaktu. Jsou tu, aby zastávali jistá důležitá místa a konali nezbytnou práci pro naši evoluci a právě těmto jedincům se říká Velké bílé bratrstvo, nebo také někdy Okultní Hierarchie. Jedná se tedy o velmi pokročilé lidi, kteří nepatří k žádnému národu, nýbrž světu jako celku. Na fyzické rovině nežijí společně, i když ve vyšších úrovních jsou samozřejmě neustále spojeni. A protože již nepodléhají zákonům znovuzrození, tak si po opotřebení jednoho fyzického těla vybírají sami to nejvhodnější pro daný úkol, takže národnosti není třeba přikládat vůbec žádnou důležitost. Právě nyní některá z těchto těl jsou indická, jedno je čínské, přinejmenším dvě jsou anglická, po jednom maďarské a syrské, a jedno také pochází z Kypru. Ale jak už jsem řekl, národnost těchto těl není vůbec důležitá, uvádím je proto, abych ukázal, že přiřazovat vládnoucí Hierarchii k nějakému národu či rase by byl velký omyl.

Velká úcta nám brání v odhalení tajemství o Představeném této Hierarchie, v jehož rukách jsou osudy kontinentů, v jehož jménu jsou konána všechna zasvěcení. Patří k těm posledním Pánům Ohně, Dětem ohnivé mlhy, velkolepým bytostem, které před téměř osmnácti miliony let sestoupily z Venuše, aby pomáhaly a vedly naši evoluci. Tyto Velké duše nevstupovaly v těla tehdy zcela nevyvinutého lidstva, nýbrž vytvořily si silou své vůle vlastní, nám podobná, ve formě permanentní materializace. V té době a ještě velmi dlouho potom žádný člen lidské společnosti nebyl na dostatečné úrovni k zaujetí jakékoli pozice v této Hierarchii, a bylo tudíž nutné přijmout autoritu shůry. Postupně, jak se lidstvo vyvíjelo, začalo být schopno starat se o sebe samo a Páni Ohně se uvolnili pro pomoc na dalších planetách. Ale jeden z nich tu zůstal a drží nejvyšší post − post Krále, který vede a řídí veškerý vývoj odehrávající se na této planetě − nejenom ten lidský, ale i vývoj zvířat, rostlin, minerálů a elementárních říší ještě nižších, ale také i ne-lidská království přírodních duchů − dévů, z nichž někteří dosahují takové výše.

Jemu podléhají různí představení jednotlivých oblastí, jejichž dílo je přece jen bližší našemu chápání. I když nám detaily unikají, dokážeme si zformovat určitou představu o rozmanitosti, odpovědnostech a činnostech Manua, boha základní rasy a možná, že si do určité míry dovedeme představit povinnosti ministra náboženství v tomto světě, toho, kdo vysílá náboženství za náboženstvím podle našich potřeb, stupně vývoje a historických okolností, někdy vysílajíc své podřízené, jindy se zas inkarnujíc sám za účelem splnění určitého úkolu. Tento ministr náboženství je na Východě často nazývaný bódhisattvou (tedy tím, který se má stát buddhou). Jeho předchůdcem byla osobnost známá jako Pán Gautama Buddha. Dosažení buddhovství není jen osvícení, je to také velké a nejvyšší zasvěcení, a člověk, který podnikl tento krok, se již znovu nemůže narodit na zemi a proto předává dílo svému následovníku a obvykle ruší veškeré spojení se zemí.

Nicméně Pán Gautama zůstává v jistém smyslu se světem ve styku, aby mohl případně zasáhnout a pomoci. Každoročně se ukazuje společenství adeptů a sesílá na ně své požehnání, aby se skrze ně rozlilo po celém světě, a navíc zůstává v dosahu těch, kteří ví, jak se k němu dostat. Paní Besantová nám v jednom ze svých nedávných spisů sdělila, jak se opakovaně inkarnoval jako velký učitel dřívějších subárijských ras, jak byl Hermem − zakladatelem egyptských mystérií, prvním Zoroastrem, původním zakladatelem kultu uctívání slunce a ohně, potom zase Orfeem, zakladatelem řeckých mystérií. Výše zmíněné osobnosti nebyly jeho jedinými zrozeními, protože při našich výzkumech minulosti jsme jej viděli jako zakladatele i jiných náboženství než těchto.

V dřívějších teosofických spisech se objevilo nesprávné tvrzení, že se také narodil znovu jako Šankaračárja, což je omyl, protože z okultního hlediska se tito dva velcí učitelé pohybovali ve zcela odlišných liniích. I když určité ospravedlnění by tu bylo, protože některé prostředky byly připravené jedním a využity tím druhým, jak o tom podala vysvětlení madame Blavatská ve třetím svazku Tajného učení (The Secret Doctrine).

Hluboká úcta a silný vztah k Panu Gautamovi, rozšířené po celém Východě, mají dvě základní příčiny. První z nich je ta, že byl prvním člověkem, který dosáhl Buddhovství, takže mohl být označen jako první stupínek k růstu naší rasy. (Všichni předešlí buddhové patřili k jiným lidstvům, která dospěla v dřívějších vývojových řetězcích. ) Druhou příčinou je fakt, že pro pokrok lidstva vzal na sebe spoustu dalších vznešených úkolů, což je pro nás nepochopitelné. Bylo řečeno, že v době, kdy se očekávalo, že lidstvo bude schopné najít ve svém středu někoho, kdo by byl připraven chopit se tohoto významného úřadu, nebylo možno nikoho vhodného najít. Poté několik našich bližních dosáhlo vyšších stadií adeptství a nejlepšími z nich byli dva přátelé a bratři, jejichž úroveň byla rovnocenná. Tato mocná ega jsou nyní známa jako Pán Gautama a Pán Maitréja, zatímco ten první z nich dobrovolně podstoupil obrovskou námahu, aby se kvalifikoval na práci, která od něj byla požadována, jeho bratr a přítel se rozhodl následovat ho v tomto úřadě o tisíce let později.

V oněch vzdálených dobách byl Pán Gautama vládcem náboženství a vzdělání, ale nyní předal svůj úřad Pánu Maitréjovi, jehož obyvatelé Západu nazývají Kristem. Ano, byl to ten, kdož vstoupil do těla svého žáka Ježíše na poslední tři léta jeho existence na fyzické úrovni. A každý, jehož mysl je dostatečně široká, aby obsáhla tuto nádhernou realitu, uvidí, jak nesmyslné je stavět jedno náboženství proti druhému, či snažit se, aby lidé konvertovali z jednoho na druhé anebo kriticky porovnávat zakladatele jednoho náboženství s druhým. Ten poslední případ je opravdu směšný, protože oba zakladatelé pocházejí ze stejné školy a jedná se o inkarnaci jedné a téže osobnosti. Jsou v dokonalém souladu, i když v určitých detailech se musí přizpůsobit potřebám těch, k nimž hovoří. Učení je vždycky v podstatě stejné, pouze jeho prezentace se může lišit. Pán Maitréja se předtím, než se ujal svého úřadu několikrát inkarnoval, ale i v těchto dřívějších dobách to vždy byla inkarnace učitele nebo kněze. Nyní se všeobecně ví, že dva Mistři, kteří se nejvíce podíleli na vzniku a díle teosofické společnosti, vzali na sebe úřady přechodného a duchovního vůdce nové, šesté základní rasy, která se má objevit v průběhu sedmi set let.

Manu, neboli přechodný vůdce, je prakticky autokratickým monarchou, který má na starosti vše, co je spojené s fyzickou existencí nové rasy, a ve všech směrech se snaží vykonat své dílo co nejlépe, aby dokonale ladilo s ideou, kterou Logos před něj položil. Duchovní učitel bude mít na starost různé aspekty náboženství nové rasy a taktéž vzdělání jejích dětí. Je evidentní, že jednou z hlavních příčin založení teosofické společnosti bylo nalezení dostatku inteligentních spolupracovníků, ochotných se ujmout tohoto obrovského díla spolu s našimi Mistry.

Okolo nich budou seskupováni ostatní, zatím jako žáci, kteří však po čase dosáhnou úrovně adeptů. My si tedy můžeme před sebou stanovit jako cíl privilegium, být vybrán k jejich službě v tomto nádherném díle na pomoc světu. Jedná se o příležitost uplatnit rozličná nadání, protože se jedná o velmi různorodé dílo. Někteří z nás budou přitahováni bezpochyby k jedné či druhé části úkolu a podle našich citů také k jednomu či druhému Velkému Vůdci. Často se říká, že vlastností toho prvního je síla a toho druhého láska a soucit. A to je naprostá pravda, i když může dojít k omylu díky nesprávnému pochopení. Jeden z těchto Mistrů byl v mnoha inkarnacích panovníkem, dokonce i ve velmi raných dobách, a opravdu z každého jeho pohybu čiší královská důstojnost, stejně jako z jeho bratra září láska a soucit. Jsou různých paprsků neboli typů, protože dospěli k současným úrovním různými cestami, ale bylo by velkou chybou, kdybychom se domnívali, že ten první skýtá méně lásky a soucitu než jeho bratr, či naopak, že ten druhý nemá dostatek síly. Tímto dílem jsou samozřejmě zaujati i jiní Mistři a bylo by velmi podnětné, kdybychom s nimi dokázali navázat spojení. Je pravděpodobné, že i ti Mistři, kteří jsou Vám velmi dobře známi, vám nepřijdou skuteční či jasně určení jako těm z nás, kteří máme to privilegium setkávat se s nimi tváří v tvář při společném díle. Ale přesto byste se měli snažit studovat je a přemýšlet o nich, aby se pro vás, namísto mlhavé představy, stali skutečnými živoucími lidmi – přesně takovými, jako jsme my, i když v každém ohledu nesrovnatelně pokročilejšími. Jsou lidmi každým coulem, ale bez pádů a nám připadají jako bozi díky jejich síle, lásce a soucitu vyzařujících z nich. A i přes posvátnou bázeň, kterou v jejich přítomnosti nevyhnutelně pociťujeme, nemáme s nimi nikdy strach, naopak, vždy jsme povzneseni. Stojíme-li před nimi, jsme plni nejhlubší pokory, protože vnímáme tu velikost rozdílu mezi námi. Ale i přes tuto pokoru věříme sami sobě, protože vidíme, že Mistr, ač člověk, dosáhl takového pokroku a ten je tudíž i pro nás možný. V jeho přítomnosti nic není nemožné a vše se zdá být tak jednoduché, že se člověk s úžasem ohlíží na včerejšek a problémy s ním spojené, neschopen pochopit, proč došlo k panice a zmatkům. Nyní člověku dochází, že už k žádným problémům nemůže dojít, protože spatřil pravou podstatu věcí. Od této chvíle už nikdy nezapomene, a i když budou mraky jakkoliv temné, má jistotu, že za nimi se vždycky skrývá slunce.

Vibrace Mistrů mají takovou moc, že ve vás oživují jen ty dobré vlastnosti, které harmonizují s nimi, takže cítíte jen hlubokou důvěru a lásku a touhu, navždy zůstat v jejich přítomnosti. To neznamená, že zapomenete na nežádoucí vlastnosti, ale nyní víte, že je přemůžete. Vůbec nepociťujete, že by na to nějak poukazoval, protože jste si jisti, že vám dokonale rozumí a rozumět všem, znamená odpustit všem. Lidskou stránku Mistrů nám přiblíží malá rekapitulace jejich celkem nedávných historických inkarnací. Mistr K. H. se například objevil v Evropě jako řecký filosof Pythagoras. Předtím byl egyptským knězem Sarthonem a jindy zase veleknězem v Agadě, v Malé Asii, kde byl nakonec zabit při velkém masakru obyvatelstva, které způsobili barbaři sestoupivší z hor. Při té příležitosti okamžitě vstoupil do těla utonulého řeckého rybáře, který se utopil při pokusu o útěk. V tomto těle pokračoval do Persie, kde poskytl velkou pomoc posledním zoroastriánům při zakládání mazdaznanského náboženství. Později byl starořímským knězem v Jupiterově chrámu v Římě a ještě později Nágardžunou, velkým buddhistickým učitelem. Několikrát jsme na něj při našich výzkumech minulosti narazili, ale téměř vždy byl učitelem nebo knězem. Při těchto výzkumech vzdálené minulosti často narážíme na žáka Ježíše, který měl velké privilegium předání svého těla Kristovi. Následkem toho byl jeho další inkarnací Apollón z Tyany a v 11. stol. se objevil v Indii jako učitel Rámanačárja, který zrevidoval prvek oddanost v hinduismu a velmi ho vyzdvihl.

Mnozí z vás bezpochyby slyšeli mnoho o dalších Mistrech mimo těchto dvou, kteří pracují na teosofickém díle. Další Mistr pro nás nadiktoval díla Světlo na stezce a Idyla bílého lotosu, jiný vykonal velké dílo v Evropě a zanechal po sobě nádherná díla ve všech literárních oblastech. Nebo ten, který kdysi byl žákem Ježíšem, jenž je připraven vždy řídit záležitosti křesťanských církví; ten další zas dohlíží na dílo v Indii.

Tak lze vidět, že evoluce v žádném případě není ponechána sama sobě, jak se lidé mylně domnívají, právě naopak, je řízena. Hierarchie adeptů evoluci řídí do té míry, dokud není možné ponechat svobodnou vůli jejím účastníkům. Členové bratrstva se pomocí svých agentů neustále snaží spolupracovat s důležitými lidmi na světě tím, že vkládají rady a návrhy do jejich myslí, pobízejíc je kupředu, k velké budoucnosti Vesmírného bratrstva, až zmizí ze světa války. Ale nesmíme zapomenout, že je třeba respektovat a brát v úvahu karmu všech lidí. Nebylo by obtížné pohnat svět kupředu mnohem rychleji, ale to by zúčastněným lidem žádné výhody nepřineslo. Mistr K. H. mi v jednom dopise kdysi napsal: „Samozřejmě, že bych vám mohl snadno prozradit co udělat, a vy byste to jistě bez problémů vykonal, ale to by byl karmický čin můj a ne váš a vy byste získali pouze karmu okamžité poslušnosti. “

Lidi je třeba učit, aby nebyli pouhými inteligentními služebníky, musí se naučit spolupracovat, protože sami jednou budou tuto práci vykonávat, a pokud mají v budoucnu mít velkou odpovědnost, pak by měli být ochotni vzít na sebe dnes aspoň jistý díl odpovědnosti. Je pravdou, že jednomu z nás se naskytne příležitost vzít na sebe velký a odpovědný úkol, ale to tak jednou v průběhu několika stovek životů. A když přijde, buď se ho chopíme anebo ho zmeškáme, to záleží na tom, zda jsme již uvykli braní na sebe odpovědností menších. Potom v kritickém momentu jsme schopni učinit správné rozhodnutí. Naše možnosti volby zla či dobra bývají obvykle malé ve srovnání se světem jako celkem, ale pokud máme zkušenost v automatické volbě dobra, pak velké bratrstvo nám může důvěřovat i ve větších věcech.

To, že se opravdu snažíme porozumět těmto velkým duším je skutečně dobré, pokud tak nečiníme z pouhého zájmu a zvědavosti, nýbrž proto, abychom došli k poznání, že jsou takové jaké jsou, a pochopit, že jsou lidmi jako my, lišíc se mezi sebou stejně jako my, i když na nesrovnatelně vyšší úrovni. Moudrosti, síly a lásky je v nich stejně a přesto nejsou v žádném případě stejní. Jsou to jedinci jako my. Jsou na samém vrcholu lidstva, nicméně nezapomínejme, že i když jsme nyní na spodních příčkách, jednou také dosáhneme jejich úrovně a staneme tam, kde jsou nyní oni. Je třeba si povšimnout velmi důležitého faktu − jejich všestranného rozvoje. Pokud se podíváme na sebe, zjistíme, že jsme nějakým způsobem jednostranní. Někteří máme přísné vědecké vzdělání a mohutný intelekt, avšak postrádáme soucit a oddanost, nebo na druhé straně býváme plni soucitu a oddanosti, ale máme nedostatky po intelektuální stránce. Mistr je v obou těchto oblastech dokonalý, lze to snadno dokázat na příkladu nádherné inteligence Pythagora či na lásce a soucitu Mistra K. H.

Nesmíme si špatně vykládat jejich skvělé poznání. Aby dosáhli úrovně adepta, musí se, mimo jiné, zbavit pout avidjá, neboli nevědomosti, a je známo, že pokud se máme zbavit nevědomosti, je třeba dosáhnout veškerého poznání. Z osobní zkušenosti víme, že tomu není tak doslova, jednoduše řečeno jsou Mistři, kteří nemluví všemi jazyky nebo nehrají na všechny nástroje apod. Já si myslím, že zbavením se nevědomosti je zde míněno dosažení moci, pomocí které mohou Mistři v kterýkoliv moment ovládat potřebné znalosti. Samozřejmě, že všechna fakta nejsou uložena v jejich fyzickém mozku, ale velmi rychle je dokáží získat. Například ohledně jazyků, pokud si Mistr přeje napsat dopis v řeči, kterou nezná, zaměstná fyzický mozek žáka, který tuto řeč ovládá. A mluví-li na ně někdo, jehož řeči nerozumí, snadno jeho myšlenky zachytí na mentální rovině. Velmi častou otázkou bývá dotaz, zda obyčejný člověk pozná Mistra, pokud se s ním setká. Nevidím žádný důvod, proč by měl. Samozřejmě, že adept na něj udělá dojem svou velikostí, čistotou a šlechetností. Těžko potom člověk nepozná, že je v přítomnosti pozoruhodné osobnosti, ale s jistotou nedokáže říci, zda se jednalo o pravého adepta, protože na to je třeba vidět příčinné tělo, což běžný smrtelník nedokáže. Toto příčinné tělo by prozradilo výši duchovní úrovně svoji velkostí a také složením barev, odlišných sedmi typů. Ale toto vše je zcela mimo možnosti běžného člověka, o kterém je tu řeč.

Adepti nemají žádný vnější rys, podle kterého by byli rozeznatelní, i když na všechny působí obrovským klidem a mírností. Na jejich tvářích se vždy značí radostný jas, mír, který doprovází veškeré porozumění. Většina z nich jsou velmi hezcí lidé, jejich fyzická těla jsou dokonalá, protože žijí v absolutně čistých podmínkách a nade vše, s ničím si nikdy nedělají starosti. Každého z nás ještě čeká spousta karmy a to, mezi jiným, modeluje vnější zjev našich těl. Oni mají karmu dávno za sebou a díky tomu jsou jejich těla dokonalým vyjádřením Augeida neboli oslavou těla na fyzické úrovni. A netýká se to pouze těla, ve kterém Mistr nyní dlí, ale i toho, které na sebe vezme v další inkarnaci.

Dalším pozoruhodným faktem je jejich schopnost uchovávat fyzické tělo mnohem déle než my − za dokonalého zdraví a jak jsme se již zmínili, bez starostí. Téměř všichni Mistři, které známe, září mladostí, i když mnohá svědectví jsou v rozpětí lidského života. Například paní Blavatská říká, že její Mistr není ani o den starší, než když se jí, jako dítěti, zjevil před šedesáti lety. Jeden případ je ale znám, jedná se o Mistra, který dosáhl adeptství v jeho současném těle, takže určité opotřebení je ve tváři poznat, ale zcela nepochybně se jedná o památku karmy, a jsem si jist, že jakmile vstoupí do nového těla, tato připomínka na karmu zmizí.

Mistři jsou mnohem tišší než ostatní lidé, ale to není nic divného − zaměstnaní lidé nemívají čas na plané řeči a Mistři jsou, dle všech předpokladů nejzaměstnanějšími lidmi na světě. Madame Blavatská, jejich žákyně, patřila mezi nejbrilantnější řečníky, které jsem poznal, ale nikdy nemluvila zbůhdarma. A tak je to i s nimi, Mistr vždy mluví k věci a pokaždé je to povzbuzení nebo varování. Vždy mluví jemně a velmi laskavě, dost často jej prozradí smysl pro humor, vždy přátelský, používaný ke zmírnění starostí či ke zjemnění nezbytné výčitky. Tudíž platí, že člověk, který nemá smysl pro humor, bude těžko prospívat v okultních záležitostech. Počet adeptů, kteří zůstávají, za účelem pomoci světovému pokroku, je velmi malý − asi tak padesát nebo šedesát. Je třeba mít na paměti, že většina z nich nebere žáky, protože jsou zaneprázdněni zcela jiným dílem.

Madame Blavatská užívala termín adept velmi volně, na jednom místě hovoří o adeptech, kteří byli zasvěceni, potom zase o adeptech, kteří zasvěcením neprošli. Ve všech dalších dílech jsme pojem zasvěcený omezili pouze na ty, kteří dosáhli prvního stadia ze čtyř na stezce svatosti a slovo adept jsme omezili jen na ty, kteří dosáhli úrovně Asekha a tak ukončili evoluci v tomto světovém řetězci.

Vědomí Asekha normálně pobývá na úrovni nirvány, zatímco fyzické tělo je probuzené. Ale z těch, kteří této úrovně dosáhli, zůstává, jak již bylo řečeno, velmi malé množství v kontaktu se zemí a ještě menší počet z nich je ochoten, za určitých podmínek, přijímat žáky a právě tomuto nejmenšímu počtu adeptů my dáváme jméno Mistři. I přesto, že jsou tak nepočetní, je jejich postavení nesmírně důležité, protože bez jejich pomoci by pro člověka projít zasvěcením bylo nemožné.

Kristovo dílo

Ptáte se na Velkou duši, kterou nazýváme Kristem, Pánem Maitréjou, a také vás zajímá jeho dílo v minulosti a budoucnosti. Tento problém je opravdu široký, hovořit o něm svobodně je velmi obtížné, protože jsme vázáni určitými omezeními. Snad by vám pro začátek pomohla představa, že existuje cosi, co bychom mohli nazvat „Oddělením duchovní správy světa“, které se věnuje zakládání a inspirování náboženství. A právě Kristus má toto oddělení na starosti, někdy sestoupí na zem on sám, aby založil nové velké náboženství, jindy pošle některého ze svých nejpokročilejších pomocníků. Musíme jej brát jako neustálý tlak shůry a tento tlak proniká do všech volných kanálů, a tudíž tak může pracovat najednou v několika náboženstvích a využívat vše, co je v nich dobrého.

Fakt, že tato náboženství vyplýtvají spoustu času a energie na vzájemné napadání je politováníhodný, ale vzhledem k tomu, že z každého je využito pouze to dobré, škoda není nijak závratná. A toto samozřejmě platí o všech světových hnutích − zatímco na jedné straně je veškeré dobro z nich využíváno, pak ona jejich špatná stránka je politováníhodným plýtváním energií, která by mohla být zcela jinak využita, kdyby lidé měli trochu více rozumu. Kapitola Tajemství Buddhy v knize Tajné učení, poskytuje dost informací o vztazích mezi představenými oddělení náboženství a o Kristu tam něco užitečného najdeme také. Jedná se o předmět velkého zájmu členů naší společnosti, protože jeden z našich Mistrů je v úzkém vztahu s tímto oddělením.

Budoucí úkoly Krista byly dány již před mnoha tisíci lety, i když by se mohlo zdát, že tu je ve vztahu s dalšími body značná volnost. Ta pevná jistota, se kterou Velké duše činí své plány, je jeden z nejkrásnějších rysů této důležité práce. Některým jedincům, kteří již dosáhli určitého pokroku, je dovoleno nahlédnout do těchto velkých schémat a trošku poodhalit roušku budoucnosti. Někdy také máme možnost prohlédnout jejich plány jinak, když se probíráme vzdálenou minulostí a studujeme jejich proroctví, jejichž naplnění jsme dnes svědky.

Nevím, co by mohlo být více uchvacující a zajímavější, než tento pohled. Nádhera a kolosální rozsah jejich plánů člověku bere dech a ještě přesvědčivější je tichá důstojnost a pevná jistota toho všeho. Součástmi této hry nejsou jen jednotlivci, ale i celé národy, na druhé straně ani jednotlivec ani národy nejsou odsouzené pouze k jedné dané roli. Ta příležitost hrát danou roli tu je, ale zda tomu tak bude, to záleží na jednotlivci či národu. Ale ať je nástrojem kdokoliv, jedna věc je jistá a to, že záměru nakonec bude dosaženo, skrze koho, to je problém pro pověřence úkolem, ale nemá to žádný vliv na pokrok světa.

Před devatenácti stoletími byl na zem vyslán Apollón z Tyany, aby vyhledal určitá místa magnetismu. Měl s sebou talismany, které měl na vybraných místech zakopat, aby síla z nich vyzařující, připravila půdu pro velké budoucí události. Některá z těchto míst již svůj úkol splnila a ta ostatní jej splní v nejbližší budoucnosti, při díle budoucího Krista. Takže pro Jeho dílo bylo vše do nejmenšího detailu naplánováno již před dvěma tisíci let a dokonce byly připraveny i různé úpravy na fyzické rovině. Jakmile si jednou uvědomíme tuto pevnou jistotu, pak pochyby, váhání, dychtivost, starosti, to vše zmizí a my dosáhneme dokonalého klidu a absolutní důvěry v Síly, které ovládají svět.

Sborník přednášek a esejů o životě a díle K. Jána MALIARIKA (1869-1946) - významného slovenského filosofa, indologa, teosofa a představitele duchovního univerzalismu; otce ideje Celozemského Univerzálního Státu, založené na syntéze učení véd a křesťanské mystiky, v níž se odrážejí myšlenky Komenského, Bolzana, Tolstého, Mahátmy Gándhího, Mistra Lao-c' i Šrí Šankary.

Maliarikovy ideje, zpracované v desítkách publikací , pronikly v letech 1925-1938 do celého světa a získaly ohlas u islandského spisovatele Ingvara Sigurdssona, u indického rádži Mahendra Pratapa i dalších význačných osobností té doby.

Mistrův oddaný žák a pokračovatel Otmar Doležal zasvětil celý svůj život studiu a šíření myšlenek K.J. Maliarika , postavených na snaze probádat, prozkoumat a zharmonizovat všechna větší světová náboženství (proto K.J. Maliarik neúnavně studoval veškeré hlavní světové morální, náboženské, filozofické, spirituální a okultní nauky a systémy, které i sám na sobě praktikoval!).

Díky jemu má čtenář možnost seznámit se s množstvím výňatků z Mistrových teosofických přednášek a esoterických prací, dosud nikdy oficiálně nepublikovaných, doplněných fundovanými komentáři.

V eseji o 5 principech je např. podán výklad 5 ontologických fenoménů, obsažených v hmotném i duchovním světě. Najdeme zde i stručnou numerologickou studii nazvanou Esoterický význam číselného hodnocení podle K.J. Maliarika .

HLAS JÁNA MALIARIKA STÁLE ZNIE

Nedávne spomienkové matiné usporiadané vo Verkých Levároch pri príležitosti výročia úmrtia významného slovenského spisovateľa, humanistu, sociológa, filozofa, indológa - kňaza JÁNA MALIARIKA bola pohnútkou pre mnohých, aby sa zamysleli hlbšie nad jeho literárnym dielom, ktorého dobrá povesť sa v dobe vzniku medzi dvoma svetovými vojnami rozšírila ďaleko za hranice našej vlasti. Obsahom tohto diela boli návrhy a pokyny J. Maliarika k novému usporiadaniu svetových pomerov v politickom, národnostnom a kultúrnom živote.

Týmito návrhmi vedenými múdrosťou a láskou odhaľoval J. Maliarik nové, doteraz nepoznané pravdy a skutočnosti, ktorých prijatím bolo možné pretvoriť doterajšie neutešené pomery politického a národnostného života a zamedziť tak vznik ďalšej svetovej vojny. Avšak každá nová myšlienka, idea, vymykajúca sa svojím obsahom a zameraním súčasnosti, nadčasová, je vždy prijímaná s nedôverou a nepochopením.

To sa stalo aj s celým dielom Jána Maliarika. Bolo určené dobe, v ktorej vzniklo, rovnako aj našej súčasnosti a bude pre svoj geniálny cieľ vysoko aktuálne i v blízkej či ďalekej budúcnosti pre rozuzlenie nielen našich národných problémov, ale i pre nové usporiadanie svetových pomerov pre skutočný, ničím neotrasiteľný celosvetový život v blahu a mieri.

Pred mnohými rokmi sa mi často stávalo, že keď som v spoločnosti vyslovil meno J. Maliarika v spojitosti s jeho myšlienkou, citátom z jeho diela, nastala v rozhovore odmlka a hľadel som do nechápavých očí s vpísanou otázkou. Kto bol J. Maliarik? Vtedy som nachádzal priaznivú odozvu iba v okruhu jeho žiakov a priateľov. Medzitým sa okruh rozrástol z niekoľko desiatok na stovky a tisíce, roztrúsené nielen po celej republike, ale aj ďaleko za hranicami našej vlasti. Dnes nachádzame už častejšie odozvu pri vyslovení mena Maliarik. A čo je najviac potešiteľné, aj u mladej generácie. Zdá sa, že sme pokročili vo svojom vývoji, pretože jas ním hlásanej pravdy a lásky už toľko neoslňuje, ale skôr priťahuje. Asi tiež preto, že sme prešli ťažkými životnými skúškami - sme prístupnejší všetkému, v čom vidíme náš pokrok, smer cesty vpred. Radi by sme si už konečne vybudovali trvale krásny život.

Úloha to však nie je ľahká, ako uvádza J. Maliari: "Mravní, duševní a duchovní obroda nesmírně a neskonale těžká jest. A může být provedena toliko muži a ženami morálně i duševně probuzenými, vznešenými a ideálními: t. j. s odumřevšími, v Bohu spočinuvšími (v Bohu vše nalezivšími za přispění svatých zásad (Devatenácti Svatých Slov, bližšie v ďalšom texte - pozn. O. O.) celé nitro své v Nebe proměnivšími, Svatými, Ctnostnými, Božské Moudrosti plnými a celý svět v Lásce Objímajícími."

Iba v čistote tohto sebaprekročenia sa človeku otvorí nový svet, v ktorom sila viery sublimuje v poznanie a n si uvedomíme Skutočnosť - Pravdu stvorenú Absolútnom tejto Pravdy vyvierajúcej z Absolútna formuloval J. Maliar" ideu zbratania všetkých národov a rás a zmierenia všetkých náboženstiev v harmonickom súlade. Takto o tom hovorí v svojom kľúčovom diele Celo-Zemský Univerzálny Štát, vydanom v roku 1925, na strane XXXVI. a ďalších:

a) Zažehnanie hroznej politickej situácie, ktorá svetu, zemi, skazou hrozí. To je možné iba v tom prípade, zmiznú-li z povrchu Zeme všetky separatistické štáty - tento strašný prameň a zdroj večitých treníc a nekonečných politických zápasov a bojov - bude-li Celá Zem premenená na jeden jediný Univerzálny Štát s nedotknuteľne dokonalými Zásadami.

b) Bratské Zmierenie všetkých Národov a Rás na Celej Zemi tak, aby sa k a ž d ý nie len naprosto bezpečným voči iným, ale zároveň aj blažene s p o k o j n ý m uprostred všetkých videl a c í t i l. To je možné iba v takom Celo-Zemskom Univerzálnom Štáte, ktorý bude vybudovaný na Nedotknuteľne Dokonalých Svätých Zásadách, ako ich v krátkosti a toľko informačne prítomným dielom podávam."

MYŠLENKY PLATNÉ I DNES

Prvé malé vykročenie v zmysle tejto idey sme spravili 30. júna pri matiné vo Velkých Levároch, kde sme sa presvedčili o určitom pokroku oproti minulosti. V celom jeho priebehu som sa tentoraz stretával s pohľadmi plnými účasti, nadšenia a radosti z poznávanej pravdy nového myslenia, ktoré nám prináša blaho a mier. Predsa sme pokročili, i ked je to len začiatok, ale je požehnaný a mal by nás viesť ďalej k cieľu veľkého ideálu - jednote sveta.

Tento veľký ciel je aj veľkým pokrokom a vyžaduje preto veľkého ducha. A tu sa naskytne otázka, či autor sám dovŕšil cestu vnútorného vývoj a , ku ktorej podáva návod? Maže byť spoľahlivým vodcom ľudských jedincov, ktorí pri nej potrebujú vedenie?

Považujem za veľké osobné šťastie, že som Jána Maliarika poznal osobne. Aby som však nehovoril sám za seba, zhrniem vyjadrenie jeho súčasníkov, žiakov, priateľov, lúdi prostých i vzdelaných, zo sveta umeleckého, vedeckého i filozofického, neznámych, ale aj významných osobností vtedajšieho kultúrneho života. Všetci dosvedčovali, čo sami bezprostredne pocítili, poznali, o čom sa presvedčili, že J. Maliarik bol skutočným, za koho sa vydáva, bol ozajstným duchovným velikánom charakterizovaný múdrostiplným a otcovsky láskyplným konaní vo všetkých životných situáciách s neuveriteľne krásny výsledkom až hmatateľne realistickým.

Vynorí sa tiež otázka - Aké dôkazy potvrdzujú, že bol skutočne kompetentný hovoriť autoritatívne do osudov národov a celého ľudstva? Dôkazov je mnoho. Na prvom mieste jeho literárne dielo, dnes literárny odkaz obsahujúci viac než štyri desiatky spisov, stovky epištol, proklamácií a iného rukopisného materiálu. V nich sú spracované základy a zásad k zjednoteniu celého ľudstva. Ak má byť ľudstvo vyvedené zo spletitých a zlých politických pomerov, ktoré sa vždy znovu a znovu rôzne zauzlovávajú, k trvalému mieru a najracionálnejšiemu rozvoju, na prvom mieste treba poznať, pochopili a tiež uplatňovať na všetkých úrovniach života skutočnú hierarchiu hodnoť, ktorej je podriadený a je podriadený nekonečne rozsiahly svetový vývojový proces. Minulý i súčasný vývoj ľudskej spoločnosti nás poučuje, že ľudské úmysly, priania a činy sa často zvrtnú v pravý opak, ak nestoja na pevných základoch - zásadách Božského pôvodu. Doložím to slovom J. Maliarika (opať z knihy Celo-Zemský Univerzálny Štát, str. XIX):

"Veliké a veľmi významné slová tieto musia byť bližši vysvetlené. Nutným to činí všeobecná egoistická zaslepenosť na vlastné zbožňované ego obmedzené a v záujme tohoto svoj ega v š e t k o o s t a t n é na ruby vidiace, obracajúce prekrucujúce stanovisko, hrubé sebecké smýšlanie a tupé kamenné cítenie prítomného veku a z tohoto smýšlania a z tohto cítenia vyplývajúce nízke, neotcovské, nehumánne vlkolačné vydridušské názory. To jest: inak vidím a posudzujem celý okružujúci ma svet, je-li prameňom a stredným bodom môj ho smýšlania-cítenia a vôle-chcenia - sebectvo; a docela inak Vidím a Posudzujem Celý Okružujúci ma Božský a Božsky Veliký a Krásny a Vznešený a Nevyspytateľnej Múdrosti Plný a preto Najhlbšieho zbožňovania Hodný SVET, Je-li Prameňom a Stredným Bodom Môjho Smýšlania-Cítenia a Vôle-Chcenia: Samo V e š k e r e n s t v o = B O H SÁM." (Pri prepise bola zachovaná zvláštna grafická úprava písma, o ktorej bude povedané viac v ďalšej časti.)

Túto významnú ci táciu z diela J. Maliarika by sme si mali uvedomiť najmä dnes, kedy sa navraciame do európskej kultúry a kedy sa nám otvára cesta k pochopeniu medzinárodných kontextov v univerzálnej šírke a ich ekumenické súvislosti vyslovené J. Maliarikom pred viac ako pol storočím.

VAROVANIE PRED VOJNOU

Osobnosť J. Maliarika tým dostáva iný duchovný rozmer, rozmer svetového významu. Nie je výlučnosťou len slovenského národa. Prostredníctvom neho sa prihováral rodine národov celého sveta o zjednocujúcej a mravnej opravdivosti a poslušnosti Božím Zákonom.

Tento hlas nesúci sa ďaleko za hranice nášho štátu − na Island k I. Sugurdssonovi, do Indie − k indickému kráľovi M. Pratapovi, M. Gándhímu, k anglickému kráľovi, do Nemecka k A. Hitlerovi, do Ríma k Svätému Otcovi, do Francúzska, do Ameriky a inde, prihováral sa v jazyku oslovených s úctou a Otcovskou Láskou. Navrhoval, upozorňoval, varoval pred nebezpečenstvom novej svetovej vojny. Že jej utrpenia a hrôzy prekročia oveľa hrôzy a utrpenie prvej svetovej vojny.

Viac než 60 rokov nás delí od prvých pokynov zverejnených v diele J. Maliarika k harmonickému usporiadaniu svetových Pomerov. Na jeho hlas sa však nedbalo. História je Svedkom a dáva J. Maliarikovi plnú satisfakciu. /.../

(Publikace o bojových uměních, náboženství, psychologii, filozofii a léčitelství)

ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA, ALCHYMIE, ASIE, BOJOVÁ UMĚNÍ, BUDDHISMUS, BUDO, ČCHI-KUNG, DUCHOVNÍ NAUKY, EZOTERIKA, FILOZOFIE, ISLÁM, JÓGA, KABALA, KOSMOLOGIE, KŘESŤANSTVÍ, KUNG-FU, LÉČITELSTVÍ, MAGIE, MEDITACE, MYTOLOGIE, MYSTIKA, NÁBOŽENSTVÍ, NEKOMERČNÍ LITERATURA, ORIENT, PARAPSYCHOLOGIE, PSYCHOLOGIE, PSYCHOTRONIKA, RELIGIONISTIKA, SPIRITUALITA, SÚFISMUS, ŠAMANISMUS, TAI-CHI, TAO, ZEN

Ať už o esoterických systémech, mnohdy pocházejících z Babylónie, řekneme cokoliv, je nezvratnou skutečností, že přetrvaly do dnešních dnů. Civilizace se jich mnohokrát pokoušely zbavit jako neužitečné veteše - ale i přesto dál uchvacují, okouzlují, provokují a podmaňují si citlivější část psychiky. Ještě více zneklidňující je skutečnost, že uprostřed dvacátého století na Západě, v kultuře, která je hrdá na to, že dosáhla nejtradičnější a nejempiričtější známou formu vědomí, se těmito systémy zabýváme víc, než kdy jindy.

Většina současných lidí se snaží tyto systémy ignorovat, a nachází mezi jejich přívrženci abnormální dětinský strach z budoucnosti, hraničící s paranoiou. Ale některé otázky si kladou jen zřídka: Když dokážeme racionálně odmítnout tyto systémy, proč tedy existují dál? Proč jsou někdy lidé ochotní obětovat svou pověst a společenské postavení, a podpořit tvrzení těchto systémů? Abychom se dostali blíž k pochopení tohoto jevu, musíme se ptát dál: Jaké psychologické, metafyzické nebo filozofické reality slibují odhalit tyto systémy, že nás tak zajímají? Jaká je povaha psychiky, která připouští existenci takových systémů, tradičně považovaných za okultní? A co je ještě důležitější: Jaká je povaha psychiky, která takovéto systémy vytváří?

PhDr. Charles Poncé intenzivně psal a přednášel o Jungově psychologii, srovnávací náboženské vědě a příbuzných disciplinách. V současnosti pracuje v Pacifica Graduate Institute v Santa Barbaře a působil jako mimořádný hostující pedagog na Sanfranciském uměleckém institutu (San Francisco Art Institute) a Kalifornské škole umění a řemesel (California College of Arts and Crafts). Dr. Poncé je supervizorem terapeutického výcviku a má soukromou praxi v San Francisku. Studoval srovnávací náboženskou vědu, psychologii a psychologii náboženství na Newyorské univerzitě, Kolumbijské univerzitě a na Nové škole sociálního výzkumu.

Dr. Poncé je autorem knihy Kabala [Kabbalah] z edice Quest, a dále Práce duše [Working the Soul] a Archetyp nevědomí a proměny terapie [The Archetype of the Unconscious & the Transfiguration of Therapy].

Výjimečná encyklopedická příručka, jež obsahuje přes 3 000 hesel shrnujících informace o několika tisících náboženských komunit, hnutí, tajných bratrstev, mystických řádů, hermetických a okultních společností a sekt celého světa - činných od nejstarších dob až do současnosti.

Údaje o všech hlavních náboženských hnutích v rámci světových náboženství - buddhismus, čchan, taoismus, křesťanství, druidismus, islám, chasidismus, kabala, čarodějnictví, džinismus, judaismus, súfismus, šamanismus, šintoismus, lamaismus, tantra, okultní nauky / magie, hermetismus, wicca, magie, psychotronika, zednářství, rosekruciánství, spiritismus, paganismus, zen i New Age.

Publikace je doplněna 4 speciálními rejstříky jejichž pomocí lze vyhledávat i údaje o osobnostech, odborné termíny a pod.

Fundované dílo z pera předního slovenského odborníka na historii a kulturu Oceánie a ředitele Kabinetu orientalistiky SAV.

Autor je předním japonským psychiatrem a presidentem Japonské společnosti pro psychiatrii a neurologii. Ve své studii se zabývá pozitivním vlivem zenové meditace na tělesné i psychické zdraví.

Starověké japonské umění zdravotních a kondičních cvičení, které bylo praktikováno již před 3000 lety.

Klasická čínská duchovní a zdravotní cvičení pro harmonizaci těla a mysli

Zároveň duchovní spis i praktická příručka, jež pomůže čtenáři včas rozpoznat příznaky blížící se nemoci pomocí muder a meditací, případně cvičeními posilovat působení moderní medicíny. Kromě revolučního vysvětlení Zákona Karmy obsahuje kniha množství konkrétních doporučení, cvičení a anatomických vyobrazení (muder a meridiánů).

Róši Jiyu-Kennett je představenou kláštera Shasta, duchovního centra zenové školy Sótó v USA, jenž založila v r.1969. Poté, co ji uvedl D.T.Suzuki do zenu školy Rinzai, studovala buddhistické učení v Malajsii a pak u opata chrámu Dai Hon Zan Sódžidži v Japonsku. Když dosáhla - jako první žena ze Západu - kněžské hodnosti Sei (odpovídající doktorátu teologie), byla jmenována představenou chrámu Unpukudži. Od r.1972 přednáší též na Kalifornském institutu transpersonální psychologie.

Ctihodný Daizui MacPhillamy studoval pedagogiku a antropologii na Stanfordské universitě a získal doktorát v oboru klinické psychologie na Oregonské universitě. Je autorem četných prací o účincích meditace a v současnosti vede semináře o zenové meditaci pro psychology v klášteře Shasta.

(laminovaná obálka; 360 stran, cca 160 tabulek a anatomických vyobrazení - meridiánů, akupunkturních bodů a použití muder)

Sborník prací 25 čelných světových odborníků - vědců i léčitelů - zaobírajících se jednotlivými aspekty léčitelského umění z hlediska lékařského, antropologického, filosofického, psychologického i psychiatrického.

Velmi důležitá a zajímavá kniha zaobírající se seriózně léčebným využitím konopí v historii i současnosti, včetně léčení epilepsie, depresí a rakoviny.

Příručka taoistického mistra obsahující množství návodů a cvičení k nastolení duchovní a tělesné harmonie.

Kniha bývalého osobního lékaře J.S. Dalajlámy přibližuje formou přednášek tajemnou oblast tibetské medicíny.

Všeobecný nástin principů čchi-kung a jeho historie. 250 fotografií a náčrtků.

Kniha obsahuje Spis o proměně svalů a šlach a Spis o očistě mozku a kostní dřeně.

Obsahuje i recepty a popisy cvičení ke zvýšení sexuálních schopností (3 svazky).

Obsáhlá a podrobná příručka pro adepty praktikující tchaj-ťi (tai chi) a tchaj-ťi čchüan (tai chi chuan), z hlediska zdravotního i jejich aplikace v bojových uměních, včetně cvičení s mečem.

Unikátní monografie o historii, vývoji a technikách bojových umění ČÍNY, OKINAWY, KOREJE, JAPONSKA, MALAJSIE, INDIE, PAKISTÁNU, BARMY, THAJSKA, FILIPÍN A INDONÉSIE.

Autor - osvětluje historii vzájemného sepětí zenu a bojových umění a duchovní principy budó.

Vlastní životopis mistra zenu a učitele bojových umění, představeného zenového kláštera.

Soubor čtyř nejvýznamnějších spisů proslulého opata kláštera Daitokudži

Středověké dílo o cestě meče - kendó, jehož autorem je legendární japonský samuraj

Ojedinělá antologie do níž přispěly desítky světově proslulých léčitelů, psychologů, antropologů a odborníků na psychotroniku.

Kniha obsahuje proslulý spis Mistra Lie-c' z 5.stol. př.Kr. a výbor ze spisů taoistických mistrů 7.-15.století.

Kniha uvádí čtenáře do všeobecných základů esoterních nauk a spojitosti mezi astrologií, kabalou, tarotem, I-ťing, alchymií a jungovskou psychologií.

Komplexní úvod do duchovního světa z pera nejvýznamnějšího světového představitele makrobiotiky.

V této studii Kushi vysvětluje prostřednictvím makrobiotických principů, že svět hmoty není pevný a statický, nýbrž naopak dynamický a proměnlivý.

Autor, psycholog a profesor Školy psychiatrie při Menningerově nadaci zde předkládá verzi staročínského spisu Tao-te-ťing adaptovanou pro New Age.

Úvod do meditační praxe a vysvětlení jednotlivých pozitivních i negativních aspektů meditace a s ní spojených vizí.

Záleží JEN na knihkupcích, zda naše knihy objednají a zařadí do své nabídky !
Prostřednictvím naší distribuční firmy jsme schopni průběžně zásobovat knihkupce v celé ČR

Všechny naše publikace by měly být k dostání i v síti knihkupectví firmy
Kanzelsberger
ve všech velkých městech ČR
(Brno, Beroun, Č. Budějovice, Hradec Kr., J. Hradec, Kladno, Kroměříž, Liberec, Litoměřice, Ml. Boleslav, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Písek, Plzeň, Praha, Přerov, Rakovník, Strakonice, Teplice, Trutnov, Ústí n.L. a Zlín)

Záleží LEN na kníhkupcoch či požiadované tituly od nás objednajú !

Pokiaľ v niektorej predajni naše publikácie nanájdete - sťažujte si u vedúceho príslušného kníhkupectva (nie u nás), nakoľko je v jeho komptencii naše knižky objednať a my objednávky pre SR vybavujeme okamžite !!!

Máte-li zájem o zasílání informací a edičních plánů,
zašlete 2-3 frankované obálky s Vaší adresou a PSČ na adresu:

Podrobnější informace a kompletní katalog / ceník v elektronické podobě poskytneme na požádání!